809

Láka. Cf. Rsrp. 1369., Schd. I. 406., 337.,
KP. IV. 711., Rk. 81. — L Jednou lakou
to opakuje (neustále). V Roušíně u Č. Krum-
lova. Plsk.

Ľakač, e, m. = lekač, der Schrecker.
Slov. Loos. — Lakačové ďábelští, cohortes
daemonum. (V rukop. stálo původně šiba-
lovi, což přetrženo). Krnd. 141.

Ľákadlo, a, n. = lekadlo, Schreckmittel,
n. Slov. Loos.

Lákání, n., die Lockung. L. ďáblové;
Upadnú v rozličná lákání. Št. Kn. š .182., 152.

Ľakati sa — lekati se. Ale neviem sama,
čo sa so mnou deje, duša sa mi ľaká a
srdce sa mi smeje. Bl. Ps. 70. Pod oblokom
spávám, vela sa ľakávám. Sl. sp. 185.,
Slov. Loos.

Lákati = vábiti. Cf. Mkl. Etym. 159. -
abs. Všichpi lákají, insidiantur. BO. Črt
vždy láká. Št. Kn. š. 73. — koho. Ale ty
lákáš duše mé, insidiaris. Bj. Kak nás črt
láká. Št. Kn. š. 2. Nepřátel jeho 1. budú
tmy, persequentur. BO. — koho kam (čím).
L. koho na scestí. Mour. Válka ta sílu láká
v den. Dk. Aesth. 69. U mnohých ptáků
samečkové zpěvem samičky k sobě lákají.
Osv. I. 49. L-li je mezi sebe. Tbz. — čeho
na kom. Jeden na druhém láká leckakých
podmluvení. Št. Kn. š. 132. -— kdy. Ďábel
v svátek pilnějé láká lidi. Hus I. 122. —
co kdy odkud. Hřích v noci lákal z očí
mojich slzy. VRch.

Lákavý = lekavý. Druhý holub 1'akavý.
Slov. Phld. VII. 40.

Lákavý. L. podnebí. J. Lpř. Jíti na 1-vou,
auf den Strich gehen. Dch.

Lakeš, kše, m. = lokeš. L. = koláč na
spôsob malého čtvorhranu upečený, mädom
natretý a makom posypaný. Slov. Rr. Sb.
— L , os. jm. Arch. II. 168.

Lakeť = loket (ruky). Slov. Hdž. Šlb.
80., Ssk. Neuverí mi, čo si ruky po lakto
zoderiem. Slov. Zátur.

Laketní = loketní. Slov. Bern.

Lakmus. Vz Rstp. 1831.-1836., Schd.
II. 256., Štk Poč. 539., Schd. I. 403., Kram.
Slov., Mllr. 57, Rk Sl., Rm. II. 92.

Ľaknúť = leknouti. Slov. Ssk., Loos.

Lakomě vzieti, Št. Kn. š. 155., něco jísti
(lakotně). Dal. 82.

Lakomec. Na mor. Val. zgublík, zgu-
hrák. Že dělá lakomě, jest 1. Hus I. 119.
L. zbohatne z cinho a ne ze svého. Té.
Bezedného 1-ca a žíznivého muzikanta ne-
ukojíš. Slez. Šd. Mrzí se 1., rád by sám.
Bž. Mnozí trpí nouzi z nedostatku, 1. však
z vlastní vůle. Us. L. jest podoben psu za-
hradnickému: on sám zelí nežere a jinému
jísti nedovoluje, a oslu, jenž víno nosí a
vodu pije, zlato nosí a bodláčí žere. Us.
L. má radosť, když má; dobrodinec raduje
se, když dává. Hkš. Lakomci se říká, když
někomu něco odepřel, že mu to příroste
k srdci a po smrti že se mu hlíny na hrob
nedostane. Mus. 1855. 51.

Lakoměti čím, s čím: penězi, papírem;
Se sliby nelakomí, ale s vyplněním. Us.
Té.

