798

Kvólje = kolí. Na jihových. Mor. Brt.

Kvonečník, u, m., schradera, rost. Šm.

Kvora. Přijdem do hory, hryzem do
kvory (kúry). Koll. Zp. I. 346. — K. =
kůže. Žabia kvóra (= protivný člověk). Brt.

Kvostka. Vyřezávání náušnic z kvostek
morulkových. Koll. IV. 180.

Kvotci = několik domkův u Vsetína.

Kvotient, u, m. KP. V. 33. K. osmo-
tický. KP. V. 49.

Kvůlivá = k vůli. Zlínsky. Brt.

Kvysť = kysl V Podluží. Brt. D. 226.

ky: dnesky, teďky, nyníčky. Prk. stud.
o dat 6. —ky skládá se s předložkami na
Val. a na pomezí uherském, kdež se střídá
s náměstkovým živlem -kel: doky, odky,
poky, zaky. Brt. D. 173.

Ký. Cf. Mkl. Etym. 152., List. fil. VI.
217., Jir. Mor. 44., 60. Kýho prachéla, was
der Geier! U Olom. Sd. — K. — vztažné
Nevaď sa hneď o maličkosť, zvláště o kej
nevíš. Glč. II. 317. Ký plezně-dlé v sněmy
slavný chodí. LS. Budú zjevena mnohých
srdec myšleni, ké hrdá, ké pokorná, ké ku
pravdě boží pochýlená a ké zatvrdilá. Št.

-ký. Vz Ký, Brt. D. 153.

Kyamelid, u, m. Šfk. Poč. 404.

Kyamelurovy. K. kyselina. Rm. I. 135.

Kyan. KP. IV. 676., Schd. I. 314., Šfk.
Poč. 159 , 395., Rm. I. 116.

Kyanamid, u, m. Šfk. Poč. 403., Rm. I.
133.

Kyanaetholin, u, m. Sfk. Poč. 404., Rm.
I. 233.

Kyananilid, u, m., v lučbě. Rm. II. 33.

Kyanatany, m,, v lučbě. Rm. I. 129.,
172., II. 31.

Kyanaty. Šfk. Poč. 403.

Kyanatý. K. kyselina. Mj. 46., Rm. 129.

Kyanchlorid, u, m., v lučbě. Rm. I. 128.

Kyanid. Schd. II. 324., 345, 355., Šfk.
Poč. 609., Rm. I. 120.-128.

Kyanisování, n., das Kyanisiren. Zpr.
arch. IX. 30.

Kyanisovati, kyanisiren. Nz. Vz Kyano-
vati.

Kyanit, u, m. = křemen hlinitý, nerost.
Bř. N. 176., Šfk. Poč. 297.

Kyanitový. K. hornina. NA. V. 510.

Kyanjodid, u, m. Rm. I. 128.

Kyanobromid, u, m., v lučbě. Vz Rm.
I. 128.

Kyanoctový. K. kyselina. Rm. I. 404.

Kyanoform, u, m., v lučbě. Rm. I. 195.

Kyanopropionová kyselina. Rm. I. 415.

Kyanovati = kyanisovati. Schd. I. 355.,
Šfk. Poč. 289., KP. IV. 202.

Kyanovodík. Mj. 46., Schd. I. 315., Šfk.
Poč. 396., KP. IV. 679., Rm. I. 118.

Kyanový. K. sloučeniny. Vz MS. 328.,
Slov. zdrav.

Kyanuramid, u, m., v lučbě. Rm. I.
134.

Kyanurenová kyselina. Rm. II. 429.

Kyanurmonaminová kyselina. Rm. I.
135.

Kyanurový. K. kyselina. Mj. 46., Rm.
I. 130.

Kyba Frant., kněz 1748. Jg. H. 1. 2. vd.
590., Jir. Ruk. I. 436.

Kýba, y, f. = bavorské pečivo podobné
dušičkám, U N. Kdyně. Rgl.

