785

Kříše, ves v Plzeňsku. Blk. Kfsk. 67.

Kříšov, a, m., ves v Pražsku. Blk. Kfsk.
584., Sdl. Hr. IV. 244.

Krišpin, písař. 1565. Vz Jir. Ruk. I. 419

Kříšť = hřib k., boletus pachypus. Rstp.
1913.

Křišťál. BO. Cf. KP. III. 195., Bř. N.
183., Schd. II. 32. Dala jí tři žejdlíky k-lu
(malé věno). U Litomš. Bda

Křišťálný — křišťálový, čistý, jasný. Nrd.,
Hdk.

Křišťálonohý, krystallfiissig. Lpř. Sl.
I. 89.

Křišťálový. K. studánka (čistá). Vrch.

Křišťan, a, m., os. jm. Mag. K. z Pra-
chatic, hvězdář v Praze a prof. v 15. stol.
Vz Pal. Rdh. I. 85., Tf. H. 1. 3. vd. 54.,
78. — Tk. IV. 323., Jg. H. 1. 2. vd. 587.,
Jir. Ruk. I. 419., Sbn. 327., 381., 503., 504.,
634., 804, 806., Hš. Dod. k Jg. IL 38. č.
231., Let. 71., 100., 112., 116., S. N.

Kříště = kříšť (houba). Rstp. 1913.

Křištín, a, m., Krischtín, ves u Klatov.

Krištof, a, m., os. jm. Mus. 1880. 258..
Tk. V. 246., S. N. — K., farář. 1579. Jg.
H. 1. 2. vd. 587., S. N. — K. Jan Třeboňský,
kapucín. Jir. Ruk. I. 420.

Krištůfka, y, f. Na veliký pátek, pokud
se pějí v kostele pašije, duchové suší pe-
níze. Kdo se opatří knížkou řečenou zemský
klíč (kryštůfkou) a panickem s velikonočního
beránka, může zemského zboží dobyti. Na-
před musí říkáním z k-ky povázati duchy,
aby k němu neměli muri, pak vymodlí pe-
níze ze země, hodí na ně paniček, i může
si jich potom dle libosti nabrati. Brt. L. N.
1. 215.

Kriticism, u, m., druh filosofie. Vz S. N.

Kriticky, kritisch. K. knihu proskoumati.
Us. Pdl.

Kritický = posudný. Vz Jg. Slnosť 91.
K. badání, ocenění, rozbor. Us. Pdl. —
K. = nebezpečný. K. doba, Tf.; chvíle, po-
stavení. Us. Pdl.

Kritika diplomatická, Šf. II. 188., abso
lutní, klassická či prostopředmětná, obje-
ktivní, předmětná, relativní, strannická, Dk.
Aesth. 657.-659., zdrcující. Mus. 1880. 517.
K. o spise tom příznivě se vyslovila. Us.
Pdl. Cf. Kram. Slov., Ukaž. 50., Jg. Slnosť.
92., Národní Listy 1888. č. 136. Tam již
III. článek tedy i předcházející.

Kritikář, e, m. = kritik. Dk., Čch. Petrkl
54.

Kritikářský, Kritiker-. Dk. Poet. 6.,
Kos. Ol. 1. 310.

Kritikastr, a, m. = kritikář. Čch. Brč.
88., Tyršová. Plesnivý k Kos.

Kritizant, a, m. = kritikastr. U Polič.

Křiv = nerovný. Vz Mkl. Etym. 141. K
šavle, Us. Pdl., plocha, Jd. Geom. I. 2,,
pec. NA. IV. 165. K. nohy jak brdečka.
Brt. Měl k. prach (kdo nedobře střelil).
Brt. D. 224. Ač dítě křivo, přec mateři
milo. Bž. exc. — čím: strom větrem k.
Us. — K. = nehezký, světu nepodobný. Naše
děvče též není křivé. U Žamb. Dbv. —
K. = lživý, falsus. Ž. wit. 39. 5. K. domnění,
učení. Šmb. S. II. 150., 247. Často pravý
ztratí a křivý ziště. O. z D. By pak věděl,

