811

o. laevigatus; chluporohý, o. hirticornis;
libečkový, o. ligustici, Liebstöckel-, Lappen-
rüssler; ryhovaný, o. sulcatus, gefurchter
D.; severní, o. septemtrionalis; smolonohý,
o. picipes, braunbeiniger D.; šupinokřidlý,
o. lepidopterus; vejčitý, o. ovatus. Brm. IV.
150., KP. V. 171, Šír II. 61., Sl. les., Kk.
Br. 305.-306.

Lalokovitý, wampenartig. L. nebozez.
Cf. Laloch (konec). Pdl.

Lalokový. L. rána, Lappenwunde, f.
Nz. lk.

-laloky, vz -laločný. Rst. 435.

Lalošek, šku, m., vz Laloch.

Laloška, y, f., die Kehlleiste. Ssk. L.
obrácená, die Sturzrinne. Šp

Lalotati, lallen. Šf. III. 454.

Laloučák, a, m., glancopes, der Lappen-
vogel. Šm.

Laloučatý = laločnatý. Rk.

Lalouch, u, m. = laloch. Rk.

Laloušek, šku, m., vz Laloch. Arb.

Lálovati = lálu dělati. Vz Lála. Pořád
jenom chodí a láluje (troubí). V Kunv. Msk.

Lama. Cf. Brm. I. 3. 84., 79., Schd. II.
428., Kram. Slov., Rk. Sl.

Lámači, Brech-. L. nástroj (lamadlo).
Sl. les.

Lamač. Ustanovil 1-če, aby lámali ka-
menie a tesali. BO. — L., os. jm.

Lamačka = den k sbírání suchého dříví,
der Klaubholztag. Sl. les.

Lamadlo, a, n., das Brechwerkzeug. Sl.
les.

Lamák, a, m. = silák. U N. Kdyně. Rgl.
I jinde. Zkr.

Lámance, pl., m. = tenké a křehké pa-
gáčky (placky), jež se s mlékem nebo se
sladkou omáčkou jedí. Val. Vck.

Lámanice, e, f. = odemka splývavá,

f lyceria fluitans, das Süssgras. Slb. 156. —
kamene = lom. U Rokycan. Frič. — L. =
les u Holoubkova. BPr.

Lámanina = hostec, arthritis, chiragra,
podagra. Slov. Dbš. Obyč. 106.

Lámanisko, a, n., der Steinbruch. U Místka.
Škd.

Lámanka také = ječná kaše. Laš. Tč.

Lámankový = z lámanky. L. polívka.
Zlinsky. Brt.

Lámaný kámen, der Bruchstein. Bc, Dch.

Lamař, e, m. Z chebzových (bezových)
prutů, vytlačivše z nich duši, dělají si hoši
pukáče a stříkače; píst do obou sluje ła-
mař, der Ladstock. Mor. Brt. Dt. 207., Mtl.

Lámati. Bž. 200., Mz. v List. fil. 1882.
214., 1880. 114., Mkl. Etym. 164. — co,
koho: práva. Vš. 37. Dna dietě láme. ZN.
Kat ťa lámal (= aby do tebe tisíc hromů)!
Sl. ps. 72. L. zuby. Aj. L. komory, erbre-
chen. Sd. kn. op. Zkl. Kolesa lámati (opříti
se oběma rukama o zem a dolů hlavou zase
na nohy se přehoditi). Pokr. Vz Koleso. —
co kde: chléb nad dítětem (aby dítě brzy
mluvilo, dlouho-li nepočíná mluviti; činí se
to tak, že se dítěti nad hlavou dva speklé
bochníky při násadce od sebe odlomí). Na
Zbirově. Lg. Král dal kolo dělati, pannu
na něm 1. Sš. P. 8. — (si co) čím. L. si
hlavu něčím. Sá., Mus. 1880. 467. Rukama

