Předchozí (690)  Strana:691  Další (692) |
|
|||
691
|
|||
|
|||
u Litomš., Dř., jako kdyby měl na třech
hradech najednou co poroučeť (pyšně), Sá., jakoby chtěl devět vesnic vypáliti (škaredě). Us. Kf. Kouká jako zloděj z kůrky (mračí se), u Kozlova u Č. T., jakoby mu kuna vejce vypila (překvapeně, smutně), jakoby chtěl 99 vsí vypáliť Us. Tkč. Zůstala naň s polootevřenými ústy koukat. Sá. — od- kud (kam). Kouká na nás s nebe (umřel). U Rychn. Gth. Smrť mu kouká z očí. Us. Tkč. Z nohavic kolínští a z rukávů loketští páni mu koukají. Us. Sotva z kůže kouká (o churavém). U Rychn. Kovář stojí u ko- mína, kúká z něho lotrovina. Sš. P. 482. Musí se zachytiti všeho, z čeho kouká dosti malé živobytí. Sá. — kam. Kouká na Me- tličany (šilhá). U N. Bydž. Kšť. Kouká na to jako na mastné kroupy. Us. Dř. Co koukáte na mne jako Příbram na Sv. Horu? Šml. — komu. Kanička ti kouká; K-la mu jen hlava. Brnt. — kde. Pod kabátem mu k-la vesta na dobrou ruku (jak). Sá. — s inft. Koukají jen do kapsy okrást (aby okradli). U Dobrušky. Vk. Koukl Ant., básn. 1860.—1884. Vz Back.
Př. 55., 100. Kouknutí, n. = pohledění, pohled. Sá.
Koukol, gt. -e,ne:-u, Bž. 78.; také fem.,
vz Prk. Př. 24. Cf. Mkl. Etym. 122. K., lolium, nigella. Byl. 15. stol. K. zahradní, a. curonaria, der Gartenraden. Sl. les. Cf. Slb. 621., Čl. Kv. 316., Rstp. 124., Kram. Slov., S. N., Rk. Sl., Mllr. 9., Rosc. 139. Polykarp. Leť, sokole, do pole, nazobej se kúkole. Sš. P. 176. Kolik zrnek má k., tolik zlatých bude státi obilí, ve kterém k. ten rostl; K. se musí s kořenem vypleti; Roste k. i metlice, bude chleba po hromnice; mo- drák a zvonec (svlačec), chlebu konec. Ne- zhaňuj ho, že má mnoho kúkolu v pšenici, dyž sám nemáš zlatej rudy v svojej ka- pustnici. Glč. I. 118. Hra na k. Vz Feuil. Národn. listů ze dne 22/11, 1885. Dohnal. — K., a, m., os. jm. Tk. V. 72., Tf. Odp. 176., Jg. H. 1. 2. vd. 578., Blk. Kfsk. 1342. Koukolnice, e, f. = koukolka, síto na
ječmen a pšenici. Sl. les., Hk. Koukolník, u, m., die Radeauslesema-
schine. Šp. Koukolovitý. K. rostliny, sileneae : hvo-
zdík, mydlice, šater, silenka, knotovka. Vz Rstp. 117., Slb. 614., Schd. II. 296. K. žito. Šp. Koukolový. K. květ. Us. Pdl. — K.
Hora, vrch u Zdic. Krč. Koukolský, os. jm. Blk. Kfsk. 1017.
Koula, y, m., os. jm. — K. Jan, český
malíř. — K. Václ. Jan. Jg. H. 1. 2. vyd. 578. Koulaná, kálaná, é, f. = mor. tanec nyní
již zaniklý; také píseň, kterou se dopro- vázel. Vz Brt. P. 2. Koulati = kouleti. Přindi se podívať,
jak se bude kúlať hlava krvavá. Sš. P. 593. Koulavý, rollend. Loos.
