Předchozí (684)  Strana:685  Další (686) |
|
|||
685
|
|||
|
|||
1. Kot, a, koteček, čka, m. == kocour. Laš.
Brt. Cf. Mkl. Etym. 135 Shnilý k. (lenivec). Brt. Příšerný k. Kká. Š. 21. Koteček sedí v okně, ocásek mu mokne, bí kota, bí, uder a zabí. Sš. P. 618. — K. = hubený, nepěkný kůň. U Frnšt. Džl. 2. Kot, u, m. = mor. tanec. Sš. P. 602.,
Brt. P. 124. K. = tanec proplítaný, probí- havý neb prolézaný, při němž pod šátkem vyzdviženým celá řada tanečníků za ruce se držících probíhá. Tanec ten na Hané u Kroměříže od ženáčů na svatbách, jindy od mladé chasy, u Konice obzvl. na ostatky tancuje se. Sš. P. 618. U Uher. Brodu družba na svadbách zavodí kota ovázán jsa obří- slem. jímž při vodění kota bije zpívaje. Sš. P. 618. — K. V tomto odstavci vynech slova: ,Dáti se v koty — spěch. Č.' a po- lož je do 18. ř. téhož článku za: ,Domluva.' — K. = noha, hl. zvířecí, hovězí, telecí,
prasecí, původně snad píšťala nohy, neboť se říká: tvrdý, zmrzlý jako k. Mor. Mtc. 1878. 35. Koupila jsem telecí koty a upekla jsem s nimi drštičku. Knrz. Kocúr skočil na koty a přeskočil tři ploty. Sš. P. 711. Natáhl koty, odstrčil koty (umřel). Brt., Vck., Tč. — K. = sladké jablko. Mor, Brt. — K. = nepálená cihla, vepřovice. Zlínsky. Brt. v Mtc. 1878. 35. Staví dům z kotů. Těmto cihlám říkají také kotovice, u Fryšt., Džl., na Slov. kotvice. Tvrdý jako kot. Brt. — K. = budka, chalupa. Od toho kotec.
Cf. Mkl. Etym. 135. — K, z fr. la cote = měrné číslo, označení rozměru. Koty = sku- tečným měřením nabytá čísla měr. Koty se do nástinů vpisuji; V píšou se do všech rysů patřičné koty; V technických rysech zapisuji se vůbec všechny koty. Šand. Náv. k rýs. přel. 9., 10. Vz Kota. 3. Kot — překot atd. Na kot = hned na
rychlost'. Výb. I. 960. 4. Kot = kouti. Bel (byl) koně kot. U Bo-
huslavic na Mor. Neor. 5. Kot, a, m, os. jm. K. Mich. Tk. VI.
58. Kota, y, f. K. hladiny vodní, hladinová,
nullová, die Wasserstandskote. Zpr. arch. XII. seš. 4. str. 24. Cf. Kot, z fr. la cote. Koťa = kotě. Mor. Brt. D.
Koťacko, a, n. = kotisko (nehezké kotě).
Mor. Brt. D. 150. Kotačka (ne: kotáčka) = máčka, mačka,
mužská víra, větrník. Cf. Rstp. 709., Slb. 588 — K. = košačka, štětka, dipsacus, der Karden, rostl. Slb. 474. — K. = oloupaný klas turecké pšenice, kukuřice, tedy zrní zbavený. Na Slovači. Vck., Brt. Když se z turkyůového klásku zrní odrhne, zůstane holá k. Na již. Mor. Šd. — K. Visí mu pod nosem k.; Má pod nosem zelenou k-óku (housenku, vysí mu tam sopel). Mor. Šd. Kotačkový, Brachdistel-; Karden-. Šm.
Kotal, a, m. K. Vinc, dr. fil. a prof.
čes. realky v Praze, 1841.—1883. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 192., 193., Back. Př. 158., 161. Kotál, u, m. = kotel. Slov. Prázdný k.
najväcmi hučí; Vysmieva sa k. z hrnca a oba sú čierni. Slov. Zátur. Kotáleti, vz Kotaliti.
