Předchozí (767)  Strana:768  Další (769) |
|
|||
768
|
|||
|
|||
Kuchynská, é, f. = služka v kuchyni,
das Küchenmädchen. Us. Šd. Kuchynský, ého. m., der Küchengehilf,
-bursch. Dch. — K. zahrada (zelinná), der Gemüsegarten. Šp. K. věci ve starší době v Čech. Vz Sdl. Hr. III. 27., 55.-59., 123 , 149.—154., 206. Kuják, u, m = koník, stolice třínohá
s babkou, na níž se kosy naklepávají, der DeNgelstuhl. V severových. Mor. Mtl., Sd., Wrch. Kujal, a, m., os. jm. NB. Tč. Küjana, y, ť. == kyjanica. Slov. Rr. Sb. Kujátko, a, n., vz Kuják. U Olom. Sd. Kujava, y, f. = kujavník, psidium, die Guyave. K. hrubokvětá, p. grandiflorum, hrušková, p. pyriferum, jablková, p pomi- ferum, chlumní, p. montanum, guinejská, p. guineense. Vz Rstp. 591., Schd. II. 3C6. Kujavané v Polsku. Vz Šf. Strž. II.
420. Kujavka, y, f, ovoce kujavy hruškové.
Vz Rstp. 592. K. černá, ovoce obuně jedlé. Vz Rstp. 819. Kujavy, pl., f., Klantendorf, ves u Ful-
neka. Kujba, y, f., das Schmieden. K. veršů.
Kos. v Km. 1886. 796. Kujeta, y, f., crescentia, der Kürbisbaum,
rostl. K. hruboplodá, c. cujete. Vz Rstp. 1211. Kujík, a, m = kulich. Rk., Rgl. Kujnina, y, f. = kujné železo. Al. Stč., Tl. M. 87. Kujniti, il, ěn, ění, frischen. Ssk. Kujný. K. železo, das Schmiedeisen, Bc., NA., Šmr. 15., litina. Vz Prm. III. č. 17. Kujounek, nku, m. == ½ žejdlíka. Koupil
si k. kořalky. U Nechanic. Kšť. Kujú, vz Kouti. Kuk = člun. Cť. List. filol. 1882. 34
Kúka, y, f. = slepice. Mor. Brt. Kukač, eudynamys. Bim. II. 249. Kukučka, kukavice, kakulka. Vz Že- žhule, Šrc. 22., 53., S. N. K-ky, cuculidae. K. vousatá; Medozvěstná (medozvěstka), indicator Sparmanni, sojkovitá. coccystes, jižní, coccystes glandarius, zlatá, chrysococ- cyx cupreus, pitvorná či veliká, scythrop- Novae Hollandiae, křovní, dlouhopatá, des j šťová, coccygus americanus, ještěří, sauro- theNa vetula, zemní, geococcyx, kohoutí, geococcyx califoRniacus, ostruhatá či nehtoš senegalský, centropus senegalensis, bažan- tovitá, centropus phasianus, bažantová, po- lophilus, chocholatá či turako bělohcí, cory- thaix leucotis, Brm. II. 215, 204., 216., 217., 222., 243., 244., 252., 253., 255., 256., 258., 259., 263., 264, 273., 275, 285., Schd. II. 251., 252., Hlb. I. 124., 356., II. 148., 262, Kram. Slov. K. nezačne kukať, až se na- žere zeleného ovsa (vzešlého). Val. Vck A po sv. Janě za štyry neděle už sa ku- kulenka od nás odebere; Zakukala kuku lenka v čirém poli pěkně. Sš. P. 549., 668 Kukačka v zelenom háji zakukala; Kukačka kuká; Kukučka jarabá, to je peknô vtáča, každé dieťa rado, keď mu dá koláča. Sl. P. 150., 160 , 331. Až kukačka na vánoce zakuká (= nikdy). Bdl. Neuslyší kukačky |
kukati (o nemocných = nedočká se jara).
