742

hor K-ší, nyní: K-šů. Šf. III. 420. Nyní tedy
m., cf. i Bž. K-še prý od Kraka a rus.
nos == předhoří. Tohoto výkladu neschvaluji;
K. odvozeno jest od jména dřevního národa
Korkontů. Šf. Strž. I. 65., 450., 531. Cf.
Korkonti. Od jehož názvu nám jméno K-ší
makavě se vyskýtá. Šf. Strž. I. 393. Burové
jsou od K-ší až ku pramenům Visly. Šb.
Záp. Slov. 60. (69.?). Hor K-ší. Šb. Děj.
ř. 1868. 31.

Krkorožec, žce, m. = roháč brouk. Na
jihových. Mor. Brt.

Krkošiee = zaniklá ves na Opavsku. Pk.

Krkoška = průdušnice. Vz toto. — K. =
suk. Val. Brt. Kld. I. 115. — K. == sukovité
dřevo, suchá halm, oklestek, knarriges, dürres
Holz, Prügelholz, Dürrholz. Také na Mor.
a ve Slez. Šd. Kld. I. 115. Dle Sl. les.
i v Čech. Ešče sa spodívem (podíváme) na
kerú k-ku. Sš. P. 531. Má nohy jako k ky.
Val. Vck. Je zmrzlý jak k. Val. Vck. Kláda
shnilá, ale k. čilá (i starý muž bývá s to,
aby plodil děti). Val. Vck. — K. = tréska
od valašské dýmky jalovcové. Brt. D. 224.
Mtc. 1878. 35., Brt. L. N. I. 193., Vck. Vz
Žebérko. — K. == vinný pařez. Němc. III.
340., Hdk. C. 379. - K. = hruška. Brt. —
K. = krabilice bulvatá, chaerophyllum bulbo-
sum, der Kälberkopf, rostl. Vz Rstp. 758.,
Čl. Kv. 347., Slb 584., Let. Mt. sl. X. 1. 48.

Krkotati = krkati. Žába krkoce. Brt.

Krkovati se = hrdlovati se, namáhati
se, sich abrackern. K. se o ňu nebudem!
Mor. Vck. — K. se = objímati se, sich
umhalsen. Cf. Ochlamovati se. Val. Vck.,
Brt. D. 224.

Krkovatý = krkatý. K. húser. Kol. ván.
117.

Krkovička, y, f. = maso z krku. Us.
Rgl.

Krkva, y, f. Cf. List. fil. 1882. 19.

Krlatý, vz Zimostraz.

Krle. Výb. I. 1115. 20.

Krleš. Mkl. Etym. 155.

Krlý zvl. o klínu. K. klín = zkrátka
řezaný, opakem je klín tažný. V Bystersku.
Sn.

Krm = píce, das Viehfutter. Slov. Rr.
Sb., Sokl. II. 551. Vz Krmě.

Krma = píce. Mor. Brt. D. 224.

Krman, a, m., der Steuermann. — K.,
vz Grman. Šm. — K, os. jm. — K. Daniel,
superintendent v Uhrách 1663.—1770. Vz
Tf. H. 1. 3. vd. 41., Sl. let. VI. 66., Phld.
I. 1. 34., Jir. Ruk. I. 423., Šb. D. ř. 2. vd.
262., Pyp. K. II. 542., S. N. — K. Dan.,
otec jeho, ev. kněz, f 1687. Jir. Ruk. I.
423. — K Mat. 1717. Vz ib. 425. — K
Jan, učitel, 1802. Jg. H. 1. 2. vyd. 587.,
S. N.

Krman, ě, f., das Schweinfuttergefäss.
Slov. Ssk.

Krmáš, e, m. = posvícení, hody, die
Kirchweihe. Laš. Cf. Karmaš. Šd., Škd.,
Kčk., Dšk., Brt. D. 224. Z něm. Kirch-
messe. Tč. Letos sme žádného k-ša nedr-
želi, jest chudobný rok; Včil už k-Še za-
hynujů. Laš. Té. Bez koláčů není k-ša;
Přiňď k nám na krmáš. Tč.

