792

Kvílení větrů. Vrch.

Kvílet, u, m. = zelí z mladých listů řípy.
U Nové Vsi u Krumlova. Bauer.

Kvíleti, vz Kvíliti. Výb. I. 33S.

Kvílíce, dle Budějovice, ves u Slaného.
Tf. Odp. 288., Blk. Kfsk. 430., 1205.

Kvíliti, Cf. Mkl. Etym. 150. Str. 858.
2. ř. sh. polož za ,iinde' dvoutečku (:) místo
středníku. Cf. Mkl. aL. 273., Ž. wit. 34. 14.
— abs. Naříkati a kvíleti mně pomáhejte.
Sš. P. 194. — čeho. Jidáš často králova
syna kvieleše. Pass. 229. Cf. Brt. S. 3. vd.
189.-—jak. Což to kvílí doubrava usedavě
bez úlevy? Kk. Osv. V. 33. Kvěl, kvěl,
zlatostrunná, žalostně, struno má ! §f. Tatr.
m. 29. — nač. Kvěl na své hříchy. Smil
v. 1931. Je sě na své hriechy k. Výb. I.
1172. S jedné strany kvieli na může žalu-
jíc: Ona má rúcho kraššie!; Na ty kvielí
pán Buoh skrze Isaiáše. Hus 1. 124., III.
193. — kde. Vítr v komíně kvílí. Us. Toť
obrové kvielé pod vodami. BO. — oč ke
komu. A ještě duše o svou spásu kvílí
k Bohu. Osv. VI. 872. — ke komu jak
kdy. Ze všeho srdce k Bohu kvielé ve
dne i v noci. Výb. I. 1171. — K. = mu-
čiti. Náramně je muče a kvielé. Výb. II. 514.

Kvílivý. K. struna, Čch. Bs. 72., hlas.
Arb.

Kvilný = kvílivý. K hlahol zvonu. Čch.
L. k. 78.

Kvince, hra v karty. Obt.

Kvinde. Dal smrti k., dobrou noc (zlo-
mila-li se nemoc). Tkč.

Kvinkvennalka, y, f. = přídavek po
službě pěti let, Quinquennalzulage, z lat.

Kvinov, a, m., Quinau, ves u Jirkova.

Kvinta. KP. II. 384. — K. = pátý ton
od základního. K. čistá, malá, spodní, vrchní,
zvětšená, Zv. Př. kn. I. 17 , 19., zmenšená.
Chlum.

Kvintern, u, m. = kniha sestávající z pěti
do sebe vložených archův Cf. Kvatern. ťo-
sýlal mu k-ny. Jir. — Výb. II. 347.

Kvintetto, a, n. Hud.

Kvintík Jiří. 1507. Jg. H. 1. 2. vd. 590.,
Jir. Ruk. I. 436.

Kvintl, u, m. = kvintlík.

Kvintola, y, f., die Quintole. Hud.

Kvintový, Quinten-. Vz Kvinta.

Kvis, a, m. —- K. Jos. Jan, kanovník
1735.—1790. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 590., Jir.
Ruk. I. 436.

Kvitance, vz Šrc. 306.

Kvítati, vz Kvésti.

Kvitbrif, vz Kvitprif.

Kvite, é, n. = kvítko. Rk.

Kvítečko, a, n., vz Kvítko.

Kvítek k životu se rozpukající. Hrts. Za
pěkným kvítkem i včela letí. Kolik kviet-
kov na poli, tolik bolestí v milosti (v lásce).
Hus III. 111. ,Můj kvítečku' slovo dětem
lichotné. Brt. Hádanka: Kvítek Kvete a
nevoní, strom roste a nehodí se k stavení,
ptáček lítá a nehodí se k ježení a my toho
potřebujeme ke svému spasení (pšenice, réva,
včela). Mor. Brt. v Km. 1886. 785. Lepší
hruška v listopadu nežli k. na stromečku
v máji. Vc. Lab. 67. — K. Te je lehký k.
(člověk). — K. = druh silné kořalky (polo-

vic kvitu a polovic vody beze všeho). Slez.
Tč.

