768

Kuchynská, é, f. = služka v kuchyni,
das Küchenmädchen. Us. Šd.

Kuchynský, ého. m., der Küchengehilf,
-bursch. Dch. — K. zahrada (zelinná), der
Gemüsegarten. Šp. K. věci ve starší době
v Čech. Vz Sdl. Hr. III. 27., 55.-59., 123 ,
149.—154., 206.

Kuják, u, m = koník, stolice třínohá
s babkou, na níž se kosy naklepávají, der
DeNgelstuhl. V severových. Mor. Mtl., Sd.,
Wrch.
Kujal, a, m., os. jm. NB. Tč.
Küjana, y, ť. == kyjanica. Slov. Rr. Sb.
Kujátko, a, n., vz Kuják. U Olom. Sd.
Kujava, y, f. = kujavník, psidium, die
Guyave. K. hrubokvětá, p. grandiflorum,
hrušková, p. pyriferum, jablková, p pomi-
ferum, chlumní, p. montanum, guinejská, p.
guineense. Vz Rstp. 591., Schd. II. 3C6.

Kujavané v Polsku. Vz Šf. Strž. II.
420.

Kujavka, y, f, ovoce kujavy hruškové.
Vz Rstp. 592. K. černá, ovoce obuně jedlé.
Vz Rstp. 819.

Kujavy, pl., f., Klantendorf, ves u Ful-
neka.

Kujba, y, f., das Schmieden. K. veršů.
Kos. v Km. 1886. 796.

Kujeta, y, f., crescentia, der Kürbisbaum,
rostl. K. hruboplodá, c. cujete. Vz Rstp.
1211.
Kujík, a, m = kulich. Rk., Rgl.
Kujnina, y, f. = kujné železo. Al. Stč.,
Tl. M. 87.
Kujniti, il, ěn, ění, frischen. Ssk.
Kujný. K. železo, das Schmiedeisen, Bc.,
NA., Šmr. 15., litina. Vz Prm. III. č. 17.

Kujounek, nku, m. == ½ žejdlíka. Koupil
si k. kořalky. U Nechanic. Kšť.
Kujú, vz Kouti.

Kuk = člun. Cť. List. filol. 1882. 34
Kúka, y, f. = slepice. Mor. Brt.
Kukač, eudynamys. Bim. II. 249.
Kukučka, kukavice, kakulka. Vz Že-
žhule, Šrc. 22., 53., S. N. K-ky, cuculidae.
K. vousatá; Medozvěstná (medozvěstka),
indicator Sparmanni, sojkovitá. coccystes,
jižní, coccystes glandarius, zlatá, chrysococ-
cyx cupreus, pitvorná či veliká, scythrop-
Novae Hollandiae, křovní, dlouhopatá, des j
šťová, coccygus americanus, ještěří, sauro-
theNa vetula, zemní, geococcyx, kohoutí,
geococcyx califoRniacus, ostruhatá či nehtoš
senegalský, centropus senegalensis, bažan-
tovitá, centropus phasianus, bažantová, po-
lophilus, chocholatá či turako bělohcí, cory-
thaix leucotis, Brm. II. 215, 204., 216., 217.,
222., 243., 244., 252., 253., 255., 256., 258.,
259., 263., 264, 273., 275, 285., Schd. II.
251., 252., Hlb. I. 124., 356., II. 148., 262,
Kram. Slov. K. nezačne kukať, až se na-
žere zeleného ovsa (vzešlého). Val. Vck
A po sv. Janě za štyry neděle už sa ku-
kulenka od nás odebere; Zakukala kuku
lenka v čirém poli pěkně. Sš. P. 549., 668
Kukačka v zelenom háji zakukala; Kukačka
kuká; Kukučka jarabá, to je peknô vtáča,
každé dieťa rado, keď mu dá koláča. Sl.
P. 150., 160 , 331. Až kukačka na vánoce
zakuká (= nikdy). Bdl. Neuslyší kukačky