Krmášník, a, m. = host, který na krmáš
přijde. Laš. Tč.

Krmášovať se = hodovati. Vz Krmáš.
Brt. D. 224.

Krmče, ete, n., das Mastvieh. Vz Krmec.
Sd.

Krmčí, ího, m. = lodivod, der Pilot. Čsk.

Krmě. Št. Kn š. 45., Mkl. Etym. 156.
K. suchého přirození. Sal. 240. Aby prosili
krmě; K. chlebová. Ž. wit. 77. 18., 52. 5.
Potom sediec za stolem a jedúce první krmi.
NB. Té. 180. Máme se připraviti, abychom
hodnú krmi tak velikému pánu dali; Často
krmě, které málo bude dáno, chutnějie bývá
přijímána. Hus II. 5., 141. Ne každý každou
krmi sobě libuje. Reg. zdr.

Krmelín, a, m., Kermelin, ves u Mor.
Ostravy.

Krmení, das Füttern. Řád. k. NA. IV.
95. K. na tuk. Us. Pdl. K. letní, zimní, pa-
stevné, chlevské. NA. IV. 100. Řepa na
k., die Futterrübe. Dch. Podnožné k. koňů
na ulici. Stat. př. kn. 1877. 121. — K. =
písek, popel, roztlučené cihly, jimiž se me-
zery vyplňují. NA. IV. 164., 165.

Krmený kde: v moři, áhoToé<pt]<;. Lpř.
Sl. I.

Kroměšín, a, m. Tk. IV. 731.

Kroměžíř. Tk. IV. 731.

Krmholec, lce, m., z něm. Krummholz,
na němž se zabitý mašík (prase) věší. Na
Vsacku. Vck.

Krmia. Vz Krmě. Brt.

Krmíce, e, f. = krmě. BO.

Krmičky, essbar. Šm.

Krmidárný. K. půda, telówyog. Lšk.

Krmidelník, a, m. K. přístavní, der
Lotbse, Lothsmann, J. tr., Steuermann.

Krmidelný, ého, m. = krmidelník. Rk.

Krmík, a, m. = krmník, das Mastschwein.
Laš. Tč.

Krmisko, a, n. = krmivo, píce. Slov.
Rr. Sb.

Krmišče, e, n. = místnost, ve které se
jí. Výb. II. 403.

Krmiti. — abs. Odpor byl stále podně-
cován a krmen. Lpř. Dj. I. 82. Kdo lépe
krmen, lépe táhne. — koho. Krmí Bůh
vlky, krmí Bůh i pány. Us. Wtr. Krmil
vrány (o dítěti, které má umouněný nos).
Mor. Šd. Lačné k. Mž. 19. — čím: liudmi,
Dal. 31., pouhými sliby. Dch. — odkud.
Jenž (tělo) jest z tvých prší krmeno. Sv.
ruk. 288. — jak. Krmia ho jako pavúka.
Mor. a slov. Šd. Do sytosti k. Glč. I. 277.
— jak dlouho. Ta ji dva měsiece nebe-
ským pokrmem krmila. Pass. 14. stol.

Krmivo, a, n. = píce, das Futter. Dch.,
Ndrf., Kram. Slov. K. jadrné, liché, cpavé.
NA. IV. 94. O k. vz Rolníka nového věku
XXVI. sv.

Krmivý, Nähr-. K. látka. NA. IV. 91.

Krmka, y, f., dimin. slova krma. — K. =
plnění, krmení milíře, die Füllung des Mei-
lers. Sl. les.

Krmné, ého, n., das Mastgeld. J. tr.

Krmníček, čku, m. = chlévek. — K.,
čka, m., das Mastschweinchen. Bern.

Krmník. Má se jako prase na krmníku
(dobře). Us.