693

Kouřimsko, a, n., dříve Zličsko. Dal.
38., Sdl. Hr. I. 34.

Kouřimský. K-ští berou na lívance; K.
líknou na pstruhy v Ostráku (v blízkém
lese) lívanci. Cf. Kouřim. Vz Sbtk. Krat. h.
61., 271. K. župa, archidiakonat. Vz Tk. I.
611., II. 296., VI. 78., 163. — K. Václ. Tk.
IV. 153. — K., vz Fortunatus. — K. Jan.
Blk. Kfsk. 1068.

Kouřitelnice, e, f. — kadidelnice. Hnoj.

Kouřiti také = topiti, slov., Jv.; lháti,
u Příbora, Mtl.; běžeti. Laš. Mtl. — abs.
Lesy kouří (= z lesů se kouří), bude pr-
šeti. Us. Vrů. Kouřící se potoky. Posp.
Pec kúriti počala, zhorela jej košela, máme
kuoru lipovú, uděláme jej novů. Koll. Zp. I.
23. Nekuř (nepraš). Laš. Brt. D. 225. Kdo
kouří, smrdí jako prase, kdo šňupe, vypadá
jako prase, kdo šňupe a kouří, je celé prase.
Us. Kšť. — se. Dym še kuři; Prach se
kuři; Lže, ež se kuři. Laš Brt. D. 225. —
se čím. Mlha, jíž k-lo se jitro. Vrch. Krví
prolitou se (země) kouří celá. Čch. Bs. 134.

— se komu odkud. Tak cigán lže, až sa
mu z hlavy kúri. Slov. Rr. MBš. — jak.
Mhla v hustých kotoučích se k-la z dna;
Kouří to co čert. Us. Kouří jako z posví-
cenského komína. Us. — kde. V těch ka-
mnech kurja (topí). U mor. Kopin. Osv.
1884. 48. Kuric v peci (topiti). U Uher.
Hrad. Brt. D. 225. - se v čem. Vltava
se kuří v raniej páře. Exc.

Kouřitý, rauchartig. Dch.

Kouřno. Dnes je k. (mlhavo); Za lesem
je k. Us. v Sirákově u Polné. Zl. VI.

Kouřný, rauchend, dampfend. Dch.

Kouřovod = kouřevod. K. stojatý, ležatý
(ve hvozdu). Zpr. arch. VII. 60., VIII. 62.

Kourový = kuří, Hühner-.

Kouřový. K. roura. Zpr. arch. VIII. 88.

Kousal, a, m., os. jm. 1570.

Kousala, y, m. = kousal, der Beisser.
Mor. Šd.

Kousati. Mkl. Etym. 127.

Kousavě, beissend. K. mluviti. Us.

Kousavec, der Bissige. Dch. — K., rha-
gium, brouk. K. dvoupáskový, r. bifascia-
tum; lapavý, r. indagator; hlodavý, r. mor-
dax; pátravý, m inquisitor, Kk. Br. 354.,
Šír. II. 61., krátkorohý = lapavý, kurz-
hörniger Nadelholzbock. Brm. IV. 192.

Kousavý. K. šelma. Kká. Vlka sä opý-
taj, či na Boha ven, on zuby na tebä kú-
savé vycerí. Hdž. Šlb. 26. K. kanec, pes.
Hus I. 466., 235. K. svědomí. Hus I. 21.

Kouseček, vz Kousek.

Kousek, sku, m. Po slovesech záporných
má v gt. -a. Bž. 80. Nikde kouska lsti. Sá.
On umí na malém kousku obrátiť (dle po-
třeby umí hned jinak mluviti). Us. Vk. Co
se ty máš posmívati, dy ty němáš kúska
gatí. Slez. a mor. Šd. Kousky (= drobení
v polévce). U Počát. Kš. Na kousky je vy-
bráno a na kousky se chumelí (chvilkami).
U Rychn. Msk. Co dělá váš chlapec? Chodí
na kousky (i. e. litiny, která v truskách
vysokých pecí zůstává). U Zbir. Lg. — K.,
der Streich. To je študentský k. Us. Mour.

