685

1. Kot, a, koteček, čka, m. == kocour. Laš.
Brt. Cf. Mkl. Etym. 135 Shnilý k. (lenivec).
Brt. Příšerný k. Kká. Š. 21. Koteček sedí
v okně, ocásek mu mokne, bí kota, bí, uder
a zabí. Sš. P. 618. — K. = hubený, nepěkný
kůň. U Frnšt. Džl.

2. Kot, u, m. = mor. tanec. Sš. P. 602.,
Brt. P. 124. K. = tanec proplítaný, probí-
havý neb prolézaný, při němž pod šátkem
vyzdviženým celá řada tanečníků za ruce
se držících probíhá. Tanec ten na Hané
u Kroměříže od ženáčů na svatbách, jindy
od mladé chasy, u Konice obzvl. na ostatky
tancuje se. Sš. P. 618. U Uher. Brodu družba
na svadbách zavodí kota ovázán jsa obří-
slem. jímž při vodění kota bije zpívaje.
Sš. P. 618. — K. V tomto odstavci vynech
slova: ,Dáti se v koty — spěch. Č.' a po-
lož je do 18. ř. téhož článku za: ,Domluva.'

— K. = noha, hl. zvířecí, hovězí, telecí,
prasecí, původně snad píšťala nohy, neboť
se říká: tvrdý, zmrzlý jako k. Mor. Mtc.
1878. 35. Koupila jsem telecí koty a upekla
jsem s nimi drštičku. Knrz. Kocúr skočil
na koty a přeskočil tři ploty. Sš. P. 711.
Natáhl koty, odstrčil koty (umřel). Brt.,
Vck., Tč. — K. = sladké jablko. Mor, Brt.
— K. = nepálená cihla, vepřovice. Zlínsky.
Brt. v Mtc. 1878. 35. Staví dům z kotů.
Těmto cihlám říkají také kotovice, u Fryšt.,
Džl., na Slov. kotvice. Tvrdý jako kot. Brt.

— K. = budka, chalupa. Od toho kotec.
Cf. Mkl. Etym. 135. — K, z fr. la cote =
měrné číslo, označení rozměru. Koty = sku-
tečným měřením nabytá čísla měr. Koty
se do nástinů vpisuji; V píšou se do všech
rysů patřičné koty; V technických rysech
zapisuji se vůbec všechny koty. Šand. Náv.
k rýs. přel. 9., 10. Vz Kota.

3. Kot — překot atd. Na kot = hned na
rychlost'. Výb. I. 960.

4. Kot = kouti. Bel (byl) koně kot. U Bo-
huslavic na Mor. Neor.

5. Kot, a, m, os. jm. K. Mich. Tk. VI.
58.

Kota, y, f. K. hladiny vodní, hladinová,
nullová, die Wasserstandskote. Zpr. arch.
XII. seš. 4. str. 24. Cf. Kot, z fr. la cote.

Koťa = kotě. Mor. Brt. D.

Koťacko, a, n. = kotisko (nehezké kotě).
Mor. Brt. D. 150.

Kotačka (ne: kotáčka) = máčka, mačka,
mužská víra, větrník. Cf. Rstp. 709., Slb.
588 — K. = košačka, štětka, dipsacus, der
Karden, rostl. Slb. 474. — K. = oloupaný
klas turecké pšenice, kukuřice, tedy zrní
zbavený. Na Slovači. Vck., Brt. Když se
z turkyůového klásku zrní odrhne, zůstane
holá k. Na již. Mor. Šd. — K. Visí mu pod
nosem k.; Má pod nosem zelenou k-óku
(housenku, vysí mu tam sopel). Mor. Šd.

Kotačkový, Brachdistel-; Karden-. Šm.

Kotal, a, m. K. Vinc, dr. fil. a prof.
čes. realky v Praze, 1841.—1883. Vz Tf.
H. 1. 3. vd. 192., 193., Back. Př. 158., 161.

Kotál, u, m. = kotel. Slov. Prázdný k.
najväcmi hučí; Vysmieva sa k. z hrnca a
oba sú čierni. Slov. Zátur.

