717

Krasosvícen, cnu, m., der Gueridon. Rk.

Krásota. Phld. IV. 462., Nz., Kom., Šf.
Strž. II. 136.

Krasotanečnictví, n. = choreutika, die
Tanzkunst, Choreutik. Nz.

Krasotěnka, y, f., vz Krásotka. Kká.
Td. 32., Sokl. II. 542.

Krasotinek, nka, m., der Schöngeist.
Loos.

Krasotisk, u, m., die Kalotypie. Rk.

Krasotlač, i, f. = krasotisk. Slov. Loos.

Krasotník, a, m., der Schönbildner. Šm.

Krasotný. K. linie, die Schönheits-,
Wellenlinie. Nz.

Krasotvor, a, m.. die Kunstschöpfung.
Šm.

Krasotvorný, die Schönheit, das Schöne
erzeugend. Dk. K. moc. Pal. Rdh. I. 361.

Krasoučenec, nce, m , der Kunstge-
lehrte. Šm.

Krasouma. Koll. III. 286., 318., Pal.
Rdh. I. 286.

Krasoumec, umce, m., der Schönküstler.
Rk.

Krasoumecký, mnický, sohönkünstle-
risch. Rk.

Krasoumělec, lce, m. = krasoumník.
Šm.

Krasoumělecký, künstlerisch. Šm.

Krasoumnicky = krasoumný. Šm.

Krasoumnik, a, m., der Artist, Kunst-
kenner. Ssk.

Krasoumný = umělecký, Kunst . Dch.,
Nz. K. vkus, Tš., nauka, Dk., chuť. Tf. H.

1. 19.

Krásovaný = překrásný. Val. Vck..
Brt. D.

Krasovec, vce, m., jm. lesa. Arch. I.
357.

Krasověd, a, m. = krasovědec. Šm.

Krasověda = nauka o původní zákon-
nosti krásy aneb vědecká soustava všeho
toho, co nám o kráse ve všech jejích po-
tazích rozumem vědomo jest. Pal. Rdh. I.
356. Cf. Pal. Rdh. 1. 331., 285., 295. a násl.,
Nz., Dk. Aesth 3., Dk. Dj. f. 197., Šf. Strž.

II. 584. Spisy z oboru k-dy; Přehled dějin
k-dy a její literatury. Vz Pal. Rdh. I. 283.
až 425.; Krok (starý) I. č. 4, 21., 75., I.
c. 2. str. 127.— 140.; Mus. 1827. a 1829.,
Ukaz. 50.

Krasovědec. Vz Pal. Rdh. I. 286., Nz.

Krasovědecký. Nz.

Krasovědně, aesthetisch. K. vzdělaný.
Us. Pdl.

Krasovědný. K. známosť, spis, vzděla-
nosť, tlilo, Pal. Rdh. I. 292., 293., 286., 259.,
rozbor, vyklad. Us. Pdl.

Krasovětev, tve, f., cor.comocladia, die Ko-
mokladie, rostl. K. celolistá, c. integrifolia;
zubatá, c. denta. Vz Rstp. 326.

Krasovice, dle Budějovice, Krasowitz,
ves u Vlašimě. Tf. Odp. 267.

Krasovid, u, m. = krasozor, das Belve-
dere. Nz., Dk.

Krasovlásek, sku, m. = bodlák pože-
hnaný, centaurea benedicta, der Kardus-
benedikt. Mllr. 30.

Krasovlasitý, lépe: krasovlasý. Vký.

Krasovlasý, schönhaarig. Lpř.

Krasovlný, schönwollig. Lpř.

Krasovranka, y, f.. corracias garrula,
der Höher; corous pica, die Elster. Šm.

Krasový, K. země (na Krasu). Kř. Stat. 5.

Krasovzor, u, m. Dk. Poët. 27.

Krasozahrada, y, f, der Kunstgarten.
Sl. les.

Krasozahradnictví, n., die schöne
Garrenkunst. Nz., Vlšk. 116.

Krasozboží, n., die Galanteriewaare.

Krasozdroj,e. m., die Kunstquelle, Schön-
heitsquelle. Dk. Aesth. 426.

Krasozor, u, m., vz Krasovid.

Krasozraký, schönäugig. Lpř.

Krasoživotní, kalobiotisch. Šm.

Krasoživotství. n„ die Kalobiotik. Sm.

Krassí, vz Krásný.

Krást, u, m. = chrást. U Ronova. Rgl.,
u Počát. Kš.

Krásta, y, f. = chrásta. Mkl. Etym. 132.,
List. fil. 1882. 4. Raní tě pán krástami a
svrabem. Hus I. 56. Vz Krastička.

Křasťák, a, m. Vezmi všech pět smyslů
do hrsti k-ku! Tyl I. 48.

Krástal. Mkl. Etym. 132.

