732

Kříbiti se, sträuchig, staudig werden,
keřnatěti, obnožovati se. Brt. D. 224. Zelí,
řepa se křibí. Val. Tč., Vck.

Kříbovitý = křib představující, staudig.
Rst 430.

Kříby, dle Dolany, osada u Ždára. —
K. = kopec u Kojetína. Bkř.

Křice = kštice. U Olom. Sd.

Křič, e, sam. u Nor. Města v Brněn.;
Křitz, ves u Kralovic v Plzeň. Blk. Kfsk.
1345

Křičák, a, m., der Schreier. Mor. a, slov.
Vynes toho k-ka (křičící dítě). Sd , Šd.

Křičati = křičeti. Mor , slez. a slov. Šd.,
Bern.

Kříček, čku, m. Vz Křik. V klíčkách
všelikými šepce hlásky pěnička. Hlý. Letiac
z hora dolu v křičku sa zahatil. Ppk. I.
146. Brusnicový k. Pokr. Pot. II. 49. Za-
spala Anička na zelenom kríčku, zaspal
i mládenec na jej bielom líčku. Koll. Zp.

I. 21. (301 ). Nenaučil sem se žadnej roboty
kromě bučky, kříčky přeskakovať, ib II.
59. Hocaj aký malý kríček, ale sa predsa
zaň ukryje (o mužích říkají ženy). Slov.
Zátur. — K., die Gabel am Wagebalken
(na ramenech váhy, na vahadlu). Nz. Vz
Kříčka.

Křičeň, čně, f., Křitschen, ves u Boh-
daHČe. Arch. IV. 175., Sdl. Hr. I. 255.

Křičenský Jos, 1842. Vz Jg. H. 1. 2.
vd. 58tí., Šb. D. ř. 2. vd. 262., S. N.

Křičeti. Cf. Mkl. Etym. 140. O časování
vz List. filol. 1884 456. — na koho. Hr.
ruk.149., Dal. 25. Vždy na mne křikáš.
Mst. 92. Hejtman na nás křikal. Pref. 62.
Křičí naň chtějíc své přisudy dáti. Půh. II.
251. K li na Šardickélio žádajíc práva. NB.
Tč. 106. Křičí ty hrušky (na stromě) na tě
že jim nedáš pokoje? Us. Křičel na bolesť.
Hus II. 180. — oč. Pořád o to křičí. Brt.
D. — proč: bolestí. Polož sem z: K. jak. —
jak. Křičí jakoby ho na nože (na vidle)
bral, Sk, jako kolomazník, u Litovle, Kčr.,
jako hlásný na věži, jako na horách, jako
na lesy, Us., hněvivé. Výb. II. 45. Oni všichni
za jedno křiků. BO. Ze vší síly k, o překot,
Us., vysokým hlasem, Dal. 25., Chč. 623,
ďábelským hlasem, Výb. II. 67. — ke komu
kdy. Křičím k tobě v dne i v noci. Sv.
Mař. v. 357. Křikněmž všichni k Hospodinu.
Výb. II. 23. — odkud. Zlý duch často
z něho křiká. ZN. — kde. Cosi v ni křiklo,
že . . . Sá. — kam: někomu do ucha. Us.
Křičel na horu na obec. NB. Tč 72. — že.
Turek křičí, že ho srazí. Sš. P. 686.

Křičkovitý. Cf. Rst. 430.

Kričlavý = křiklavý. K. nádhera. Slov.
Slok. 147.

Kričnosť, i, f. = křiklavosť. Slov. Bern.

Kričný = křiklavý. Slov. Bern.

Křičov, a, m., Křitschow, ves u Nov.
Bydžova. Blk. Kfsk. 1345., Sdl. Hr. V. 362.

Křičovice, dle Budějovice, míst. jm.
Arch. III. 490.

