791

Květosněžný, blüthenweiss. K. větve.
Koll. IV. 208.

Květostínka, y, f., anthaeoris, die Blu-
menwanze. Šm.

Květostonkový, blumenstielig. Šm.

Květostroj, e, m., das Blumenwerk. Šm.

Květošálenství, n., die Blumenmanie.
Láska ku květům se takměř na k. promě-
nila Koll. IV. 267.

Květotílko, a, n., der Blumenleib. Pl.
I. 201.

Květotkaný; án, a, o, blumengewirkt.
Dch.

Květotvorka, y, f., die Blumenmacherin.
Šm.

Květov, a, m., Kwietow, ves u Milevska.
Blk. Kfsk. 649, 650.

Květovanec, nce, m. Er., Krolm.

Květovaný; -án, a, o. K. látka, Mour.,
šáteček, Hdk., písně či litera, musirter Buch-
stab. Nz. — jak. Sukně pestře k-ná. Hdk.

Květovatý, blumenhaft. Rk.

Květověnec, nce, m., der Blumenkranz.
Šm.

Květovina, y, f., das Bouquet. Šm.

Květovistý = květovaný. Slov. Bern.

Květovitý. K. polypové, anthozoa. Nz.

Květovonný, blumenduftend. Lpř. Sl.
1. 57.

Květový. K. lůžko, recepíaculum, thorus,
der Bluthenboden, Sl. les., žluť, SP. II. 103.,
ocas (vola). NA. IV. IC2.

Květozdobený, mit Blumen geschmückt.

Květozob, caereba. K. modrý, c. cyanea;
jamajský, certhiola flaveola. Brm. II. 2.
604.-606.

Květožil, a, m , anthobium, brouk. K.
lemovaný, a. limbatum, černobřichý, a. ab-
dominale, znamenaný, a. signatum, jeřábový,
a. sorbi, květový, a. florale, malý, a. ininu-
tum. Kk. Br. 115..a 116., Brm. IV. 62.

Květožrout, a, m., anthophagus, brouk.
K. ozbrojený, a. armiger, skořepinatý, a.
testaceus. Kk. Br. 111., 112.

Kvetu, vz Kvésti.

Květula = kvetuša.

Květuš, e, f., Kwietusch, ves u Naděj-
ková.

Květuša, e, dle Káča, kráva s různo-
barevnými květy, Kld. I. 16., hodné po
bílu strakatá. Mor. Brt., Vck., Kls.

Květuše, e, f. = os. jm. Pal. Rdh. 122.

Květušín, a, m. (od Květuše. Pal. Rdh.
I. 134), Quitosching, ves u Krumlova. Vz
Květušov.

Květušov, a, m. = Květušín.

Květy, zábavný časop. od r. 1834.-1848.
V druhé polovici r. 1848. pod jménem: Květy
a plody. R. 1850. obnoveny Květy v pře-
dešlé způsobě, ale vycházely jen po 2 mě-
síce. Od r. 1878. vycházejí opět za redakce
Svatopluka Čecha a dr. Serváce Hellera.
Cf. Tf. Mtc. 56., 86. — K, vz Květ.

Kviacnouti = spadnouti, natáhnouti se.
Val. Vck.

Kviadať = vadnouti. Slov. Ssk.

Kvice (Kvic) Malé a Veliké, Klein-, Gross-
Kwitz, vsi, u Slaného, Tf. Odp. 288.. Blk.
Kfsk. 430.

Kviča, m., dle Bača = kvičák. Č. T. Tkč.

Kvičadlo, a, n. = rybník v Třeboňsku.
BPr.

Kvičák, a, m. = plaček, der Greiner,
Quicker. Mor. Sd., Šd. Vz Kvička, Kviča.

Kvičal, a, m. = kvičák. Č. T. Tkč.

Kvičala, na Slov. trskot, prskavec, pr-
skota. Cf. Schd. II. 441., Brm. II. 2. 155.,
Šrc. 70, Kram. Slov, Mkl. Etym. 150.,
S. N., Šf. III. 559. Sbírati kvíčaly. Bývá
obyčejem (u nás), že dítky v svatvečer sv.
Mikuláše vyzývají se, aby šly za dědinu,
tam že vysypává aneb rozhazuje svatý kví-
čaly. O tom svatém jedni říkají dítkám, že
v tu dobu spouští se s nebe nad Horkou
(dědinou u Olomúce) kdež mají založeného
toho svatého, druzí pak, že v největším
chvatu přijíždí od Litovle. Kvíčalami těmi
mají dítky bezpochyby si představovati
všelijaké hračky a tretky, v pravdě však
jest to kvik neb kvičení, do něhož by se
dítky daly, kdyby v onu již velmi mrazivou
dobu ven se odvážily. U Olom. Sd. — K-,
y, m., os. jm. — K. Jan, dr. a prof. staro-
klas. filologie na české universitě pražské,
nar. 1834. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 180., 181.,
Šb. Dj. ř. 2. vd. 264., Bačk. Př. 182., S. N.,
Rk. Sl.

Kvíčalka, vz Kvičala.

Kvičati = kvičeti. Sš. P. 679., Ssk.

Kvičení, n., das Quicken, Wimmern. Lpř.

Kvíčer, der Abendanbruch.

Kvíčerek, vz Kvíčer.

Kvířeři, vz Kvíčer.

Kvičeti. Mkl. aL. 273., Mkl. Etym. 150.
Dyž budú svině kvičati, co já jim smutná
mám dáti? Sš. P. 679.

Kvička, y, m a f. = kvičák. Přestaneš
kvičeť, ty kvičko! Na již. Mor. Šd.

Kvična, y, f. = ženská pořád kvičící. Č.
T. Tkč.

Kvičovice, dle Budějovice, Kvitschowitz,
ves u Staňkova.

Kvída, y, m., Quido. Dch.

Kvidlačka, y, f. = kvedlačka. Us. BPr.

Kvieťa = kvítí. Kázala mi mati konope
trhati; nebudem, ja pôjdem k. si sbierati.
Slov. Sl. spv. II. 57.

Kvik. Šf. III. 559., Mkl. Etym. 150., Sš.
P. 21. Jaký človek, taky krik, jaká sviňa,
taký k. Slov. Rr. MBš.

Kvíkalka, y, f., sam. u Mníška.

Kvíkavý, kvíklavý, quiekend. K. hlas,
řeč. Us. Tč.

Kvíkol, a, m., lipurus, ssavec. Šm.

Kvikot, u, m., das Gekwicke. Lpř., Posp.,
Šd. K. prasat, Us., papoušků. Kv. 1880.,
Šmil.

Kvíl. Mcha. Máj. 5. vd. 9., Kká. Td. 108.
K. větrů. Vrch., Ntr. VI. 95. Slyšte naše
kvíle. Kyt. 1876. 29.

Kvilba, y, f. = kvíl, kvílení. Tč., HVaj.
BD. I. 172. Ženy s kvilbou a plačem pána
doprovázely. Sš. L. 209. Vše sa utiší, k.
umlkne. Ntr. V. 28. Žialnohlasá k. Ntr. V.
72. Kvilby náladu vdýchne do varyta. Phld.
VII. 105.'K. lidu, túženie. Lipa. II. 147.

Kvilda, v, f., Aussergefield, ves u Vina
berka. — K., Kcildy = Pláně, vysočina
v Šumavě. Čechy I. 90.