Předchozí (734)  Strana:735  Další (736) |
|
|||
785
|
|||
|
|||
Kříše, ves v Plzeňsku. Blk. Kfsk. 67.
Kříšov, a, m., ves v Pražsku. Blk. Kfsk.
584., Sdl. Hr. IV. 244. Krišpin, písař. 1565. Vz Jir. Ruk. I. 419
Kříšť = hřib k., boletus pachypus. Rstp.
1913. Křišťál. BO. Cf. KP. III. 195., Bř. N.
183., Schd. II. 32. Dala jí tři žejdlíky k-lu (malé věno). U Litomš. Bda Křišťálný — křišťálový, čistý, jasný. Nrd.,
Hdk. Křišťálonohý, krystallfiissig. Lpř. Sl.
I. 89. Křišťálový. K. studánka (čistá). Vrch.
Křišťan, a, m., os. jm. Mag. K. z Pra-
chatic, hvězdář v Praze a prof. v 15. stol. Vz Pal. Rdh. I. 85., Tf. H. 1. 3. vd. 54., 78. — Tk. IV. 323., Jg. H. 1. 2. vd. 587., Jir. Ruk. I. 419., Sbn. 327., 381., 503., 504., 634., 804, 806., Hš. Dod. k Jg. IL 38. č. 231., Let. 71., 100., 112., 116., S. N. Kříště = kříšť (houba). Rstp. 1913.
Křištín, a, m., Krischtín, ves u Klatov.
Krištof, a, m., os. jm. Mus. 1880. 258..
Tk. V. 246., S. N. — K., farář. 1579. Jg. H. 1. 2. vd. 587., S. N. — K. Jan Třeboňský, kapucín. Jir. Ruk. I. 420. Krištůfka, y, f. Na veliký pátek, pokud
se pějí v kostele pašije, duchové suší pe- níze. Kdo se opatří knížkou řečenou zemský klíč (kryštůfkou) a panickem s velikonočního beránka, může zemského zboží dobyti. Na- před musí říkáním z k-ky povázati duchy, aby k němu neměli muri, pak vymodlí pe- níze ze země, hodí na ně paniček, i může si jich potom dle libosti nabrati. Brt. L. N. 1. 215. Kriticism, u, m., druh filosofie. Vz S. N.
Kriticky, kritisch. K. knihu proskoumati.
Us. Pdl. Kritický = posudný. Vz Jg. Slnosť 91.
K. badání, ocenění, rozbor. Us. Pdl. — K. = nebezpečný. K. doba, Tf.; chvíle, po- stavení. Us. Pdl. Kritika diplomatická, Šf. II. 188., abso
lutní, klassická či prostopředmětná, obje- ktivní, předmětná, relativní, strannická, Dk. Aesth. 657.-659., zdrcující. Mus. 1880. 517. K. o spise tom příznivě se vyslovila. Us. Pdl. Cf. Kram. Slov., Ukaž. 50., Jg. Slnosť. 92., Národní Listy 1888. č. 136. Tam již III. článek tedy i předcházející. Kritikář, e, m. = kritik. Dk., Čch. Petrkl
54. Kritikářský, Kritiker-. Dk. Poet. 6.,
Kos. Ol. 1. 310. Kritikastr, a, m. = kritikář. Čch. Brč.
88., Tyršová. Plesnivý k Kos. Kritizant, a, m. = kritikastr. U Polič.
Křiv = nerovný. Vz Mkl. Etym. 141. K
šavle, Us. Pdl., plocha, Jd. Geom. I. 2,, pec. NA. IV. 165. K. nohy jak brdečka. Brt. Měl k. prach (kdo nedobře střelil). Brt. D. 224. Ač dítě křivo, přec mateři milo. Bž. exc. — čím: strom větrem k. Us. — K. = nehezký, světu nepodobný. Naše děvče též není křivé. U Žamb. Dbv. — K. = lživý, falsus. Ž. wit. 39. 5. K. domnění, učení. Šmb. S. II. 150., 247. Často pravý ztratí a křivý ziště. O. z D. By pak věděl, |
která strana jest pravá, která křivá. Žer.
