695

Kovalčík, a, m., der Schmiedegesell. Laš.
Tč.

Koválen, lne, f. = kováčňa. Slov. Bern.

Kovalíček, čka, m. = zdrobn. koval
Slez. Šd.

Koválisko, a, n. = kovačisko. Slov. Bern.

Kovalka, y, f. = žena kovalova, ko-
vářka. Slez. a mor. Šd. Dle Bern. kovalka.

Koválovati = kováŕiti. Slov. Bern.

Kovalovice, dle Budějovice, Kowalowitz,
vsi u Kojetína, u Víškova a u Posořic. PL.,
Rk. Sl.

Kovalský (koválský, Bern.), Schmiede-.
Vz Koval. K. tovaryš, řemeslo. Mor. a slez.
Tč. Dyšíš jak k. měch. Slez. Šd.

Kovan, a, m., os. jm. Arch. I. 353.

Kovaň = kovárna. Us. Rk. Sl. K-ně =
hamry. Pam. Vel., Loos. Meziříčí. — K. =
kovanina, kovaná práce, die Hammerarbeit.
Hr. — K. (od Kovaná. Pal. Rdh. I. 131.),
Kowan, městečko u Ml. Boleslavě. Tk IV.
379., V. 155., Rk. Sl.

Kovanda, y, m., os. jm. Blk. Kfsk. 1342.

Kovanec, nce, m, Kowanetz, ves u Ml.
Boleslavě. Rk, Sl.

Kování, das Hämmern. K. mokré, kove-li
se navlhčeným kladivem, das Nasschmie-
den. Vz Včř. Z. 12. — K., der Beschlag.
K. na okna a dvéře, na okenice. Vz Včř.
Z. I. 29., 43.

Kovanice, Kowanitz, ves u Nimburka.
Sdl. Hr. V. 273.

Kovaníčkový čepec. Sdl. Hr. II. 264.,
Rk. Sl.

Kovanín, a, m., Kowanin, ves u Volyně.
Sdl. Hr. III. 275.

Kovanina, vz Kovaň.

Kovaniště, ě, n., die Hufbeschlagbrücke.
Rk.

Kovánítko, a, n., u nožíře, das BündcheN-
eisen. Šm.

Kovanka, kovanička, y, f., kováníčko,
a, n., der Beschlag Šm.

Kovansko, a, n., Kowansko, ves u Nim-
burka.

Kovaňský pán. Dal. 107., Tk. IV. 730.,
Rk. Sl.

Kovaný Němec. Šf. Strž. I. 219.

Kovář. Cf. Rk. Sl., Mkl. Etym. 153.
K-ři = jednotliví řemeslníci; kováře = ro-
dina jistého kováře. Vz -é. Zlinsky. Brt.
O jeho náčiní vz: Dláto, Domek, Hřeboun,
Kladivo, Kleště, Klíč, Kovadlo, Kružidlo,
Kružítko, Měch, Nádobí, Nůž, Osekáč, Pil-
ník, Prstenec, Rašple, Řezací, Rohatina,
Sechomr, Sekáč, Stolička, Svírák, Štemfl,
Vrták. K. koní a vozů, Huf- und Wagen-
schmied. Dch. Studený k. = na mizinu
přišlý. Mor. Brt. K-ři, ješto železo kují a
měď. BO. Pane k-ři, rač s námi píti. NB.
Tč. 93. K. dycky v kuzni kuje, nikda ženky
nemiluje; K. stojí u komína, kúká z něho
lotrovina; K-ři, k-ři, co jste vy tak pyšní?
Nechtěli jste kovať mojej milej čižmy. Sš.
P. 482., 522. K. smrdí, bude pršeť (padá
kouř ze spálené rohoviny). Č. T. Tkč. Písně
o k-řích vz v Er. P. 391. Dětské říkadlo:
Kuje, kuje kovaliček v zelene dolince, co
ukuje, to přepije, přijde do dom, ženu bije;
žena neboha, troje děti ma: jedno chodi

