696

Kovil, vz Kavil.

Kovina, y, f. = kovovina. Šd.

Kovíř, e, m. = havíř. Šm.

Kovitosť, i, f., die Beschaffenheit eines
Metalls habend.

Kovkop. Dch., Pl. I. 41., Šf. Strž. I.
513. a j.

Kovkopecký, Bergmanns-. Šm.

Kovnatosť, i, f., der Metallgehalt. Hrbk.,
Hř.

Kovnatý. K. hory. Šf. III. 19.

Kovnice, e, f., das Münzhaus. Šm., Loos.

Kovník, a, m., der Münzmeister; Metall-
arbeiter (kovovnik). Šm.

Kovobarvec, vce, m., metallites, der
Metallrüssler, brouk. K. malý, m. atoma-
rius; měkkovlasý, m. mollis. Kk. Br. 294.,
Šír II. 61., Sl. les., Brm. IV. 151.

Kovobitý bič, erzbeschlagen. Msn. Or.
83.

Kovoboký, erzseitig. Lpř. Sl. II. 398.

Kovobraný, mit ehernen Thoren, /«Axo-
nvíog. Lpř. Sl. II. 398.

Kovobrněný, erzgepanzert. Lpř.

Kovobytný, im ehernen Hause (Tempel)
wohnend, xaixioixog. Lpř. Sl. II. 398.

Kovodárny, erzspendend. K. skály. Pl.

I. 32.

Kovodělník, a, m. = kovník, kovovník,
der Metallarbeiter. Šm.
Kovodělství, n., die Metalltheilung. SP.

II. 233.

Kovohladný, metallgierig. Šm.

Kovohlasý, erzstimmig. Lpř.

Kovohlazecký. K. umění, die Kunst
Metalle zu glätten. Světz. 1871.

Kovohojný, erzreich. Lpř.

Kovoholenní Achaiové, /aAxoxv-/,utJe?.
Lpř.

Kovohrotý, erzspitzig. Lpř.

Kovochrámový, im ehernen Tempel woh-
nend. Lpř. 81. II. 398.

Kovokopytný, erzhufig. Lpř. Sl. II. 398.

Kovol, a, m. == koval, kovář. Laš. Brt.
D., Škd.

Kovolesklec, skice, m., plusia, motýl.
K. konopný či gamma, p. gamma; šediv-
kový, p. chrysitis; černočárný, p. triplasia;
žahavkový, p. urticae; omějový, p. moneta;
kostřavový, p. festucae; hluchavkový, p.
iota; kopřivový, p. interrogationis. Kk. Mot.
234.-237.

Kovolícný, erzwangig. Lpř. Sl. II. 398.

Kovolíček, čka, m., elater segetum, der
Schmied, brouk. U Místka. Škd.

Kovolijna, y, f. = slevárna kovů, die
Metallgiesserei. Šp.

Kovolistec, listce, m., der Eutomglanz.
Hř.

Kovolitina, y, f, der Erzguss. Šm.

Kovonohý, erzfüssig. Lpř.

Kovonosný, metallführend, -hältig. Sl.
les.

Kovooděnec, nce, m. = kovooděný. Lšk.

Kovooděný, erzgepanzert, xalxox'ixuv.
Lpř.

Kovopevný, erzfest. Lpř.

Kovorytectví, n., die Erzgravierkunst.
Bdl.

Kovosečnv, mit Erz gemacht. K. rány.
Lpř. Sl. II. 398.

Kovoslovný == kovovědný. Šm.

Kovosráž, e, f. = galvanoplastika. Zl. kl.
1856. č. 23.

Kovostrojství, n., praktische Metallurgie.
Šm.

Kovoškorněný == kovoholenný. Lpř. Sl.
II. 398.

Kovoštítný, erzbeschildet. Lpř.

Kovotěžký, erzbelastet, /«Azo/S«^»/?. Lpř.

Kovotisk a) ocelotisk, b) měditisk. Rk.
Sl.

Kovotiskař, e, m., der Metalldrucker. Dch.

Kovotlačitel, e, m. = kovotiskař. Dch.

Kovoústý, mit eherner Mündung. Lpř.

Sl. II. 398.

Kovově, erz-. K. zelený, hnědý, Kk. Br.
20, 31., lesklý. Us. Pdl.

Kovovědný, metallurgisch. Šm.

Kovovlad, a, m. = pán nad baniami.
Slov. Dbš. Sl. pov. II. 32., 37.

Kovovník, a, m., der Metallarbeiter. Hř.

Kovovražedný, mit Erz tödtend; z kovu
udělaný; aus Erz geschmiedet, xa.lxônlr\6to-;.
Lpř.