Kotalík, a, m., mlýn u Milína.
|
Kotalilíč (říkají dětem, když se něco
kotalí). Us. Rgl. Cf. Korololóc. Kotalina, y, f. = valoun, der Rollstein,
das Geröile. Sl. les., Loos. Kotálnice, e, f., die Wälzungslinie, Roll-
curve. K. negativní, prostorová. Jrl. 425. Kotalník, u, m., die Kellermühle, Trott-
mühle. Hř. Kotalovský Dvůr, sam. u Sušice, Ko-
talenhöfe. Kotan, u, m. Víš kotan, du weisst den
Quark, nichts weisst du. U Litovle. Kčr. Kotaneč, nče, m., Kotantschen, ves v Pl-
zeň. Blk. Kfsk. 288., Rk. Sl. Kotánek, nku, m. = bobeček. Seděti na
k-nku Olom. Sd. Koťanky, pl., f. = vrbí květ, die Weiden-
kätzchen. Laš. Tč. Kotár = území, obvod, der Bezirk, das
Weichbild. Mor. Vck. Vesnice ve svém k-ře své cesty spravují. Té. Hlídači celého ko- táru, luk, ovoce atd. střehou až do sv. Vá- clava. Sš. P. 762. — K. = kotník u nohy a noha sama. Val. Brt. Stáhnút k-ry. Brt. — K. = kamenitá půda. Co sa též tam na tých k-roch moôže rodiť? Mor. Brt. D. 223. — Kry = paseky u Vsetína. Škd. — K-ry, Kottaren Paseken, Několik domkův u By- střice pod Hostýnem. Kotara, y, m. K. Vojtěch, básník samouk,
nar. 1742. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 584., Šb. Dj. ř. 2. vd. 260, S. N. Kotarnin, u, m., das Kotarnin. Nz.
Koťátko, koťátečko, koťátenečko, koťacko.
Vz Kotě. — K. = svazek upleteného lnu, žemlička. Mor. Knrz. — K., a, m., os. jm. K. Václ, kněz. nar. 1810. Rk. Sl., Jg. H. 1. 2. vd. 584., Š. N. Kotávěť, i, f. = dražba. Slov. Ssk.
Kotavý = nepohodlný. K. cesta (je-li
mnoho sněhu nebo bláta). U Nezamyslic. Bkř. Kotcovní, vz Právo.
Kotcovník, a, m. = kramář v kotcích,
der Budenkrämer. Hr. ruk. 335. Kotčí = kočičí. Mýti se kotčím střiebrem.
BO. Jer. 2. 22. -- K., Kotschi, ves u Chru- dimě. Blk. Kfsk. 1089., Rk. Sl. Kotě, mor. místy koťa; koťátečko, koťá-
tenečko, koťacko. Brt. D. Cf. Mkl. Etym. 135. — K. = děvče. To je hezké k. Us. Kutn. — K., ě i ěte, das Bierfass. Vypili jsme dvě kotě; Dej vytáhnout koťátko. U Uher. Hrad. Tč. K. = čtvrtňátko, vědérko. Val. Vck. — Koťata = kousky tvarohu ve sraženém mléce. U Klat. Kd. Kotěbořice, vz Chotibořice.
Kotec = bouda. Vz Kot, 2., Mkl. Etym.
135. K. stěženní, der Mastbehälter. Lpř. — K. = holubník. Jako holubi letiec z svých kotcóv takéž se dievky brachu od svých otcóv. Dal. 16. (8. 22.). — K. = krám. Hr. ruk. B. 23. Cf. Rk. Sl. Kotečnice, e, f., die Köthenmacherin. Šm. Kotečnictví, n., die Köthenmacherei.
Šm. Kotečný, Köthen-, Tandelmarkt-. Šm.
Kotech, u, m., die Leiste (der erhabene
Theil am Hinterschenkel des Pferdes). Šm. |
||
|
|||
Předchozí (684)  Strana:685  Další (686) |