687

Kotlák, a, m. = jm. holubí. Mor. a slez.
Brt., Šd. — K., u, m. = hrnec z kotloviny
či měděný, der Kupfertopf; měděný peníz,
Kupfer-, Kleingeld. Mám v kapse jen ně-
kolik k-ků. Laš. Tč.

Kotlaný, kotlený = měděný. Laš. Tč.

Kotlářka, vinice u Prahy a) u Dehnic,
b) u Košíř. Rk. Sl.

Kotlářství, vz S. N., Rk. Sl.

Kotlaska, y, f, vinice u Staré Libně.

Kotlasov, a, m., ves u Něm. Brodu.

Kotlasy, dle Dolany, Kottlas, ves u Žďáru
v Brněn.

Kotlava, y, f, G-ottleube, místo v Sasku.
Pal. Děj. I. 2. 224., Pal. Rdh. II. 407.

Kotlbaj, e, í. = kapsa. Slov. Ssk.

Kotle, ů, m., sam. u Břežnice.

Kotler, vz Kottier.

Kotlet, vz Kotletky.

Kotletky, pl., f., côtelettes, die Kotelle-
ten = pečené řízky z zebírek. K. telecí, je-
hněčí, skopové, zaječí, ze zvěřiny, glaciro-
vané, sekané, s pivem, s rýží, se sardelemi.
Hnsg. — K. = licousy dle angl. střihu. K.
Adámek.

Kotlíčkář, e, m., vz Kotlář.

Kotlík, vz Kotel. K. na vodu, Nf., vě-
trný, Mj. 141., k odkapnímu žlabu, Dach-
rinnenkessel. Us. Pdl. Vytřeli mu k., sie
haben ihn heruntergeputzt. Dch. — K. =
kotec, budka. Slm. K. = holubník. S. N. III.
850. — K., sam. u Vimberka; louka u Da-
lečína. Pk. — K., a, m , os. jm. Tk. II. 81.,
V. 246.

Kotlíkový, Kessel-, kesselaRtig. K. mý-
cení, kesselaRtigeR Abtrieb. Sl. les.

Kotlina pařížská s mnohými zkameněli-
nami. Vz Schd. II. 130. — K. vodometu,
(las Bassin, nádržka. — K. = díl sklepa na
brambory. U Vel. Losenic. Holk. — K. =
kotliště. Postav to na k-nu. Na již. Mor.

Kotlinatka, y, f. = místo, kde se dobý-
vají rudy a p., das Bingerfeld. Kv. 1842.

Kotlinatosť, i, f., die Kesselförrnigkeit.
Hř. 30.

Kottlinovitý, kesselartig, kraterförmig.
K. prohlubina. Ml.

Kotlisko, také = nehezký kotel. — K. =
obruba kotlu. Č. T. Tkč.

Kotliščo, a, n. = kotliště Slov. Rr. Sb.

Kotloš, e, m. = nenasytný člověk. Slov.
Phld. V. 71.

Kotlovec, vce, m., os. jm. ARch. II. 68.

Kotlovina také měď na kotly. Ssk.

Kotlový. K. kámen, der Kesselstein, Širn.
19.. roura. Wld. K. maso (ovařené, obvar).
U Kvasili.

Kotly, ů, m. = potok v pohoří karpat-
ském.

Kotmo. Výmyk k., der Burzelaufsprung.
Čsk.

Kotna, sam. u Sedlčan. — K. = koule.
Mkl. Etym. 135.

Kolně = při porodu? K. zahyne má
dcerka. GR. Vz Kotní, Kotný.

2. Kotní. (PoRodila) beze všie bolesti
kotnie. Hr. ruk. 193.

Kotnica, e, f., das Umhängtuch zur Ein-
segnung der Wöchnerin. Mor.

Kotník vnitřní, zevní. S. N. V. 861.,
Šv. 24.

Kotnov, a, m. = hrad, nyní čásť města
Tábora. Vz Rk. Sl.