Kovový. K. úhrada, průmysl, Kaizl 246.,
124., manometr, Mj. 136., nástroj, Blech-
instrument, Dch., tlakoměr, Stč. Zem. 562.,
arsen, lesk, vid, NA. IV. 168., IV. 474.,
čistota, plocha, deska, pouzdro, Šp., barva,
zvuk, kouř, sůl atd. Sl. les. K. dýchání,
metallisches Athmen.

Kovozákladný, erzfest, yauoßatriq. Lpř.

Kovozbrojný, erzgerüstet. Lpř.

Kovozkumný, erzprüfend. K. úřad. Us.

Koykovice, dle Budějovice, Koikowitz,
ves u Těšína.

Koza. Cf. KP. III. 290., Šrc. 68., Kram.
Slov., Rk. Sl., Mkl. Etym. 136. K. bezoarová.
Osv. VI. 552. K. jména: bělena, sivaňa (má
sivou hlavu), červenka, sněhula, popelka,
uzděná (brňavá), babuša, závija (zavijastá,
s černou hlavou), kakuša (kol očí černá),
bosula (přepásaná černým pasem), krytyša
(má nějaký fléček, už je přikrytá), droběna,
srna, liška, zajaňa (jak zajíc šedá), harvaňa
(havraňa, černá jak havran), stračena, ma-
kovica (strakatá), švadlena (pěkně strakatá),
votyča (má rožky jak vidlička) = vidlica,
šutka = šutaňa (bezrohá) = šutěna, cabruša
(má bílé dlouhé chlupy, jimiž se po zemi
cabře, šubře), líza, šupěna, čomyla, čožika,
maňa. Km. 1885. 103. (Brt.), Brt. D. 319.
K. bečí, mečí, mekoce, stuká. Laš. Brt.,
Tč. K. se prčí, je skotná, oprčila se. Brt.
D. 325. K., která rohov nemá, více mléka
dává. Glč. II. 226. Prč (tak se k. odhání)!
U Nov. Města na Mor. Brt. Hoj, cic, koza,
kozina! daj nám sýra, gazdina, ak nám sýra
nedodáš, slabých chlapóv vychováš. Sl. sp.

52. Černá k. trče nebo netrče a bílá k.
nebo netrče nebo trče (obě trkají. Cf. Jeden
za 18, druhý za 20 bez dvou). Val. Vck.
K. ostřeji vidí než jiné zvíře. GR. Stydí
se jako k. v zelí (nestydí se). Us. Bda. Je
s ním řeč jako s kozou na ledě (žádná).
U Rychnova. Dhn. Kdyby koza delší ocas
měla, všem by oči vyrážela. Brt. Paní mámo,
poďte sem, k. mele ocasem (posmívají se



