704

Kráčeti kam: vzhůru, steigen, v před,
do vrchu. Us. Pdl. Zmáčal som košelienku,
zmáčal, keď som si ja k mojej milej kráčal.
Sl. sp. 12. V krajinu tichou kráčí sen. Mcha.
Na smrť k. Sv. ruk. 308., Dr. v. 78. — jak:
pyšně, zvolna, majestátně, klidně, vážně,
volným krokem, Us. Pdl., v taktu, Lpř.,
matně. Kká. Msta v patách kráčí jeho činu.
Mcha. Aby krokem kráčel. Št. Ř. 114.a.
Kráča jako teľa po ľade. Slov. Rr. MBš. —
kudy: polem, stezkou vzhůru. Us. Pal.
Svou cestou, Mour., prudce po komnatě.
Šbr. — kde: za pluhem, Pdl., podlé ně-
koho. Osv. I. 271. Pověsť mezi lidmi kráčí.
Lpř. Sl. I. 44. Bo v zapätí nadej kráča za
mešťanom novým sveta. Kyt. 1876. 31.
V čele vzdělání kráčí umění. Osv. I. 364.
Pod synečkem z ticha koně kráčé, gala-
nečka přežalostně pláče. Sš. P. 306. — čím
kam. Žebrák dřevěnkou (dřevěnou nohou)
smutně k hrobu kráčí. Hdk. C. 40. —
odkud s kým kam kudy. Teď s výše
hory s vězněm kráčí pluk širokou stezkou
v středu mlada Borku. Mcha. Z hájů bujných
na pouť vesna kráčí. Hdk.

Kračice, místo v Písecku. Vz Blk. Kfsk.
1179.

Kračík, a, m., pták. Kračíkové, tecto-
narchinae. Brm. II. 2. 437. K. hedvábný,
ptilonorhynchus holosericeus. Km. 1877.
268., Brm. II. 2. 437.

Kračín, a, m., Kratzin, ves u Lubence.
Blk. Kfsk. 14.

Kráčivec červený, rother Pilzkurzflügler.
Brm. IV. 62. K. sáňkatý, o. maxillosus. Kk.
Br. 98.

Kráčivý = kráčavý. Rk.

Kračún, a, m. = kračouny, vánoce. Slov.
Ht. Brs. 81., Němc. III. 328., Mkl. Etym.
130., Ssk. O k-nu jídají se na štědrý večer
oplatky medem potřené. Pkr. Pt. 1. 108.
Neplač milá, premilena, nemůžeš byc ma,
až kec kukuk na kračúna v lese zakuka.
Sl. ps. 194.

Krad, a, m. = krádež. Slov. Loos.

Krada, zastr., ignitabulum. MV. Cf. List.
fil. 1882. 2.

Kradač, e, m. = krádce. Kdyby _snebylo
skrývača, nebylo by kradača. Slez. Šd.

Krdáček, čka, kradálek, lka, m,
ptinus fur, der Diebkäfer, Käferwurm. Šm.

Kradářský, diebisch. Šm.

Krádati, kradávati, vz Krásti.

Kradba. Št. Kn. š. 247., Hr. ruk. 345.

Krádca = krádce. Slov. Vaj. TM. 132.

Kradec, dce, m. = krádce. Bern.

Kradeni = kradmo. Rk.

Kradené, verstohlener Weise. Šm.

Kradenov, a, m., ves. Arch. V. 572.

Kradený. Prodal koně k-ho, lépe: ukra-
deného. Brt. S. 3. vd. 196. Ty mrcho k-ná
(nadávka)! Us. Kšť. Kradené-li koupíš, svou
kapsu oloupíš. Prov. K. věci. Vz Zř. zem.
Jir. 456., 692.