Kvítenec, nce, m = květenec. Rk., Č.
Kn. š. 237.

Kvíteničko, a, n. = kvítek. K. mláde-
neckom na pérečko. Brt. N. p. I. 79.

Kvítenko, a, n., vz Kvítko.

Kvíteříčko, a, n. = kvítí (dimin.). Sš.
P. 67.

Kviterny = Louky u Lužné na Plánicku.
BPr.

Kvítí. Já puojdem kvietá si sbierati;
Siala by som kvieťá, zamrzla mi zem. Koll.
Zp. I. 67., 142. Strhalo děvče svoje k. (pro
vdalo se). Brodž. Dívka jako k., ein blü-
hendes Mädchen. Dch. — K., sam. u Sedlčan.

Kvítko, kvieťatko, kvítenko. To je kví-
tečko mým očím nejmilejší (milá). Brodž.
Žením si kvieťatka, párim si vtáčatka. Phld.
IV. 461. K. z čertovy zahrádky (nezbeda).
Us. Pdl. — K. žabí = sasanka hájní. Mor.
Brt. — K. sedmera bratří = pustoryl, phila-
delphus, der Pfeifenstrauch. Slb. 492.

Kvítkov, a, m., Quickau, ves u Teplice,
Blk. Kfsk. 1347.; Quitkau, ves u Hirnsena
u České Lípy. Tk. Žk. 146., Sdl. Hr. III.
304. Vz Kvítky.

Kvítkování, n., Blumenverzierungen. Lpř.

Kvítkovaný; -án, a, o, mit Blumen ver
ziert.

Kvítkovice, dle Budějovice, Kwitkowitz,
vsí u Napajedel a u Turnova. Sdl. Hr. III.
304.

Kvítkovský Dvůr. Sdl. H. III. 304.

Kvítky, pl., m., Steinbach, ves u Ka-
plice. Blk. Kfsk. 653. Vz Kvítkov.

Kvítnice tvrz. Let. 65.

Kvitnouti, vz Kvésti.

Kvitovaný; -án, a, o, quittirt. Bern.

Kvitovati co: důstojnost vojenskou. Mus.
1880. 9.

Kvitovní list = kvitance. Bern.

Kvitprif, kvittprif, kvitpryf. Půh. Z něm.
Quittbrief. Ukázal mu k.; Zná se ku pe-
četi, ježto byla u k-fa; Dav mi na to k.,
že mi ji měl vrátiti a já jeho odbyl i ji-
stiny i škod; Chci ukázati jeho k-fem; Já
jsem hotovými penězi odvadil a nemám na
to žádných k-fuov. Půh. I. 258., II. 327.,
394., 506, 530.

Kvjácati. Padají-li veliké kusy sněhu,
tož to kvjácá; dopadá-li kůň na nohy, rov-
něž kvjácá. Val. Vck.

Kvjádati, kojádnouti = chřadnouti, vad-
nouti. Nemocný pořád kvjadá. Val. Džl.,
Brt. D. 226.

Kvočiť = hloupé dřepěti, tölpisch sitzen.
Slov. Ssk.

Kvočka zaďobla kuřátko. Mor. Šd. Sedí
jako k. (kvočna; říkají o tom, kdo pořád
na jednom místě sedí). Mor. Vck.

Kvočna. Vz Kvočka. Kdo kvvočnu pro-
dává (dědičné zboží, polnosti), ten své štěstí
prodává Č. M. 419. — K. = naříkavá ženská.
Brt. — K. = řehtačka. U N. Kdyně. Rgl.

Kvoka, y. f. = kvočna. Ev. Šk. II. 192.