U Kr. Hrad. Kšť K. po Janu Křtiteli dra- hotu nám kuká příteli. Moravan 1875. Ku- kulenko kukaj, kukaj skoro zrána, abys do- kukala do sv. Jana. Sš. P 549. Vz Kuku- lenka Že kukučka jastrabovi podobná je v perí, preto žáden malý vtáček kukušce neverí. Glč II. 214. K. kuká: Kup mi sukňu, kup mi sukňu! Dudek jak to uslyší, volá: Už du (jdu), du du du! Val. Vek., Km. 1886. 380., Er. P. 25., Brt. Dt. 65. Proč nemá k. svého hnízda a proč volá vždy žalostivým hlasem: Kuku! kuku! Po- věsť o tom vz v Sbtk. Výkl. 59. Pověry o k. vz v Mus. 1853. 487. K. v národním podání slovanském. Napsal Čen. Zrbrt. Vz v Mus. 1837. 26.-39., 187. atd. — K. = vstavač. Cf. Čl. Kv. 134., Rosc. 113., Mllr. 66., Slb. 218. — K. při hře v karty, der Kibitz Rgl. — K-ky = oči. U N. Kdyně. Rgl. — K., sam. u Chvalšin. — K , y, m., os. jm. Mus. 1880. 391. Kukal, a, m. = kukačka ostruhatá, neh-
toš. Brm. II. 272. Kukalka, y, f. = kukačka. Slez. Šd. —
Vz Kuňka. U Olom. Sd. Kukaň, vz Kukaně. — K. = náčiní vče-
lařské od žihadel včel chránící, die Bienen- kappe, -haube. Všk. — K = stroj proti kouři (hasičský). Khl. Kukarda = kokarda. Šm., Rgl.
Kukata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 122. Kukati, vz Mkl. Etym. 146. — (odkud) kam. Bude na mne švarné dzevče z oke- nečka kukač. Sš. P. 522. Tři dni na něj kukala, jesť a pít mu nedala. 1b. 670. — komu kam. Pořád mu do uší kukal (na- váděl ho, radil), až ho poslechl. Kšť. Kukátkář, e, m. = kdo píše kukátka
(jméno spisu), «t' tt-oyjiv. V. Kosmák. Kukátko. Ukázal jsem mu domácnosť
jako v k-tku. Šml. K. divadelní. Vz Schd. I. 126. K. dveřní. Vlšk. 81. Kukavá é, f., český nár. tanec. Bačk.,
Škd. Kukavice, e, f. = kukačka. Hlč., Hdk.
Lum. V. 275. Kukele, ves u Svitavy. Kukelka = larva, pondrava, kuklice, pupa, mol, červ, die Larve. Sl. les. - K. — kukla, houska, podlouhlý chléb. U Místka. Škd. Kukelník, norantea. Rstp. 207. Kukibanek, nku, m. Když nechtěli mu pohřbu dopustiti v městě a do špitálu ho vynésti kázali: i bez těch lidských k-nků šlechetný člověk všudy dobře lehne. Bart. 211. Kukla. Cf. Mkl. Etym. 146. V tomto čl.
5. ř. zd. oprav Sil v: Šil. — K. = přikrytí hlavy. Má kukli (šátek pod bradu zavá- zaný). U Kr. Městce. Psčk. Rány tři v hlavě a kukle v ničemž neposkvrněna ani krví ani ranami. NB. Tč. 93. A svrchu bude kukla. BO. Kuklice zelená s perlami. 1541. K. v tělocviku, vz KP. I. 534., 555. - K. řeholníků. Št. Kn. š. 135. Svou kuklu v zem povrhl mezi prelaty. 16. stol. — K., die Vermummung. My si kuklu nedáme strojiť. Jrsk. Vím to, že kuk'u získají (smích utrží). |
||
|
|||
Předchozí (767)  Strana:768  Další (769) |