848

Otm. Leží ležmem (o nemocném. Jinde ří-
kají; leží pádem). Zlínsky. Brt. D. Na ležmé
něco dělati. Laš. Tč. Obilí roste na ležmě,
bai na stojmě. Laš. Brt. D. 228.

Ležmý. L. havířská práce, Krnmmhälse-
arbeit. Hř.

Ležnice, Lesnitz, v Chebsku. Blk Kfsk.
1350., Rk. Sl.

Ležovice, smýšleué jm. Jíti do L-vic
(spat). U N. Kdyně. Rgl.

Ležúch, a, m. = ležák. Slov. Bern. Bude
sviatok sv. L-cha (vravia tomu, kdo by rád
mať často sviatky). Slov. Zátur.

Ľgeč, e, f. = léč. Slov. Bern.

L'gečiť = léčiti. Slov. Bern.

L'gek, u, m. = lék. Slov. Bern.

Ľgeska, y, f. = líska. Slov. Bern.

Ľgetati = létati. Slov. Bern.

Lhan, a, m., ves u Radimě v Jičín. Blk.
Kfsk. 536., Sdl. Hr. V. 362., Rk. Sl.

Lháuí, slov. luhání, das Lügen. L měkké
dílo, jazyk se vrtí a svědků není. Lpř.
Luhání idě jako rak nazpátek. Slov. Tč.
Luhání jako rak nazpátek, pravda rovno
idě, kdo miluje luhání, ten k zahanbení
přijdě; Luhání je špatný oděv, kdo sa za
ním zakrývá, ten dlúho svej statečnosti
u lidí nemává. Glč. I. 51.

Lhanice, e, f. Tam byla dnes 1. (mnoho
se tam lhalo). Us. — L., Lhanitz, ves u Ná-
měště.

Lhaný; -án, a, o, gelogen. Osv. VII. 871.

Lhář. Cf. Mkl. Etym. 177. Na Mor. a
Slov. říkají cigán, slova lhář téměř ani ne-
užívajíce. Brt., Šf. III. 17. Každý 1. musí
dobrou paměť míti; Nemáš-li dobré paměti,
nebuď lhářem. Exc. Největší 1. je srdce lid-
ské. Zpr. Jak čo slubíš a nesplníš, zostaneš
luhárom; Kdo je lhárom, ten zlodějem móže
býť; Luhár rekel cigánovi, že nechce býť
verný. Glč. 1. 47., 272, 11. 246. Lháři se
nevěří, byť i pravdu mluvil. Us Tč. Cf'.
Most (doď.).

Lhářička, y, f. = lhářka. Šm.

Lháriť = lháti. Slov. Ssk.

Lhářský. K luharským rečám nenakloňuj
svého ucha; Luharské věci mluviti nesvědčí;
Luhárský jazyk. Glč. 1. 53., II. 124., 257.

Lhářstvo. Kdo sa často prisahá, luhár-
stvo mluví zhusta. Slov. Tč.

Lhářův, -ova, -ovo, dem Lügner gehö-
rig. Slova lhářova jako vítr vznikají a za-
léhají. Zr.

Lháti, cf. Mkl. Etym. 177. Dle Bž. 201.
podlé tř. V. 4. a směžďuje kmenové h před
příznakem -e a v imperative: lžeš, lže, lžeme,
lžete; lži. Jinak dle Gb , jenž praví: Obecně
neslyší se jinak, než praes. sg. 1. lžu, pl. 3.
lžou. Naproti tomu jazyk spisovný oblíbil
si Ihu, lhou, partc, praes. lha, lhouc, lhouce.
Tvary obecné lžu, lžou a taktéž partc, lže,
lžíc, lžíce jsou však správny i podlé obdob
slovanských, strb. ltgati, l'bža. atd., i podlé
pravidla staročeského. Násiedují doklady
o Praes. sg. 1. lžu (Ižju), přelil, lži, pl. 3.
lžu, přehl. lží; parte, praes. lže, Ižúc, přelil.
lžíc. 1. os. sg. lžiu, 3. os. pl. lžiú. Ž. klem.
88. 36., 65. 3. Pro správnost forem lžu atd.
svědčí také impert. lži, lžete; ke Ihu atd.
byl by imperativ lzi, lzěte, novečes. lzete.

