853

Libiněves, vsi, í. — Libňoves.

Libiny Moravské a Německé, Böhmisch-,
Deutsch-Liebau, ves a městečko u Litovle,
také Čes. a Něm. Libová.

Libisice, dle Budějovice, Libisitz, Liebe-
sitz, ves u Miličovsi v Jičín. Blk. Kfsk.
1353, Rk. Sl.

Libiš, e (od Libicha. Pal. Rdh. I. 132.),
Libisch, ves u Klomína. Tk. IV. 171., Tf.
Odp. 267., Rk. Sl.

Libišany, dle Dolany (od Libicha. Pal.
Rdh. I. 134.), Libischan, ves u Kr. Hradce.
Let. 98., Sdl. Hr. I. 255., V. 43., Rk. Sl.

Libišice, dle Budějovice, Liebeschitz, ves
u Žatče, vz Libčice. Blk. Kfsk. 1145., Sdl.
Hr. V. 260., Rk. Sl.

Libišov, a, m., míst. jm. Arch. VIII.
595.

Líbiti. Cf. Mkl. Etym. 171. — abs Ľú-
bila som, to netajím, ale už dám pokoj za
tým. SI. spv. IV. 143. — co, koho. Líbíš
ty písně? Náš táta ho lúbjá, oni vám mia
slúbjá; Přišel tě k nám, já ho neznám, chtěl
mia lúbiť, já se nedám; Žena lúbí tolary a
já lúbím poháry. Sš. P. 239., 314., 609.
Nelúbila by ťa, ale srdce musí; Potom ťa
já, milý lúbiti zanechám, keď já moju dušu
pánu Bohu oddám Koll. Zp. I. 7., 90. Šepce,
že ma 1'ubiť bude, kým len živý bude. Phld.
IV. 1. 28. Kdo liubí dušiu svoju. Ev. Ľú-
bim ťa, ako holub žitko ; Kto čo ľúbi, tým
sa neotRaví. Slov. Orl. IX. 247., 248. Velmi
se I ubili (milovali). Němc. VII. 23. Co kto
ľúbi, to ho neraz hubí. Rr. MBš. Já som
ťa lúbila, jak holub žitečko. Sl. ps. 134.
Frajíř s frajířkou sa ľúbia. V Podluží.
Brt. Galanečky moje, proč ste vy sa bily ?
Pro tebja, šohajku, že sme ťa lúbily; Aj
bolí mi hlavička, pobila mia matička. Prečo
že ťa pobila ? Keď som teba ľúbila. Sš. P.
232., 302. Offěry ľúbiti. Ž. wit. 50. 18. Že
by som odrazu jednoho lúbila. Sl. ps. 51.
Obě straně k tej smlúvě svolili a tu líbily.
1480. Sd. kn. op. — co komu. Libte sobě
pRavdu neb nelibte. Šf. — jak. Srdce, ktoré
opravdive lúbi, nedbá na reči matkyne, ludí.
SI. ps. 271. — koho jak dlouho. Ľúbil
som ťa za tri roky, aj ťa budem až na
veky. Sl. sp. 10. — se komu. Někomu se
líbí hřeben, někomu, co leze po něm (veš).
U Rychn. Msk. U Klatov. Rgl. Jak sa ti
nelúbím, hledaj si jiného; Už si, děvče, už
si moje, líbí sa mně líčko tvoje: tobě moje
a mně tvoje, líbijá sa nám oboje; Vy sče
sobě vzali, co se vám líbilo, mi si vzaé ně-
dače, co by mne cesilo. Sš. P. 88., 190., 300.
Ani se tobě lib cesta zlých; Králi, rada
má lib se tobě. BO. Když běch mlad, staří
mi se nelíbéchu^a již sem stár, opět mi se
nelíbie mladí. Št. Kn. š. 64. — se komu
jak. Líbí se mu teď třikrát tak, jako před
třemi lety. Sá. Krásné líbí se nám samo
sebou; Jen formy se líbí aestheticky. Dk.
Aesth. 12., 30. Co jest krásné, nutně všem
se líbí. Fk. Ty panenko maličká, ty se mně
hrubé líbíš, jedno oko rybí máš, na druhé
malo vidíš. Sš. P. 364. Bude se to věrné
lúbic. Koll. Zp. I. 18. Bez viery nelze se
jest 1. Bohu; Kdy bychom se jemu všie
věcí líbili; Tak mi se zle berně líbí, že

