783

Kuta, ě, ť. = kutíce, kutěra, psí bouda;
neúhledná, nuzná, stará chalupa. Mor. a
slov. Brt., Tč , Bkř., Sd., Vck. — K. =
psí jm. Mor. Brt. — K. lelky, kutě lelky
co děláš? Potz Tausend! U Nivnice. Kch.

Kuta, y, i = kočka. Č.

Kutací, Schürf-, K. obvod n. revír, Zpr.
arch. VIII. 116., znamení, dílo, -bau, po-
volení, právo, Pr. tr., provod, -betrieb.

Kutačka, y, f. = kutáč. U Vsetína. Vck.

Kuták, u, m. = kutáč. Mor. Brt.

Kutalka, y, f. = kuře, že pořád ve sme-
tích kuce. U Uher. Hrad. Té.

Kutan, vz Kuthan.

Kutání, n. = kutba, die Schurfarbeit,
das Schürfen, der Schurf. Hř. 34., KP. III.
66., Šp.

Kutař, e, m., der Schürfer. J. tr.

Kutati. Cf. List. fil. 1882. 182. — co.
Kohútku jeřabý, nekutaj (nehrab zahrady).
Brt. Ps. 20. — co čím kde: rukama v pisku
(hrabati). Laš. Tč. — nač: na stříbro. Črm.
18.

Kutavý = hrabivý. Vz Kutati. — K ,
holperig. K. cesta. U Olom. Sd.

Kutba, y, f. = kutání. Hř. 34.

Kůtě. Kouká jako devátý den k. (ospale).
Us. Kf. Bije kůtě, aby se kočka vtípila.
U Rychn. Msk.

Kůtek, tku, m. = koutek. K-tky úst,
die Mundwinkel. Nepí po něm, dostaneš od
něho kůtky (bolavé). Us. Šd., Rr. Sb. —
K. = ohniště, der Herd. Val. Vck., Brt.

Kůtek. Jde praseti pod kůtky (je malý).
Us. Bda.

Kutél, e, m. = Mže ze žaludku, die
Kuttel. Slov. Vchř., Ssk.

Kuten Jiří, děkan 1570. Jg. H. 1. 2. vd.
590., Jir. Ruk. I. 434.

Kutění, n., vz Kutiti.

Kuter, u, m., vz Kutter.

Kutěra, y, f., vz Kuťa. Slov. Rr. Sb.,
Ntr. IV.166.

Kuteřín (Chudeřín), a, m., ves v Ža-
tecku. Blk. Kfsk. 574.

Kuthen, a, m. K. Mart., písař Starého
Města praž, asi 1510.-1564. Vz Tf. H. 1.
3. vd. 64., Tk. Žk. 215., Jg. H. 1. 2. vyd.
590., Jir. Ruk. I. 434., Šb. Dj. ř. 2. vyd.
263., Sbn. 902, 937., 934., Hš. Dod. k Jg.
II. 20. č 126., Pyp. K. II. 542., Mus. 1860.
82., Výb. II. 1511. (tam i výňatky).

Kutchan, vz Kuthan.

Kúti, vz Kouti.

Kutí, n. = kování, der Beschlag; náčiní,
jíme sekáči kosy ostří, nakúvají (kladívko
a babka). Mor. Sd., Sd., Mtl., Bka.

Kutica, vz Kuťa. Slov. Rr. Sb., Sokl.
II. 551., Čkžk. III. 26., Ntr. IV. 93., 200.

Kutící, Schürf-. K. (hledači) povolení.
J. tr. — K. = pouto, spěnačka (na koně,
když se pasou). Slez. Šd., Brt. D. 226.

Kútík, u, m. = koutek. Hdk. C. 379.

Kutil, der Passler. Den. — K., psí jm.
Škd.

