794

Kyčkování, n. = mrskačka. Slez. Vz
foto. Km. 1887. 774., Brt; Dt. 302.

Kyčkovati. Cf. Kyčkati.

Kyčkrle, e, n._; vz Kerýsek. Km. 1887.
390., Džl., Vck., Škd. Vz Tyčkrle.

Kyčkydla, vz Kerýsek.

Kyčlavý = lepkavý. Slov. Ssk.

Kyčle, e, f. = kyčel. Na Plzeň. a Plašte.
Prk. V MV. nepravá glossa. Pa.

Kyčlobederní zánět, ileopsoitis; k. svaz,
ligamentum ileolumbale.

Kyčlohřebenový svaz, ligamentum ileo-
pectinaturn.

Kyčlokřížový svaz, ligamentum ileo
sacrum.

Kyčlostehenní, coxofemoralis.

Kyčlostydký, ileopubicus. K. hrbolek,
tuberculum ileopubicum.

Kyčložeberní sval, musculus ileocostalis.

Kýřora, y, f. = vrch vysokých Tater.
Phld. IV. 254., Pokr. Pot. II. 42.

Kýčová, vz .Hrůd.

Kyčpádě, ěte, n. = nadávka malým dě-
tem, nemluvňatům. U Rychn. Hvl.

Kyd, u, n. = všetko, čo sa kydze, čo
kydajú na pr. sněh, zem, hnoj. Tolkoľho
ako kydu. Sbor. sl. ps. I. 96. K odvratu
jsem pyšných vraha kydů sbíral písně po
své otčině. Sš. Snt. 69.

Kyda, y, f. = keř, chrást. Vz Beskydy.

— K., y, m. = nechutný žvanil. Ty kydo.
U Kŕ. Hrad. Kšť. Vz Kydoň.

Kydač také = kopáč, die Mistgabel. Laš.
Tč.
Kydačka, také dieMisfschaufel. Laš. Tč.

Kydati, cf. Mkl. Etym. 158., List. fil.
1882. 47.— abs. Jak to na ni přišlo, ona
kydla (padnouc sedla na zem). Č. T. Tkč.

— co: hnůj. Žk. 293. —- cp čím kam. Na
zem to jí kydly. Kol. ván. K-ti hanu na
koho. Šbk. Blátem na někoho kydati. Pass.

— se = padati. Ssk. —-. se komu odkud.
Uzřev, že se mu mozk z hlavy kydáše.
Umuč. sv. Jiří v. 130. — se. To se dnes
kydá (chumelí); To se dnes nakydlo sněhu.
Mor. Knrz.

Kydavý. Kdo si jednúc žaludek přebral,
ten je lenivý, nemotorný, kydavý. Zbr.
Múdr. živ. Ú. 28. Celá postava je k-vá.
Zbr. ib. 196.

Kydí, n., das Gebüsch. Šm.

Kydlina, y, m., os. jm. Arch. 1. 181.,
Sdl. Hr. II. 278.

Kydlinov, a, m., Kidlinow, mlýn u Kr.
Hradce. Pam. arch. 111. 162.

Kidliny, Kidlin, ves u Klatov. Sdl. Hr.
IV. 210.

Kydnouti, vz Kydati.

Kydoň, ě, m. = žvanil. Vz Kyda. U Úpice.
Kdm. —- K. = kdo špatně vyslovuje, ne-
japně mluví. Č. T. Tkč.

Kyfosa, y, f., druh hrbu. Vz Slov. zdrav.

Kýhan, vz Kýhák.

Kyhančí = kyhanka, brusnice obecná, vac-
cinium vitis idea, die Heidelbeere, Preisel-
beere. Rstp. 983, Sl. les.

Kyhanka, y, f., vz Kyhančí, Čl. Kv.
270., Rstp. 983 , Slb. 386 , Rr. Sb.

Kyhankovitý. K.rostliny, vaccinieae:
nadzub, brusnice, klikva. Vz Rstp. 982. :

Kyhankový, Preiselbeeren-. Šm.

