694

Koutosemenný. K. plod, jehož semena
připevněna jsou v pouzdrovém koutě vni-
třním. Vz Rst. 424.

Koutovatý, winkelig. Šm.

Koutovitý, winkelartig. Šm.

Koutra m. koltra asi z vlaš. coltra. Vz
List. fil. IX. 1.

Koutský Mlýn, Kautsko, mlýn u Uhlíř.
Janovic. — K. Frant. 1769.—18:;4. Vz Jg.
H. 1. 2. vyd. 578., S. N., Rk. Sl. O jiných
K. vz Blk. Kfsk. 1342., Sdl. Hr. I. 140.,
III. 304.

Kouty, pl., m., myslivna u Velk. Mezi-
říčí; hájovna u Horní Bobrové; ves u Po-
děbrad ; Kauta, sam. u Sobotky a u Tur-
nova; Kauth, vsi u Votic, u Ledče a u Nov,
Kdyně; samota u Votic; něm. Kauty, vsi
u Třebíče, u Hořic, u Hlinska; sam. u So-
botky; hájovna u Křivoklátu; K. Horní a
Dolní, Ober-, Unter-Kauty, vsi u Ml. Vo-
žice. PL., Tk. I. 405., IV. 266., 404., Blk.
Kfsk. 1342., Sdl. Hr. I. 255., IV. 371., Rk. Sl.

Kouzelice, e, f., hamameRis, deR Zauber-
strauch. Šm.

Kouzelně, zauberisch. Mus. 1880. 262.

Kouzelnictví, vz Pocta (tam výměr). K.
bílé, magia alba, die weisse Magie; pově-
rečné. Janiš o spir. 41. Vz násl. Pokuta za
k. Vz Cor. jur. IV. 3. 2. 416.

Kouzelník. Sv. ruk. 323. K, kdo obzvl.
zrak lidský mámí tak, že hledícím zdá se,
že ty a jiné divné a k víře nepodobné a
nemožné véci se dějí; slove též kej kléř.
Konečný f 1622.

Kouzelný, cf. Mkl. Etym. 150. K. baby,
Št. Kn. š. 93., láhev, NA. V. 181., kruh,
Dch., rána, Posp., slovo. S. N. I. 16. K.
román, hra, opera. Jg. Slnosť. 152., 153. K.
kroužek = řez na kůře ovocného stromu,
dokud jest míza, as 1—2¹/₂ cm. šiř., čímž
se sráží šťáva a strom vyhání pupeny. Du-
mek. K. svítilna. Us.

Kouzeň, vz Pícka, Kouzně.

Kouzlář, kouzlíř, e, m., der Eskatno-
teur. Rk., Svt. 173.

Kouzlitel, e, m., der Zauberer. Šm.

Kouzliti. Mistři jich k-li díla nesmrtelná.
Vlč. Něčí sluchy k. Šf. Tatr. mus. 19. Mlhy
ten kouzlí obraz prchavý. Vrch. — komu
co. Jakou zrak mi kouzlí vidinu? Čch. Bs.
152. — čím. (Léto) byt živočichům svou
vnadou kúzliti spíší. Šf. Tatr. m. 17. V slu-
jích luny hravý svit svým leskem kouzlil
barev hru. Vrch. Myth. I. 205. Nábožen-
stvím neklúzlete. 15. stol. Mnč. R. 95. —
odkud. Teplé počasí kouzlí ze země ze-
lené koberce. Šbr. Zaj. 47. Lidský duch
z prsou tvých k. bude zlaté klasy. Vrch. —
co več. Ten v trpké sny mé kouzlí mládí
eden. Osv. VI.. 591.

Kouzlo, got. skôhsl. Šf. I. 469., 63. O pů-
vodu vz Prk. Př. 22., Mkl. Etym. 150., 31.
— Sv. ruk. 326. Kouzla. Št. Kn. š. 38., 93.
Kouzlem chráněný. Dch. K. žití, lásky.
Vrch. Ženy se s kúzly a s čáry obierají.
Kšch, 25. Tílko, z něhož dýše k. neskonalé.
Čch. Bs. 92. Někakým kúzlem to byli uči-
nily. Pass.