Krádež, vz Mkl. Etym. 136., Sdl. Hr.
IV. 128., 131., V. 32 , Cor jur. IV. 3. 1.
399., IV. 3. 2. 418. K. lesní. Us. Ti mlá-
denci v tom krádeži poznali jsú sě; Ktoby
na mne jaký k. věděl; Z toho k že vinu
mu dává; Čechel k-žem k sobě obrátila;

Martin na nie krádež pravil a ona přela;
K. se mu stal; Některé lidi podezřelé v k-ži
jarmarkovém zjímal. NB. Tč. 1., 3., 6 , 9.,
61., 115., 235. Jest v tom k-ži podezřen.
NB. Tč. Neučiníš k-že. ZN. Lichva jest
k. veliký. Hus. 1. 371. V zelí jsú šestero
dobytka k-žem; K-že od někoho přijímati.
Pč. 1., 7. A bude velikým k-žem vinna;
Kdyby koho pro sprostný k. popravce vzbil
na kolo. Št. Kn. š. 92., 169.

Krádežce, e, m. = zloděj. Šm.

Krádežík, u, m., die Sparbüchse (neujalo
se). Šm.

Krádežnice, e, f., die Diebin. Šm.

Krádežník jest každý smrtedlný hřiešník.
Hus I. 370.

Kradí sočí. Vš. 448.

Kradíkem, verstohlener Weise. Šm

Kradkem = kradmo. Rk.

Kradkyně, ě, f. = zlodějka. Noc mi je
k. života. Sldk. 362.

Kradlec, dlce, m. = zloděj. Leg. 15. stol.

Kradlice, dle Budějovice, Graslitz, také
Kraslice, mě. v Chebsku.

Kradl oš, e, m. = zloděj. Slov. Rr. Sb.

Kradlov, a, m. = čásť Lanžhota na Mor.
Brt. L. N. II. 9.

Kradmem = kradmo. Kld. I. 133.

Kradmo k němu přišel. Pass. mus. 426.

Kradmý = tajný. Phld. VI. 252.

Kradomky = kradmo. Loos.

Kradoš, e, m. = zloděj. Slov. Ssk.

Kradošný = zlodějský. Slov. Hdž. Šlb.
42., Čít. 183.

Kradruby, dle Dolany, Kraderub, ves
u Náměště.

Kraďú = kradl, kradmo. Mor. Vck.

Krahlý = zkřehlý, erstarrt. Slov. Loos.

Krahnúť = křehnouti. Slov. Loos.

Kraholáček, čka, m., vz Krahulec.

Kraholec, lce, m., vz Krahulec. Na již.
Mor. Šd.

Kraholice, Kraholitz, ves u Blovic.

Kraholíček, čka, m , vz Krahulec.

Krahový, vz Krah. U Počátek. Kš.

Krahuj, vz Krahulec. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Krahujcový, Sperber-. Šm.

Krahujčí polož před Krahulec. — K,
Krahulci, Sperberdorf, ves u Šternberka.
D. ol. VI. 642.

Krahujec, vz Krahulec.

Krahují, n., zaniklá ves na Opavsku,
stála ještě r. 1439. Pk. Češt. 21., 8,

Krahulčí, vz Krahujčí. Panská láska,
sanice a k. lov netrvají dlouho. Prov. —
K., n, sam. u Písku, Krahuletz ves u Nov.
Města nad Met; Krahultschy, ves u Telče.

Krahulec. Cf. Prk. Př. 24., 18., Schd.
II. 458., Kram. Slov., Mkl. Etym. 130., Hlb.
I. 124, 410., II. 483., Sdl. Hr. III. 12. K.
krátkonohý, nisus brevis; hadí, polyboroides
typicus. Brm. II. 626., 644. Nebudu sa kra-
holíčku vydávať, až sa bude suchá linda
zelenať; Aj ty ptačku krabolačku. Šs. P.
193., 317. — Krahulec = pohlavek, rána,
udeření. U N. Kdyně. Rgl. — K., sam.
u Blovic, hospoda u Dokes u Unoště.