Kýchání, Vz Kram. Slov.

Kýchanice, e, f.= časté kýchání. To-je
nějaká k.!— K. či sv. ducha koření, elle-
borus. 1402. Exc.

Kýchati. Cf. Šrc. 157., Mkl. Etym. 154.
Kdo ráno před modlením kýchne, dostane
prý téhož dne nějaký dar. Us. Kdo něco
povídaje kýchne, dosvědčuje tím pravdivosť
svých slov. Us. — Kýchnouti — prchnouti,
entwischen. U Olorn. Sd.

Kýchavice. Cf. Čl. Kv. 128., Odb. path.
III. 839., Schd. II. 270., Slb. 139., Rstp.
1572.

Kychavičný, K. koření (černé koření).
Db. — K. kůň = který má kach. Rr. Sb. —
K. sobota, 1607. Vz Kýchavý.

Kýchavka, eleborus, die Niesswurz. Byl.
Cf. Rstp. 17., ČI. Kv. 280., Slb. 671.,-Odb.
path. III. 698., Mllr. 53., 110.

Kýchavkovina, y, f., das Veratrin, Rst.
434.

Kýchavý. K. neděle, oculi, třetí v postě.
Šd. Kdo na k. neděli kýchá, nestůně v tom
roce. Mus.

Kychta, z něm. Gicht (Ofengicht). Šp.,
Sl. les, Prm., Na., KP. IV. 79., Schd. I.
342., KP. IV. 79., Věř. Z. I. 3. K. rudy,
die Erzgicht, der Erzaufsatz. Šp. — Po-
slední řádku vynech.

Kychtotah, vi, m., der Gichtzug. Šp.

Kychtový, Gicht-. K. plamen, plyny.
NA. IV. 163., 173.

Kyj. Máti má kyjem mne vyhnala. NB.
Tč. 163. Ubit panoše můj kyji až nemálo
do smrti. Půh. II. 268. Přes kyj někam
choditi (nerád). U Brušperka. Mtl. Polívka
hustá jako k. Laš. Tč. Snadno naleznú k.
na psa, když Ho chcú bíti. Tč. exc. Pán
Bůh má na každého kyj (chlévek). Slez.
Šd. Žebrácký kyj je těžký a přec ho ludě
často hledajú. Slez. Šd. Trest kyjem. Žer.
Záp. II. 185. —K. = rozšířený článek ty-
kadel. Stn. I. 13., Kk. — K. = šedočerný
nádor po odvrhnutí parohů jeleních. Brm.
I. 3. 104. - K , os. jm. D. ol. I. 1062.,
Blk. Kfsk. 1347.

Kyjác, e, m. = kyj. Slov. Trafila palica
na k:; Hoden's chvály jako pes kyjáca. Rr.
Sb. — Brt. D 226.

Kyjáček, ěku, m. = malý kyj. Slov.-._

Kyjáčik, u, m. = kyjáček. Bern.

Kyjačisko, a, n. = nehezký kyj. Bern.

Kyjačistý. Slov. Nosieva v ruke hôl
u víchu kyjačistú (s hlávkou, mit einem
Knopf). Dhš. Obyč. 10.

Kyjahnica, e, f. = kyjanice. Slov. V k.
prvé dve slabiky ale stahujů ve výslove
v jednu: kiabnica. Slov. Zátur.-

Kyják. Kamarád mu vtrhnul po zádoch
kyjákem. Sš. P. 536.

Kyjan, u, m. = kyjanice, palice. Dbš.,
Brt. D. 226. Dle Bern. kyjaň, ě, kyjaňa, ě, f.

Kyjana = hrubá deštička (kyjanice), již
perouce prádlo tlukou. Vz Práč. Km. 1885.
294. — Kyjanka = clavaria, der Keulen-
pilz, houba. K. jarmuzová, c. botrytis, žlutá,
c. flava, bílá, c. coralloides, hřebenatá, c.
cristata, dlanitá, c palmata, svraskalá, c.
rugosa, chlupatá, c. grossu, tloučkovitá, c.



