736

Křivánek, nka, m., vz Skřivan Us. —
K, Křiwan, sam. u Ml. Vožice.

Krivánik, a, m., die östliche Seite des
Berges Kriváň. Ssk.

Křivanka, y, f., der Parasolpilz. U Uher.
Hrad.

Křivany, dle Dolany Skřiwan, ves u N.
Bydžova. Blk. Kfsk. 1345., Sdl. Hr. I. 255.

Křivaska, y, f. K. polní = křivatec rolni,
gagea arvensis, rostl. Dch.

Křivatec, der Sternlauch Cf. Rsrp. 1591.,
Slb. 203., Mllr. 49. 74., Čl. Kv. 122., Rosc.
100.

Křivati == kulhati. Slov. Ssk. Ten kóň
na zadniu nohu krival. Pokr. Pot. I. 340.

Křivá Ves, gt. Křivé Vsi, Křwaček,
Křiwawes, ves u Dnespek.

Křivá Voda. Krurnn.wasser, ves u Ně-
mecké Rudy v Olom.

Křivda. Ve 14. ř. tohoto článku dtoces
oprav v: proces. — Cf. Mkl. Etym. 141.—
K. = nepravda lež. Mluvili jsú křivdu, falsa.
Ž. wit. 57. 4. Krivda za stól sadla, pravda
u dvier žobre. Slov. Tč. Krivda sedi pri
stole a pravda žobre u dverí, Mt. Sl. I. 122.
Umí z pravdy křrivdu učiniti. 15. stol. Exc,
Výb. II. 314. Křivdu jsi mluvil (falsum).
BO Měl by raději s pravdú odsúzen býti
nežli by s křivdú obdržel súd; Aby roze-
znal pravdu s křivdú; Když se kto sveličie
křivdú tím se čině, jímž nenie; Pakli mi
povie křivdu; Buoh, jenž nepraví křivdy.
Št. Kn. š. 20., 36., 146., 173, 193. Aby roze-
znati mohli spravedlnosť mezi pravdú a
křivdú. Tov. Pravdú křivdu okrašlujíc. Št.
N. 82. — K = bezpraví atcl., iniquitas. Ž.
wit. 58.3. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 399. Někdy
máš i krivdu znášat. Slov. Tč. K. tká strasť
dvojnásobnou. Sš. Bs. 201. Kakžkolivěk jest
křivd: trpěl; Učiniv křivdu Bohu; Aby lid
mstil křivdy božie (proti Bohu). Št. Kn. š.
19., 20., 168. Dlužen jest jemu navrátiti,
jemuž jest učinil křivdu. Št. Kn. š. K. chtě-
jícímu se neděje. Cor. jur. IV. 3. 2. 418 Na
tom mi křivdu činíš, že ... Pass. mus. 489.
Jak křivdu uznáš za křivdu, sám sobě
uškodíš. Glč. I. 253 Křivdy křivdou nena-
pravíš. Prov. Tč. Nedaje znáti, že se trápíš,
tím nejlépe křivdu splatíš. Us Bž. — K. =
škoda. On si klade křivdu. Us. Činí křivdu
na zbožie. Št. — K. = Pole u Příkaz. Pk.

Křivdařka, y, f., die Unreehttbäterin.

Křivdíc, e, m. = křivditel. Hodi okom
po k-čoch. Slov. Sokl. II 554.

Křivdička, y, f. = malá křivda.

Křivdíř, e, m. = křivdič. Šm.

Křivditis inft A bar sa jej to trochu
k-lo za spisuvatelja dáť vňučku. Ntr. IV. 177.

Křivdivec, vce, m. = křivdář. Bern.

Křivdivý úsudek. Osv. I. 156.

Křivdný, beeinträchtigend. Šm., Loos.

Křivdočinec, nce, m. = křivdář: Bern

Křivdočinník, a, m. = křivdář. Šm.

Křivě, krumm. K. stůjme (nehrdě), zrovna
mluvme Č. M. 63. — K. = lživě. K. na súdě
přisahati. P. Sob. 49. K. svědčiti. Ford.
zř. — K. = nespravedlivě. K. sme učinili.
BO

Křivé, ého, n., Křiwe, ves u Val. Mezi-
říčí; Křiwy, dvůr u Chotěboře.

