Předchozí (732)  Strana:733  Další (734) |
|
|||
733
|
|||
|
|||
k. = čím se lítá (weil das Suffix -lo Sub-
stantiva bildet, welche in der Regel das bezeichnen, womit die durch das Thema ausgesagte Handlung ausgeführt wird). Mkl. B. 96 Cf. Kram. Slov., Mkl. Etym. 304., List. fil. 1882. 9. Rozepjatá křídla. Mus. Rozloží křídle svoji. Ž. wit. Deut. 11. Čas spěje letným křídlem; Noc dál tmavým letla křídlem; Mnoho roků rychlým křídlem přes jeho letlo hlavu. Wch. Vzal sa sokol na křídla, proletěl do KRakova. Sš. P. 176 Čo ti zvítazili, čo sa poženili? ako tie húsatka kRiela ověsili. Sl. sp. 108. Spustil křídla, gab klein bei. Dch. — K. hmyzu. K. brouků: přední či svrchní, zadní či spodní. Kk Br. 5., 6. K. motýlů jako u brouků, Kk. a: v klidu vzpřímená, střechovitě na tělo slo- žená, na polo rozestřená, kolem těla sba- lená, na sebe složená vykrojená, celokrajná, zaokrouhlená, zoubkovaná, zej kovaná, úpatá. Stn. I. 11.—13. — K. = dvě poboční částky Oporné k. také: osné. čsk. K. střídové a štolní v horn. Hř. 33. K. zdi tarasné. NA. IV. 228. Plícní k. Schd. II. 365. Malá a velká k. kosti klínové, alae parvae et magnae ossis sphenoidei; k. kosti radličné, alae vomeris. K. dráhy. Pal. — K. = piano, der Flügel. KP. II. 301. — K. či pero upřáda- cího vřetena. NA. IV. 40. — K. = cithara. Bibl., Sv. ruk. Al.„389. - K. Woltmannovo hydrometrické. ZČ. I. 339. — K. = poklička. U Uher. Brodu u Šulkovce. Mtl., Ktk. — K. v anat. Šedá k. v mozku, alae cinereae; k. kosti radličné, a. vomeris. Exc. — K. v bot. — blánovitá nebo listovitá obruba okolo nebo po straně semen, plodů, podobná rozšířenina hran lodyžných; tudíž lodyha 4-křídlá, semena, plody křídlaté; křídla květní, dva postranní od ostatních lístků rozdílně vyvinuté, křídlům motýla podobné lístky koruny (u rnotýlokvětných) nebo kalicha (u vítodů) Čl. Kv. XXL, Slb. XLII., Rst. 430. — K = zříceniny hradu u Ho- 8týna, Tč.; bývalý hrad mezi Slavkovem a Rusavou na Mor. D. ol. I. 936., II. 520. Křídločerv, a, m , clio, der Flügelwurm. Šm. Křídločípkový, pterygostaphylinus. Nz.
Ik. Křídlok, u, m., pterocarpus, die Flügel-
frucht, rostl. K. drakovec, p. draco; indijský, p. indicus; sandal, p. santalinus. Vz Rstp. 417. Křídlolistec, stce, m., pterygophyllum,
das Flügelblatt. Šm. Křídionitka. Vz Rstp. 1494.
Křídlopatrový, pteRygopalatinus. Nz. Ik.
K. jamka, fossa, průchod, canalis, rýha, sulcus Křídlopenní, pterocaulis. Šm.
Křídloperý. Vký.
Křidloplod, u. m., pterocarpus, die Flü-
gelfrucht. Šm. Křídlopožerákový, pterygopharyngeus.
Nz. Ik. Křídloprsták, a, m., pterodactylus, der
Pterodaktyl. Šm. Křídlorychlý, flügelschnell. Lpř. Sl. II.
201. Křídlovice České, dle Budějovice, Böh-
misch-Grillowitz, ves u Jaroslavic v Brněn. |
Křídlovičky, Klein-Grillowitz, ves u Ja-
roslavic v Brněn. Křídlovitý, flügelförmig. Sl. les., Nz. Ik.
K. blána. Hg. 194., Rst. 431. Křídlovka = hudební nástroj, dle Mlt.
47, lépe: zpěvoroh. Křídlový, Flügel-. K. kolo (křídelník),
Nz., anemometr, zeď, NA. IV. 150., 228., krovka, -decke, kožka, -haut, Sl. les., oltář. Us. Pul. Křídlozrnec, nce, m, pterospermum,
der Flügelkern, rostl. K. javorolistý, p. ace- rifolium; plutolistý, p. suberifoliuin. Vz Rstp. 162. Křídovaný, gekreidet. K. kůže. Sp
Křídovati co: kůže. Šp.
Křídovatý- křídnatý, kreidenreich; kří-
dovitý, kreidenartig. Šm. Křídově, křídocitě, kreidenartig. K. na-
třený. Osv. I. 84. Křídovitý, kreidenartig. Sl. les., Rst. 431.
Křídovka = půda křídová, der Kreide-
boden. Sl. les. Křídový pískovec, Bř. N. 246., útvar,
vz Krč. G. 712 — 814., Bř. N. 264., půda. Sl. les., Rst. 430. Křie, e, n = keř. ZN.
Kriegler Frant. 1800. Jg. H. 1. 2. vd.
587. Krielca, pl., n. = křídla. Slov. Cjk. 59.,
Rr. Sb. Kries, u, m. = okres, kolo, koleso. Slov.
Dbš. Sl. pov. I. 167. Kriesla, pl., n = pohyblivé ohrady, ploty.
Slov. Rr. Sb. Krievä = křoví. Slov. Vtáčik spieva
letiac ponad k. a kriaky. Hdž. Šlb. 35. Kriha y, f. I nediv, toho od divadla že
krihou skrabnul, zkamenel. Phld. VI. 252. Křik. Vz Mkl. Etym. 140. K. jako v ži-
dovně, na trhu. Us. Tkč. Ten nadělá křiku; Míti s někým křiky. Us. Dch. Takový k. vedla, že až hrozno. Us. Vk. Měli jsú o to mezi sebú křiky. NB. Tč. 231. Aby krikov při súdě ujato bylo. Vš. Jir. 364. A když polovice voznov přijede, k. vzejde u vojště. Let. 78. By k. u městě veliký. Alx. Lidé, kteří malo síly mají, tehdy v křiku vítězství hledají. Mor. Tč. Zbytečného křiku neměj ve svém zvyku. Us. Té. Tam bývá slabé učení, kde sa kriky dějú; Když síla malá, v kriku vífaxtvo hledajú. Glč. II. 217., 312. Čím méň křiku, tým méň hříchu. Slez. Šd. K-ky při soudech se netrpěly. Zř. zem Jir. 456., 692. - K , os. jm. Tk. V. 45. Křík. Vz Mkl. Etym. 157.
Křikala, y, m. = křikač, křikloun. Slez. Šd.
Kříkání, n., vz Křikati. BR II. 656. b.
Křikati. Bohatý křiká hrozně. BO. —
Koll. III. 142, Hdž. Šlb. 34. Vz Křičeti. Křikava, pták. K-vy: kolibřík, lelek,
rorejs, salangana, dudek, vlha, rybařík či lednáček, mandelík, zoborožec. lyrochvost. Vz Schd. II. 449., Křikavec (týž pták), Kři- kavý, S. N. — K. = mlýn u Ml. Vožice. Tk. IV. 731., V. 246., Sdl. Hr. III. 191., IV. 249. Křikavec = křikava, clamator. Brm. II.
2. 618. Cf. Křikavý. |
||
|
|||
Předchozí (732)  Strana:733  Další (734) |