Předchozí (847)  Strana:848  Další (849) |
|
|||
848
|
|||
|
|||
Otm. Leží ležmem (o nemocném. Jinde ří-
kají; leží pádem). Zlínsky. Brt. D. Na ležmé něco dělati. Laš. Tč. Obilí roste na ležmě, bai na stojmě. Laš. Brt. D. 228. Ležmý. L. havířská práce, Krnmmhälse-
arbeit. Hř. Ležnice, Lesnitz, v Chebsku. Blk Kfsk.
1350., Rk. Sl. Ležovice, smýšleué jm. Jíti do L-vic
(spat). U N. Kdyně. Rgl. Ležúch, a, m. = ležák. Slov. Bern. Bude
sviatok sv. L-cha (vravia tomu, kdo by rád mať často sviatky). Slov. Zátur. Ľgeč, e, f. = léč. Slov. Bern.
L'gečiť = léčiti. Slov. Bern.
L'gek, u, m. = lék. Slov. Bern.
Ľgeska, y, f. = líska. Slov. Bern.
Ľgetati = létati. Slov. Bern.
Lhan, a, m., ves u Radimě v Jičín. Blk.
Kfsk. 536., Sdl. Hr. V. 362., Rk. Sl. Lháuí, slov. luhání, das Lügen. L měkké
dílo, jazyk se vrtí a svědků není. Lpř. Luhání idě jako rak nazpátek. Slov. Tč. Luhání jako rak nazpátek, pravda rovno idě, kdo miluje luhání, ten k zahanbení přijdě; Luhání je špatný oděv, kdo sa za ním zakrývá, ten dlúho svej statečnosti u lidí nemává. Glč. I. 51. Lhanice, e, f. Tam byla dnes 1. (mnoho
se tam lhalo). Us. — L., Lhanitz, ves u Ná- měště. Lhaný; -án, a, o, gelogen. Osv. VII. 871.
Lhář. Cf. Mkl. Etym. 177. Na Mor. a
Slov. říkají cigán, slova lhář téměř ani ne- užívajíce. Brt., Šf. III. 17. Každý 1. musí dobrou paměť míti; Nemáš-li dobré paměti, nebuď lhářem. Exc. Největší 1. je srdce lid- ské. Zpr. Jak čo slubíš a nesplníš, zostaneš luhárom; Kdo je lhárom, ten zlodějem móže býť; Luhár rekel cigánovi, že nechce býť verný. Glč. 1. 47., 272, 11. 246. Lháři se nevěří, byť i pravdu mluvil. Us Tč. Cf'. Most (doď.). Lhářička, y, f. = lhářka. Šm.
Lháriť = lháti. Slov. Ssk.
Lhářský. K luharským rečám nenakloňuj
svého ucha; Luharské věci mluviti nesvědčí; Luhárský jazyk. Glč. 1. 53., II. 124., 257. Lhářstvo. Kdo sa často prisahá, luhár-
stvo mluví zhusta. Slov. Tč. Lhářův, -ova, -ovo, dem Lügner gehö-
rig. Slova lhářova jako vítr vznikají a za- léhají. Zr. Lháti, cf. Mkl. Etym. 177. Dle Bž. 201.