	696

	Kovil, vz Kavil. Kovina, y, f. = kovovina. Šd. Kovíř, e, m. = havíř. Šm. Kovitosť, i, f., die Beschaffenheit eines Metalls habend. Kovkop. Dch., Pl. I. 41., Šf. Strž. I. 513. a j. Kovkopecký, Bergmanns-. Šm. Kovnatosť, i, f., der Metallgehalt. Hrbk., Hř. Kovnatý. K. hory. Šf. III. 19. Kovnice, e, f., das Münzhaus. Šm., Loos. Kovník, a, m., der Münzmeister; Metall- arbeiter (kovovnik). Šm. Kovobarvec, vce, m., metallites, der Metallrüssler, brouk. K. malý, m. atoma- rius; měkkovlasý, m. mollis. Kk. Br. 294., Šír II. 61., Sl. les., Brm. IV. 151. Kovobitý bič, erzbeschlagen. Msn. Or. 83. Kovoboký, erzseitig. Lpř. Sl. II. 398. Kovobraný, mit ehernen Thoren, /«Axo- nvíog. Lpř. Sl. II. 398. Kovobrněný, erzgepanzert. Lpř. Kovobytný, im ehernen Hause (Tempel) wohnend, xaixioixog. Lpř. Sl. II. 398. Kovodárny, erzspendend. K. skály. Pl. I. 32. Kovodělník, a, m. = kovník, kovovník, der Metallarbeiter. Šm. Kovodělství, n., die Metalltheilung. SP. II. 233. Kovohladný, metallgierig. Šm. Kovohlasý, erzstimmig. Lpř. Kovohlazecký. K. umění, die Kunst Metalle zu glätten. Světz. 1871. Kovohojný, erzreich. Lpř. Kovoholenní Achaiové, /aAxoxv-/,utJe?. Lpř. Kovohrotý, erzspitzig. Lpř. Kovochrámový, im ehernen Tempel woh- nend. Lpř. 81. II. 398. Kovokopytný, erzhufig. Lpř. Sl. II. 398. Kovol, a, m. == koval, kovář. Laš. Brt. D., Škd. Kovolesklec, skice, m., plusia, motýl. K. konopný či gamma, p. gamma; šediv- kový, p. chrysitis; černočárný, p. triplasia; žahavkový, p. urticae; omějový, p. moneta; kostřavový, p. festucae; hluchavkový, p. iota; kopřivový, p. interrogationis. Kk. Mot. 234.-237. Kovolícný, erzwangig. Lpř. Sl. II. 398. Kovolíček, čka, m., elater segetum, der Schmied, brouk. U Místka. Škd. Kovolijna, y, f. = slevárna kovů, die Metallgiesserei. Šp. Kovolistec, listce, m., der Eutomglanz. Hř. Kovolitina, y, f, der Erzguss. Šm. Kovonohý, erzfüssig. Lpř. Kovonosný, metallführend, -hältig. Sl. les. Kovooděnec, nce, m. = kovooděný. Lšk. Kovooděný, erzgepanzert, xalxox'ixuv. Lpř. Kovopevný, erzfest. Lpř. Kovorytectví, n., die Erzgravierkunst. Bdl.	Kovosečnv, mit Erz gemacht. K. rány. Lpř. Sl. II. 398. Kovoslovný == kovovědný. Šm. Kovosráž, e, f. = galvanoplastika. Zl. kl. 1856. č. 23. Kovostrojství, n., praktische Metallurgie. Šm. Kovoškorněný == kovoholenný. Lpř. Sl. II. 398. Kovoštítný, erzbeschildet. Lpř. Kovotěžký, erzbelastet, /«Azo/S«^»/?. Lpř. Kovotisk a) ocelotisk, b) měditisk. Rk. Sl. Kovotiskař, e, m., der Metalldrucker. Dch. Kovotlačitel, e, m. = kovotiskař. Dch. Kovoústý, mit eherner Mündung. Lpř. Sl. II. 398. Kovově, erz-. K. zelený, hnědý, Kk. Br. 20, 31., lesklý. Us. Pdl. Kovovědný, metallurgisch. Šm. Kovovlad, a, m. = pán nad baniami. Slov. Dbš. Sl. pov. II. 32., 37. Kovovník, a, m., der Metallarbeiter. Hř. Kovovražedný, mit Erz tödtend; z kovu udělaný; aus Erz geschmiedet, xa.lxônlr\6to-;. Lpř. Kovový. K. úhrada, průmysl, Kaizl 246., 124., manometr, Mj. 136., nástroj, Blech- instrument, Dch., tlakoměr, Stč. Zem. 562., arsen, lesk, vid, NA. IV. 168., IV. 474., čistota, plocha, deska, pouzdro, Šp., barva, zvuk, kouř, sůl atd. Sl. les. K. dýchání, metallisches Athmen. Kovozákladný, erzfest, yauoßatriq. Lpř. Kovozbrojný, erzgerüstet. Lpř. Kovozkumný, erzprüfend. K. úřad. Us. Koykovice, dle Budějovice, Koikowitz, ves u Těšína. Koza. Cf. KP. III. 290., Šrc. 68., Kram. Slov., Rk. Sl., Mkl. Etym. 136. K. bezoarová. Osv. VI. 552. K. jména: bělena, sivaňa (má sivou hlavu), červenka, sněhula, popelka, uzděná (brňavá), babuša, závija (zavijastá, s černou hlavou), kakuša (kol očí černá), bosula (přepásaná černým pasem), krytyša (má nějaký fléček, už je přikrytá), droběna, srna, liška, zajaňa (jak zajíc šedá), harvaňa (havraňa, černá jak havran), stračena, ma- kovica (strakatá), švadlena (pěkně strakatá), votyča (má rožky jak vidlička) = vidlica, šutka = šutaňa (bezrohá) = šutěna, cabruša (má bílé dlouhé chlupy, jimiž se po zemi cabře, šubře), líza, šupěna, čomyla, čožika, maňa. Km. 1885. 103. (Brt.), Brt. D. 319. K. bečí, mečí, mekoce, stuká. Laš. Brt., Tč. K. se prčí, je skotná, oprčila se. Brt. D. 325. K., která rohov nemá, více mléka dává. Glč. II. 226. Prč (tak se k. odhání)! U Nov. Města na Mor. Brt. Hoj, cic, koza, kozina! daj nám sýra, gazdina, ak nám sýra nedodáš, slabých chlapóv vychováš. Sl. sp. 52. Černá k. trče nebo netrče a bílá k. nebo netrče nebo trče (obě trkají. Cf. Jeden za 18, druhý za 20 bez dvou). Val. Vck. K. ostřeji vidí než jiné zvíře. GR. Stydí se jako k. v zelí (nestydí se). Us. Bda. Je s ním řeč jako s kozou na ledě (žádná). U Rychnova. Dhn. Kdyby koza delší ocas měla, všem by oči vyrážela. Brt. Paní mámo, poďte sem, k. mele ocasem (posmívají se