do školy, druhe šije bačkory, třeti sedi na
kamenci (říčním štěrku), drži gajdy na ra-
menci, tak se pěkně hra: trarararara. Km.
1886. 629. Pověry o k. vz v Mus. 1854.
538. K. štěstí nekuje, každý je sobě hotuje.
Prov. — K. = hovnivál, brouk. Mor. Brt. —
K. = kovářík, luskavka, brouk. Kováře kla-
dou si děti na znak na dlaň povzbuzujíce
ho, by vyskočil: Kovářu, kuj! Brt. Dt. 38.
— K., boletus luridus, Hexen-, Schuster-
pilz, giftiger Löcherschwamm. Sl. les., Odb.
path. III. 855. — K., os. jm. — K. Mat.,
dr. fil., prof. v Praze, nar. 1840. Vz Tf. H.
1. 3. vyd. 179. — K. Mat. Radosl., prof.
v Pardub., 1837.-1872. Vz Tf. H. 1. 3. vd.
167., Šb. Dj. ř. 2. vd. 261. — K. Eman.,
dr. a docent české univer. v Praze, spisov.
Bačk. Písm. I. 928. — Kováři, paseky na
Vsacku. Vck.

Kováren, rně, f. = kovárna. Rk., Loos.

Kovářík, agriotes, brouk. K. obilní, a.
lineatus, a. segetum, der Saatschnellkäfer;
tmavý, a. obscurus; chlupatý, a. pilosus;
locikový, a. sputator; spálený, a. ustulatus.
Vz Kk. Br. 216.-218., Šír II. 61., Schd. II.
507., Brm. IV. 118., Kram. Slov. — K. =
slunéčko brouk. Mor. Brt. — K., os. jm.
Blk. Kfsk. 1342.

Kovárna, cf. Mkl. Etym. 153. V k-ně,
Us., v k-rni. U Jičína. Ltk. K. polní pro
pohyb ruční a nohou; K. polní s větrníkem
na kolách. Wh. — K., Kowarna, samota
u Vodňan, u Sušice a u Vinohrad (u Prahy).

Kovarný = obmyslný, úskočný, nolv-
/A,ŕjxavoq. K. Odysseus. Vký.

Kovářov, a, m., Kowařow, vsi u Milev-
ska, u Chrudimě, u Nedvědic a u Litovle;
Schmitzau, ves u Podstaty. Arch. V. 522.,
D. ol. III. 44., VI. 498., 500., Tk. III. 134.,
V. 165., Blk. Kfsk. 1342., Sdl. Hr. I. 154.
až 157., III. 114., 117., Rk. SI.

Kovařovice, dle Budějovice, Kowařo-
witz, ves u Dnespek ; Schmieding, ves u Chval-
šin. PL , Tk. III. 5., 58., Blk. Kfsk. 379.,
Rk. Sl.

Kovářsky. Po k. po ledě se voziti
(= zadní nohou do ledu cveky tlukouce).
Mor. Brt. Dt. 208.

Kovářský. K. ulice v Praze. Tk. II. 539.

Kovary, dle Dolany, Kowar, ves u Za-
kolan. Rk. Sl.

Kovatelný, schmiedbar. Šm.

Kovati. Cf. Mkl. Etym. 153. O časování
vz Listy filol. 1883. 450., Bž. 197. ,Rovně
konáno' oprav v: ,Rovně kováno.' — co:
kosu. Sokl. II. 551. Ková synek, ková
vrata, ty vrata jsou z stříbra, zlata. Sš. P.
749. K. (kouti) zlú radu. Slov. Ssk. — čím.
Mlatem německé helmy kováše. Dal. 155. —
kde. Na chřbetě mém k-li. Ž. wit. 128. 3.

Kovatina, y, f. = kuté, kované železo.
Hdž. Čít. 211.

Kovčín, a, m., Kowtschin, ves u Planice.

Kověr, u, m. = kaluže, die Lacke. Slez.
Tč.

Koverovice = Koberovice.

Kovíčeti, vz List. fil. 1882. 31.

Kovíkati, vz Kovíčeti, Kuvíkati. Vz Šf.
III. 557.