Kotáleti, vz Kotaliti.

Kotalík, a, m., mlýn u Milína.

Kotalilíč (říkají dětem, když se něco
kotalí). Us. Rgl. Cf. Korololóc.

Kotalina, y, f. = valoun, der Rollstein,
das Geröile. Sl. les., Loos.

Kotálnice, e, f., die Wälzungslinie, Roll-
curve. K. negativní, prostorová. Jrl. 425.

Kotalník, u, m., die Kellermühle, Trott-
mühle. Hř.

Kotalovský Dvůr, sam. u Sušice, Ko-
talenhöfe.

Kotan, u, m. Víš kotan, du weisst den
Quark, nichts weisst du. U Litovle. Kčr.

Kotaneč, nče, m., Kotantschen, ves v Pl-
zeň. Blk. Kfsk. 288., Rk. Sl.

Kotánek, nku, m. = bobeček. Seděti na
k-nku Olom. Sd.

Koťanky, pl., f. = vrbí květ, die Weiden-
kätzchen. Laš. Tč.

Kotár = území, obvod, der Bezirk, das
Weichbild. Mor. Vck. Vesnice ve svém k-ře
své cesty spravují. Té. Hlídači celého ko-
táru, luk, ovoce atd. střehou až do sv. Vá-
clava. Sš. P. 762. — K. = kotník u nohy
a noha sama. Val. Brt. Stáhnút k-ry. Brt. —
K. = kamenitá půda. Co sa též tam na tých
k-roch moôže rodiť? Mor. Brt. D. 223. —
Kry = paseky u Vsetína. Škd. — K-ry,
Kottaren Paseken, Několik domkův u By-
střice pod Hostýnem.

Kotara, y, m. K. Vojtěch, básník samouk,
nar. 1742. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 584., Šb. Dj.
ř. 2. vd. 260, S. N.

Kotarnin, u, m., das Kotarnin. Nz.

Koťátko, koťátečko, koťátenečko, koťacko.
Vz Kotě. — K. = svazek upleteného lnu,
žemlička. Mor. Knrz. — K., a, m., os. jm.
K. Václ, kněz. nar. 1810. Rk. Sl., Jg. H.
1. 2. vd. 584., Š. N.

Kotávěť, i, f. = dražba. Slov. Ssk.

Kotavý = nepohodlný. K. cesta (je-li
mnoho sněhu nebo bláta). U Nezamyslic.
Bkř.

Kotcovní, vz Právo.

Kotcovník, a, m. = kramář v kotcích,
der Budenkrämer. Hr. ruk. 335.

Kotčí = kočičí. Mýti se kotčím střiebrem.
BO. Jer. 2. 22. -- K., Kotschi, ves u Chru-
dimě. Blk. Kfsk. 1089., Rk. Sl.

Kotě, mor. místy koťa; koťátečko, koťá-
tenečko, koťacko. Brt. D. Cf. Mkl. Etym.
135. — K. = děvče. To je hezké k. Us.
Kutn. — K., ě i ěte, das Bierfass. Vypili
jsme dvě kotě; Dej vytáhnout koťátko.
U Uher. Hrad. Tč. K. = čtvrtňátko, vědérko.
Val. Vck. — Koťata = kousky tvarohu ve
sraženém mléce. U Klat. Kd.

Kotěbořice, vz Chotibořice.

Kotec = bouda. Vz Kot, 2., Mkl. Etym.
135. K. stěženní, der Mastbehälter. Lpř. —
K. = holubník. Jako holubi letiec z svých
kotcóv takéž se dievky brachu od svých
otcóv. Dal. 16. (8. 22.). — K. = krám. Hr.
ruk. B. 23. Cf. Rk. Sl.
Kotečnice, e, f., die Köthenmacherin.
Šm.

Kotečnictví, n., die Köthenmacherei.
Šm.

Kotečný, Köthen-, Tandelmarkt-. Šm.

Kotech, u, m., die Leiste (der erhabene
Theil am Hinterschenkel des Pferdes). Šm.