686

Kotě ja, dle (Bača = kdo se dlouho strojí.
Mor. Brt. D. 223.

Kotejcati se. Loď se k-cá, když se na
vysokých vlnách velmi houpá, schlingern.

Kotejš = pápěrka se sedraného peří.
U N. Kdyně. Rgl., Psčk. — K. Peče-li se
chléb, dělají se z chlebového těsta 3—4
k-še t. j. vezme se chlebové těsto v po-
době válku a zatočí se třikrát nebo čtyři-
krát. U Loučimě. Psčk.

Kotejšadlo. a, n., u hodin., das Sehnecken-
schneidezeug. Šm.

Kotejšice, o, ť, die Schneckenrundung.
Šm.

Kotejšový. K. šňůra, die Schneckenschnur
beim Garnspimu-r. Šm.

Kotek, tka. m., hospoda u Pardubic. —
K., os. jm. Tk. 1. 312., III. 387., V. 246.,
Blk. Kfsk. 1192.

Kotel, kutélek, kotlíček, kotlík. O skloň.
vz Bž. 78. Got. katils Šf. Strž. I. 469. VMV.
nepravá glossa. Pa. K. hluboká, okrouhlá
nádoba z kovu s dnem obyč. vypouklým a
bez nohou. S. N. K. kornwallský, KP. II
363., parní, 350., 362 , s rourami na oheň,
na vřelou vodu, 362.—364., parní u loko-
motivy, 372., větrní, 109., čeřící, Läufer-,
V 66., varní či žlutý, V. 109., jednoduchý,
válcový, válcový s varníky. válcový s pla-
mennými rourami, válcový s ohenními rou-
rami (kornwallský), trubkový n. regenator,
s nízkým, s prostředním, s vysokým tlakem,
nehybný n. usedlý, hybný, pohyblivý, loko-
mobilní, napájeci (napáječ), Hrm. 14.—17.,
20., Šim. 26., 34., vyvářecí, NA. IV. 50.,
pojišťovací, pivovarní, Braupfanne, rmutový
či na rmuty, Dickmaischpfanne, na mladinku,
Zpr. arch. VII. 28., VIII. 62., 64., mosazný,
zazděný, litinový, odpařoyací, pocínovaný,
měděný, železný, stojatý, Šp., hlavní, vrehní,
horní, druhý, vedlejší, Suk, spodní, válcový,
spřežený, plamencový či s plamenci, Flamm-
rohr-, spolehlivý, explosionissicher. Šim. Dno
či čelo. délka, deska, topič, hlava, plášť,
střed, kování, zazdění, puknutí, prasknutí,
výbuch kotlu. Šp., Šim. K. vypláchnouti,
vyfouknouti, Šim., nasytiti, napájeti, na-
plniti; k fouká, blässt, propouští, ist leck.
Šp. Tehdy jeho kotla zbavi; K. nad ohněm
držeti. Dal. 53., 83. Staré kotly se též
muśá pucovať, řekla stařena, když se vdá-
vala. Slez. Tč. Pařil na tři kotle (opilý).
Us. Sn. — K. hudební. Kotly slyšeti. Rkk.
Cf. KP. II. 296. — K. = řiť. Dostal přes
kotel. Us. Olv. — K. = hora u Rokycan.
Krč. v Kv. 1884. 446. — K. = pole na
Vsacku. Vck. — K , sam. u Hodkovic a
u Rokycan ; Kessel, ves u Čes. Dubu. Rk.
Sl. - K. P., jesuita. 1657. Jir. Ruk. I. 399.

Kotelbaba, y, f. = slepá baba (hRa).
Zlínsky. Brt.

Kotélek, vz Kotel.

Kotelice, dle Budějovice, Kuttlitz, ves
u Ploškovic. Blk. Kfsk. 913., Rk. Sl.

Kotelní, -ný. K. přivar (kámen), ZpR.
arch., Hrm. 23., stěny, povrch, saze, Us.,
desky n. plotny, výbuch, Hrm. 66., 68.,
voda. Šp.

Kotelník, der Pauker. K-ci a bubenníci
do zbraně volají. Kom.

Kotelný, vz Kotelní. — K , ého, m., der
Kesselwärter. Dch.

Kotelsko, a, n., ves u Lomnice v Jičín.
Rk. Sl.

Kotely = Kotelice.

Kotematice, e, f. = buchta nakrájená
a v roztlučených vejcích opečená. U Pisku.
Šg.

Kotěna, také mor. Vz Kotěnka. Brt.,
Vck.

Kotenčice, dle Budějovice, Kottenscbitz,
ves u Dobříše. Tk. IV. 730., V. 246., VI.
70.. Rk. Sl.

Kotěnec, nce, m., das Junge (vom Thier).
Bern.

Kotění, n., das Werfen der Jungen. Bern.

Kotenice u Kadaně. Tí. Odp. 287.

Kotěnka, y, f., lichotné jm. kočky. Mor.
Brt. Naša k. brňavá, chytila ptáčka strnada.
Pk. Ps. 18.

Kotěný; -en, a, o, geworfen (von Jun-
gen). Bern.

Koterý = který. Na koterý deň ? Na
nedělnicu. Koll. Zp. II. 359. — Hom. opa-
tov. 153.

Kotevka, y, f. = třínožka, der Fuss-
angel.

Kotevnatý, knoppernreich. K. dřevina.
Sl. les.

Kotevní půda, kámen, Dch., řetěz, Kpk.,
lano, kruh. Us. Pdl.

Kotevnice, cf. Rstp 567.
Kotevníček, čku, m., die Ankerboje.
Csk.

Kotchan, u, m. = kuthan. Mor. Džl.

Kotiatka, pl., n. = kočičky, báňatka.
Slov. Ssk.

Kotíček, čku, m., vz Kotík.

Kotík polož před kotiljon. Jezdil po
k-čku = ve dřepu, dřepě. Mor. Ktzr. —
K., a, m., os. jm. — K. Ant., spisovatel
v Nové Pace. Vz Tf. H. I. 3. vd. 175., Pyp.
K. II. 207., 260., Bačk. Př. 21. — K. Jan
Jarosl, nar. 1818. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 584.

Kotíkov, a, m. K. u Plzně prodal svého
faráře za sud piva. Vz Sbtk. Krat. h. 271.,
Rk. Sl.

Kotiljonový. K. řády. Us. Pdl.

Kotilion, vysl. kotyljon, u, m.

Kotina, y, f., männliches Geschlechts -
glied. Slov. Ssk.

Kotinka, y, f., Kleine Mühle, mlýn u Plzně.

Kotisko, a, n , vz Koťacko.

Kotiště, ě, n., die Katzbahn. Šm.

1. Kotiti. Hr. ruk. L. 38., Šf. III. 494.
Cf. Mkl. Etym. 135. — odkud. Skála se
kotí z svého miesta. BO. — kam. Vida
jámu v ni se nekoť. Vrů. exc. Bez tebe
jak stádo otroků lidstvo bídné ve propasť
se kotí. Sš. Bs. 191.

2. Kotiti se = mladé roditi. Lvice se
kotí, Dch., zaječice se kotí. Šp.

Kotka, y, f., vz Kočka. —K. = poslední
díl nohy prasečí. Prase má dvě kotky, kráva
dvě ratě na noze. Laš. Tč. — K. — kotec,
kajuta, die Scniffskajute. Čsk.

Kotlačka, vz Máčka, Rstp. 1939.