Kotný = skotný, shřebný a p., trächtig.
Mor. a slov. Kráva je telná, kobyla zřebná,
ovca kotná, sviňa prasná. Zátur. K. kočka.
Rr. Sb., Sokl. II. 520. K. čubka. Šd., Tč.
Když k. ovce pijú z mnohých studeň vodu,
též mnohé faRby mávajú na svém malém
plodu. Glč. II. 195.

Koťoch, a, m. = lakošné (mlsné) dieťa
potahom na kočku. Slov. Zátur.

Kotojedy, dle Dolany, Kottojed, ves
u Kroměříže. D. ol. I. 302., Rk. Sl.

Kotol, tlu, m. = kotel. Slov. Ssk.

Kotóteť = kotáleti. Mor. Neor.

Kotololóc říkají děti, něčím kutálejíc.
Us. Neor. Cf. Kotolulú.

Kotopeky, ves v Pražsku u Hořovic.
Tk. III. 60., Blk. Kfsk. 1341., Rk. Sl.

Kotorý = který. Slov. v Gömör. Rr. Sb.

Kotouč, cf. Mkl. Ľtym. 135. K. lnu. Hk.

— K., der Wirbel. K. dýmu, prachu. Dch.,
Lpř. Kotouče prachu se zdvíhají. Us. Dch.

— K., die Scheibe. K., discus. Sš. K. mě-
síce, slunce, Dch., sluneční, Stč. Zem. 55.,
107., měsíční, ib. 210., náražný u železnič-
ního vozu, NA. IV. 214., obratný, ib. V.
94., výstředný u parního vozu (excentrika,
křivočep), Hrm. 100., soustružný, die Plau-
scheibe. Včŕ. Z. II. 64. K. k převádění po-
hybu, na stroje dělné, die Riemscheibe, Šim.
99., (tabulka) nivellacní, Nivellirtafel, na
stálý řemen, Riemen-, litinový, elliptický,
kožený, k. pošinovadla, Rücker-, napínací,
Spannrolle, otáčecí. Drch-, kaučukový. K.
zemský. BO. Dvanást kotóčků vyrazil, tři-
násty narazil. Sš. P. 153. — K. = závitek
skořápky měkkýšů. Dud. 4. K., die Schnek-
keHwindung am Kapitäl der ionischen Säu-
len. Nz. — K. = část máselnice, kteRá se
na tlouk navléká, aby se smetana příliš
něšplíchala. Sn., Kšá. — K. = rozházená
kopka sena. U VRbky. Brt. — K. v tělocv.
Vz KP. I. 488, Vlšk. 4. K. sedmo, die
Sitzwelle, v náRtech, die Ristwelle. Čsk. —
K. = výškrabek (chlebový). V Měříně na
Mor. Olv. — K-či, trochina. Vz Brm. IV.
2. 292. — K., vrch u Štramberka na Mor.,
také: hora olivetská. Km., Šd., Sbtk., Vck.

— Kotúč, eryngium campestre z umbilifer.
Let. Mt. Sl. VIII. 1. 33.

Kotoučení, n., das Wirbeln. Hdk.

Kotoučenka, y, f., porpita, Korallpfen-
nige. Šm.

Kotoučice, e, f. K. k ochraně osnových
nití, der Drahtweiser in der Seidenmühle.
Šm.

Kotoučiti, il, en, ení, kotoučovati = v ko-
toučích valiti. Pl. I. 238. Prach se k-čil do
oblaků. Sbtk.

Kotoučka, y, f., der metallene Ansatz
in der Spindel. Sokl. II. 551.

Kotoučkovitý, Scheiben-, scheibenför-
mig, flockig. K. lůžko, discopodium, der
Scheibenboden. Sl. les., Rst. 429.

Kotoučnatka, solarium. Brm. IV. 2. 263.
Kotouční, Ring-, Kreis-, Wirbel-, Straube-,
Šm.