Krastava v Lužicích. Let. 75.

Krastavosť. V MV. nepravá glossa. Pa.

Krastavý. Mkl. Etym. 132.

Křástel. Cf. List. fil. 1882. 6. Když
sedlák trávu na louce seče, posmívá se run
k.: Řež, řež; kec, kec, přes pec. Zlínsky.
Brt. K. jest u křepelky za pasáka. Jakmile
naň křepelka zavolá: Křástale žeň tele!
k. hned poslechne popoháněje tele: Kec kec,
kec kec! Km. 1886. 380., Brt. Dt. 65.

Krásti. Cf. Šrc. 142., Mkl. Etym. 136.,
List. fil. 1882. 3. — abs. Bieda všetkému
naučí, aj kradnúť. Slov. Zátur. — komu.
Krade pánu Bohu den (nic nedělá). Us. Dch.
Sobě nekradiechu. Dal. 8. (II. 54.). Kradával
mouku. Arch. lounský. 1585. Wtr. — kde,kdy proč. Lidé z bídy kradou. Us. Tč.
i Kdo z mládí rád krade, napotom ze roz-
vahy bude krásti. Kmp. Před ním pro své
děti kradl. Št. Kn. š. 65. Kradl v minci.
Dač. 1. 42. — jak. Krade jako straka. Us.
Dš. — se jak. Krade se jako pes. Po špi-
čkách ze sině se kradl. Us. Pdl. — odkud.
Kdohy se kradl od nás z vojsky. Řžk. —
kam. Kam se krade. Jel. Enc. m. 62.
V zrak slzy se mu kradly Vrch.

Krastice, dle Budějovice, Kratzdorí,
v Šumbersku na Mor.

Krastička, y, f., vz Krásta. Hádanka:
Mám ja takú paničku, čo má v sebe paličku,
Ha vrch hlave k-ku a červenu sukničku
(šípek). Slov. Dbš. Sl. pov. I. 556.

Krastina, y, f., samota u Čes. Dubu.

Krastinów, a, m., několik domkův u Tě-
šína.

Krástka, y, f. = chrástka.

Krasula, y, f. = hezká žena nebo hezké
děvče. Na Hané. Wrch. — K. = kravské
jméno (kráva bledočervená). Mor. Brt.

Krásulinký = velmi krásný. Slov. Orl.
XI. 358.

Krasuše, e, f., os. jm. Pal Rdh. I. 122

Křášč, křáščí = chrást. Val. Brt. D. 224.

Krašica, e, f. = kraslice. Slov. Rr. Sb.

Krašlena, y, f. = kravské jm. Mor. Brt.



