697

mazlíčkovi, který se pořád mátky dovolává).
Proč koza nežere, když ji šaíář uhlídá?
Protože uhlí nežere; Pásl bych já kozy,
ale mne to mrzí, dyž každá kozička ocas
hore drží. Us. Brt. Jož só koze nasyceny
(říkají dětem, když byly pláčem něco vy-
nutily a plakati přestaly). U Bohusl. Neor.
Je zle, k. dojí krev! V Kunv. Msk. Za
trojník táhl by kozu do Šternberka. U Olom.
Sd. Koza pět měsícóv malé nosí, stromóm
velmi škodí, někdy dvě i tri kozlence, štyry
zridka splodí; Kolko rokóv k. žije, z rohóv
sa poznává; K. capa žalovala, že stromy
objédá, straka vránu, že bez stydu na mr-
šiny sedá. Glč. II. 227, 246. Na strom
nachýlený i kozy skáčí; Réva a k. vody
nemilují; Svedeš jen jednou kozu na led.
Bš. exc. Dětské říkadlo: Ide k. do Kra-
kova, podkovama křeše, za ňú ide krásná
paní, hřebeněm se češe. Česala se hřebe-
něm, mazala se ščetkú, namazala hubu me-
dem, aby měla sladků. Km. 1886. 637. K.
mekoce: Meee! čert ně (mě) bere do kabele!
Na Hané i koza s kozlem jsou povahy ha-
nácké, flegmatické, k čemuž se výborně hodí
nářečí hanácké. Koza totiž nemohouc se
dostati na hrušku, povzdychla si toužebné:
Debe bel hák! Domnívalať se tolik dvornosti
do kozla, že se dovtípí a hák odněkud při-
nese. Ale ten dělal se nerozumě a ne-
hýbaje se z místa přisvědčil toliko flegma-
ticky koze: Debe bel, bel be! Km. 1886.
407. Hra na kozu. Vz Brt. Dt. 174 —
K. = sopel, ozhr, der Rotz. Vyžeň kozu
na pastvu (vytři si nos). U Litovle. Kčr. —
K. = necudná žena. Mladá k. ľúbi sol, stará
uchytí ju aj so solničkou. Slov. Rr. MBš —
K. = hloupé odrostlé děvče. To je hlúpá,
stará k. Brt. Mlsná k. (děvče). Brt. — K. =
podstavek. K. pod lešení, der Rüstbock; k.
k navalem piva na vůz, der Bierbock, Schrott-
bock, Suk; rožňová, die Bratspiesstütze.
Lpř. Sl. I. 476.; k. = tesařská stolice. Vchř.
K. = klády mostové (na nichž most leží)
NA. III. 173., 166. K. v tělocviku, vz KP.

I. 461. K. měřická (stahovací), der Ver-
ziehbock. Hrbk. — K. Žnec na koze. Vchř.,
Jsk., Bkř. Cf. Hóser, Janovač. Tys vzal
malou kozu, musíme za tebe dotahovati
(malý kus práce na poli, na louce v zahradě
atd.); Zůstaň na své koze; Ona nebyla ještě
na své koze (nebyla posud na poli atd.);
Séci do kozy = séci obilí, vedouc kosu
v obilí tak, že sečené obilí se klade na
vedlejší obilí ještě stojící; pak se odebírá
a klade na pokládky; opak toho jest séci
do pokosů nebo na pokosy. Tu se kosa vede
z obilí ven a sekáč dělá sám pokosy. Na
Hané. Wrch. — K. Hra na kozu. Hoch se
shrbí a na jeho záda jiní skáčí. Vz Mtc.
1879. 169., Brt. L. N. I. 63. — K. = po-
dlouhlé červené jablko. Mor. Brt. — K, ca-
pella, hvězda. Vz S. N. — K., die Garn-
winde. Ssk. — K. = dudy, der Dudelsack.
Ssk. — K. mostní = zbraň, splž, ledovník. —
K., y, m., os. jm. D. ol. III. 147., Žer. Zap.

II. 185., Sdl. Hr. III. 187., IV. 227. — U koz
v Praze. Tk. II. 154.

Kozaber, bra, m., myslivna u Dobříše
a u Mníška.