Lakomiti se čemu Nełakom sa ty tomu
mojmu tělu biélemu. Koll. II. 5.

Lakomnice, e, f., die Geizige. Bern.

Lakomnička, y, f. = lakomnice. Bern.

Lakomník, a, m. = lakomec. Rk.

Lakomnosť, i, f. = lakomosť. Bern.

Lakomnosť = bažení po zboží světském
a bezohledné jeho shrabování. Sš. II. 126.
Utratných se varuj skvostnosti, též i la-
komství, jsouť dobré pověsti škodné obě
rovně nectnosti. Kom. Cat. L-stvo pravdu
grošem zastiení a právo v křivdu promění.
Smil v. 672 Z bázni za sbožie přijde l-stvo.
Št. Kn. š. 30. A služie někteří ďáblu, jenž
slove Mamon, pro 1-stvie zbožie; Kořen
všech zlostí jest žádosť 1-ství. Hus I. 122.,
437. Když všecky hříchy staré jsou, tehdy
jest 1-ství mladé (čím starší lidé, tím větší
lakomci). Us. L-ství a ohně přikládaje ne-
uhasíš Hkš., Bž. L-ství jest hluboké moře.
Bž Největší chudoba je lakomství; Nedo-
statkové lidští štědrostí se přikrývají, la-
komstvím obnažují. Výb. II. 651., 1604.
Pýcha, smilstvo pomine někdy starého, ale
lakomstvo i starým vládne Št. Kn. š. 132.

Lakomstvo, vz Lakomnosť. Sv. ruk. SR.
817., K. II. 19.

Lakomý, vlastně příčestí praes. pass. od
lakati = lačněti. Cf. Bž. 175., Mkl. Etym.
159. L. = kdo hltavé peníze shání, aby se
jimi těšil. Blř. L. žádosť. Št. Kn. š. 184.
L. tržení. L. nebude penězi nasycen; Nad
člověka l-ho nemuož nic býti hříšnějšího.
Hus I. 121., II. 198., III. 185. L. by za
krejcar přes zeď přelezl; L. by hnal za
krejcar veš do Meziříčí. Vsacky. Vck. L.
nikdy lidem vděk nečiní, leč když umře.
Výb. II. 1604. — nač. byl lakom na zbožie
tohoto svieta. V. Ps. fol. 134. b. L. na ko-
řalku (chtivý kořalky). BO. — v čem. Ne-
bývaj lakom v jedení (avidus). BO. — jak.
Tak je 1, že by svoje hovno z pod sebe
sežral. Slez. Tč.

Lakon, a, m., lacon, brouk. L. myšo-
barvý, 1. murinus. Kk. Br. 206., Šír II. 61.

Lakonicky odpovídati (krátce a řízně).
Bdl.

Lakoscivý = lakomý. Slov. Rr. Sb.

Likosiť, geizen. Val. Brt. D. 227.

Lakošnosť, i. f., vz Kvárnosť. Slov. Rr.
Sb., Zátur.

Lakošný = kvárný. L. ako mačka (kočka).
Slov. Zátur.

Lakot, u, m. = lákání. Phld. VI. 252.

Lakoť, i, f. = lakotka, die Leckerei. Šm.

Lakota = přílišná žádost jedeni a pití,
Frass u. Völlerei. Št. Kn. š. 128., 184. Cf.
Mkl. Etym. 159. Pro lakoty a paškrty mne
otec netrestal. Koll. IV. 15l. — L = la-
komství. Dříve byl marnotratou, včil je la-
kotou. Laš. Tč. — L., y, m. = lakomec.
Us. u N. Bydž. Kšť.

Lakotiti = učiti mlsati, genäschig ma-
chen. — koho. Nechce se nám jich (pra-
sat) I. Val. Vck.

Lakotkářiť = maškrtit. Slov. Bern.

Lakotník. BO.

