775

Kuníček, čka, m., os. jm. D. ol. VI. 897.

Kuničina, y, f. = kunčina, jetel. U Místka.
Brt. Škd.

Kuničinisko, a, n. = kunčinisko. U Místka.
Škd.

Kuníčky, dle Dolany, Kuniček, ves u Se-
dlčan a u Hlinska.

Kunidrotek, tku, m., das Gnadenkraut.
Laš. Tč.

Kunigundy traňk = sadec konopěnec,
eupatorium cannabinum, der Wasserdosten,
rostl. Vz Rstp. 861., Mllr. 45.

Kuník, a, m., os. jm. Arch. I. 181., D.

01. II. 143., 151. K. z Drahotúše. Výb. II.
380.

Kunin, a, o. To ozvanie Kunino Vaněk
osvědčil jest dobrým lidem. NB. Tč. 214.
Jan Puška atd. z Kunina Města. Půh. I.
130., 150., 161., 171., 285. Vz Kunino.

Kunino, vz Kunin.

Kunka, y, f. = Kunigunde. D, ol. VI.
89., 189., Pal. Rdh. II. 416., Mus. 1880. 467.,
Tk. V. 219.

Kuňka = žába, die Unke. Cf. Brm. III-

2. 58., 59. — K., y, m. = váhavý člověk.
Ty kuňko (nadávka)! Kšť. Vz Kuňkal. —
K. = naříkavá ženská, ein immerfort kla-
gendes, raunzendes Weib. Us. Rgl.

Kůnka, y, f. = koník (v dětské řeči).
U N. Kdyně. Rgl. Cf. Kůňa.

Kuňkal, a, m. = kuňka, člověk váhavý;
naŕíkavý, der Heulmeier. Dch.

Kuňkaní, n., vz Kuňkati. K. na zlé časy
(naříkání), der Unkenruf über schlechte Zei-
ten. Dch.

Kuňkati. Ani nekuňkl (nepromluvil).
Hnsk.

Kuňkavosť, i, f., raunzendes Wesen. Šm.

Kuůkoslav, a, m., vz Žabí (jména).

Kuňkot, u, m., das Gequack. Lpř.

Kunkovice, dle Budějovice, Kankowitz,
ves u Zdounek na Mor. (Tov. 130., D. ol.
I. 139 ) a u Klatov.

Kuno, a, m., os. jm. Výb. II. 803.

Kuňok, a, m.= koňák, voják na koni,
der Reiter. Laš. Tč.

Kunor, u, m. = konár. Laš. Tč.

Kunov, a, m., Kunas, ves u Nové By-
střice v Budějov.; Kunau, ves u Klášterce.
Blk. Kfsk. 104.

Kunovati = jako kuna v noci potouchle
se šoulati a něco kutiti. Náš soused celou
noc kunuje. Mor. Knrz.

Kunovice, dle Budějovice, Kunowitz, mě-
stečko u Uh. Hradiště. D. ol. II. 24., 26.,
Tov. 130., S. N. Jak tam lze rozeznati ob-
čánka od starosty ? Vz Sbtk. Krát. h. 176.
O tamějších handrlácích vz ib. 177. —- K.,
ves u Val. Meziříčí.

Kunovice, dle Budějovice, Kuniowitz,
vz Sdl. Hr. 1. 255., II. 12. Kunějovice. Tk.
VII. 280., Žer. Záp. II. 185., Blk. Kfsk.
1347.

Kuňovka, y, f., Kuniowka, sam. u Pa-
cova; K. Nová a Stará, sam. a hospoda
u Čechtic.

Kunovský = z Kunovic. Chodila po
skalce, sbírala laskavce, nemôžu zapomněť
na k. chlapce. Sš. P. 242.

Kunrat, a, m, os. jm. Dal. 188., Št. Kn.
š. 19.

Kunrát, a, m. = ponrava. U N. Kdyně.
Rgl.

Kunrátek, tku, m.= oponka, popenec,
die Grundelrebe. U Rožnova. Bayer.

Kunratice, dle Budějovice, Kundratitz,
ves u Jesenic u Prahy. Tk. IV. 108., V. 48.,
VI. 202., VII. 321., Blk. Kfsk. 1347., Let.
25, 31., 43., S. N., Sdl. Hr. III. 304, V.
362.

Kunratický háj, potok u Prahy. Kv.
1885. 572. K. les. Ťk. IV. 108.

Kunratovský Hamr, Kunderower Ham-
mer, sam. u Hořovic.

Kunst = umění. Kunšty alchimické Mus.
1880. 442. — K. = žert. Vzal na trhu řičici
z pravého kunštu naděje se, že by byla
jedné ženy; Praví, že z kunštu mluví. NB.
Tč. 116, 235. Nové kunšty vymýšleti. Št.
Kn. š. 144. — K. = lesť. Ženské kunšty. Mus.
1880. 444.

Kunstgriff, něm. Cf.: Obmysl. Má v tom
svoje obraty. Us.

Kunšt, vz Kunst. — K. = vodovod. Obec
dala k. a věži ku vedeni vody udělati.
1555. Zkl.

Kunštat. Tov. 130, D. ol. I. 718. a j,
Tk. IV. 731, V. 247, VI. 350, Let. 66,
136, Sdl. Hr. I. 255, II. 278, III. 304, IV.
371, V. 362, Tk. Žk. 223, Žer. Zap. II.
185, Blk. Kfsk. 1347. Z K-tu Vil. Kuna.
1540. Jg. H. 1. 2. vd. 589. Viktorin K. Výb.
II. 308.

Kunštatka, y, f., sam. u Vinohrad u Prahy.

Kunštatský Mlýn, mlýn u Uhřic vKy-
jovsku. — K-ho hrnčíře (z Kunštátu) nesmíš
se zeptati: Odkud jste? Za krejcar. Vz Sbtk.
Krát. h. 177. — K. kaple, vrch v Rychnov-
sku. Krč.

Kunštovati = žertovati; klamati. Ssk.
Vz Kunst. Nikdys mne neprosil, abych
s tebú nekunštoval; Jáť jsem mněl, že by
on kunštoval. NB. Tč. 235, 279. Ani mladý
kunštuj starým. Hus III. 110.

Kunštovní lež. Výb. II. 1650.

Kuntorství, n.= komendorství, komenda.
Sd. kn. op.

Kuntuš, e, m. = kožich. U Místka. Škd.

Kuňucha, y, f., ambrosinia, rostl. K. zo-
bákatá, a. Bassii. Vz Rstp. 1665.

Kunvald, a, m. Tk. VI. 350, VII. 21,
Let. 97, 107, 138, 154, S. N, Sdl. Hr.
II. 278, IV. 281, Žer. Záp. II. 12, 21, Tf.
Odp. 7, 353, Blk. Kfsk. 1347, Výb. II.
1393.

Kunvaldský, ého, m, os. jm. -~ K. Mat,
čes. bratr. 1467. Jg. H. 1. 2. vd. 590, Jir.
Ruk. I. 433. — K. Jak., kněz ev, 1528-1578.
Vz Tf. H. 1. 3 vd. 49, Jg. H. 1. 2. vd. 598,
Jir. Ruk. I. 433.

Kuny, vz Kuní (vos).

Kunýrovati = kujonovati, trápiti, sou-
žiti, dozírati, týrati, plagen, sekkiren, ve-
xiren. Us. Ndk, Sd., Hů, Holk, Kmk. Kuk.
II. 107.

Kunz, e, m. K. Karel, prof. v Plzni,
nar. 1827. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 179., Sb. Dj.
ř. 2. vd. 263.

Kunzlovský Mlýn u Hořovic.