Křída Vz KP. II. 182.— 183., III. 25.,
43., Krč. G. 60., Bř. N. 134., Sond. I. 332.,

II. 37., 125., KP. IV. 372.. Kram. Slov., Mkl.
Etym. 137. Krátí í dle Wenzla v 7. p. sg.,
v 2., 3, 6. a 7. p. pl. K. dánská, psací,

v hůlkách, šlemovaná, Wld., cídicí, bílá a
modra, vlašská, Ktzr., ku kreslení franc,
stírací, Hs., korálová, tufová. NA. V. 650.
To ať si nemyslí, že bych já byl jejich
dětem na křídu. U Dobrušky. Když ho
spodský na křídu dává, tu mnohý skáče.
Pk. — K. horská = bílá barva. Al. Stč. —
K., Kreiden, ves u Bernardic: Křiday, vcs
u Mimoně. Blk. Kfsk. 14., 775., Sdl. Hr.
III. 193.
Kridatar, a, m., vz Kridarius.

Křídelní pobočník, setnina, rota, Čsk.,
kolo. Bc.

Křídelnice, e, f, das Marschlager bei
der Artillerie. Šm.

Křídelník. u, m., der Flügelhobel. Skv.
K. krivý, krummer F. Ib. — K. == křídelné
kolo. das Flügelrad. Nz.

Křídelný. K. dvéře, Dch., kolo, Nz., rýč,
zeď, NA. IV. 134., 228 , roh (hudební nástroj),
das Frügelhorn. Dch.

Kříditi, vz Křídovati.

Křídla, něm. Křidlo, ves u Nov. Města
v Brněn.

Křidlák, u, m. = druh tvrdé opuky.
U Mělníka. Zpr. arch. VIII. 69.

Křidlář, e, m., der Flügel-, Fortepiano -
bauer. Šm.

Křídlatcovitý. K. rostliny, pteleaceae:
křídlatec, kamokor, třízrn, vrcholist. Rstp.
285.

Křídlatec, ptelea, die Lederblume, rostl.
K. ztenčený, p. trifoliata. Vz Rst. 285., Čl.
Kv. 327. — K., dle Mlt. 47. šp. m.: zpěvo-
roh. — K. = Pegasus. V M V. nepravá glossa.
Pa.

Křídlatěnec, nce, m., pteris, das Saum -
farrn, rostl. Slb. 93. — K. K-ci, stroinbidina.
Brm. IV. 2. 289.

Křídlatka. Cf. Schd. II. 536., Brm. IV.
2. 290., 291.

Křídlatý. K přílba, Čch. Bs. 46., dravec
Kká, pila, Fliegelsäge, Sl. les., vichr.
Vrch., mušle. Frč. Geol. 74. K. v bot. Slb.
XLI1. — K. v anat. K. desky, lamina pte-
rygoidea, háček, hamulus pterygoideus,
chrustavka, cartiiago alaris, jamka, fossa
pterygoidea, průchodky, canaliculi p-dei,
svaly, musculi p-dei, svaz, ligaraentum alare.
Ktt.

Křídlava, y, f., hyalaea, v zool. Šm.

Křídlejš, e, m., nacibaea, rostl. Šm.

Křídlenice, e, f., oncidium, rostl. Šm.

Křídlenozrnec, zrnce, m., pterospermum,
rostl. Srn.

Křídleta, y, f., der Propeller an der
Flugmaschine. Šm.

Křídlí, n. = křídlo. Sběhla se čeleď z ce-
lého k. Tyl.

Křídlíce, e, f.= poklička. Mor. Vchř.
Vz Křidélka.

Křídlíce = matičné šroubení, které má
ucho, ušatka, die Flügelschraube. Čerm.

Křidličnatý = z křídlíce složený, aus
Schiefer bestehend K. skála. list. 431.

Křidličník, a, m., der Schieferdecke.
Loos.

Křídlo. Str. 816. b. 10. ř. sh. nak. oprav
v: na k. Na Slov. kriedlo, krielo. Křídloma.
Bž. 105. Krilo, ala, lit. skrid volare, tedy