kukati (o nemocných = nedočká se jara).
U Kr. Hrad. Kšť K. po Janu Křtiteli dra-
hotu nám kuká příteli. Moravan 1875. Ku-
kulenko kukaj, kukaj skoro zrána, abys do-
kukala do sv. Jana. Sš. P 549. Vz Kuku-
lenka Že kukučka jastrabovi podobná je
v perí, preto žáden malý vtáček kukušce
neverí. Glč II. 214. K. kuká: Kup mi
sukňu, kup mi sukňu! Dudek jak to uslyší,
volá: Už du (jdu), du du du! Val. Vek.,
Km. 1886. 380., Er. P. 25., Brt. Dt. 65.
Proč nemá k. svého hnízda a proč volá
vždy žalostivým hlasem: Kuku! kuku! Po-
věsť o tom vz v Sbtk. Výkl. 59. Pověry
o k. vz v Mus. 1853. 487. K. v národním
podání slovanském. Napsal Čen. Zrbrt. Vz
v Mus. 1837. 26.-39., 187. atd. — K. =
vstavač. Cf. Čl. Kv. 134., Rosc. 113., Mllr.
66., Slb. 218. — K. při hře v karty, der
Kibitz Rgl. — K-ky = oči. U N. Kdyně.
Rgl. — K., sam. u Chvalšin. — K , y, m.,
os. jm. Mus. 1880. 391.

Kukal, a, m. = kukačka ostruhatá, neh-
toš. Brm. II. 272.

Kukalka, y, f. = kukačka. Slez. Šd. —
Vz Kuňka. U Olom. Sd.

Kukaň, vz Kukaně. — K. = náčiní vče-
lařské od žihadel včel chránící, die Bienen-
kappe, -haube. Všk. — K = stroj proti
kouři (hasičský). Khl.

Kukarda = kokarda. Šm., Rgl.
Kukata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 122.
Kukati, vz Mkl. Etym. 146. — (odkud)
kam. Bude na mne švarné dzevče z oke-
nečka kukač. Sš. P. 522. Tři dni na něj
kukala, jesť a pít mu nedala. 1b. 670. —
komu kam. Pořád mu do uší kukal (na-
váděl ho, radil), až ho poslechl. Kšť.

Kukátkář, e, m. = kdo píše kukátka
(jméno spisu), «t' tt-oyjiv. V. Kosmák.

Kukátko. Ukázal jsem mu domácnosť
jako v k-tku. Šml. K. divadelní. Vz Schd.
I. 126. K. dveřní. Vlšk. 81.

Kukavá é, f., český nár. tanec. Bačk.,
Škd.

Kukavice, e, f. = kukačka. Hlč., Hdk.
Lum. V. 275.
Kukele, ves u Svitavy.
Kukelka = larva, pondrava, kuklice,
pupa, mol, červ, die Larve. Sl. les. - K. —
kukla, houska, podlouhlý chléb. U Místka.
Škd.
Kukelník, norantea. Rstp. 207.
Kukibanek, nku, m. Když nechtěli mu
pohřbu dopustiti v městě a do špitálu ho
vynésti kázali: i bez těch lidských k-nků
šlechetný člověk všudy dobře lehne. Bart.
211.

Kukla. Cf. Mkl. Etym. 146. V tomto čl.
5. ř. zd. oprav Sil v: Šil. — K. = přikrytí
hlavy. Má kukli (šátek pod bradu zavá-
zaný). U Kr. Městce. Psčk. Rány tři v hlavě
a kukle v ničemž neposkvrněna ani krví
ani ranami. NB. Tč. 93. A svrchu bude
kukla. BO. Kuklice zelená s perlami. 1541.
K. v tělocviku, vz KP. I. 534., 555. - K.
řeholníků. Št. Kn. š. 135. Svou kuklu v zem
povrhl mezi prelaty. 16. stol. — K., die
Vermummung. My si kuklu nedáme strojiť.
Jrsk. Vím to, že kuk'u získají (smích utrží).