	717

	Krasosvícen, cnu, m., der Gueridon. Rk. Krásota. Phld. IV. 462., Nz., Kom., Šf. Strž. II. 136. Krasotanečnictví, n. = choreutika, die Tanzkunst, Choreutik. Nz. Krasotěnka, y, f., vz Krásotka. Kká. Td. 32., Sokl. II. 542. Krasotinek, nka, m., der Schöngeist. Loos. Krasotisk, u, m., die Kalotypie. Rk. Krasotlač, i, f. = krasotisk. Slov. Loos. Krasotník, a, m., der Schönbildner. Šm. Krasotný. K. linie, die Schönheits-, Wellenlinie. Nz. Krasotvor, a, m.. die Kunstschöpfung. Šm. Krasotvorný, die Schönheit, das Schöne erzeugend. Dk. K. moc. Pal. Rdh. I. 361. Krasoučenec, nce, m , der Kunstge- lehrte. Šm. Krasouma. Koll. III. 286., 318., Pal. Rdh. I. 286. Krasoumec, umce, m., der Schönküstler. Rk. Krasoumecký, mnický, sohönkünstle- risch. Rk. Krasoumělec, lce, m. = krasoumník. Šm. Krasoumělecký, künstlerisch. Šm. Krasoumnicky = krasoumný. Šm. Krasoumnik, a, m., der Artist, Kunst- kenner. Ssk. Krasoumný = umělecký, Kunst . Dch., Nz. K. vkus, Tš., nauka, Dk., chuť. Tf. H. 1. 19. Krásovaný = překrásný. Val. Vck.. Brt. D. Krasovec, vce, m., jm. lesa. Arch. I. 357. Krasověd, a, m. = krasovědec. Šm. Krasověda = nauka o původní zákon- nosti krásy aneb vědecká soustava všeho toho, co nám o kráse ve všech jejích po- tazích rozumem vědomo jest. Pal. Rdh. I. 356. Cf. Pal. Rdh. 1. 331., 285., 295. a násl., Nz., Dk. Aesth 3., Dk. Dj. f. 197., Šf. Strž. II. 584. Spisy z oboru k-dy; Přehled dějin k-dy a její literatury. Vz Pal. Rdh. I. 283. až 425.; Krok (starý) I. č. 4, 21., 75., I. c. 2. str. 127.— 140.; Mus. 1827. a 1829., Ukaz. 50. Krasovědec. Vz Pal. Rdh. I. 286., Nz. Krasovědecký. Nz. Krasovědně, aesthetisch. K. vzdělaný. Us. Pdl. Krasovědný. K. známosť, spis, vzděla- nosť, tlilo, Pal. Rdh. I. 292., 293., 286., 259., rozbor, vyklad. Us. Pdl. Krasovětev, tve, f., cor.comocladia, die Ko- mokladie, rostl. K. celolistá, c. integrifolia; zubatá, c. denta. Vz Rstp. 326. Krasovice, dle Budějovice, Krasowitz, ves u Vlašimě. Tf. Odp. 267. Krasovid, u, m. = krasozor, das Belve- dere. Nz., Dk. Krasovlásek, sku, m. = bodlák pože- hnaný, centaurea benedicta, der Kardus- benedikt. Mllr. 30. Krasovlasitý, lépe: krasovlasý. Vký. Krasovlasý, schönhaarig. Lpř.	Krasovlný, schönwollig. Lpř. Krasovranka, y, f.. corracias garrula, der Höher; corous pica, die Elster. Šm. Krasový, K. země (na Krasu). Kř. Stat. 5. Krasovzor, u, m. Dk. Poët. 27. Krasozahrada, y, f, der Kunstgarten. Sl. les. Krasozahradnictví, n., die schöne Garrenkunst. Nz., Vlšk. 116. Krasozboží, n., die Galanteriewaare. Krasozdroj,e. m., die Kunstquelle, Schön- heitsquelle. Dk. Aesth. 426. Krasozor, u, m., vz Krasovid. Krasozraký, schönäugig. Lpř. Krasoživotní, kalobiotisch. Šm. Krasoživotství. n„ die Kalobiotik. Sm. Krassí, vz Krásný. Krást, u, m. = chrást. U Ronova. Rgl., u Počát. Kš. Krásta, y, f. = chrásta. Mkl. Etym. 132., List. fil. 1882. 4. Raní tě pán krástami a svrabem. Hus I. 56. Vz Krastička. Křasťák, a, m. Vezmi všech pět smyslů do hrsti k-ku! Tyl I. 48. Krástal. Mkl. Etym. 132. Krastava v Lužicích. Let. 75. Krastavosť. V MV. nepravá glossa. Pa. Krastavý. Mkl. Etym. 132. Křástel. Cf. List. fil. 1882. 6. Když sedlák trávu na louce seče, posmívá se run k.: Řež, řež; kec, kec, přes pec. Zlínsky. Brt. K. jest u křepelky za pasáka. Jakmile naň křepelka zavolá: Křástale žeň tele! k. hned poslechne popoháněje tele: Kec kec, kec kec! Km. 1886. 380., Brt. Dt. 65. Krásti. Cf. Šrc. 142., Mkl. Etym. 136., List. fil. 1882. 3. — abs. Bieda všetkému naučí, aj kradnúť. Slov. Zátur. — komu. Krade pánu Bohu den (nic nedělá). Us. Dch. Sobě nekradiechu. Dal. 8. (II. 54.). Kradával mouku. Arch. lounský. 1585. Wtr. — kde,kdy proč. Lidé z bídy kradou. Us. Tč. i Kdo z mládí rád krade, napotom ze roz- vahy bude krásti. Kmp. Před ním pro své děti kradl. Št. Kn. š. 65. Kradl v minci. Dač. 1. 42. — jak. Krade jako straka. Us. Dš. — se jak. Krade se jako pes. Po špi- čkách ze sině se kradl. Us. Pdl. — odkud. Kdohy se kradl od nás z vojsky. Řžk. — kam. Kam se krade. Jel. Enc. m. 62. V zrak slzy se mu kradly Vrch. Krastice, dle Budějovice, Kratzdorí, v Šumbersku na Mor. Krastička, y, f., vz Krásta. Hádanka: Mám ja takú paničku, čo má v sebe paličku, Ha vrch hlave k-ku a červenu sukničku (šípek). Slov. Dbš. Sl. pov. I. 556. Krastina, y, f., samota u Čes. Dubu. Krastinów, a, m., několik domkův u Tě- šína. Krástka, y, f. = chrástka. Krasula, y, f. = hezká žena nebo hezké děvče. Na Hané. Wrch. — K. = kravské jméno (kráva bledočervená). Mor. Brt. Krásulinký = velmi krásný. Slov. Orl. XI. 358. Krasuše, e, f., os. jm. Pal Rdh. I. 122 Křášč, křáščí = chrást. Val. Brt. D. 224. Krašica, e, f. = kraslice. Slov. Rr. Sb. Krašlena, y, f. = kravské jm. Mor. Brt.