689

ratuře, v Gorici pak do programmu na
r. 1858. výklad o místě ve Vergil. Georg.
II. 400. a násl. V Olomouci počal Tacita
do češtiny překládati. Posud tiskem vy-
dány Dějiny, Germania a čtyři knihy Leto-
pisův. Germania a Letopisy I. vydány po
druhé. V Jičíně počal r. 1865. sbírati látku
ku svému: Česko-německému slovníku hl.
grammaticko-fraseologickému. Posud (do
konce října 1888.) vydány 102 sešity po
64 str. (A—Ž a dodatky A—K). V Jičíně
založil s několika kollegy soukromou vyšší
dívčí školu o dvou ročnících, již po pět let
spravoval; vystavěl s povolením městské
rady v obecném rybníce veřejnou plovárnu
a byl po dva roky pokladníkem a po 4 roky
jednatelem Musejní společnosti (ku pěsto-
vání hospodářství, průmyslu, přírodních věd
a památek). Kromě toho byl tam činným
po několik let ve spolkových výborech
Besedy, Záložny, Městské knihovny atd.
Odtamtud psával mnoho do několika teh-
dejších novin v Praze vydávaných, hlavně
zprávy o jednání Musejní společnosti. V Praze
působil posud jmenov. ve Spolku ku pod-
porování vdov a sirotků prof. středních
škol v rak.-uher. říši a v Ústředním spolku
čes. středních škol. Také byl členem kom-
misse, která Matiční brus jazyka českého
sepsala, jenž r. 1877. po prvé a r. 1881.
po druhé vydán byl. Mimo to napsal ně-
kolik menších filol. článků do Filologických
listův a do Komenského a jakožto jednatel
Musejního spolku i článek o mléce. Vz
Hospodářské noviny 1864. č. 20. a 21. Cf.
Tf. H. 1. 3. vd. 179. a 181., Bačk. Př. 150.,
173., Tf. Mtc. 292., Rk. Sl., Světozor 1881.
č. 43., Humor, listy. 1886. č. 26., Obálky
hl. prvních sešitů Slovníku, Renčov, Huť
(dod.), Klikovka a obšírnější jeho biogr.
v kalendáři Koledě na r. 1877. str. 95.-96.

Köttigit, u, m., nerost. Bř. N. 138.

Kottis, a, m. = hájovna u Berouna.

Kottler M. 1842. Vz Jg. H. 1. 2. vyd.
584., Ukaž. 102., S. N.

Kotúč, e, m., vz Kotouč (konec). — K. =
ozdoba hlavy ženské. Mor. — K. — hora
u Štramberka na Mor. Škd.

Kotúček, čku, m., vz Kotouč, Máselnice,
Másnica.

Kotúčistý = točený. K. kadere. Slov.
Rr. Sb.

Kotúčiť sa = točiti se. Oblaky vonného
dýmu k-ly sa do výše. Slov. Phld. III. 1. 17.

Kotúčka, y, f. = kotouč. Ta húsenica,
ako sa jej človek dotkne, do k čy sa zkrčí.
Slov. Zátur.

Kotúčkový, Schnecken-. Slov. Ssk.

Koťuha, y, f. = ssavec; pes. Slov. Ssk.

— K , y, m. = hlupák. Slov. Ssk.
Kotul veverovitý, das Todtenköpfchen;

zakuklený, c. personata. Brm. I. 208., 206.

Kotula, kotulka, y, f. == cunda, kotouč

v máselnici. Vz Máselnice, Kotouč (dod.).

— K. = měsidlo do kotlu, kterým se trnky
(švestky) v něm se vařící míchají, die Rühr-
schaufel. Na již. Mor. Tč., Šd., Vck. — K. =
mosazný kroužek na chomoute. Laš., Tč.,
Vck., Brt. D. 223. — K. = zapínák. Vz

Zapínák. Ňadra u košule má Rožnovan
otevřena, ale Vsacan zapiata zapínákem
nebo kotulou z kosti nebo perleti. Val.
Vck. — K. = stočené, sbalené plátno, die
Leinwand-, Wäscherolle. Slov. Kotůlka
z ubrusa trčala jej zpod pazuchy. Phld. VII.
146. Poukládal sa každý pár o sebe do
tohých kotúľok. Ib

Kotúlati = kutáleti. Mor. Mtc. 1878.
35., Slov. Ssk.