Lakotný čeho: peněz, vina. Us. Tč. —
po čem: po cti. Dch.

Lakpunek, nku, m., v horn., der Neck-
stein. Šm.



	809

	Láka. Cf. Rsrp. 1369., Schd. I. 406., 337., KP. IV. 711., Rk. 81. — L Jednou lakou to opakuje (neustále). V Roušíně u Č. Krum- lova. Plsk. Ľakač, e, m. = lekač, der Schrecker. Slov. Loos. — Lakačové ďábelští, cohortes daemonum. (V rukop. stálo původně šiba- lovi, což přetrženo). Krnd. 141. Ľákadlo, a, n. = lekadlo, Schreckmittel, n. Slov. Loos. Lákání, n., die Lockung. L. ďáblové; Upadnú v rozličná lákání. Št. Kn. š .182., 152. Ľakati sa — lekati se. Ale neviem sama, čo sa so mnou deje, duša sa mi ľaká a srdce sa mi smeje. Bl. Ps. 70. Pod oblokom spávám, vela sa ľakávám. Sl. sp. 185., Slov. Loos. Lákati = vábiti. Cf. Mkl. Etym. 159. - abs. Všichpi lákají, insidiantur. BO. Črt vždy láká. Št. Kn. š. 73. — koho. Ale ty lákáš duše mé, insidiaris. Bj. Kak nás črt láká. Št. Kn. š. 2. Nepřátel jeho 1. budú tmy, persequentur. BO. — koho kam (čím). L. koho na scestí. Mour. Válka ta sílu láká v den. Dk. Aesth. 69. U mnohých ptáků samečkové zpěvem samičky k sobě lákají. Osv. I. 49. L-li je mezi sebe. Tbz. — čeho na kom. Jeden na druhém láká leckakých podmluvení. Št. Kn. š. 132. -— kdy. Ďábel v svátek pilnějé láká lidi. Hus I. 122. — co kdy odkud. Hřích v noci lákal z očí mojich slzy. VRch. Lákavý = lekavý. Druhý holub 1'akavý. Slov. Phld. VII. 40. Lákavý. L. podnebí. J. Lpř. Jíti na 1-vou, auf den Strich gehen. Dch. Lakeš, kše, m. = lokeš. L. = koláč na spôsob malého čtvorhranu upečený, mädom natretý a makom posypaný. Slov. Rr. Sb. — L , os. jm. Arch. II. 168. Lakeť = loket (ruky). Slov. Hdž. Šlb. 80., Ssk. Neuverí mi, čo si ruky po lakto zoderiem. Slov. Zátur. Laketní = loketní. Slov. Bern. Lakmus. Vz Rstp. 1831.-1836., Schd. II. 256., Štk Poč. 539., Schd. I. 403., Kram. Slov., Mllr. 57, Rk Sl., Rm. II. 92. Ľaknúť = leknouti. Slov. Ssk., Loos. Lakomě vzieti, Št. Kn. š. 155., něco jísti (lakotně). Dal. 82. Lakomec. Na mor. Val. zgublík, zgu- hrák. Že dělá lakomě, jest 1. Hus I. 119. L. zbohatne z cinho a ne ze svého. Té. Bezedného 1-ca a žíznivého muzikanta ne- ukojíš. Slez. Šd. Mrzí se 1., rád by sám. Bž. Mnozí trpí nouzi z nedostatku, 1. však z vlastní vůle. Us. L. jest podoben psu za- hradnickému: on sám zelí nežere a jinému jísti nedovoluje, a oslu, jenž víno nosí a vodu pije, zlato nosí a bodláčí žere. Us. L. má radosť, když má; dobrodinec raduje se, když dává. Hkš. Lakomci se říká, když někomu něco odepřel, že mu to příroste k srdci a po smrti že se mu hlíny na hrob nedostane. Mus. 1855. 