726

chový (pisolith), hvězdnatý, vláknitý, žele-
zitý, Bř. N. 1*2., 184., 241. Cf. Schd. II. 32.,
33., Krč. G. 56., 71., 179., KP. III. 195 , Šfk.
Poč. 162., KP. IV. 555., Kram. Slov. — K.,
ovčárna u Golč. Jeníkova; sam. u Něm.
Brodu.

Křemenáč, vz Rstp. 1918., Vega I. 77.,
II. 30., 71.

Křemenák, u, m., der Kuhpilz Rk.

Křemencový. K. břidlice. Zpr. arch.
VIII. 93.

Křemenci, n. = křemení. Ostré k. Jir.
Obraz. 132.

1. Křemenec. K. silurský, Bř. N. 246.,
256., růžový, železnatý, Schd. JI. 32., ro-
hový (rohovec) = pazourek. deR Hornstein.
Sl. les. Cf. Krč. G. 231., 265., 80., 329., Bř.
N. 184., Hlb. I. str. XXX. (index). S. N. —
K., Křemenetz, ves u Konic na Mor.

2. Křemenec, nce, m., os. jm. Tk. V.
246.

Křemeněti, ěl, ění, kieselhart werden.
Šm , Loos.

Křemení, n., das Kieselgestein. Vz Skře-
mení.

Křemenice, e, f. = skřemení, das Quarz-
konglomerat. Sl. les., BO., MV. — K., Kře-
menitz, vsi u Sedičan a u Chotěboře. Sdl.
Hr. I. 205. — Na K-nci na Karlovu Ná-
městí v Praze, der Kieselweg. Dch.

Křemeničitan, u, m. K. hlinitý, kiesel-
saures Aluminium. Sl. les.

Křemenina, y, f. K. Berkefeldova brá-
nící vyzařování tepla a vnikání zimy; K.
k obalování parních rour u kotlův. VVh.

Křemenisko, a, n., das Kiesellager.

Křemenistý = křemenitý. Mor. a Slov.

Křemeniti, il, ěn, ění, kieselhart machen.
Šm.

Křemenitý, vz Křemenatý.

Křemenka, der Kieselboden; die Kiesel-
erde. Sl. les., Hř.

Křeménkář, e, m. = vyrábitel n. pro-
dávač křeménků. Mor. Šd.

Křemenný. K. břidlice, NA. V. 561.,
nerosty, žíly, Hlb., pěna. S. N. X 175.

Křemenomilovný. K. rostliny, kiesel-
holde, kieselstäte Pflanzen. Sl. les.

Křemenomilý, kieselhold. Sl. les.

Křemenotvar, u, m., vz Křemotvar.

Křemenovatý, vz Křemenatý.

Křemenovitý, vz Křemenatý.

Křemenový porfyr, der Felsitporphyr. Nz.

Křemešník, a, m. Křemeschnik vrch a
ves u Pelhřimova. Vz S. N.

Křeměť, i, f. = granátonosný náplav. Us.
Zhlk.

Křemetový. K. zemina. KP. III. 215.

Kremičitan, u, m., silikat, kieselsaures
Salz. Kk. Fys. 75. K. soduatý, draselnatý
(kieselsaures Kali), hořečnatý, Mj. 41., 44,
vápenatý, Zpr. arch., železnatý, kieselsaures
Eiseuoxydul, cinečnatý, k. Zink. Sl. les.

Křemičitofluorovodíkový. K. kyselina,
Kieselfluorwasserstuffsäure. Sl. les.

Křemičitý, Quarz-. K. písek, der Ciuarz-
sand, hydrat, das Kieselsäurehydrat. Šp

Kremienka, y, f., hruška. Slov. Rr. MBš.

Křemík. Vz MS. 321., Schd. I. 315., II.
31., Šfk. Poč. 160., Rosc. 37.

Křemíkofluorovodík, u, m., der Kiesel-

fluorwasserstoff. Sp.

Křemíkovodík, u, m., der Siliciumwasser-
stoff. Sl. les.

Kremíkový. K. kyselina, die Kiesel-
säure. Nz

Křemitec. tce, m., die Grauvvacke. Smd.

Křemka, šp. m.: střemcha Kál. — K.,
křemelka, y, f.. die Kieselerde. Šm.

Kreml, vz KP. 1. 133.

Kremlica, e, f. = mincovna, banka. Musel
bych měť chyba (leda) k-cu na zádoch, abych
moh' všecko platiť. (Lid má snad na mysli
mě. Křemnici, kde je mincovna). Val. Vck.

Kretno — krem, kromě. Slov. Ssk.

Kremobyčajně. Cítil sa být k. soslabený.
Ntra. V. 355.

Křemolec, lce, m. = křemenec. Sl. les.

Křemotina, y, f, Mischling (Quarz mit
verschiedenen Stoffen). Sm.

Křemotvar, n, m. = křemenotvar, das
Quarzoid. Nz.

Křempa, y, křempice, e, f., die Demant-
kugel. Šm.

Kremple = krample. Laš. Tč.

Křemýž, Křemusch, místo v Litoměř.
u Teplice. Pal. Rdh. II. 404., Arch. III.
477., Tk. V. 166, Blk. Kťsk. 1345.

Kremže, Krems, ves u Krumlova. Tk. IV.
344., 371., Blk. Kfsk. 274., Sdl. Hr. III. 304,
Jdi do Kremže kudly kopat (jdi do prdele
křen kopat). Us. Stf.

Kremžmonastýr, u, m., Kremsmünster.
Fessler Děj. cír.

Kremžovaný = krajkami nebo vyšívá-
ním opatřený na př. sukně, kazajka. Val.
Vck.

Křen, raphanus. Byl. 15. stol. Cf. Bž. 188.;
Rstp. 76., Čl. Kv. 294., Kram Slov., Slov.
zdrav., Rosc. 145., Mllr. 35., Slb. 686., Schd.
II. 292., KP. III. 271. Nejsem tak hloupý,
abych jim pod samým nosem strouhal křen.
Sbtk, To je k. dítě (zlé). U N. Bydž. Kšť.
Jest plný křenu (rozhořčen). Světz. 1874.
Bude-li z křenu, budu já z pepře. Jrs. v Kv.
1884. 15. = K. = rcřenová omáčka. K. po-
lívkový, studený, se smetanou. Hnsg.

Křemík, u, m. = třenák zub. V již. Čech.
Jdr. — K., a, m. = kdo rád jí křen. Šd.

Křenař, e, m. = pěstitel nebo prodavač
křenu. Us. Šd.

Křenařka, y, f. = prodavačka křenu. Us.

Křenařov, a, m., vz Křemařov.

Křenatý, voll Meerrettig. Šm.

Křenčeti, el, ení = puchřeti, práchnivěti,
morsch werden, stocken. Dříví křenčí. Us.
u Přeštic. Jos. Hlávka. Na Mor. Bkř. Vz
Zkřenéeti, Zkřenčelý. — K. == koprněti. To
by mohl člověk zkřenčeti. U Ronova. Rgl.

Krenda. Čti Landler m.: Launler.

Krendati, landein. Dch.

Křenec = ledová kra. Mor. Vck., Mtč.
1878. 35.

Křenek, nka, m., ves u Kostelce nad
Lab.: sam u Písku. — K. Šimon, kněz,
1679., Jg. H. 1. 2. vd. 586., Jir. Ruk. I.
415. — K. Frant. 1834.—1858., spisov.
S. N.

Krenelovaný, z franc. crenelé. K. zeď.
NA. III. 151.