Kybi, kybi, kybi! volají hoši ve hře s ku-
dličkou vyřezujíce důlek v drn nesmějíce
při tom vydechnouti. U N. Kdyně. Rgl.

Kybule, e, f., chebule (cocculi indici) =
ovoce chebule korkové, cocculus suberosus,
kře na Malabaru rostoucího. Kram. Slov.
Hodi-li se kuličky učiněné ze zrnek chebu-
lových, z chleba a z kořalky do vody a
shltne-li je ryba, opije se a potom snadno
se chytí. U Jižné. Vrú. Cf. S. N., Mllr. 67.

Kyc! Křik na dobytek, aby popošel. Us.
Psčk., Vlk., Vrů.

Kycan = kecán. Čce. Tkd. — K. = ne-
pořádný člověk. Ve vých. Čech. Všk.

Kycana! Volání na prase. Us. v Mo-
stečné. Vrů.

Kycati = kecati. Rk.

Kycera, y, m., os. jm. Arch. IV. 282.

Kycka. Červená k.; Pes s bílou kyckou
na konci chvosta. Ntr. VI. 335., V. 67.

Kyckati, vz Kickati.

Kyckavě, zerstreut, hier und da. Slov.
Bern.

Kycnúť někoho = po tvári udrjeť zpak
ruky, ale volnými prstami. Slov. Phld. II.
2. 51.

Kycún, u, m. K. neb bič. Krnd. 15.

Kyč kozo! Tak se koza odhání. U Nov.
Města na Mor. Brt. — K., palice, der Kol-
ben. Rst. 433.

Kyča, vz Kiča. Mor. a slez. Šd., Škd.
Cf. Kyčle, Kysf.

Kyčaly, pl., f. = nohy (hnáty), ruce.
Ten má dlouhé k-ly!; Pohni terna kyčaloma
(pracuj)! Slez. Sd.

Kyčel, čle, m. a f, u Roudnice. Prk. Cf.
Slov. zdrav., Mkl. Etym. 154., List. fil. 1882.
4L, 44. Na Plasku: kyčle, e, f. BPr. Dna
v kyčlích, coxalgie.

Kyčelní jamka, fossailiaca, kosť, os ilei,
povázka, fascia iliaca, sval, musculus ilia-
cus. Us. K. kloub, pánvička, číška, Hüft-
pfanne. Lpř. Zánět kloubu k-ho, coxitis.

Kyčelnice, dentaria. Cf. Slb. 696., Rstp.
74., S. N., Mllr. 59. — K, coxalgia, ky-
čelní bolesť. Krk. Por. 237. — K. = rouška
okolo kyčlí. Mlč. 131.

Kyčelník, u, m., der Rückriemen. Rk.—
K. = tenké střevo. Hackl. (Rgl.).

Kýčer, u, m. = příkrý, pustý vrch, steiler,
kahler Berg. Sl. les., HVaj. BD. II. 18., Ssk.

Kýčera, y, f. = vrch v Beskydech na
Slez. Šd. Také: Kýčery.

Kyčiak, a, m. Ošípané (prasata) dělí se
na mangolice, k ky, uherské, bakoně atd.
Slov. Pokr. Pot. I. 73.

Kyčitý, kikatý = sesoucí kyč, kolbig.
Rst. 433.

Kyčka = kytka. Také slez. Šd. — K. =
slučka, mašle. Zavázrť na kyčky. Val., laš.
Brt. D. 216. — Vz Kečka, Kyč (palice),
Rst. 433., Kysf.

Kyčkatěný; -ěn, a, o, kolbig. K. květy
(v kyčku nahromaděné). Vz Rst. 434.

Kyčkati, kyčkovati = česati, rváti, ku-
dliti; znepokojovati. Mor. Vz Kyčkovati.
Kld. II. 139., Mtl., Vck. — K. = utíkati
Laš. Brt. D. 226.