690

Kotvicovitý — podobu kotvice mající,
ankerförmig. K. jehlice. Frč. 3. K. rostliny,
trapaceae: kotvice, prustka, růžkatec. Vz
Rstp. 549., Čl. Kv. 335.

Kotvičkatý, kotvičkovaný = kotvičkami
obrostlý, widerhakig. Rst. 429.

Kotvičkovitý = rozdělený na konci
v krátké větve nazpátek ohnuté, wider-
hakig. Rst. 429.

Kotvičnatý = ozubnatý, glochideus, wi-
derhackig. K. list. Nz., Ssk.

-kotvičný, -hakig. Dvoj-, trojkotvičný.
Vz Rst. 429.

Kotvičný ozub, der Ankerlappen, kolo,
Ankerrad, vodítko, -rolle, úkos, -schräge,
hřídel. Šp.

Kotvina, y, f., Kettwa, ves u Klášterce.
Blk. Kfsk. 623,, Rk. Sl.

Kotvísať sa = kolébati se. Val. Brt. D.
224.

Kotvísiť = bláboniti. Val. Brt. D. 224.

Kotviti se kde. Čím hlouběji k-la se
idea křesťanská v životě. Šmb. S. I. 469
Aby se naše národnosť v moři veškerého
Slavjanstva k-la. Koll. III. 315.

Kotvovky, pl., f. = kotvičné hodinky,
die Ankeruhr. Šp.

Kotvový, Anker-. K. šroub, Zpr. arch.
VII. 52., hodinky, vz Kotvovky. Dch. —
K., Knopper-. K. moučka. Sl. les.

Kotvrdovský, os. jm. Tk. II. 185.

Kotvrla, kotvrlka, y, f. = linduška, ptá-
ček šedý, snáší se křídloma roztaženýma,
jimiž letě ani nehne, s dubu na dub, zpívá
časně z jara, alauda arborea, die Wald-,
Haidenlerche. Brt., Němc. IV. 421., Vchř.,
Hdk. C. 379. K. napomíná z jara sedláka:
Sej, sej, sedláčku, sej, sej! Ale dudek ho
napomíná, aby se neposmíval, žeť se mu
bude stěhovati z louky, až sedlák doseče:
Po potok, po potok! Zlínsky. Brt.

Kotvura, y,. f., der Pflichtanker (deR
grösste Anker). Šm.

Kotvurovec, vce, m, das Pflichtanker-
tau. Šra.

Koty, pl., m., Kotky, ves u Těšína.

Kotyledony = klíčné lupeny, klapky
čili dělohy u rostliny, první listy u klíčí-
cích rostlin. Rk. Sl.

Kotýlek, lku, m. = malý kotel. Šm.

Koty-s, a, m., os. jm. Bž. 115.

Kotys, a, m., horský hřeben pod Tmání.
Krč.

Kotyzán, a, m. = mluvka. V Krkonš.
Fr. Nečásek.

Kotyzovati, kotyzati komu = lichotiti;
se = lichotiti se; marně se povalovati. Cf.
Kotrlcovati. U Kunovic. Mtl., Tč.

Kotyzún, a, m. — kotyzoun, pochlebník.
Laš. Tč.

Kouba, y, m., os. jm. Tk. I. 520., 521.,
II. 513., III. 334., IV. 729., V. 62., 63., VI.
349. — K. Jos., vysl. prof. karlínské čes.
realky, nar. 1824., †. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 200.,
Sb. Dj. ř. 2. vd. 260., S. N., Ukaz. 102.,
Rk. Sl.

Koubala, y, f., vz Kaubala, sam. u Se-
dlčan.

Koubek, bka, m., os. jm. Tk. I. 611. —
K. Jan Pravosl, 1805.—1854., prof. řeči a

liter, české i polské na univers, pražské,
jehož přednášky i já jsem poslouchal. Vz
Tf. H. 1. 3. vyd. 107., 118., 119., Jg. H. 1.
2. vyd. 578., Šb. Dj. ř. 2. vd. 260., S. N.,
Pyp. K. II. 541., Ukaž. 102., Bačk. Písm.
928., Tf. Mtc. 292, Bačk. Př. 132., Rk. Sl.