Kotulec, lce, m., u souken., die Hand-
scheibe. Šm.

Kotulinský, os. jm. Žer. Záp. II. 185.,
Blk. Kfsk. 1342., Sdl. Hr. II. 105., V. 365.,
S. N.

Kotúlka, y, f. = krúžka, prsteň. Slov.
Ssk. Vz Kotoulka.

Kotuľkať sa = kotouleti se. Kotuľkal
sa za ním. Slov. Phld. V. 71.

Kotululú = kotololóc. Br. D. 174. Prší
(prvší) vinoček (věneček) uvila, dolů sto-
líkom puščila, k. vinočku pre moju staru
mamočku. Sl. spv. V. 199.

Koturov, a, m., Kotterow, ves u Plzně.
Rk. Sl.

Kotúžek, žka, m. = koťátko. V úkrytoch
kotia samičky počiatkom juna 2—4 k-žky
(svišťata). Slov. Phld. IV. 267. Cf. Koťuha.

Koťužňík, a, m., der Hundskerl. Vz
Koťuha. Slov. Ssk.

Kotva. Cf. Prk. Přisp. 8. a o skloň.
,kotev' Bž. 99. K., cf. Schd. I. 137. Kotva
lodní, Us., horv. sidro; k. Rottmannova,
Rottmannsanker , Smithova, Smithsanker
(s dvěma pohyblivými rameny okolo příčné
osy), Martinova, Martins-, jednoramenná,
Bojen-, čtyřramenná, Dregg-; kruh kotvy,
das Ankerauge, horv. kolut; kotvu loviti,
fischen, horizontalně na podstavec (Anker-
schuh) položiti, A. kippen, na jeřáb vy-
táhnouti, zavěsiti, katten; kotvu kotvicí
sesilniti, Anker verkatten. Kpk. K. hlavní,
vlečná, vidličná, dvou-, tříramenná. Pdl.
exc. K. balonu, magnetu Vz KP. II. 67.,
187., Mj. 356. K. ráznosti, ve fys., der In-
tensitätsanker. Nz. Uvrhše z lodie čtyři
kotvy. ZN. — K. naděje. Čch. Bs. 17. Ja-
zyk tělu kotva. Č. M. 68. — K., kotvice,
glochis, der Widerhaken, v bot. Slb. XLII.

— K. = máčka. Šf. III. 615., Byl. 15. stol.

— K. zemská, kolčatka, nadseda, tribulus,
der Burzeldorn, rostl. Slb. 638. — K., ko-
tvice, smolka, borka, die Knopper (Gerb-
mittel). Šp. — K., y, m., os. jm. — Jan
Ctibor Kotva, probošt, f 1637. Mus. 1880.
470., Jg. H. 1. 2. vd. 584., Jir. Ruk. I. 399.,
Blk. Kfsk. 1342., S. N.

Kotvačka, y, f. = mačka. Šm.

Kotvicať se = klátiti se. Dítě se ko-
tvicá, lava (lavice) se kotvicá, má kratší
noho. V Bohuslav, na Mor. Neor.

Kotvice, rostl. Vz Kotva, Rstp. 549.
K. = trapa atd. Cf. Rosc. 162., Mllr. 39.,
107., Rk. Sl., Čl. Kv. 335., Slb. 242., Hdk.
C. 379., Schd. II. 306. — K. = vepřovice,
kot. Vz toto. Slov. Rr. Sb. — K., Kotto-
witz, ves u Hajdy; Göttweih (Chotěvice)
v Rakousích. Šb. Děj. ř. I. 40., Blk. Kfsk.
1342., Sdl. Hr. V. 345., Rk. Sl.