lomíc. Sv. ruk. 73., Sš. P. 317. Lomieše jím
duch zlý. Bj. A lomeno číslem B. Šim. 60.
— oč. Já o to nelámu (nestojím). U Žamb.
Dbv. Jak to uslyšela rukama 1-la o svého
bratříčka. Sš. P. 98. - se s kým — luc-
tari, zápasiti. Tu se s ním lomil muž až
do jitra. BO. — odkud: kamenie ze skály.
Mill. 71. — jak. Kdežto na vše strany
lomie ruce. Alx. V. v. 1905. (HP. 46.).
Světlo dvojitě 1. Paprsek láme se ku kol-
mici, od kolmice. Mj. 260., 262., ZČ. Tam
láme se paprsek jen do jediného směru.
ZČ. čára se láme v tupém úhlu. Vlč. Po
údu lámán úd. Mcha. — se. Led se láme.
Posp. Lámají se kosti mé. Ž. wit. 41. 11.

Lámavě. Za předzpěvcem sloky 1. (ab-
gerissen) opětovali. Koll ill. 188.

Lámavec Cf. Rstp. 823.

Lámavica, e, f. = lámka, lúpánie, ho-
stec, die Gicht, der Rheumatismus. Slov.
Rr. Sb.

Lámavičiar, a, m. = člověk lámavicou
postižený. Slov. N. Hlsk. XIV. 129.

Lámavosť světla. Rm. I. 92., 75., 104.,
Mj. 263 , Schd. II. 16.

Lámavý = lámající. L. mohutnosť, Rm.
116., úhel, Mj. 270., síla. ZČ. III. 117. —
L. = křehký. Železo za horka, za studena
1-vé. NA. IV. 173.

Lambl, a, m. — L. Jan, dr. a prof.
v Praze, nar. v Letninech 1826. Vz Tf. H.
1. 3. vd. 194., 200., Šb. Dj. ř. 2. vd. 264.,
S. N., Ukaz. 103., Bačk. 168., Rk. Sl. —
L. Karel, řed. hosp. akademie. 1823.-1884.
Vz Rk. Sl., Tf. H. 1. 3. vd. 200., Šb. Dj.
ŕ. 2. vd. 264., S. N., Tf. Mtc. 138., Bačk.
Př. 168. — L. Vilém, naroz. v Letninech,
1824., dr. a prof. ve Varšavě. Vz Tf. H. 1.
3. vyd. 195, Jg. H. 1. 2. vd. 590., Šb. Dj.
ř. 2. vyd., 264., S. N., Ukaz. 103 , Tf. Mtc.
292. — L. Fr. Jg. H. 1. 2. vd. 591., Ukaz.
103.

Lamburské sukno. NB. Tč. 49., Rk. Sl.

Lámčisko, a, n. = lámání. Vz Láma-
vica. Val. Abys vodičko čistá bystrá toho
menovaného N. N. omyla od vřediska, od
1-ka, od všelijakého nedolužiska. Brt. L.
N. 200.

Lamelice = Lomazice.

Lament, u, m. = lamentace. Dal se do
1-tu. Laš. Tč.

Lamentoso, v hud. = s výrazem šalu.
Mit.

Lamentovati. Panna stojí, lamentuje,
bílé ručky zalamuje. Sš. P. 379.

Lámeš, mše, m., os. jm.

Lamfaléř, e, m., šp. z něm. Landfahrer,
světoběžník. Vký.

Lamfár, u, m. = kus. L. chleba. Us.
U N. Kdyně. Rgl.

Lamfešt, u, m. = desky v mlýnské struze,
po nichž voda na kolo teče. U Místka. Škd.
L. zvýšiti.

Lamíce, e, m., vz Lama. — L., v Cheb-
sku, vz Lomnice.

Laminarie pro oční lékaře. Wld.

Lamingova smés. Vz KP. IV. 599.

Lamivec, vce, m., psathyra, rostl. Šm.

Lámka, y, f., vz Lámavica. Rr. Sb.,
Loos.