Kouzlo hra, y, f. = kouzelná hra. Kutn.

Kouzlomoc, i, f. = zázračná moc. Vlč.

Kouzlostrojce, e, m. = kouzlař. Šm.

Kouzlověrný, auf Hexerei glaubend. Šm.

Kov. VMV. nepravá glossa. Pa. Cf. Kram.
Slov., Rk. Sl. K. litý, tažený, napuštěný,
ZČ. I. 239., hrubý, legovaný, Kaizl 149.,
Newtonův, Roseův, Kk. Fys. 52., dobytý,
erzeugt. J. tr. Kovy čtveromocné, dvoj-
mocné skupiny manganové, křehké, kujné,
lehké, pětimocné, platinové, ryzí či samo-
rodé, šestimocné, těžké, trojmocné, vzácných
zemin, žíravin, žíravých zemin. Šf. Poč.
608., Schd. I. 262., 317., 320., 341., KP. IV.
42., 268., 278., 389. Objevení kovů a smlouvy
o ně v době starší. Vz Zř. zem. Jir. 454.,
692. Cf. také Bř. N. 78.. 79., 83. 85., 104.,
201., Schd. II. 25., 34., 50., 57., Sb. uč.
1860. 145., MS. 322. a násl. Dělníci kovem
pracující všelikým nehodám a nemocem vy-
dáni jsou v šanc. Vz Slov. zdrav. 55.

Kova, y, f. = podkova. Slov. Bern.

Kovácký měch. Sb. sl. ps. I. 89., Ssk.

Kovač, e, f., Kowatsch, ves u Konec-
chlumí v Jičín. Blk. Kfsk. 778, Sdl. Hr.
V. 205., 300., Rk. Sl. — K., Gaubitsch,
obec v Dol. Rakousích.

Kováč. Sl. ps. č. 34. Také u Uher. Hrad.
Brt. D. 224. Cf. Mkl. Etym. 153. Robí ako
k. z ohňa. Zátur. Hrnčár hrnčára a k. ko-
váča nenávidí. Glč. I. 278.

Kováčik, a, m. = zdrobnělé kováč. —
K., os. jm. Slov. Pokr. Pot. I. 349.

Kovačina, y, f. = okuje, der Hammer-
schlag. Hř.

Kovačisko, a, n. = špatný kováč. Slov.
Bern.

Kováčka, y, f. = kováčova žena, die
Schmiedin. Slov. Kováč byl vlkolak a k.
striga. Dbš. Sl. pov. I. 520.

Kováčňa, ě, f, = kovářská výheň. Slov.
Bern.

Kováčovati = kovářiti. Slov. Bern.

Kováčský = kovářský. K. cech. Slov.
Sl. let. II. 250.

Kováčství, n. = kovářství. Slov. Bern.

Kovadlička, y, f, u zlatníka, das Daumeu-
eisen. Šm.

Kovadlina anglická, Horn-, francouzská
(s jedním rohem), německá (bez rohů), vzor-
kovaná, Gesenk-, ruční (malá). Bank-; Ko-
vadlinka má tvar kostky, která přechází
v trn, jímž se zaráží do špalíčku nebo na
stůl, das Stöckel. Včř. Z. II. 11., 12. K-nka
na pouzdra, A. zu Gehäusen, na nytování,
A. zum Nieten. Šp. K. ševcovská. Matj. 101.
Babka v k-ně, das Stöckchen im A. Šp.
Cf. Kladivo. — K. v uchu. Vz Slov. zdrav.,
Schd. II. 348, Šv. 66., KP. II. 291.

Kovadlinářka y, f. = žena kovadliná-
řova. Šm.

Kovadlinářský, Ambosschmied-. Šm.

Kovadlinářství, n., das Ambosschmied-
handwerk. Šm.

Kovadlinka, vz Kovadlina.

Kovadlinový, kovadlový, Amboss-. Šm.

Kovadlo, a, m., os. jm. Tk. III. 49., V.
446.

Koval, dle Bern. kovál. K. něch i v zlatě
sedí, přece z něho kuzňa hledí. Slez. Šd.
— K., vz Kohout mořský (dod.). — K.
Kovále = druh hub. Vz Beranice (dod.).