podlé tř. V. 4. a směžďuje kmenové h před příznakem -e a v imperative: lžeš, lže, lžeme, lžete; lži. Jinak dle Gb , jenž praví: Obecně neslyší se jinak, než praes. sg. 1. lžu, pl. 3. lžou. Naproti tomu jazyk spisovný oblíbil si Ihu, lhou, partc, praes. lha, lhouc, lhouce. Tvary obecné lžu, lžou a taktéž partc, lže, lžíc, lžíce jsou však správny i podlé obdob slovanských, strb. ltgati, l'bža. atd., i podlé pravidla staročeského. Násiedují doklady o Praes. sg. 1. lžu (Ižju), přelil, lži, pl. 3. lžu, přehl. lží; parte, praes. lže, Ižúc, přelil. lžíc. 1. os. sg. lžiu, 3. os. pl. lžiú. Ž. klem. 88. 36., 65. 3. Pro správnost forem lžu atd. svědčí také impert. lži, lžete; ke Ihu atd. byl by imperativ lzi, lzěte, novečes. lzete. |
V češí. staré není mu znám doklad pro
tvary lhu, lhú, lha, lhúc, doklady pak ve Slov. Jg. uvedené nepřesahují stol. 16. Jsou to bez pochyby tvary původu pozdějšího a vyvinuly se chybnou analogií: mohu, mohú, moha — móžeš; střehu, střeha, střežeš; peku, peka, pečeš atd. Podlé toho přidělali spi- sovatelé ku lžeš, lže taktéž lhu, lha atd. Vz List. filol. 1879. 55., 1884. 90., Athen. 1888. 18. (roč. VI.). Cf. slovesa třídy V. 3. Na Slov. říká se: cigániť. Cf. Lhář. L. — úmyslně tak mluviti, aby kdo nepravdu za pravdu měl. Blř. -- abs. Vymlouvají smil- ství, ale lží. Hus I. 439. Píši vám, že nelži ; Vie, že nelži; Lžúce pro mě; Pravduť pra- vím a nelžu. Ev. olom. 184., 105., 324., 156. Lže, jak by premoval. Us. Rgl Bóh je pravda neomylná, němóže luhati. Glč. II. 109. Kdo sa často prisahá, má obyčej luhati. Glč. I. 158. Ústa, která lží. Št. Uč. 61. b. Vizte, lži-liť (já). BO. Lže, kam čert káže. V Kunv. Msk. — jak. Lže jako noviny.
Us. Šg. Když dobře zelže, jako kdyby pravdu pověděl. Val. Vck. Pod žertem 1. Jel. Enc. m. 6. Lže, až Bůh brání. Č. T. Tkč. Jen směle lži a zdar tě nemine. Pal. Rdh. III. 286. Nač ty, šuhaj, ke mně cho- díš, keď ma nikdy neobtúlíš? Lužeš milá, jako sučka, nespadne mi z tebe ručka. Koll. Zp. I. 185. Ve všecky hambalky lžete. 1615. Mus. 1880. 475. Ústa, kteráž ráda lží, za- bíjejí duši. Št. Kn. š. 112. — čím: ústy. Kká. L. kým = calumniari, osočovati. Bdl. — proč. Lžíce pro mne, mluviti budú na vy. ZN. Nebuduť proň 1., poviem plnú pravdu. NB. Tč 125. — kdy. Kdo včera lhal, tomu i zítra se nevěří. Us. Bž. Lhavý jazyk. Kká. K sl. j. 168.
Lhejšov, a, m., Elhejšov, ves u Ml. Vo-
zíce. Rk. Sl. Lhenice, Elhenitz, městečko u Netolic ;
Welhenitz, ves u Teplice. Blk. Kfsk. 1350., S. N., Sdl. Hr. III. 38., 48., Rk. Sl. Lhenický Pavel. 1608. Jir. Ruk. 1. 450.
Lherzolith, u, m., nerost. Vz Krč G.
241. Lhostajnosť, vz Lhostejnost.
Lhostejník, der Gleichgiltige. L nábo-
ženský. Čas. duch. XXIX. 18. Lhostejnost spisovatelů. Sf. Rozpr. 82.
Lhostejnosti nedati svobody. Výb. II. 731. Lhostejný = bez péče, nečinný a p. Ta
vdova, ještoj' všie věci osiřela, proto nebuď 1-na, ale pracuj postem ... Št. Kn. š. 89. L. dle Mkl. = zdlouhavý, ale od zdlouha- vosti k lhostejnosti není přechod příkrý. Vm. v Km. 1888. 678. Lhostiník, a, m. = lhostejník. Rk.
Lhostný = lhostejný. 1603.
Lhota = ulehčení, svoboda, zvůle. 15. stol.
Dal. 85., Pal. III. 377., Bž. 67., Bdl. Obr. 24. Cf. Mkl. Etym. 163. Dal jest lhotu ote všie roboty. BO. L = statek na jistý čas od platu osvobozený. Št. Kn. š. 159. Cf. Ddk. IV. 139, Lhůta, Km. 1877. 820. - L., místní jm. Lhot jest v Cech. a na Mor. přemnoho. Za příčinou krátkosti uvedu jen česká jména: Lhota, ves u Olešnice, u Brt- nice, u Bystŕice v Brn., u Víškova, u Mar- kovic, u Drahanovic, u Lipníka, u Třebe- |
||
|
|||
Předchozí (847)  Strana:848  Další (849) |