	794

	Kyčkování, n. = mrskačka. Slez. Vz foto. Km. 1887. 774., Brt; Dt. 302. Kyčkovati. Cf. Kyčkati. Kyčkrle, e, n._; vz Kerýsek. Km. 1887. 390., Džl., Vck., Škd. Vz Tyčkrle. Kyčkydla, vz Kerýsek. Kyčlavý = lepkavý. Slov. Ssk. Kyčle, e, f. = kyčel. Na Plzeň. a Plašte. Prk. V MV. nepravá glossa. Pa. Kyčlobederní zánět, ileopsoitis; k. svaz, ligamentum ileolumbale. Kyčlohřebenový svaz, ligamentum ileo- pectinaturn. Kyčlokřížový svaz, ligamentum ileo sacrum. Kyčlostehenní, coxofemoralis. Kyčlostydký, ileopubicus. K. hrbolek, tuberculum ileopubicum. Kyčložeberní sval, musculus ileocostalis. Kýřora, y, f. = vrch vysokých Tater. Phld. IV. 254., Pokr. Pot. II. 42. Kýčová, vz .Hrůd. Kyčpádě, ěte, n. = nadávka malým dě- tem, nemluvňatům. U Rychn. Hvl. Kyd, u, n. = všetko, čo sa kydze, čo kydajú na pr. sněh, zem, hnoj. Tolkoľho ako kydu. Sbor. sl. ps. I. 96. K odvratu jsem pyšných vraha kydů sbíral písně po své otčině. Sš. Snt. 69. Kyda, y, f. = keř, chrást. Vz Beskydy. — K., y, m. = nechutný žvanil. Ty kydo. U Kŕ. Hrad. Kšť. Vz Kydoň. Kydač také = kopáč, die Mistgabel. Laš. Tč. Kydačka, také dieMisfschaufel. Laš. Tč. Kydati, cf. Mkl. Etym. 158., List. fil. 1882. 47.— abs. Jak to na ni přišlo, ona kydla (padnouc sedla na zem). Č. T. Tkč. — co: hnůj. Žk. 293. —- cp čím kam. Na zem to jí kydly. Kol. ván. K-ti hanu na koho. Šbk. Blátem na někoho kydati. Pass. — se = padati. Ssk. —-. se komu odkud. Uzřev, že se mu mozk z hlavy kydáše. Umuč. sv. Jiří v. 130. — se. To se dnes kydá (chumelí); To se dnes nakydlo sněhu. Mor. Knrz. Kydavý. Kdo si jednúc žaludek přebral, ten je lenivý, nemotorný, kydavý. Zbr. Múdr. živ. Ú. 28. Celá postava je k-vá. Zbr. ib. 196. Kydí, n., das Gebüsch. Šm. Kydlina, y, m., os. jm. Arch. 1. 181., Sdl. Hr. II. 278. Kydlinov, a, m., Kidlinow, mlýn u Kr. Hradce. Pam. arch. 111. 162. Kidliny, Kidlin, ves u Klatov. Sdl. Hr. IV. 210. Kydnouti, vz Kydati. Kydoň, ě, m. = žvanil. Vz Kyda. U Úpice. Kdm. —- K. = kdo špatně vyslovuje, ne- japně mluví. Č. T. Tkč. Kyfosa, y, f., druh hrbu. Vz Slov. zdrav. Kýhan, vz Kýhák. Kyhančí = kyhanka, brusnice obecná, vac- cinium vitis idea, die Heidelbeere, Preisel- beere. Rstp. 983, Sl. les. Kyhanka, y, f., vz Kyhančí, Čl. Kv. 270., Rstp. 983 , Slb. 386 , Rr. Sb. Kyhankovitý. K.rostliny, vaccinieae: nadzub, brusnice, klikva. Vz Rstp. 982. :	Kyhankový, Preiselbeeren-. Šm. Kýchání, Vz Kram. Slov. Kýchanice, e, f.= časté kýchání. To-je nějaká k.!