831

Lékařství = léčení. V MV. nepravá
glossři. Pa. L. římské a řecké. Vz Vlšk.
500. Dlužen byl puol hřivny za 1. NB. Tč
67. Než to slušie také věděti, že Bóh usta-
vil jest rozličná 1., ale ne léky pro rozličná
člověčie porušení. Št. Kn. š. 11. Cf. Jg. H.
1. 2. vd. 704., Sbn. Rejstřík, Hš. Dod. II.
45., 40., 43., 44., 46., Ukaz. 51., Sdl. Hr.
IV. 26., 62. — L. —- /ék. Aby ani v nemoci
1. od nich (židů) brali. Št. Kn. š. 157. L. je
protivné, ale zdraví slouží. Tč. Dali mu 1.,
aby se upotil. Let. 167.

Lekartovice, dle Budějovice, osada na
mor. enklávě v Opavsku. Pk. Čest. 7.

Lékařův. Pluh lekárov sú lekárstva,
vtedy má oračku, keď peňáze od nemocných
prijúmá do vačku. Glč. II. 59.

Lekati, cf. Mkl. Etym. 165. — koho.
Leká ho ta myšlénka. Us. Pdl. — se. Můj
koníček se leká, viďa Turka z daleka. Sš.
P. 572. — se proč. Lek se strachem. BO.
— se čeho (v čem). Nemáš sě jeho pri-
kázanie 1. Hus I. 89. On se svých nepřátel
lecze. Hrad. 44 a. Ať se vždy tvé srdce
leká v smilství každého člověka. Smil v.
1749. Mohli se dobře leknouti božie pomsty.
Št. Kn. š. 4., 30. — se kde. Dušička se
v těle leká. Sš. — se jak. Král leče sě
velmi. BO. Ano by se správné lekl, ktož
by stavoval listy královy, když by vzvě-
děl, že to ví král. Št. Kn. š. 4. — se koho
nač. Nelekne se (nebojí se) ani sedláka na
obilé (má ho tolik jako sedlák). Zlinsky.
Mtc. 1878. 36.

Lekavec, vce, m. = lekavý. Lpř. Sl. II.
202., 377.

Lekavý. Kdo je 1., ať nosí při sobě liščí
jazyk. Mus.

Ĺekce. Vigilie zpívati mají o devíti lek-
cích. Z. d. op.

Lekeš, kše, m., os. jm. D. ol. I. 498.
a j. — L. = psí jm. Šd.

Lekitchin, u, rn., v lučbě. Vz Šfk. Poč.
497

Leklivosť, i, f. = lekavosť. Laš. Tč.

Leklivý = lekavý. Laš. Tč.

Lekni, n. = leknín. Jád.

Leknín. Cf. Rstp. 54., 55., ČI. Kv. 282.,
Slb. 240., Ves IV. 65., I. 94., Hlb. II. 224.,
227., 352, 138., Prm. IV. 132., List. fil.
1882. 199., S. N , Rosc. 143 , Mllr. 72., Rk.
Sl.

Leknínovitý. L. rostliny, nymphaeaceae:
leknín, stulík. Cf. Rstp. 54., Schd. II. 294.,
Slb. 240., S. N. V. 932., Rosc. 143

Leknosť, i, f. = leknutí. Ve Vymlíně
u Postoloprt. Mš.

Leknový, Seeblumen-. Bern.

Leknutí. Strach náhlý jest 1. Sb. učit. —
L. = leknín. Mllr. 72.

Leknutý, erschreckt. Šm. Vz Leklý.

Lékohojný, reich an Heilmitteln. Lpř.

Lekontův Dvůr, Servatienhof, samota
u Vys. Mýta.

Lékopis, u, m., Pharmakopöia, f. Rk.

Lekořice. Cf. Slb. 529., Rstp. 370., Kram.
Slov., Rosc 167., Mllr. 51., Mkl. Etym. 164,
L._; liqniritium. Byl. 15. stol.