Kutilka, die PassleRin. — K. Kutilky,
sphegidae, die Grab-, Mordwespen. K. či
pískomilka obecná, ammophilis sabulosa,
gemeine Sandwespe, k. béločárná, sphex
albisecta, weissdurchschnittener Raupentöd-

ter, kousavá, s. maxillosa, srsťnatá, psamo-
phila hirsuta, Rauhe Sandwespe, ž.utokřídlá,
sphex flavipennis, gelbflügeliger Raupen-
tödter. Brm. IV. 313., 314. — K., les u Boh-
danče. Rk.

Kutín, a, m., osada u Jimramova.

Kutina = kaut, angulus, vallis angusta.
List. fil. 1882. 184. K. = kout louky, který
potok vina se hadovité činí, jinde: zákruta.
Koll. Zn. 15. — K., y, m., os. jm. K. B.,
český malíř. — K. Rudolf (Sulický), úředn.,
prispel do tohoto slovníku. (Kutn.).

Kutíř, e, m., der Schürfmeister. Ssk.

Kutiš, e, m. = psí jm. Brt. — K., sam.
u Vltavotýna.

Kutiště, ě, n K. svobodné, výhradní,
der Freischurt. Hř. 34., Zpr. arch.

Kutíštné, ého, n., die Schurfgebühr. Rk.

Kutxtel, e, m. = kutil. Rk.

Kutiti, fodiendo eruere; moliri, machi-
nari, od kouti prostředkem parte. kut. Šf.
III. 488. Ten včera kutil (lál, schimpfen)!
Mor. Vck. — co jak. Pokutně zlosť k.
Smil v. 469. Mžhúraje okem zlosť kutí.
BO. — kde. Nazírá, co se to kutí v hustiny
lóně. Ntr. V. 25. — čím kde. Kuce-li
(šťourá-li) kdo bičiskem v ohni. Mor. Brt.
— na koho —-- mluviti; hubovati. Ten se
naň něco nakutil! Ten mu vykutil = vy-
huboval. V Bystersku, Sn., u Olom. Sd.

Kutja, e, f. = vařená kukuřice n. va-
řená pšeničná zrna politá medem a mákem
posypaná. Němc. III. 331.

Kůtka, y, f., kurzer Oberrock. Šm.

Kuťka. y, f. = malá kuťa, kutěra. Slov.
Rr. Sb., Dbš. Sl. pov. I. 168.

Kútkavec, vce, m., nadávka na mor.
Slov. Hrb.

Kůtko, a, n. = kůtek, der Knöchel. Na
Polič. Kšá.

Kútkovati, in Winkel kriechen, sich ver-
bergen. Bern.

Kůtkovitý. K. jamka, fossa condyloidea.

Kutkový otvor, foramen condyloideum,
výčnělek, processus c-deus, svaz, ligamen-
tum tibiofibularium.

Kůtky, vz Kůtek.

Kutlanda, y, f. = špinavá ženská (na-
dávka). Vých. Čech. Rgl.

Kutlíře, pl., m., Kutlir, ves u Kolína.

Kutloch, u, m. = místo v koutě prkny
ohrazené, pro housata, kačata. U Košic.
Brnt. — K. = malá světnice. Us.

Kutlov, a, m., Kutlow, několik domkův
u Kamenice n. Lab.

Kuťmať, kuťmacať se = piplati se. Val.
Vck. Brt. D. 226.

Kutna = kdoule. Vz Rstp. 514., Slb. 516.,
Mllr. 85. Pobral v mých horách ve vino-
hradech ořechy, břeskvě, kutny i vino i to
všechno ovoce, což jest tam bylo. Půh. II.
412. K. = kutonka, kutnička, cidonia —
veliké, sladké jablko. Brt. L. N. II. 112. —
K. = hazuka. Kutnu, habit složiti = z klá-
štera, z kněžského stavu vystoupiti. Us.

Kutnačka, y, f., der Quittenapfel. Ssk.

Kutnák. a, m., převzdívka knězi. Vz
Kutna. Kos. Ol. I. 95.

Kútnatý = koutnatý, voll Ecken, eckig.
K. místo. Slov. Ev. Šk. II. 10.