která strana jest pravá, která křivá. Žer.
Záp. I. 75. Proti Bohu křivú řeč mluvil.
Pass Haus. 1883. 112. Rozeznání pravého od
křivého. Kol. 3. Nemá křivých obrazóv
bohóv. BO. Modly křivé. BO. K. kazatel,
apoštol, prorok, Kristus, Pseudo-. ZN. K.
přísežník = kdo křivě přísahá. Bph. 343.,
Hrad. 144. b. — K. = nepříznivý. K posu-
zovatel. Schlz — K. == nespravedlivý, in-
justus. Ž. wit. 36. 28., Smil. 668., impius.
Ž wit. 25. 9. K. svůdce. ML. 121. a. Aby
křivých koláčů (úplatků) nebral (soudce).
Hrad. 129. a. K. súd měli. Hr. ruk. 147.,
Št. Kn. š. 146. K. pře, válka. St. Kn. š.
150. — komu. Já jsem tobě velmi křiv
byl. Abr. — proti komu. Němečtí ....
Místo: Han. Výb. polož: Let. 11. — v čem.
Za Alx. přidej: Alx. H. v. 62. (HP. 61).
Avšak jsú v tej viere křivi. Alx. V. v. 1229.
(HP. 30.). Nebyv ni v čemž myslů křivú.
Alx. BM. v. 343. (HP. 89). - K. = vinen.
Na súdu býti odsuzenu a křivu zóstati Vš.
9. Kdo křiv jsa přísahu provede, žádný
dlúho nedědí zde na světě. Vš. II. 23. Která
strana Křiva zůstane. Vl. zř. 384. Jestli
póvod křiv. Kn rož. 260. K., wer im Un-
rechte ist. O. z D Jenž se súdi křiv jsa;
Spieše budeta oba křiva nežli oba práva.
Št. Kn. š. 147., 91. — v čem. Já jemu
v tom nejsem nic křiv. Abr. VII. 41. V tom
není křiv. Bl. — komu čím. Ničím mi
křivi nejsou. Lpř. Sl I. 21. — před čím.
Ovšemť jsú před Bohem křivi. St. Kn. š.
159. — proti komu. Křiv proti jistcovi
ostane (ve při propadne). Vz Zavésti (konec).

Křiva, y, m. = člověk křivý, šmatlavý.
Šd. — K , os. jm. NB. Tč.

Křivá, é, f., Pudelsdorf, ves u Unčova.
D. ol. II. 109 , VI. 113., Blk. Kfsk 1345. —
K. = pole u Přerova. Pk.

Křiváček, čku, m. == kudla. Kv. 1870.
319. - K. = Křivá Ves. v Pražsku. Blk.
Kfsk. 379., Sdl. Hr. I. 160.

Křiváčkář, e, m. = kdo prodává kři-
váky nebo kdo je dělá. Val. Brt., Tč.

Křivák = kudla. Brt, Hrb., Bka., Mřk. —
K. = křivý rohlík. Má tam pár křiváků.
U N. Bydž. Kšť. — K. = hůl nahoře ohnutá
(čagan). Ostrav. Wrch. — K., a, m., campy-
lus, brouk. K. ostnošíjný, c. denticollis,
středoěerný, c. mesomelas. Kk. Br. 209.,
Brm. IV. 115.

Křiváň (Kriváň). Hdk. c. 379. Malý
K. Krč. G. 703., 809, Pokr. Pot. I. 118.
Kriváň! ohromný sa javí tvôj obraz očiam
mojim dnes. Č. čt. II. 132. Hoj, ty otec
Kriváň, čos pochodil časy, povedz, čís Lip-
tačku videl už bez krásy? Sl. sp. 190. —
K — křivý člověk (nadávka), kulhavý, der
Lahme. Slov. Ev. Šk. I. 74., Loos. — K =
žabka, kosíř, die Hippe. Slov. Ssk. — K. =
Skřivany.

Kriváňa, dle Káča = křivá ženská, kul-
havá, ein lahmes Weib. Pánboh ma potrestal,
vzal som si kňu, ako by položil ke kolesu
saňu Koll. Zp. I. 264.

Křivánčí houba, boletus laricis, der
Lerchenschwamm. Mllr. 24.

Křivanec, nce, m. = skřivanec. V Krkonš,
Kb.