691

u Litomš., Dř., jako kdyby měl na třech
hradech najednou co poroučeť (pyšně), Sá.,
jakoby chtěl devět vesnic vypáliti (škaredě).
Us. Kf. Kouká jako zloděj z kůrky (mračí
se), u Kozlova u Č. T., jakoby mu kuna
vejce vypila (překvapeně, smutně), jakoby
chtěl 99 vsí vypáliť Us. Tkč. Zůstala naň
s polootevřenými ústy koukat. Sá. — od-
kud (kam). Kouká na nás s nebe (umřel).
U Rychn. Gth. Smrť mu kouká z očí. Us.
Tkč. Z nohavic kolínští a z rukávů loketští
páni mu koukají. Us. Sotva z kůže kouká
(o churavém). U Rychn. Kovář stojí u ko-
mína, kúká z něho lotrovina. Sš. P. 482.
Musí se zachytiti všeho, z čeho kouká dosti
malé živobytí. Sá. — kam. Kouká na Me-
tličany (šilhá). U N. Bydž. Kšť. Kouká na
to jako na mastné kroupy. Us. Dř. Co
koukáte na mne jako Příbram na Sv. Horu?
Šml. — komu. Kanička ti kouká; K-la mu
jen hlava. Brnt. — kde. Pod kabátem mu
k-la vesta na dobrou ruku (jak). Sá. —
s inft. Koukají jen do kapsy okrást (aby
okradli). U Dobrušky. Vk.

Koukl Ant., básn. 1860.—1884. Vz Back.
Př. 55., 100.

Kouknutí, n. = pohledění, pohled. Sá.

Koukol, gt. -e,ne:-u, Bž. 78.; také fem.,
vz Prk. Př. 24. Cf. Mkl. Etym. 122. K.,
lolium, nigella. Byl. 15. stol. K. zahradní,
a. curonaria, der Gartenraden. Sl. les. Cf.
Slb. 621., Čl. Kv. 316., Rstp. 124., Kram.
Slov., S. N., Rk. Sl., Mllr. 9., Rosc. 139.
Polykarp. Leť, sokole, do pole, nazobej se
kúkole. Sš. P. 176. Kolik zrnek má k., tolik
zlatých bude státi obilí, ve kterém k. ten
rostl; K. se musí s kořenem vypleti; Roste
k. i metlice, bude chleba po hromnice; mo-
drák a zvonec (svlačec), chlebu konec. Ne-
zhaňuj ho, že má mnoho kúkolu v pšenici,
dyž sám nemáš zlatej rudy v svojej ka-
pustnici. Glč. I. 118. Hra na k. Vz Feuil.
Národn. listů ze dne ²²/₁₁, 1885. Dohnal. —
K., a, m., os. jm. Tk. V. 72., Tf. Odp. 176.,
Jg. H. 1. 2. vd. 578., Blk. Kfsk. 1342.

Koukolnice, e, f. = koukolka, síto na
ječmen a pšenici. Sl. les., Hk.

Koukolník, u, m., die Radeauslesema-
schine. Šp.

Koukolovitý. K. rostliny, sileneae : hvo-
zdík, mydlice, šater, silenka, knotovka. Vz
Rstp. 117., Slb. 614., Schd. II. 296. K. žito.
Šp.

Koukolový. K. květ. Us. Pdl. — K.
Hora, vrch u Zdic. Krč.

Koukolský, os. jm. Blk. Kfsk. 1017.

Koula, y, m., os. jm. — K. Jan, český
malíř. — K. Václ. Jan. Jg. H. 1. 2. vyd.
578.

Koulaná, kálaná, é, f. = mor. tanec nyní
již zaniklý; také píseň, kterou se dopro-
vázel. Vz Brt. P. 2.

Koulati = kouleti. Přindi se podívať,
jak se bude kúlať hlava krvavá. Sš. P.
593.

Koulavý, rollend. Loos.