— K. či sv. ducha koření, elle- borus. 1402. Exc. Kýchati. Cf. Šrc. 157., Mkl. Etym. 154. Kdo ráno před modlením kýchne, dostane prý téhož dne nějaký dar. Us. Kdo něco povídaje kýchne, dosvědčuje tím pravdivosť svých slov. Us. — Kýchnouti — prchnouti, entwischen. U Olorn. Sd. Kýchavice. Cf. Čl. Kv. 128., Odb. path. III. 839., Schd. II. 270., Slb. 139., Rstp. 1572. Kychavičný, K. koření (černé koření). Db. — K. kůň = který má kach. Rr. Sb. — K. sobota, 1607. Vz Kýchavý. Kýchavka, eleborus, die Niesswurz. Byl. Cf. Rstp. 17., ČI. Kv. 280., Slb. 671.,-Odb. path. III. 698., Mllr. 53., 110. Kýchavkovina, y, f., das Veratrin, Rst. 434. Kýchavý. K. neděle, oculi, třetí v postě. Šd. Kdo na k. neděli kýchá, nestůně v tom roce. Mus. Kychta, z něm. Gicht (Ofengicht). Šp., Sl. les, Prm., Na., KP. IV. 79., Schd. I. 342., KP. IV. 79., Věř. Z. I. 3. K. rudy, die Erzgicht, der Erzaufsatz. Šp. — Po- slední řádku vynech. Kychtotah, vi, m., der Gichtzug. Šp. Kychtový, Gicht-. K. plamen, plyny. NA. IV. 163., 173. Kyj. Máti má kyjem mne vyhnala. NB. Tč. 163. Ubit panoše můj kyji až nemálo do smrti. Půh. II. 268. Přes kyj někam choditi (nerád). U Brušperka. Mtl. Polívka hustá jako k. Laš. Tč. Snadno naleznú k. na psa, když Ho chcú bíti. Tč. exc. Pán Bůh má na každého kyj (chlévek). Slez. Šd. Žebrácký kyj je těžký a přec ho ludě často hledajú. Slez. Šd. Trest kyjem. Žer. Záp. II. 185. —K. = rozšířený článek ty- kadel. Stn. I. 13., Kk. — K. = šedočerný nádor po odvrhnutí parohů jeleních. Brm. I. 3. 104. - K , os. jm. D. ol. I. 1062., Blk. Kfsk. 1347. Kyjác, e, m. = kyj. Slov. Trafila palica na k:; Hoden's chvály jako pes kyjáca. Rr. Sb. — Brt. D 226. Kyjáček, ěku, m. = malý kyj. Slov.-._ Kyjáčik, u, m. = kyjáček. Bern. Kyjačisko, a, n. = nehezký kyj. Bern. Kyjačistý. Slov. Nosieva v ruke hôl u víchu kyjačistú (s hlávkou, mit einem Knopf). Dhš. Obyč. 10. Kyjahnica, e, f. = kyjanice. Slov. V k. prvé dve slabiky ale stahujů ve výslove v jednu: kiabnica. Slov. Zátur.- Kyják. Kamarád mu vtrhnul po zádoch kyjákem. Sš. P. 536. Kyjan, u, m. = kyjanice, palice. Dbš., Brt. D. 226. Dle Bern. kyjaň, ě, kyjaňa, ě, f. Kyjana = hrubá deštička (kyjanice), již perouce prádlo tlukou. Vz Práč. Km. 1885. 294. — Kyjanka = clavaria, der Keulen- pilz, houba. K. jarmuzová, c. botrytis, žlutá, c. flava, bílá, c. coralloides, hřebenatá, c. cristata, dlanitá, c palmata, svraskalá, c. rugosa, chlupatá, c. grossu, tloučkovitá, c.