Předchozí (687)  Strana:688  Další (689) |
|
|||
688
|
|||
|
|||
Kotoučnice, e, f. = čára závitková, spi-
ralka, helikoida S. N. III. 716. Kotoučov, a, m., Kotaučow, ves u Zbra-
slavic. Blk. Kfsk. 41., 688., Rk. Sl. Kotoučovitý, scheibenförmig.
Kotoučový. K. pohyb, řemen (na ko-
touče), úřezek, odřezek, Scheibenabschnitt, pila, Kreissäge, Šp., západka. Zpr. arch. Kotoul, u, m., v tělocv. Vz KP. I. 464.,
467. Kotoulati = kotouleti. Brt. D. 160.
Kotoulčatka, y, f. = přezkový šat. Slov.
Bkř. Kotoulka, y, f., der Reifring, das Scheib-
chen an der Spindel, der Anspinn. Slov. Loos. Vz Kotúlka. Kotouň, é, f, Kotaun, ves u Horažďo-
vic. Rk. SI. Kotousov, a, m., Kotausow, ves u Blo-
vic, Blk. Kfsk. 280., Rk. Sl. Kotov, a, m., Ketten, ves (zaniklá?) v Bo-
lesl. Blk. Kťsk. 69. Kotování, n. K. šířky ulic v poloho-
pisných plánech. Kutn. Vz Kotovati. Kotovaný; -án, a, o, kotirt. K. rys.
Šand. 11. 23. Vz Kotovati. Kotovati = míry vepsati, kotiren. Vz
Kot, Kota. Šand. Šířku ulic v polohopis- ném plánu k. Kutn. Kotovice, e, f. = kot, vepřevice. Mor.
Šd., Vck., Včř., Bkř. — K, dle Budějovice, Gottowitz, ves u Stoda. Rk. Sl., Arch. II. 469., Blk. Kfsk. 267. Kotovina, y, f. = huspenina. Slov. Ssk.
Kotrba = kostlivá už len čiastka hlavy,
kosťba, kostiba, kostrba. Slov. Dbš. Sl. pov. 8. 28. — K. = hlava, když je v ni sečka (hloupá). Mor. Brt. Kotrbač, e, f. = roští, parkosí, padrtí,
der Kniebusch. Sl. les. Kotrbálať, purzeln. Slov. Ssk.
Kotrbatý, hirnschädelig; starrköpfig;
dumm. Dch. K. houby. Vz Kotrbovitý. Rst. 429. Kotrbelcovať = kotrbálať. Slov. Ssk.
Kotrbelec, lce, m. = kotrmelec. Laš.
Zkl., Tč. — K., os. jm. K. Leop., dr. theol., bývalý prof. jičín. gymnasia, děkan poděbradský, nar. 1815. Vz Šb. Děj. ř. 2. vd. 260. Kotrbenec, nce, m. = kotrmelec. Mor.
Brt. D. 229. Kotrbka, y, f. = malá kotrba. Bern.
Kotrboul, u, m., phytelephas, rostl. K.
hruboplodý, p. macrocarpa; drobnoplodý, p. microcarpa. Vz Rstp. 1651 , Ves. IV. 136. Kotrbóv, a, m., Kotrbow, sam. u Hor-
šova Týna. Kotrbovitý, kopffönnig. K. houby. Vz
Rst. 215., 429. Kotrcati = štěbotat. Slov. Ssk.
Kotrč, sparassis, der Strunkschwamm,
houba. Vz Rstp. 1923. — K. = kormidlo, das Steuerruder. Us. plavců na Roudnicku, Prk., opačina, opačenice, kurzes Kehrruder. Sl. les. — K. = pahrb. Vz Kotrčka. Slov. Ssk. — K., mlýn u Vlašimě. Kotrčák, u, m. = neúhedný rozsocháč.
Slez. Šd. |
Kotrčí, n., das Gestrüppe. Loos.
Kotrčiti = kotrléiti. Rk.
Kotrčka, y, f. = pahrbek. Slov. Ssk. —
K. — chatrč, chalúpa najmä osamele na kopci lebo skale trčiaca. Slov. Gömör. Rr. Sb. Kotrlcovati se = choditi sem tam pra-
cuje nepracuje. U Huštěnovic. Tč. Kotrlec. K-rlce vrhati. Brt. Ten člověk,
kterýž se od pravdy odvrátí a kotrlec pře- vrže. BR. II. 57. a. Co by blecha k. pře- metla, tak spala (málo). U Dobruš. Vk. Dělá samé kotrmelce, dumme Streiche, Böcke; Udělal kotrmelec a strhl s sebou mnoho jiných (wurde bankerott). Us. Tč. Cf. Havan. Kotrlenec, nce, m. = kotrlec. Zajac dolu
brehom utekajúci robí k-lence. Slov. Rr. Sb. Kotrleti. Šf. III. 496.
Kotrly, několik domkův u Vsetína.
Kotrmeláček čku, m, ve fysice, das
Burzelmännchen. Sna. Kotrmelačiti, burzeln. Šm.
Kotrmelečník, a, m., der Purzelbaum-
schläger. Lpř. Kotrmňác, interj. Běžel, běžel a udělal
k. = upadl. Vz násl. Mor. Vck. Kotrmňácnouti = škaredě upadnouti,
se udeřiti, stürzen, sich anschlagen. Mor. Val. Vck., Brt. D. 223. Kotrna, y, f., vz Králík.
Kotrnák, a, m., vz Králík.
Kotŕňať = kolébati. Val. Brt. D. 223.
Kotrněnec, nce, m., vz Králík.
Kotrouškovský Mlýn u Senomat.
Kotrozany, dle Dolany. Arch. I. 542.
Kotrš! kotrš! Volání na králíka. Vz
Králík. Mor. Brt. Kotrválať = kotrbálať. Slov. Ssk.
Kotrý = koterý. Slov. Hojže, k tancu
běž, vyber sebe (sobě), kotrú chceš. Sl. sp. 232. Kotržina, y, f. = tvrdá věc vůbec, špatná,
etwas Hartes, Schlechtes. Maso tvrdé jak k.; Tuhý jak húžva, k-na. Ve vých. Mor. Brt., Vck. To je maso ze staré k-ny. Šd. — K. = kořalka. Slov. Bern. Kotský Jan. Tf. Odp. 253., 257.
Kotsmich, a, m., os. jm. — K. Vojt.,
nar. 1835., zemský školní inspektor v Praze. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 178., Tf. Mtc. 231. Kott, a, m., os. jam. — K. Frant. Št.,
nar. 26. pros. 1825. v Podhajčí (v Podhaj- ském mlýně) u Lnář (u Blatné), chodil ve Velkém Břevnově u Prahy do obecné školy, studoval v Praze na gymnasiu malostran- ském a na filosofické fakultě, dokončil r. 1850. právnická a r. 1853. filologická studia, stal se r. 1853. supplentem v Jin- dřichově Hradci, r. 1854. professorem v Ji- číně, r. 1855. v Gorici, r. 1859. v Olomouci, r. 1862. po druhé v Jičíně (kam byl pro své vlastenecké smýšlení a jednání přelo- žen), r. pak 1868. při akadem. gymnasiu v Praze, kde r. 1885. do výslužby dán byl, při kteRéžto příležitosti vyznamenán byl za příčinou své literarní činnosti zásluž- ným zlatým křížem s korunou. V Jindř. Hradci napsal do progRamu na r. 1854. člá- nek: Horatiův soud o starší římské lite- |
||
|
|||
Předchozí (687)  Strana:688  Další (689) |