Koubenec, nce, m., Kaubenetz, samota
u Lomnice v Buděj.

Kouble Jos. Fr., prof., f 1824.; K. Jos.
AI, kněz, nar. 1825. Vz Jg. H. 1. 2. vyd.
578., Šb. Dj. ř. 2. vyd. 260., Zl. Jg. 99.,
116., 200. (Jos.)., S. N , Ukaz. 102., Bačk.
Př. 146., Back. Písm. 928.

Koucka, y, f. = koustka = nejzazší pole.
V Krknš. Kb.

Kouč z Kouče Jan a jiní. Blk. Kfsk. 1342.

Koudel. Přede již k. a rodí statné syny
(je vdaná a má již děti). U Žamb. Dbv. Já
ráNo stávám, malenkám dávám, kúdelenku
přádávám. Sš. P. 540. Kúdelečka kúdelná,
Nebudem fa přiasti, radšej pôjdem na tanec
nožičkami třiasti. Koll. Zp. I. 312. Kam on
chtěl nésť k., odtamtud již nosili len (zboží
jeho nebylo tam vzácné). U Rychn. Vk. K.
mu hoří = je s ním zle. Us. Kšť., Zkr.

Koudela, y, f., Kaudela, sam. u Nových
Hradův a u Mirošova; přádelna u Vel. Mezi-
říčí. PL. — K., y, m. = hlupák. Ty k-lo!
U Olom. Sd. — K, os. jm. Tk. V. 48. —
K. Jos., suppl. prof. v Táboře, f. Vz Tf.
H. 1. 3. vd. 174.

Koudelatý, wergig (koudelí naplněný).
Rst. 424.

Koudele z Žitenic. Vz S. N., Rk. Sl.

Koudelka, y, f. Kaudelka, sam. u Holic
v Pardub. Rk. Sl.

Koudelnice, e, f = hruška, která se jí,
až když hnilici. Mor. Tč

Koudelník, a, m., os. jm. = hejtman
sirotčí, přední válečník po smrti Žižkově,
padl r. 1430. Rk. Sl.

Koudelný, vz Koudel. K. kaše (jahelná
se zelím). Na Polič. Kšá.

Koudelov, a, m., Kaudelow, dvůr u Čá-
slavě. Blk. Kfsk. 689., Pam. arch. V. 354.

Koudo, a, n. Španělské k., span. Coudon,
jídlo. Šp.

Kouchnouti = bodnouti, strčiti (loktem
do oka). Mor. Knrz.

Koukadlo, a, n. = oko (žert.), Mtc. 1.
1863. 13.; die Lorgnette. Šm.

Koukal, a, m., der Gucker. — K, sam.
u Sedlčan.

Koukalka, Eoukaska, y, f., Kaukalka,
doly u Rokycan.

Koukalova Hora u Zdic. Řvn. 279.

Koukaska, vz Koukalka.

Koukati. Cf. Mkl. Etym. 146. K. skrze
kukátko a jiné věci (kukati), jinak očima
volnýma lépe: hledíme, díváme se. Km. 1878.
791. — abs. Jeho panímáma kuká: Co mi
to vedžeš za tluka? Sš. P. 462. — se po
čem. K-li se po té zřícenině na zdi tak,
že ... . Skl. Sl. 329. — jak. Kouká naň
skrz prsty (nenávidí ho). Us. Kf. Kouká
jako pět (sedmnáct) krejcarů z měkoty
(hledí hloupě), jako sedm drahých let (ška-
redí se), Us. Kšť., jako osmidenní kůtě
(hloupě, blbě), jakoby chtěl na pivo dáti
(vesele), u Žamb. Dbv., jako sova z nudlí,