Koule. Cf. Mkl. Etym. 145., KP. I. 511.,
517., II. 269., Schd. I. 187. K. házecí, Ib. I.
45., Geisslerovy, Sté. Zem. 674., oskulační,
Stč. Dif. 213., zápalná, NA. III. 134., vá-

penné, Bř. N. 257. (239., 240.), žloutkové,
Ves. I. 71., zploštěná Šp. Koule nebeská,
ohnivá. Vz Schd. I. 210., 256. Lití kulí:
v šálkách, formách. NA. III. 127. Má koně
jako kule (tlusté). Us. Kšť, Fch. Mazal
kouli. Vz Opilý. Us. Sn. — K. mořská,
zostera oceanica, algae oceanicae, die Meer-,
Seebälle, Meerkugeln. Mllr. 113. — U tří
koulí, údolí u Broum. Jsfk.

Kouledlo, a, n., das Kollerwerk. Zpr.
arch. IX. 55.

Koulení, n., vz Kouleti. K. kuželek, očí,
Us. Pdl., dříví (válení), větrů v šachtě (prou-
dění vzduchu). NA. IV. 148.

Koulenka, Cf. Čl. Kv. 265., Slb. 291.-
K. bezrohá, acera bullata. Brm. IV. 2. 307.

Koulenkovitý. K. rostliny, globulariae :
koulenka. Slb. 291.

Kouleti co čím kam: nohou na dvůr,
ke zdi a p. Us. — se kudy, odkud, kde.
Slzy k-ly se po její tváři. Šml. I. 91. Ptáče
z vejce se koulelo, hervorkollern. Dch.
V temné řase zrak se koulí divě vytřeštěn.
Čch. Bs. 81.

Koulidláto, a, n., der Hohlstäbler beim
Horndrechsler. Šm.

Koulili, ě, f., Planiglobium, n. Šm.

Koulinadlo, a, n., das Formeisen. Šm.

Kouliti, vz Kouleti.

Koulitka, y, f., das Scheibenthierchen.
Šm.

Koulitý, kugelrund, kugelig. Šm.

Koulka, y, f., Kaulka, sam. u Smíchova.

Koulovina, y, f., das Sphaeroid. Šm.

Koulovitý, kugelförmig. Dch.

Koumarooký = bleskooký, jasnooký,
jasnoočka, ykavy-äm?. Lšk.

Koumati = cloumati, zevlovati, lelkovati.
U Kdyně. Rgl. Cf. Mkl. Etym. 147.

Koun Jos., naroz. 1795., kněz. Jg. H. 1.
2. vyd. 578., Šb. Dj. ř. 2. vd. 261., S. N.,
Rk. Sl.

Kounice, Kanitz, mě. u Pohořelic v Br-
něn. ; Kaunitz, vsi u Dolních Kralovic a
u Čes. Brodu; K. Horní, Ober-Kanitz, mě-
stečko u Hrotovic; K. Dolní, Unter-Kanitz,
obec u Ivančic. V Dolních K. jsou pečin-
káři, ženy mají tam po třech jazycích;
obyvatelé slovou také Rochusové, že mají
za patrona sv. Rocha a hodiny postrkují
tam hráběmi. Vz Sbtk. Krát. h. 174. — Tk.
VII. 277., Žer. Záp. II. 185., Blk. Kfsk.
1342., 1466., Sdl. Hr. I. 24., 133., II. 277.,
IV. 345., V. 362., Rk. Sl. — Z Kounic kní-
žata a hrabata. Vz S. N., Rk. Sl.

Kounov, a, m., Kaunow, ves u Dobrušky;
Kaunowa, ves u Řenčova v Rakovn. Blk.
Kfsk. 1342., Sdl. Hr. II. 55., 65., Rk. Sl.

Koupací, Bade-, K. prádlo, vanna. Us.

Koupač, e, m. = kdo se koupá, der Ba-
der. Loos., Mour.

Koupačka, y, f. = koupání, das Baden.
— K. = místo ku koupání, der Badeort,
die Schwemme. Olom. Sd. — K. = šla-
hačka, mrskačka, mrzkut. U Fryšt. Džl.

Koupadelna, y, f. = koupárna.

Koupadlo, vynech: ,lépe.'

Koupaliště, ě, n., der Badeort, zastr.
Pk.

411*