Lekořicovina, y, f. = lekořicina, das
Glyeyrrhicin. Rst. 436.

Lekořicový. L. šťáva, NA. IV. 91., po-
kroutky, Bärenzuckerzeltchen, Lekrizen-.
Dch.

Lekořičina (ne: lekořicina). Rstp. 371.

Lekostivosť, i, f. = lekavosť. Slov.

Lekostivý = lekavý. Slov.

Lékostrojný, die Arznei bereitend. Šm.

Lékostrůjce, e, m., der Arzneibereiter.
Šm.

Lékovadlo, a, n. = zaříkávadlo. Vz Kv.
1885. 337., 11., 343. (Jos. Smola).

Lekovati. Výb. I. 945 , Reš, St. Kn. š.
9., Kv. 1885. 337. Nemoci 1. Sv. nečruk. 331.
My arujem, ale lekujem a mnohým po-
máháme. Št. — čím. Tiem lekuje svému
břichu. Žk. 86. — nač: na bouli, na stříle
atd. (zažehnávati neduh obyč. kostí z umrlce,
která se na choré místo křížem klade).
U Krásné Hory. Lg. Cf. Czm. 119.

Lékovna. Koll. III. 131.

Lekovník, a, m.= léčitel zažehnáváním,
praecantator. Sv. ruk. 326., 328, 331. Cf.
Zbrt, 247.—251,

Leksa, y, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 122.,
Tk. V. 142.

Lektaček, čku, m., clitoris, der Kitzler.
Rk.

Lektání. Ct. Sal. 241. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Lektaníčko, a, n. A takť běží hřiech,
že najprve tane na mysl, potom bude 1.
v mysli, potom kochánie a pak přivolenie
přes božie přikázanie. Hus II. 89.

Lektati. Bž. 50., Mkl. Etym. 163., 177.
— co: uši. Hugo. — koho več. Sberú sobě
mistry pochlebné, aby je lektali v uši. Hus
II. 187. — komu čím kdy kde. Při tom
matka dítěti prstem po dlani lehtá. Brt.

Lektivý, vz Lektavý. Je do práce tuze
lechtivý, lehtivý atd. (lenoch). Us. Kšá,
Bkř., Jrsk.

Lektori um, a, n., lat. = příhrada chor
od lodi v kostele dělící. NA. I. 64.

Lektorství, n. Stárek. Chrys. 19., 77.

Lektvař. Kom. Orb., BO. L aromatická
(s opiem, teriak), pRojímavá (senesová), e.
lenitivum, počišťující, abführende Latwerge.
Nz. lk. Cf. Sdl. Hr. III. 57. — L. = povidla.
V Podluží u Mor. Březové, slov. Brt. v Osv.
1884. 50., Vck., Němc. IV. 324.

Lekuta. Cf. Rstp. 56.

Lekutí, n. = leknín. Mllr. 72.

Lekvár, u, m. = letkvar. Slov. Bern.

Lekvarník, u, m. = koláč mazaný po-
vidly. Vz Lektvař. Slov. Mt, S. I. 72.

Lel, a, m. = staroslavský bůh lásky,
Amor, Eros, Mílek. Koll. Zp. I. 418., Tru-
hlář (Ovid.) Cf. Ľalo, S. N., Vc. Lab. 113.,
225. Než Lela, lásky vládara, roztríská.
Hol. 198. — L., lycaena, motýl. L. modrá-
sek, 1. adonis, celíkový, 1. virga aureae.
S. N. V. 509., Dch. — L., os. jm. Pal. Rdh.
I. 122.

Lele = hlele! V Krkonš. Kb. U Police.
Kšá. Lele, podívej se, co to mám! Na Mor.
Šd. Heja lele lele! srdce se mi smeje, keď
mám ve vrocúšku, napijem sa smele. Koll.
Zp. I. 10.

Lélec, lce, m., der Leelit. Šm.

Leleček, vz Lelek.