51. Lakoměti čím, s čím: penězi, papírem; Se sliby nelakomí, ale s vyplněním. Us. Té. Lakomiti se čemu Nełakom sa ty tomu mojmu tělu biélemu. Koll. II. 5.	Lakomnice, e, f., die Geizige. Bern. Lakomnička, y, f. = lakomnice. Bern. Lakomník, a, m. = lakomec. Rk. Lakomnosť, i, f. = lakomosť. Bern. Lakomnosť = bažení po zboží světském a bezohledné jeho shrabování. Sš. II. 126. Utratných se varuj skvostnosti, též i la- komství, jsouť dobré pověsti škodné obě rovně nectnosti. Kom. Cat. L-stvo pravdu grošem zastiení a právo v křivdu promění. Smil v. 672 Z bázni za sbožie přijde l-stvo. Št. Kn. š. 30. A služie někteří ďáblu, jenž slove Mamon, pro 1-stvie zbožie; Kořen všech zlostí jest žádosť 1-ství. Hus I. 122., 437. Když všecky hříchy staré jsou, tehdy jest 1-ství mladé (čím starší lidé, tím větší lakomci). Us. L-ství a ohně přikládaje ne- uhasíš Hkš., Bž. L-ství jest hluboké moře. Bž Největší chudoba je lakomství; Nedo- statkové lidští štědrostí se přikrývají, la- komstvím obnažují. Výb. II. 651., 1604. Pýcha, smilstvo pomine někdy starého, ale lakomstvo i starým vládne Št. Kn. š. 132. Lakomstvo, vz Lakomnosť. Sv. ruk. SR. 817., K. II. 19. Lakomý, vlastně příčestí praes. pass. od lakati = lačněti. Cf. Bž. 175., Mkl. Etym. 159. L. = kdo hltavé peníze shání, aby se jimi těšil. Blř. L. žádosť. Št. Kn. š. 184. L. tržení. L. nebude penězi nasycen; Nad člověka l-ho nemuož nic býti hříšnějšího. Hus I. 121., II. 198., III. 185. L. by za krejcar přes zeď přelezl; L. by hnal za krejcar veš do Meziříčí. Vsacky. Vck. L. nikdy lidem vděk nečiní, leč když umře. Výb. II. 1604. — nač. byl lakom na zbožie tohoto svieta. V. Ps. fol. 134. b. L. na ko- řalku (chtivý kořalky). BO. — v čem. Ne- bývaj lakom v jedení (avidus). BO. — jak. Tak je 1, že by svoje hovno z pod sebe sežral. Slez. Tč. Lakon, a, m., lacon, brouk. L. myšo- barvý, 1. murinus. Kk. Br. 206., Šír II. 61. Lakonicky odpovídati (krátce a řízně). Bdl. Lakoscivý = lakomý. Slov. Rr. Sb. Likosiť, geizen. Val. Brt. D. 227. Lakošnosť, i. f., vz Kvárnosť. Slov. Rr. Sb., Zátur. Lakošný = kvárný. L. ako mačka (kočka). Slov. Zátur. Lakot, u, m. = lákání. Phld. VI. 252. Lakoť, i, f. = lakotka, die Leckerei. Šm. Lakota = přílišná žádost jedeni a pití, Frass u. Völlerei. Št. Kn. š. 128., 184. Cf. Mkl. Etym. 159. Pro lakoty a paškrty mne otec netrestal. Koll. IV. 15l. — L = la- komství. Dříve byl marnotratou, včil je la- kotou. Laš. Tč. — L., y, m. = lakomec. Us. u N. Bydž. Kšť. Lakotiti = učiti mlsati, genäschig ma- chen. — koho. Nechce se nám jich (pra- sat) I. Val. Vck. Lakotkářiť = maškrtit. Slov. Bern. Lakotník. BO. Lakotný čeho: peněz, vina. Us. Tč. — po čem: po cti. Dch. Lakpunek, nku, m., v horn., der Neck- stein. Šm.