Kvokati, cf. Mkl. Etym. 150. Aby mladí
nekvokali, když nemají proč. Us. Rgl. Vrána
kvoká. Mor. Brt. — nač. Já na svou starou
nemoc kvoči. Dvorský.



	792

	Kvílení větrů. Vrch. Kvílet, u, m. = zelí z mladých listů řípy. U Nové Vsi u Krumlova. Bauer. Kvíleti, vz Kvíliti. Výb. I. 33S. Kvílíce, dle Budějovice, ves u Slaného. Tf. Odp. 288., Blk. Kfsk. 430., 1205. Kvíliti, Cf. Mkl. Etym. 150. Str. 858. 2. ř. sh. polož za ,iinde' dvoutečku (:) místo středníku. Cf. Mkl. aL. 273., Ž. wit. 34. 14. — abs. Naříkati a kvíleti mně pomáhejte. Sš. P. 194. — čeho. Jidáš často králova syna kvieleše. Pass. 229. Cf. Brt. S. 3. vd. 189.-—jak. Což to kvílí doubrava usedavě bez úlevy? Kk. Osv. V. 33. Kvěl, kvěl, zlatostrunná, žalostně, struno má ! §f. Tatr. m. 29. — nač. Kvěl na své hříchy. Smil v. 1931. Je sě na své hriechy k. Výb. I. 1172. S jedné strany kvieli na může žalu- jíc: Ona má rúcho kraššie!; Na ty kvielí pán Buoh skrze Isaiáše. Hus 1. 124., III. 193. — kde. Vítr v komíně kvílí. Us. Toť obrové kvielé pod vodami. BO. — oč ke komu. A ještě duše o svou spásu kvílí k Bohu. Osv. VI. 872. — ke komu jak kdy. Ze všeho srdce k Bohu kvielé ve dne i v noci. Výb. I. 1171. — K. = mu- čiti. Náramně je muče a kvielé. Výb. II. 514. Kvílivý. K. struna, Čch. Bs. 72., hlas. Arb. Kvilný = kvílivý. K hlahol zvonu. Čch. L. k. 78. Kvince, hra v karty. Obt. Kvinde. Dal smrti k., dobrou noc (zlo- mila-li se nemoc). Tkč. Kvinkvennalka, y, f. = přídavek po službě pěti let, Quinquennalzulage, z lat. Kvinov, a, m., Quinau, ves u Jirkova. Kvinta. KP. II. 384. — K. = pátý ton od základního. K. čistá, malá, spodní, vrchní, zvětšená, Zv. Př. kn. I. 17 , 19., zmenšená. Chlum. Kvintern, u, m. = kniha sestávající z pěti do sebe vložených archův Cf. Kvatern. ťo- sýlal mu k-ny. Jir. — Výb. II. 347. Kvintetto, a, n. Hud. Kvintík Jiří. 1507. Jg. H. 1. 2. vd. 590., Jir. Ruk. I. 436. Kvintl, u, m. = kvintlík. Kvintola, y, f., die Quintole. Hud. Kvintový, Quinten-. Vz Kvinta. Kvis, a, m. —- K. Jos. Jan, kanovník 1735.—1790. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 590., Jir. Ruk. I. 436. Kvitance, vz Šrc. 306. Kvítati, vz Kvésti. Kvitbrif, vz Kvitprif. Kvite, é, n. = kvítko. Rk. Kvítečko, a, n., vz Kvítko. Kvítek k životu se rozpukající. Hrts. Za pěkným kvítkem i včela letí. Kolik kviet- kov na poli, tolik bolestí v milosti (v lásce). Hus III. 111. ,Můj kvítečku' slovo dětem lichotné. Brt. Hádanka: Kvítek Kvete a nevoní, strom roste a nehodí se k stavení, ptáček lítá a nehodí se k ježení a my toho potřebujeme ke svému spasení (pšenice, réva, včela). Mor. Brt. v Km. 1886. 