733

k. = čím se lítá (weil das Suffix -lo Sub-
stantiva bildet, welche in der Regel das
bezeichnen, womit die durch das Thema
ausgesagte Handlung ausgeführt wird). Mkl.
B. 96 Cf. Kram. Slov., Mkl. Etym. 304.,
List. fil. 1882. 9. Rozepjatá křídla. Mus.
Rozloží křídle svoji. Ž. wit. Deut. 11. Čas
spěje letným křídlem; Noc dál tmavým letla
křídlem; Mnoho roků rychlým křídlem přes
jeho letlo hlavu. Wch. Vzal sa sokol na
křídla, proletěl do KRakova. Sš. P. 176 Čo
ti zvítazili, čo sa poženili? ako tie húsatka
kRiela ověsili. Sl. sp. 108. Spustil křídla,
gab klein bei. Dch. — K. hmyzu. K. brouků:
přední či svrchní, zadní či spodní. Kk Br.
5., 6. K. motýlů jako u brouků, Kk. a:
v klidu vzpřímená, střechovitě na tělo slo-
žená, na polo rozestřená, kolem těla sba-
lená, na sebe složená vykrojená, celokrajná,
zaokrouhlená, zoubkovaná, zej kovaná, úpatá.
Stn. I. 11.—13. — K. = dvě poboční částky
Oporné k. také: osné. čsk. K. střídové a
štolní v horn. Hř. 33. K. zdi tarasné. NA.
IV. 228. Plícní k. Schd. II. 365. Malá a
velká k. kosti klínové, alae parvae et magnae
ossis sphenoidei; k. kosti radličné, alae
vomeris. K. dráhy. Pal. — K. = piano, der
Flügel. KP. II. 301. — K. či pero upřáda-
cího vřetena. NA. IV. 40. — K. = cithara.
Bibl., Sv. ruk. Al.„389. - K. Woltmannovo
hydrometrické. ZČ. I. 339. — K. = poklička.
U Uher. Brodu u Šulkovce. Mtl., Ktk. —
K. v anat. Šedá k. v mozku, alae cinereae;
k. kosti radličné, a. vomeris. Exc. — K.
v bot. — blánovitá nebo listovitá obruba
okolo nebo po straně semen, plodů, podobná
rozšířenina hran lodyžných; tudíž lodyha
4-křídlá, semena, plody křídlaté; křídla
květní, dva postranní od ostatních lístků
rozdílně vyvinuté, křídlům motýla podobné
lístky koruny (u rnotýlokvětných) nebo
kalicha (u vítodů) Čl. Kv. XXL, Slb. XLII.,
Rst. 430. — K = zříceniny hradu u Ho-
8týna, Tč.; bývalý hrad mezi Slavkovem a
Rusavou na Mor. D. ol. I. 936., II. 520.
Křídločerv, a, m , clio, der Flügelwurm.
Šm.

Křídločípkový, pterygostaphylinus. Nz.
Ik.

Křídlok, u, m., pterocarpus, die Flügel-
frucht, rostl. K. drakovec, p. draco; indijský,
p. indicus; sandal, p. santalinus. Vz Rstp.
417.

Křídlolistec, stce, m., pterygophyllum,
das Flügelblatt. Šm.

Křídionitka. Vz Rstp. 1494.

Křídlopatrový, pteRygopalatinus. Nz. Ik.
K. jamka, fossa, průchod, canalis, rýha, sulcus

Křídlopenní, pterocaulis. Šm.

Křídloperý. Vký.

Křidloplod, u. m., pterocarpus, die Flü-
gelfrucht. Šm.

Křídlopožerákový, pterygopharyngeus.
Nz. Ik.

Křídloprsták, a, m., pterodactylus, der
Pterodaktyl. Šm.

Křídlorychlý, flügelschnell. Lpř. Sl. II.
201.

Křídlovice České, dle Budějovice, Böh-
misch-Grillowitz, ves u Jaroslavic v Brněn.

