701

vání-se, -abschilferung, šupinovaté odlupo-
vání-se, -abschuppung, palčivosť, -brennen,
plÍ8ňovina, dermatomycosis, poranění, -Ver-
letzung, překrvení, -hyperaemie, suchosť,
xerodermia, svrbění (svrbivka), -jucken,
úbytě, -atrophie, tuberkulosa, -tuberkulose,
vyměšování, -sekretion, záhyby, -falten, za-
tvrdlosť, -sklerose, zánět, -entzündung (der-
matitis), zbytnění, -hypertrophie, změny,
-Veränderungen, znečištění kůže, -Verunrei-
nigung. Exc. M. Kott. K. svrbí, ho pálí
(chce výprask). Us. Tkč. Jest jen v kůži
oblečen (hubeHý). Us. Bkř. Své kůže hájiti,
chrániti; Ve své kůži jsem svým pánem;
Nedbalá k.. liedeRliches Tuch; Počkej, ty
kůže, však ty dostaneš! Us. Dch. Spíš bych
zůstal o holé kůži, než bych se stal Něm-
cem. Us. Bačk. Sedí, vězí v pevné kůži,
má tuhou kůži (když se nemoc zlomí, ří-
kají). Us. Tkč. Nebyti ve své kůži (chura-
věti). Us. Kšť., Tkč. Utec za zdravé kůže.
Us. Vrce rád ďúry do cizí kože (o smil-
ném). Slez. Tč. To jídlo jde mu za kůži
(nemůže se jím nasytiti, chutná mu, nemá
ho dosti). Val. Vck. Sméje se pod kožú.
Brt. D. Zapište mu to na kožu, aby neza-
budol. Lipa L 85. Tomu kóže a vlasy od-
sázeny budú (trest ztažení kůže). Pr. měst.
233. Zlá k. = kurva. Gl. 112. Popadni si
holou kůži za chlupy (o nedobrém pro-
středku). Dch. Kůže kůží povolí. Bž. exc.
— K. stažená. K. se srstí, usušená, s ka-
štany (mistig), zdravá, z padlého dobytka,
silná, slabá, nasolená, čistá, tenká, tlustá,
přeloužená, doschlá, vodněná, močená, po-
strouhaná k.; kůži na špalek rozestříti, na
kozlík pověsiti, solí posypati, očistiti; k.
má letní, zimní srsť; kůže do jam klásti.
Šp. — K vydělaná, usen. K. tvrdá, měkká,
barvená. Šp. K. na řemeny či řemenová,
lesklá, kamencová atd. Wld. Prší jak z kože
(o tichém drobném dešti). Mor. Brt., Bkř.
Z té kůže nebude řemínek (marná práce).
Bdl. — K. skalní = korek skalní. — K.
rybí = druh počasné osutiny, šupinovatosť,
Ichthyosis. Dr. Šel. — U koží v Praze. Tk.
II. 205, — K. = podšívka, čtverák. To je
kůže! Us. Kšť.

Kožejed. Cf. Prm. IV. 77., Šír II. 61.,
Kk. Br. 161., 162., Schd. II. 508., Kožojed,
Kram. Slov., S. N.

Kožejedový, Speckkäfer-. Šm.

Koželuh. Št. Kn. š. 170. K., usenník.
Záp. měst. 1450. K-zi (garbiari). Pokr. Pot.
I. 170. K. vydělává kůže kyselinou tříslo-
vou, ze silnějších koží dělá podešvice, ze
slabších nártovice. Vz Matj. 42. Jak k. kůže
připravuje, o tom vz také Šfk. 659., 660.
O k. v 16. stol. vz Prm. 1878. č. 10. Cf.
Jirchářství, Zámišnictví. — K., a, m., os.
jm. Rk. Sl. K-vé v Žloukovicích.

Koželuha, y, m., der Weissgerber. Laš.
Tč. — K. Frant, supp. učitel real, škol
v Prostějově. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 136.

Koželuhová, é, f. K. Ludm. Blk. Kfsk.
1038. — K. Anna ze Žloukovic.