V češí. staré není mu znám doklad pro
tvary lhu, lhú, lha, lhúc, doklady pak ve
Slov. Jg. uvedené nepřesahují stol. 16. Jsou
to bez pochyby tvary původu pozdějšího a
vyvinuly se chybnou analogií: mohu, mohú,
moha — móžeš; střehu, střeha, střežeš; peku,
peka, pečeš atd. Podlé toho přidělali spi-
sovatelé ku lžeš, lže taktéž lhu, lha atd.
Vz List. filol. 1879. 55., 1884. 90., Athen.
1888. 18. (roč. VI.). Cf. slovesa třídy V. 3.
Na Slov. říká se: cigániť. Cf. Lhář. L. —
úmyslně tak mluviti, aby kdo nepravdu za
pravdu měl. Blř. -- abs. Vymlouvají smil-
ství, ale lží. Hus I. 439. Píši vám, že nelži ;
Vie, že nelži; Lžúce pro mě; Pravduť pra-
vím a nelžu. Ev. olom. 184., 105., 324., 156.
Lže, jak by premoval. Us. Rgl Bóh je
pravda neomylná, němóže luhati. Glč. II.
109. Kdo sa často prisahá, má obyčej luhati.
Glč. I. 158. Ústa, která lží. Št. Uč. 61. b.
Vizte, lži-liť (já). BO. Lže, kam čert káže.

V Kunv. Msk. — jak. Lže jako noviny.
Us. Šg. Když dobře zelže, jako kdyby
pravdu pověděl. Val. Vck. Pod žertem 1.
Jel. Enc. m. 6. Lže, až Bůh brání. Č. T.
Tkč. Jen směle lži a zdar tě nemine. Pal.
Rdh. III. 286. Nač ty, šuhaj, ke mně cho-
díš, keď ma nikdy neobtúlíš? Lužeš milá,
jako sučka, nespadne mi z tebe ručka. Koll.
Zp. I. 185. Ve všecky hambalky lžete. 1615.
Mus. 1880. 475. Ústa, kteráž ráda lží, za-
bíjejí duši. Št. Kn. š. 112. — čím: ústy.
Kká. L. kým = calumniari, osočovati. Bdl.
— proč. Lžíce pro mne, mluviti budú na
vy. ZN. Nebuduť proň 1., poviem plnú
pravdu. NB. Tč 125. — kdy. Kdo včera
lhal, tomu i zítra se nevěří. Us. Bž.

Lhavý jazyk. Kká. K sl. j. 168.

Lhejšov, a, m., Elhejšov, ves u Ml. Vo-
zíce. Rk. Sl.

Lhenice, Elhenitz, městečko u Netolic ;
Welhenitz, ves u Teplice. Blk. Kfsk. 1350.,
S. N., Sdl. Hr. III. 38., 48., Rk. Sl.

Lhenický Pavel. 1608. Jir. Ruk. 1. 450.

Lherzolith, u, m., nerost. Vz Krč G.
241.

Lhostajnosť, vz Lhostejnost.

Lhostejník, der Gleichgiltige. L nábo-
ženský. Čas. duch. XXIX. 18.

Lhostejnost spisovatelů. Sf. Rozpr. 82.
Lhostejnosti nedati svobody. Výb. II. 731.

Lhostejný = bez péče, nečinný a p. Ta
vdova, ještoj' všie věci osiřela, proto nebuď
1-na, ale pracuj postem ... Št. Kn. š. 89.
L. dle Mkl. = zdlouhavý, ale od zdlouha-
vosti k lhostejnosti není přechod příkrý.
Vm. v Km. 1888. 678.

Lhostiník, a, m. = lhostejník. Rk.

Lhostný = lhostejný. 1603.

Lhota = ulehčení, svoboda, zvůle. 15. stol.
Dal. 85., Pal. III. 377., Bž. 67., Bdl. Obr.
24. Cf. Mkl. Etym. 163. Dal jest lhotu ote
všie roboty. BO. L = statek na jistý čas
od platu osvobozený. Št. Kn. š. 159. Cf.
Ddk. IV. 139, Lhůta, Km. 1877. 820. -
L., místní jm. Lhot jest v Cech. a na Mor.
přemnoho. Za příčinou krátkosti uvedu jen
česká jména: Lhota, ves u Olešnice, u Brt-
nice, u Bystŕice v Brn., u Víškova, u Mar-
kovic, u Drahanovic, u Lipníka, u Třebe-