Záp. I. 75. Proti Bohu křivú řeč mluvil. Pass Haus. 1883. 112. Rozeznání pravého od křivého. Kol. 3. Nemá křivých obrazóv bohóv. BO. Modly křivé. BO. K. kazatel, apoštol, prorok, Kristus, Pseudo-. ZN. K. přísežník = kdo křivě přísahá. Bph. 343., Hrad. 144. b. — K. = nepříznivý. K posu- zovatel. Schlz — K. == nespravedlivý, in- justus. Ž. wit. 36. 28., Smil. 668., impius. Ž wit. 25. 9. K. svůdce. ML. 121. a. Aby křivých koláčů (úplatků) nebral (soudce). Hrad. 129. a. K. súd měli. Hr. ruk. 147., Št. Kn. š. 146. K. pře, válka. St. Kn. š. 150. — komu. Já jsem tobě velmi křiv byl. Abr. — proti komu. Němečtí .... Místo: Han. Výb. polož: Let. 11. — v čem. Za Alx. přidej: Alx. H. v. 62. (HP. 61). Avšak jsú v tej viere křivi. Alx. V. v. 1229. (HP. 30.). Nebyv ni v čemž myslů křivú. Alx. BM. v. 343. (HP. 89). - K. = vinen. Na súdu býti odsuzenu a křivu zóstati Vš. 9. Kdo křiv jsa přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě. Vš. II. 23. Která strana Křiva zůstane. Vl. zř. 384. Jestli póvod křiv. Kn rož. 260. K., wer im Un- rechte ist. O. z D Jenž se súdi křiv jsa; Spieše budeta oba křiva nežli oba práva. Št. Kn. š. 147., 91. — v čem. Já jemu v tom nejsem nic křiv. Abr. VII. 41. V tom není křiv. Bl. — komu čím. Ničím mi křivi nejsou. Lpř. Sl I. 21. — před čím. Ovšemť jsú před Bohem křivi. St. Kn. š. 159. — proti komu. Křiv proti jistcovi ostane (ve při propadne). Vz Zavésti (konec). Křiva, y, m. = člověk křivý, šmatlavý.
Šd. — K , os. jm. NB. Tč. Křivá, é, f., Pudelsdorf, ves u Unčova.
D. ol. II. 109 , VI. 113., Blk. Kfsk 1345. — K. = pole u Přerova. Pk. Křiváček, čku, m. == kudla. Kv. 1870.
319. - K. = Křivá Ves. v Pražsku. Blk. Kfsk. 379., Sdl. Hr. I. 160. Křiváčkář, e, m. = kdo prodává kři-
váky nebo kdo je dělá. Val. Brt., Tč. Křivák = kudla. Brt, Hrb., Bka., Mřk. —
K. = křivý rohlík. Má tam pár křiváků. U N. Bydž. Kšť. — K. = hůl nahoře ohnutá (čagan). Ostrav. Wrch. — K., a, m., campy- lus, brouk. K. ostnošíjný, c. denticollis, středoěerný, c. mesomelas. Kk. Br. 209., Brm. IV. 115. Křiváň (Kriváň). Hdk. c. 379. Malý
K. Krč. G. 703., 809, Pokr. Pot. I. 118. Kriváň! ohromný sa javí tvôj obraz očiam mojim dnes. Č. čt. II. 132. Hoj, ty otec Kriváň, čos pochodil časy, povedz, čís Lip- tačku videl už bez krásy? Sl. sp. 190. — K — křivý člověk (nadávka), kulhavý, der Lahme. Slov. Ev. Šk. I. 74., Loos. — K = žabka, kosíř, die Hippe. Slov. Ssk. — K. = Skřivany. Kriváňa, dle Káča = křivá ženská, kul-
havá, ein lahmes Weib. Pánboh ma potrestal, vzal som si kňu, ako by položil ke kolesu saňu Koll. Zp. I. 264. Křivánčí houba, boletus laricis, der
Lerchenschwamm. Mllr. 24. Křivanec, nce, m. = skřivanec. V Krkonš,
Kb. |
||
|
|||
Předchozí (734)  Strana:735  Další (736) |