Koule. Cf. Mkl. Etym. 145., KP. I. 511.,
517., II. 269., Schd. I. 187. K. házecí, Ib. I. 45., Geisslerovy, Sté. Zem. 674., oskulační, Stč. Dif. 213., zápalná, NA. III. 134., vá- |
penné, Bř. N. 257. (239., 240.), žloutkové,
Ves. I. 71., zploštěná Šp. Koule nebeská, ohnivá. Vz Schd. I. 210., 256. Lití kulí: v šálkách, formách. NA. III. 127. Má koně jako kule (tlusté). Us. Kšť, Fch. Mazal kouli. Vz Opilý. Us. Sn. — K. mořská, zostera oceanica, algae oceanicae, die Meer-, Seebälle, Meerkugeln. Mllr. 113. — U tří koulí, údolí u Broum. Jsfk. Kouledlo, a, n., das Kollerwerk. Zpr.
arch. IX. 55. Koulení, n., vz Kouleti. K. kuželek, očí,
Us. Pdl., dříví (válení), větrů v šachtě (prou- dění vzduchu). NA. IV. 148. Koulenka, Cf. Čl. Kv. 265., Slb. 291.-
K. bezrohá, acera bullata. Brm. IV. 2. 307. Koulenkovitý. K. rostliny, globulariae :
koulenka. Slb. 291. Kouleti co čím kam: nohou na dvůr,
ke zdi a p. Us. — se kudy, odkud, kde. Slzy k-ly se po její tváři. Šml. I. 91. Ptáče z vejce se koulelo, hervorkollern. Dch. V temné řase zrak se koulí divě vytřeštěn. Čch. Bs. 81. Koulidláto, a, n., der Hohlstäbler beim
Horndrechsler. Šm. Koulili, ě, f., Planiglobium, n. Šm.
Koulinadlo, a, n., das Formeisen. Šm.
Kouliti, vz Kouleti.
Koulitka, y, f., das Scheibenthierchen.
Šm. Koulitý, kugelrund, kugelig. Šm.
Koulka, y, f., Kaulka, sam. u Smíchova.
Koulovina, y, f., das Sphaeroid. Šm.
Koulovitý, kugelförmig. Dch.
Koumarooký = bleskooký, jasnooký,
jasnoočka, ykavy-äm?. Lšk. Koumati = cloumati, zevlovati, lelkovati.
U Kdyně. Rgl. Cf. Mkl. Etym. 147. Koun Jos., naroz. 1795., kněz. Jg. H. 1.
2. vyd. 578., Šb. Dj. ř. 2. vd. 261., S. N., Rk. Sl. Kounice, Kanitz, mě. u Pohořelic v Br-
něn. ; Kaunitz, vsi u Dolních Kralovic a u Čes. Brodu; K. Horní, Ober-Kanitz, mě- stečko u Hrotovic; K. Dolní, Unter-Kanitz, obec u Ivančic. V Dolních K. jsou pečin- káři, ženy mají tam po třech jazycích; obyvatelé slovou také Rochusové, že mají za patrona sv. Rocha a hodiny postrkují tam hráběmi. Vz Sbtk. Krát. h. 174. — Tk. VII. 277., Žer. Záp. II. 185., Blk. Kfsk. 1342., 1466., Sdl. Hr. I. 24., 133., II. 277., IV. 345., V. 362., Rk. Sl. — Z Kounic kní- žata a hrabata. Vz S. N., Rk. Sl. Kounov, a, m., Kaunow, ves u Dobrušky;
Kaunowa, ves u Řenčova v Rakovn. Blk. Kfsk. 1342., Sdl. Hr. II. 55., 65., Rk. Sl. Koupací, Bade-, K. prádlo, vanna. Us.
Koupač, e, m. = kdo se koupá, der Ba-
der. Loos., Mour. Koupačka, y, f. = koupání, das Baden.
— K. = místo ku koupání, der Badeort, die Schwemme. Olom. Sd. — K. = šla- hačka, mrskačka, mrzkut. U Fryšt. Džl. Koupadelna, y, f. = koupárna.
Koupadlo, vynech: ,lépe.'
Koupaliště, ě, n., der Badeort, zastr.
Pk. 411*
|
||
|
|||
Předchozí (690)  Strana:691  Další (692) |