— K., ska, m., os. jm. K. ze Sobětižek. Vz
Blk. Kfsk. 1342.

Kouska, y, f. = kousek. Nemáš kousky
rozumu. U Jindř. Hrad. Vlk.

Kouskář, e, m. = kdo prodává malé
kousky sukna. Us.

Kousnutí, n.j der Biss. Us. Pdl.

Koušenec, nce, m. — morče, das Meer-
schwein. Slov. Koll. IV. 113

Koušer, vz Košer.

Kouštíček, čku, m. = kousek, vz Kus.
Kupuje-li matka dítěti na šaty říkává: Ale
přidejte k., aby rostlo. Kld.

Kout, zlínsky kút. Brt. Cf. List. fil. 1882.
184. — K. = vnitřní odchylka dvou sou-
sedních boků či stěn tělesného úhelníku.
Jd. Geom. II. 22. Vz Úhel. — K. oční, der
Augenwinkel. Nz. — K. = skrýš. Ve všech
kútiech pilně hledá. Žk. 267. — K. =
ohniště. U Klobouk. Bka. — K. = slehnutí.
Do k. (šestinedělce) nositi. Us. Zkl. — Kouty
ústní, anguli oris. Ti si vytřeli z koutků
(řekli si trpkou pravdu). Na Hané. Bkř.
Vz Zdvihač, Stahovač. Koutek spojivky,
annulus conjuctivae. K. oční, der Augen-
winkel. — K., sam. u Neštědic; pole u Týna
na Mor. Koutky, pole u Přerova. Pk. —
K. Holubí, lom u Mirošova. Zpr. arch. VIII.
93. — K. = pobořená tvrz v Berounsku.
Vz S. N.

Koutec, vz Kout.

Koutecký = kdo bydlí v koutě. Boček
na dědině? Ne, ten koutecký. Mor. Šd.

Kouteček, vz Kout.

Koutek, vz Kout. — K., tka, m., os.
jm. Mus. 1880. 372., Blk. Kfsk. 1342.

Kouti, cf. Mkl Etym. 153. O časování
vz Listy filol. 1883. 450., Bž. 187. — kam.
Do jedné báně kujú (jsou srozuměni). Val.
Vck. K. někoho v pouta. Nrd. Kosm. ps.
44.

Koutíček, vz Kout.

Koutina, y, f. = louka mezi potokem,
polostrov. Šm. — K., die Gesindstube.
Slov. Loos.

Koutkář, e, m. L. 1792. 98 většinou
k-řův (kteří sobě v koutkách nebo z chlévů
jiných domů chaloupky vystavěli) neb cha-
lupníků žalovalo v Poličce na špatné obecni
hospodářství. Mus. 1881. 451.

Koutkavec, vce, m. = kdo má ústní
koutky bolavé. U Olorn. Sd.

Koutkavý = koutkavec. Olom. Sd.

Koutkovati se. Kdež ty se k-ješ? Dh.
152.

Koutkovina, y, f., Winkelwerk. Ten dům
je sama k. Dch.

Koutkový = koutový. Nz. lk. K. dláto.
Us. Pdl.

Koutnice, das Winkeleisen, v pion. Čsk.
— K. ve mlýně, die Eckpfoste, Nz., der
Wagenbaum. Šp.

Koutníček, čku, m. = římsovník, der
Gesimshobel. Šp.

Koutník = kout, das Körpereck. Jd.
Geom. II. 22. — K, a, m., os. jm. K. Jan,
učitel v Kostelci n. Orl., přispěl do tohoto
slovníku. Vz Ktk.

Koutný. K. ulice, Seitengasse. Koll. III.
143. — K, ého, os. jm. Blk. Kfsk. 967.,
1099. — K. Lorenz. 1610. Jg. H. 1. 2. vd.
578.