707

K, pole u Lověšic. Pk. — K, míst. jm.
Tk. IV. 519 , V. 55.

Krajničko, a, n., Kranitz, ves u Vodňan.
Blk. Kfsk. 1195.

Krajník v tělocviku. Vz KP. I. 423. —
K. = sák na hraji lavice sedící. Vchř. —
K. = brouk. K. pižmový, calosoma syco-
phanta, der Puppenräuber; hnědý, c. inqui-
sita, der kleine Kletterlaufkäfer. Brm. IV.
42, 43., Vchř. - K. Miroslav, dr. práv a
advokat, nar. 1850. Vz Tf. H. I. 3. vd 138.,
139., 146., Pyp. K. II. 421., Bačk. Př. 48.,
99. Přispěl do tohoto slovníku. (Krjk.)

Krajnonitec, tce, m., banara, rostl. Šm.

Krajnosť. Boj do k stí, der K. aufs
Aeusserste; Až k mezím k-sti. Dch Do k-stí
upadnouti, Us, vejíti. Mus. 1880. 515. K.
není námitkou proti pRavé míře. Dk. Poët.
550.

Krajnostní, extRem. Dk. Dj. f. 219.

Krajnský, krainisch. Šm.

Krajok, jku, m. = límec, der Kragen.
Slov. Loos.

Krajokořenný. K. rostliny, pleurorhizeae:
fiola, chejr, rukev, barborka, řeřicha, kyčel-
nice, měsíčenka, lžičník, křen, penízek, ko-
koška, stěničník, choulivka, povázka. Vz
Rstp. 70.—79.

Krajoličný = venkovský, Land? K. školy.
Slov. Koll. III. 396,

Krajolik, u, krajolika, y, f. (od kraj a
líčiti) = krajovid, die Landschaft, obraz.
Slov. Koll. III. 350. Maloval k-ky. Koll
III. 365.

Krajolikář, e, m. = krajinář. Slov. Koll.
III. 350., 396.

Krajoměstský, landstadtmässig. Šm.

Krajomluv, u, m. = krajinomluv. K. či
podřečí. Pyp. K. I. 16., Ssk.

Krajomluva, y, f. = krajomluv. Ntr. VI.
361.

Krajoobrazný. K. vylíčení. Krč.

Krajosemenný plod, jehožto chlopně n.
vorečky pokraji semena nosí čili semeni-
cemi opatřeny jsou. Rst. 430.

Krajoslovník, u, m., das Idiotikon. Šm.

Krajovatý. Dub má krajovatú kůru, buk
hladkú. Brt. D. 224.

Krajoverší = krajcerší. Ssk.

Krajovička, y, f. = vysoká, vykrojená
podkovka na bo'y. Vz Krajavice. Mor. Moje
k. ze saméj ocele, neuvízajte mně, oj, hl-
boko do země. Pk. Ps. 15.

Krajovid, die Landschaft, obraz. Vz
Krajolik. Slov. Koll. III. 366., 429, Ssk.

Krajovidný, Landschafts-. Ssk.

Krajovitec, das Randfarn. Vz Rstp.
1790.

Krajovka, y, f., u pernikáře, der Eck-
kuchen. Šp.

Krajový, Rand-. K. nápis (na minci),
Mus. 1880. 391., desky (krajiny) Bc. - K,
Mark-. K. a vojenská Slavoníe. Šf. Strž. II.
321.

Krajpísmeni, n., das Akromonogramm.
Dk. Poet. 414.

Krajsa, y, m., os. jm. NB. Tč. 166., D.
ol. VIII. 601.

Krajský. K. silnice, Sl. les., sjezd, Mus.
1880. 456., obec. Kaizl 71. K. sjezdy děly

se v župách. Pal. Rdh. II. 153 , Zř. zem.
Jir. 456. Krajští představení byli župani,
od husitských válek hejtmane. Ib. II. 159.
Cf. Tk. VII. 339.

Krajslabičí, n., Akromonosyllabik. Dk.
Poët. 444.

Krajslabičnosť, i, f. = krajslabičí. Dk.
Poët. 444.

Krajstvo, a, n. = dědina, das Gelände.
Dch.

Krajšie = krásnější. Slov. K. (rozmarin)
s korenuy vytrhneš. Sl. ps. 74. — K. =
krásněji. Slov. Keby si ty partu rada no-
sila, nuž by si ty družbu k. prosila. SI.
spv. 1. 28. Potom bys' k. písal. Phld. II. 1.

Krajta. K ty, pythoninae, die Python-
schlangen. K. tigrovitá, p. molurus, die Tiger-
schlange, mřížovaná, p. reticulatus, die Git-
terschlange; natalská, p. natalensis, die Fel-
senschlange; písmenková či assala, p. Sebae,
die HieroglyphenschlaNge; tečkovaná, mo-
relia argus, dle Rautenschlange. Brm. III.
332., 334., 339., 346.

Krajverši, n., das Akrostichon. Dk. Poët.
444 Vz Krajoverši.

Krak = křák, kroví. Slov. Tč. — K. =
chomáč vlasů; svazek Rst. 430. 2., Koll.
St. 46. — K = loď se třemi stěžni na bal-
tickém moři. Kpk. — K., a, m. = bůh po-
hanských Čechův, totožný s Krtem. Šmb.
S. I. 293.

Krák, krák! křik vran. Kde vrány kráky
vedou. Hol. 385.

Křák = křoví. Vz Keř. Mkl. Etym. 157.

Kráka, y, f., monedula. Slov. List. fil.
1882. 4.

Krákalka, y, f. = krakatka. Rk.

Krákání, n., das Krächzen. K. dravých
ptáků Zr. Vyš. 145.

Krákati. Mkl. Etym. 14C. Slepice kráká
(když má vejce snésti). Brt. Čierná kurička
kráče, švárno dievčátko plače. Koll. Zp. I.
240. — K. = česati, čechrati, tahati, rváti.
— kohozač: za vlasy. Us. Brnt., Némc,
Koll. St. 46. Vz Křákati.

Krakatice. Vz Brm. IV. 2. 210.

Krakatkokam, u, m., der Polypenkalk.
Šm.

Krakholec, lce, m., das Kragholz; die
Pumpengabel. Šm.

Kráknouti, vz Krákati.

Krakora, krákorka, y, m. a f. = mluvka,
žvanil. To je věčný k. U Král. Hrad. Kšť.
Ty hloupá k-ro! U Rychn.

Krákorachal, a, m. = žabí jméno. Vz
Žabí.

Krákorání, n., das Krächzen, Gekrächze.
Zr. Vyš. 210.

Krákorati. Cf. Šrc. 110., Mkl. Etym.
131. Vše, co za Vogtem krákorá, opa (opici)
má za praděda. Ntr. VI. 169.

Krákoravý. K. vrána. Hdk. Lačný voj
těch k-vých příšer. Zr. Vyš. 239.

Krákorec = ležina, die Konsole. Šp.
Sloup v slohu přechodním zhusta spočívá
na k-rci. Method. V. 65. Cf. Ramenáč,

Krákoreček, čku, m. = malý krákovec.
Kv. 1871. 23.

Krákorek, rku, rn. = malá borová šiška
k pálení. Němc. III. Vz Krákorka.

412*