Koželusk, u, m., tephrosia, die Tephro-
sie, rostl. K. jedovatý, t. toxicaria; rybář-
ský, t. piscatoria; barvířský, t. tinctoria;

senna, t. senna; apolinský, t. apollinea. Vz
Rstp. 372.

Koželužský. K. špalek, -baum, břečka,
-brühe, lučba, dílo, dílna, škumpina, -su-
mach. Šp.

Koželužství, vz Matj. 42. a násl., Schd.
I. 408., Kram. Slov.

Koženář, e, m., der Lederhändler. Rk.

Koženec, nce, m., os. jm. D. ol. X. 676.

Koženice, koženky, pl., f. = kožené kal-
hoty, Lederhosen. Sn., Sd. K. = krátké kal-
hoty jirchové jen po kolena, kde se širo-
kými stužkami jirchovými uvazují. Jsou
buď zeleným anebo žlutým hedvábím vy-
šívány. U Hostýna. Zkl. Kdo se v plátěn-
kách narodil, jakživ v koženkách chodiť
nebude. Mor. Šd.

Koženka, y, f., cf. Rstp. 516.

Koženky, vz Koženiee.

Kožený. K. loď, Lpř. Děj. I. 29., hřbet
knihy, Pdl., motouz, ČE. 2., kyRys (Koller),
Posp., šňůra, Wld.. most = houpací se půda
močálů, der Moorgrund. Olom. Sd. — K.,
os. jm. Mus. 1880. 548., Jir. Ruk. I. 403.

Kožešina, cf. Kram. Slov. K. ruská, se-
veroamerická. KP. III. 351. Z k-šin stany
dělati. BR. II. 446. b.

Kožešinožrout, a, m., attagenus, brouk.
K. obecný, a. pellio, der Pelzkäfer; Schät-
ferův, a. Schaefferi: velkočlenný, a. mega-
toma. Kk. Br. l63., Brm. IV. 79., Šír II. 61.

Kožiar, a, m. = koželuh. Slov. Pokr.
Pot. I. 170.

Kožibarvič, e, m., der Lederfärber. Sm.

Koziček, čka, m., dvůr u Opavy.

Kožich, na Zlínsku: kožuch. Brt. Cf.
Mkl. Etym. 136. K. hřbetový, spratkový,
běliznový. 16. stol. Wtr. Toho nevženeš
v k-chu do vody. Us. Vck. Ze srsti oblezlé
nikdy dobrý k. býti nemůže. Zámrský. Leze
to z něho jako z chlupatého kožicha (ne-
japně). U N. Bydž. Kšť. Vem k-cha (muža)
starého, kúpiš si zaň mladého (řekla matka
dceři). Slez. Tč. V říjnu bez k-cha, v únoře
v k-chu. Kld. Nejlacinější k. v létě. Cf.
Tělo (boží). — Kožuchy — jetelové hlavičky
se semenem. Nejprve se jetel omlátí z větša,
potom se k. (kožúšky, na Hané: punčošky)
v teple osuší a pak na dobro omlátí. Mor.
Vck. — K. = zrno na plevách. Zlínsky. Brt.

Kožicháč, e, m., der Pelzträger. Dch.

Kožichov, a, m., Freistadt, míst. jm.
v prus. Slezsku. Pal. Děj IV. 2. 40.

Kožichovice, dle Budějovice, Kožicho-
witz, ves u Třebíče.

Kožina, das Lederwerk. Lpř. Sl. 165. —
K. = obmietka, der Anwarf Slov. Rr. Sb.

Kožíř, e, m. = koženář. Rk.

Kožišan, a, m = kožichem obalený. Pl.
I. 51. Cf. Kožišenec.

Kožišenec, nce, m. = srstnaté zvíře. Cf.
Kožišan. Pl.

Kožišinářský, Pelzwerkhändler-, Rauh-
waarenhändler-. Šm.

Kožišinářství, n., der Pelzwerk-, Rauh-
waarenhandel. Šm.

Kožišinový, Pelz-. K. oděv. Šp.

Kožišníček, čka, m., tinea, pellionella,
die Kleidermotte. Šm.