Křivec, vce, m, v horn., das Pfud,
Ptühleisen. Šm. — K., Krips, ves u Vese-
řic (Bezdružic); Křiwetz, osada u Mor.
Ostravy.

Křivedlný. Hr. rk. 385. Posud na Slov.
Ssk.

Křivelně = křivedlně, křivě. Bž. 46. K.
souditi. Hr. ruk. 381.

Křivelný — křivedlný. Ssk.

Křiven, vně, f., die Krümmung. Šd.

Křivenice, dle Budějovice, Křiwenitz.
ves u Mělníka. Blk. Kfsk. 7.- 9.

Křivenina, y, f. K-ny své máme přímiti.
Kom.

Křivice, raehitis, změkčení kostí. Vz
Slov. zdrav., S. N. — K. v horn., das Bogen-
stück, die Schablone. Šp., Bc. Jsou to prkna
po jedné straně okrouhlá. K. se sbíjejí po
třech na šabaty t. oblouky, na které se ve
štolách dřeva kladou a stropy podpírají.
Slov. — K. = zakřivená roura. Us. — K. =
křivá šavle. Hdk. Kr. v. 527. — K., Křiwitz,
ves u Třebechovic. Blk. Kfsk. 682, Sdl.
Hr. II. 278.

Křivicový. K. úbytě lbi, craniotabes
rhachitica.

Křividlo, a, n., das Biegeisen. Šm.

Křivihlávek. vka, m., der Kopfhänger.
Šm.

Křivina = plocha křivá, když ve svém
směru po délce a šířce v křivkách se roz-
prostírá. K. pravidelná (povrch koule), ne-
pravidelná či křivizna. Sb. uč. Koll. Zp.
II 86. — K. hora. Sdl. Hr. II. 278.

Křiviti co proč: ústa hnusem ošklivosti.
Čch. Bs. 94.

Křivizna = nepravidelná křivá plocha
ku př. povrch rozraženého kamene. Sb. uč.
Vz Křivina.

Křivka. Ve 4. ř. za K. čárku vymaž.
K., die Kurve, krumme Linie. Vz Čára,
Matj.79. K. vlnitá, die Wellenlinie. K balli-
stická, prostorová, ohnisková či kaustická,
vz ZČ. I. 118., 119., III. 69. K. výslednic,
Pcl. 33., transcendentná, logarithmická, zbor-
cená, NA. V. 46., 48., momentová, polů, tahu,
tlaku, smíšené expanse, expansivní, nákladu
či výlohová, die Kostenkurve, Zpr. arch.
VIII. 14., 44., 54., IX. 15., XI. seš. 3. str. 6.,-
do sebe vcházející, in sich selbst zurück-
kehrende krumme Linie, plošná, ebene K.,
prodloužená, verlängerte K., z. B. die Epi-
cykloide, Cykloide, Nz., vírná, die Wirbel-
hnie, Rm. 235., algebraické stupně druhého.
Jd. Geom. IV. 134, rovinná, přetržitá, spo-
jitá, intensitní či stejné světlosti, Intensitäts-
linie, obalová, Umhüllungslinie, strojná.
Fehler-, uzavřená, geschlossene K , vratná,
die Rückkehrkante, kollinearné, homologe
K., Jrl. 199., 420., Hesseova, křivoznačná,
Krümniungslinie, největšího spádu, Stč. Dif.
177, 248., 260., 261., zápalná, sinusová.
Sinus-, Mj. 258., racionalní třetího stupně,
Čs. math. X. 261 , řezající se křivky.
Slov. les. Uvnitř, vně k ky. Nz. K. sily,
Čs. math. X. 218, pružnosti. ZČ. I. 223.
Části křivky podstatné a liché. Čes. math.
X. 91. Pojednání o křivkách. Dch. — K. —
místní jm. u Sudkova. Pk. — K., y, m,,
os. jm. Blk. Kfsk. 1045.