802

Kyzíř, e, m., v horn., z Giesser. K-ři lili
ze stříbra s mědi smíšeného pruty (cány).
Kv. 1884. 326.

Kyžliněc, ňce, m.= křemének, der Kie-
selstein. Malý k. veľkú ďúru v hlavě zrobí.
Slez. Šd.

Kyzotvar, u, m., die Kiesform. K. =
tvar 12ti pětihraný omezený. Zl. klasy 1856.
č. 13., NA. V. 464.

Kyzotvarný. K. ďasec, der Kobaltkies.
Nz.

Kyzovitý, kiesig. K. uhlí. NA. V. 608.

Kyzovník, u, m. = prašná pec na kyzy,
der Kiesbrenner, Kiesbrennofen. Hř.

Kyzový, Kies-. Rk.

Kyž, kyž ! Nebo: Kyš haňba! Kd. ,Mrk-
vička' za Kyž vynech. Vz Kyš.

Kyždo. Bž. 36.

Kýžený; -en, a, o. K. klid. Osv. V. 752.
Dojíti k-ho cíle. Us. Pdl.

Kýžiti. Poctu kopí kýživ; Oskar ji za
choti kýží. Pl. I. 306., 269.

Kyžka, vz Kyška. Bern., Rk.

Kyžkati = klágati. Slov. Bern.

Kyžlen, u, kyžlínek, nku, m., ein Kies-,
Stein-, Sandkörnchen. Šm.

Kyžlice, Keischlitz, ves u Něm. Brodu.

Kýžtě konopiště (žertem = aby tě husa
kopla)! U Kr. Hrad. Kšť. Vz Kéž.

Kzel, vz Gzel.

L a r nebyly ve strsl. samohláskami, tam i
byly u nich samohlásky, které sevin,
seslabily. Schl. v Gymnasialzeitungu 1851.
273. L a r mají na Zlínsku éastěji platnosť
samohlásek nežli v češtině: brła, chłm, chłp,
kłbko, žłč, kadłb, brablc, kadlc, dłžen, tłstý,
škłbať. Co do kvantity l jest tam krátké
i dlouhé; dlouhé l ,a ł: hib (košťál), kłč
(klíč), słp (sloup), słnečko, zbłbka, dłhý,
pĺniť, tłcť; v městě tvrdé ł krátké vokali-
sováno v lu, dlouhé ł (ł´) v lú; kłč přešlo
v klúč a potom v klíč. Také na mor. Val.
Brt. v Mtc. 1878. 2. Cf. Mkl. aL. 186., 210.,
List. fil. 1. 271., III. 169., 180., 225., 314.,
IV. 156. Na Valašsku drží se l a ł samo-
hláskové jen místy: žłtý, dłh, tłstý; jinde
se vokalisuje: žlutý, dlúhý; ve slovech zdrob-
nělých dlouží se tam l všude: vlk — vĺča.
Brt. D. 60. Samohláskovosť hlásky l ruší
se ve skupeninách středoslovných (kons. +
1 + kons.) vsutou před l samohláskou y ve
slovech: vylk, pylny, vylžavno (vlhko), kyl-
nuť; samohláskovosť hlásky 1 ruší se a)
předsutým u ve slovech: žułty, žułť, hułt,
hułtať, -kulčiť (slov. klčovať), b) vysutím jí
samé ve slovech: muvič, smuvač, huk, hu-
čeť, hučnica (silnice), čun, c) přisutým u:
dluhy, tlustý, dluh atd. Po různu: słza
(Frýdlant, Příbor), syłza (Frýdek), słuza
(jinde), łežka (Opavsko), łyžka (jinde). Brt.
D. V Ž. wit. bývá za pozdější samohlás-
kové l psáno někdy l: všětky vlny, 87. 8.,
někdy ly: naplyn (naplň), 82. 17., obyčejně
il, yl; pilna jest země, 47. 11., prziemylknu,
conticescent. Ann. 9. (Gb.). Cí. Vm. ad Mkl.
aL. 8,, 22., 27. — L epenthetické. Vz Mkl.
aL. 228. — L tvrdé a měkké. L hrubé jako u
n. o vyslovují Srbové, Slovenci, Moravané,
Slováci v Uher.; pruští Poláci a prostý lid
polský mění je vesměs na v: vuk (vlk),
dau a dao, svovo. Šf. Strž. I. 251. Tvrdé
l je patrné z pozdějšího přehlasování u
v i: lítý, libý naproti lukno, lúka, neboť

uvi jen po měkkých přechází. Ib. III.
334. L tvrdé dobře slyšeti v Přerovsku.
Kd. Na Lašsku i a l rázněji se rozlišují
než u výslovnosti slovenské a valašské; t
zní hruběji, l jemněji, zcela jako v polštině.
Slovo laika (loutka) tak měkce jako Lach,
Slovák a Valach nevysloví. Na rozdíle obo-
jího l zakládá se různý význam slov: lach
(obyvatel) — lach (trhan), bulka (kolébka) —
hůłka (hůl), lať, laju (líti) — lať, laju (do-
mlouvati), latina (litina) — latina (latinská
řeč). Brt. D. 98. V Boboluskách a v Brá-
nicích vyslovuje se 1 zvláštním, nepostižním
způsobem, mezi ł, u, v, tak že hrubé 1 ve
výslovnosti ještě jaksi znáti. Je to asi první
stupeň obalování: uežka (ležka, lžíce), hvy-
boky (hluboký) huava, jauvka, pauk (v Hlav-
nici: pałk), uu (luh), myduo, čeuo. Brt. D.
Také v Podluží na Mor.: hutnúť (hltnúf),
suza (slza), tustý, žutý. Tvrdé ł mezi dvěma
samohláskami a po s zní téměř jako v: sto-
dova, svovo. Brt. Také na Zlínsku se tvrdé
1 u výslovnosti rázně odlišuje od měkkého
l. Vz Mtc. 1878. 6. Jak zní 1 v Podluží? Vz
Obzor (Brno) 1883. 162. a: ła, łe, ły, ło, łu,
łů, eł. Cf. Obměkčování, Mkl. aL. 203., List.
fi. I. 52. — L se střídá 1. s r: vlkodlak —
vrkolák, břesk —- blesk, chřtán — hltati,
blekot — brek — brečeti, mozol — mosor,
upláchnu — uprchnu, koliandr — koriandr,
toral — tolar, Frolian m. Florian, dilektor —
direktor, Tylory — Tyroly. Šf. III. 542.
Mrhsvý (mlhavý) čas. Brt. D. Cf Mkl. aL.
212. -— 4. Sj: nejza. U Frýdka. Brt. D.—
L se vsouvá: bečeti —- blečeti — blek —
blekot, dáviti — dláviti, huk, hučeti -
hluk — hlučeti atd. Šf. III. 473.-474. Ději,
díti — dělati, dráti — dralivý — drliti,
kotiti—kotáleti. Ib. 494. Na Zlínsku: bra-
blenec. Mtc. 1878. 7. Valašsky: dláviť, usta-
novlený. Brt. D. 65. Za Lašsku: kaplun
(kapoun), ludžié (uditi), slupina, dlavié, pu-
tlina, ludica (Op.), luzky (úzký), plumpa,