Křídlovičky, Klein-Grillowitz, ves u Ja-
roslavic v Brněn.

Křídlovitý, flügelförmig. Sl. les., Nz. Ik.
K. blána. Hg. 194., Rst. 431.

Křídlovka = hudební nástroj, dle Mlt.
47, lépe: zpěvoroh.

Křídlový, Flügel-. K. kolo (křídelník),
Nz., anemometr, zeď, NA. IV. 150., 228.,
krovka, -decke, kožka, -haut, Sl. les., oltář.
Us. Pul.

Křídlozrnec, nce, m, pterospermum,
der Flügelkern, rostl. K. javorolistý, p. ace-
rifolium; plutolistý, p. suberifoliuin. Vz
Rstp. 162.

Křídovaný, gekreidet. K. kůže. Sp

Křídovati co: kůže. Šp.

Křídovatý- křídnatý, kreidenreich; kří-
dovitý, kreidenartig. Šm.

Křídově, křídocitě, kreidenartig. K. na-
třený. Osv. I. 84.

Křídovitý, kreidenartig. Sl. les., Rst. 431.

Křídovka = půda křídová, der Kreide-
boden. Sl. les.

Křídový pískovec, Bř. N. 246., útvar,
vz Krč. G. 712 — 814., Bř. N. 264., půda.
Sl. les., Rst. 430.

Křie, e, n = keř. ZN.

Kriegler Frant. 1800. Jg. H. 1. 2. vd.
587.

Krielca, pl., n. = křídla. Slov. Cjk. 59.,
Rr. Sb.

Kries, u, m. = okres, kolo, koleso. Slov.
Dbš. Sl. pov. I. 167.

Kriesla, pl., n = pohyblivé ohrady, ploty.
Slov. Rr. Sb.

Krievä = křoví. Slov. Vtáčik spieva
letiac ponad k. a kriaky. Hdž. Šlb. 35.

Kriha y, f. I nediv, toho od divadla že
krihou skrabnul, zkamenel. Phld. VI. 252.

Křik. Vz Mkl. Etym. 140. K. jako v ži-
dovně, na trhu. Us. Tkč. Ten nadělá křiku;
Míti s někým křiky. Us. Dch. Takový k.
vedla, že až hrozno. Us. Vk. Měli jsú o to
mezi sebú křiky. NB. Tč. 231. Aby krikov
při súdě ujato bylo. Vš. Jir. 364. A když
polovice voznov přijede, k. vzejde u vojště.
Let. 78. By k. u městě veliký. Alx. Lidé,
kteří malo síly mají, tehdy v křiku vítězství
hledají. Mor. Tč. Zbytečného křiku neměj
ve svém zvyku. Us. Té. Tam bývá slabé
učení, kde sa kriky dějú; Když síla malá,
v kriku vífaxtvo hledajú. Glč. II. 217., 312.
Čím méň křiku, tým méň hříchu. Slez. Šd.
K-ky při soudech se netrpěly. Zř. zem Jir.
456., 692. - K , os. jm. Tk. V. 45.

Křík. Vz Mkl. Etym. 157.

Křikala, y, m. = křikač, křikloun. Slez. Šd.

Kříkání, n., vz Křikati. BR II. 656. b.

Křikati. Bohatý křiká hrozně. BO. —
Koll. III. 142, Hdž. Šlb. 34. Vz Křičeti.

Křikava, pták. K-vy: kolibřík, lelek,
rorejs, salangana, dudek, vlha, rybařík či
lednáček, mandelík, zoborožec. lyrochvost.
Vz Schd. II. 449., Křikavec (týž pták), Kři-
kavý, S. N. — K. = mlýn u Ml. Vožice.
Tk. IV. 731., V. 246., Sdl. Hr. III. 191., IV.
249.

Křikavec = křikava, clamator. Brm. II.
2. 618. Cf. Křikavý.