Kozacina, y, f., das Ziegenfleisch. Loos.

Kozáctví, n., das Kosakenleben. Šm.

Kozáctvo, a, n., die Kosaken.

Kozáček, vz Kozák.

Kozačenek, nka, m , vz Kozák. Hdk.
v Osv. I. 15.

Kozáčina, y, f. = kozáctvo. Osv.

Kozačka, y, f., bývalá vinice a zahrada
spolku pomologického ve Vinohradech. —
K. = čes. národní tanec. Bačk.

Kozadírek, rka, m., ves u Libáně. Dle
Rk. Sl.: Kozadirky. Tam pekou o posvícení
buchty v panské cihelně. Vz Sbtk. Krat. h.
61.

1. Kozák, cf. Mkl. Etym. 136. - K., der
Kosak. Trp, kozáče, budeš atamanem. Pk. Cf.
S. N., Rk. Sl. — K. = pijan. Dobrý k.
Bavor., Jir. exc. — K. = odstavené dítě.
To je hodný k. (žert). Ve vých. Čech. Kšť. —
K., os. jm. Blk. Kfsk. 1036., Sedl. Hr. III.
292.

2. Kozák =jedláhouba o vysokém kloubku
s červenou čapkou. Mor. Brt., Škd., Mtl. K.
březový, osykový, Brt., lipový, Kapuziner-
pilz, habrový (jalovcový hřib, hlohový hřib,
modřák, Satanspilz, Rothfuss, Pfeffer-, Wolfs-
röhrchenpilz). U Uher. Hrad. K. = hřib špič-
ník, boletus scaber. Rstp. 1916. — K. = ko-
zel, samec, eine Bierart. Šp.

Kozákov = vrch u Jičína, vz S. N., Rk. Sl.
Byls ješté na K-vě, když se to stalo (nebyls
ještě na světě). U Turnova. Kšť. — K, Ko-
zakov, ves u Rovenska. Blk. Kfsk. 532.,
534., Rk. Sl.

Kozakovice, dle Budějovice, Kosakowitz,
několik domkův u Příbora.

Kozalec, cf. Rstp. 903, S. N.

Kozamyška, y, f., = chroust. Us. u Jem-
nice. Cf. Kozomyška.

Kozánek, nka, m., os. jm. na Mor. Šd.

Kozár, vz Kozař. Koll. I. 327.

Kozara, y, f., hora u Pezinka na Slov.
Pokr. Pot. I. 55. — K, capraria, die Herz-
blume, rostl. Rstp. 1151.

Kozárka, y, f. = kozařka. Koll. I. 327.

Kozárov, a, m., Kozarov, ves u Tišnova
Rk. Sl.

Kozarovice, Kozarowitz, vsi u Mirovic
v Plzeň, a u Veltrus. PL., Tk. III. 650.,
Blk. Kfsk. 650., Rk. Sl.

Kozarovna Anna. Žer. Záp. I. 130.

Kozašice, dle Budějovice, Kozaschitz, ves
u Přelouče. Arch. I. 527., Rk. Sl.

Kozčín, a, m., Kowtschin — Kovčín.

Kozdras, a, m., os. jm. Tk. V. 246.

Koze = neštovice a osypky. V Podluží
na Mor. Brt. Cf. List. fil. IX. 1.

Kozedy = Kozojedy. Jir.

Kozel. Cf. Schd. II. 433., Mkl. Etym. 136.
Učinil to tak, co by se k. spokojil (leda-
bylo). U Rychn. Dhn. Dojí kozla (marná
práce). Bdl. Sedm dní budeš činiti kozla za
hřiech. BO. Od kozla ani srsti, ani mléka.
Bž. exc. — K. = ďas. I kozla! Ei der
Geier!; Toť aby všichni kozli do toho! Da
mögen alle Geier drein!; Kozla na to dbá,
er schert sich den Geier drum; Aby to k.
vzal, der Geier mags holen! Dch. Vzal to k.
Bdl. Kozli mi to napískali (našeptali, na-
šuškali). Us. — K. = holkář. Us. Kodym. —