785. Lepší hruška v listopadu nežli k. na stromečku v máji. Vc. Lab. 67. — K. Te je lehký k. (člověk). — K. = druh silné kořalky (polo-	vic kvitu a polovic vody beze všeho). Slez. Tč. Kvítenec, nce, m = květenec. Rk., Č. Kn. š. 237. Kvíteničko, a, n. = kvítek. K. mláde- neckom na pérečko. Brt. N. p. I. 79. Kvítenko, a, n., vz Kvítko. Kvíteříčko, a, n. = kvítí (dimin.). Sš. P. 67. Kviterny = Louky u Lužné na Plánicku. BPr. Kvítí. Já puojdem kvietá si sbierati; Siala by som kvieťá, zamrzla mi zem. Koll. Zp. I. 67., 142. Strhalo děvče svoje k. (pro vdalo se). Brodž. Dívka jako k., ein blü- hendes Mädchen. Dch. — K., sam. u Sedlčan. Kvítko, kvieťatko, kvítenko. To je kví- tečko mým očím nejmilejší (milá). Brodž. Žením si kvieťatka, párim si vtáčatka. Phld. IV. 461. K. z čertovy zahrádky (nezbeda). Us. Pdl. — K. žabí = sasanka hájní. Mor. Brt. — K. sedmera bratří = pustoryl, phila- delphus, der Pfeifenstrauch. Slb. 492. Kvítkov, a, m., Quickau, ves u Teplice, Blk. Kfsk. 1347.; Quitkau, ves u Hirnsena u České Lípy. Tk. Žk. 146., Sdl. Hr. III. 304. Vz Kvítky. Kvítkování, n., Blumenverzierungen. Lpř. Kvítkovaný; -án, a, o, mit Blumen ver ziert. Kvítkovice, dle Budějovice, Kwitkowitz, vsí u Napajedel a u Turnova. Sdl. Hr. III. 304. Kvítkovský Dvůr. Sdl. H. III. 304. Kvítky, pl., m., Steinbach, ves u Ka- plice. Blk. Kfsk. 653. Vz Kvítkov. Kvítnice tvrz. Let. 65. Kvitnouti, vz Kvésti. Kvitovaný; -án, a, o, quittirt. Bern. Kvitovati co: důstojnost vojenskou. Mus. 1880. 9. Kvitovní list = kvitance. Bern. Kvitprif, kvittprif, kvitpryf. Půh. Z něm. Quittbrief. Ukázal mu k.; Zná se ku pe- četi, ježto byla u k-fa; Dav mi na to k., že mi ji měl vrátiti a já jeho odbyl i ji- stiny i škod; Chci ukázati jeho k-fem; Já jsem hotovými penězi odvadil a nemám na to žádných k-fuov. Půh. I. 258., II. 327., 394., 506, 530. Kvjácati. Padají-li veliké kusy sněhu, tož to kvjácá; dopadá-li kůň na nohy, rov- něž kvjácá. Val. Vck. Kvjádati, kojádnouti = chřadnouti, vad- nouti. Nemocný pořád kvjadá. Val. Džl., Brt. D. 226. Kvočiť = hloupé dřepěti, tölpisch sitzen. Slov. Ssk. Kvočka zaďobla kuřátko. Mor. Šd. Sedí jako k. (kvočna; říkají o tom, kdo pořád na jednom místě sedí). Mor. Vck. Kvočna. Vz Kvočka. Kdo kvvočnu pro- dává (dědičné zboží, polnosti), ten své štěstí prodává Č. M. 419. — K. = naříkavá ženská. Brt. — K. = řehtačka. U N. Kdyně. Rgl. Kvoka, y. f. = kvočna. Ev. Šk. II. 192. Kvokati, cf. Mkl. Etym. 150. Aby mladí nekvokali, když nemají proč. Us. Rgl. Vrána kvoká. Mor. Brt. — nač. Já na svou starou nemoc kvoči. Dvorský.