neviem, co o ni řka. St. Kn. š. 7., 51., 157.
— se komu do koho. Ale třetie mi se
do tebe nelíbí. Pass. mus. 319. Málo se jim
líbí co do koho. Výb. II. 739. Za Št. po-
lož: Kn. š 99. — se komu čím. Čím se
mi líbí umělecké dílo? Dk. Aesth. 31. Bych
se líbil lidem pochlebenstvím, sluha bych
boží nebyl. Hus I. 474. — se komu v čem.
Rúcho krojem lepým činily sobě a líbiec
se v něm. sobě. Št. Kn. š. 84. V tom se mi
nelíbí. Šml. I. 47. — kde. Co se ti na
jiných nelíbí, na sobě netrp. Us. Dejž pa-
nenka Maria, aby se vám u nás líbilo. Šml.
Ej ľúbili šme še. jak hoľubky v lese. Sl.
ps. 160. -— s inft. Co by se jí dělati líbilo
či nelíbilo. Sá.

Libiv, a, m., Libiw, ves u Budějovic. Blk.
Kfsk. 351., Rk. Sl.

Libivinatý, fleischig. Vz Rst. 436.

Líbivosť, i, f. = koketnosť, die Gefall-
sucht. Dk.

Libivý. L. maso, pupa caro. Sv. ruk. 314.
Brav tučný a 1., pecus pingue et macilen-
tum (hubený). BO. Cf. Liběvý.

Líbivý = zamilovaný. Že si budeš hle-
děti jen svého 1-ho řemesla mlynářského,
jehož milostníkem byl ubožec otec tvůj.
Wtr. Obr. z Rakovn. I. 13. To děvče bylo
líbivé. U Rokyc. Frič. U Řenčova.

Libka = milenka. Hdk. C. 379., Pokr.
Z hor. 78.

Libkov, a, m., Lipkow, ves u Nasavrk
a sam. u Čechtic. Blk. Kfsk. 1353., Sdl. Hr.
I. 154.

Libkova Voda, Lipkowawoda, ves u Pel-
hřimova. Sdl. Hr. IV. 371., Rk. Sl.

Libkovice, dle Budějovice. Libkowitz,
Lipkowitz, ves u Roudnice; Liqnitz, ves
u Oseka. Pal. Rdh. II. 403., Tk. IV. 173.,
V. 129., 130., Blk. Kfsk. 9.

Lible, Libel, Liebel, ves u Kostelce n.
Orl. Rk. Sl.

Liblice, dle Budějovice, Liblitz, ves u Č.
Brodu; Lieblitz, ves u Mělníka. Tk. IV.
155., Blk. Kfsk. 1353., Rk. Sl.

Liblín, a, m., Liblin, městečko u Kralo-
vic. Blk. Kfsk. 1353., Rk. Sl.

Liblinský J. L. Vz Knedlhans. S. N.

Libná, é, f., Liebenau, ves u Hořejší Te-
plice. Sdl. Hr. V. 71., 173., Rk. Sl.

Libně = líbezně. L. se usmála. Němc.

Łibnětov, a, m., Liebenthal, ves u Ná-
choda. Blk. Kfsk. 530., Sdl. Hr. V. 362.

Libnič, e, m., Libnitsch, ves u Lišova.
Blk. Kfsk. 350., Rk. Sl.

Libnikovice, dle Budějovice, Libniko-
witz, ves u Smiřic. Sdl. Hr. II. 278., Rk. SI.

Libnov, a, m., Liebow, sam. u Turnova.
Rk. Sl.

Libňoves, vsi, f., Libniowes, dvůr u
Chlumce v Jičín. Rk. Sl.

Libný. Což není libné. Němc. To je holka,
nic jinače než jako : anděl, tak libná, tak
hodná. Němc. V. 248. Znám holku rozto-
mile hovornou, libnou, vtipnou. Shakesp.
Kom. pi. omyl. 29.

Libo. Leč libo leč nelibo nepřátelóm jeho.
Št. Kn. š. 147. L. málo, I. vele. Des. Buď
jim libo nebo žel. Výb. II. 1511.



	853

	Libiněves, vsi, í. — Libňoves. Libiny Moravské a Německé, Böhmisch-, Deutsch-Liebau, ves a městečko u Litovle, také Čes. a Něm. Libová. Libisice, dle Budějovice, Libisitz, Liebe- sitz, ves u Miličovsi v Jičín. Blk. Kfsk. 1353, Rk. Sl. Libiš, e (od Libicha. Pal. Rdh. I. 132.), Libisch, ves u Klomína. Tk. IV. 171., Tf. Odp. 267., Rk. Sl. Libišany, dle Dolany (od Libicha. Pal. Rdh. I. 134.), Libischan, ves u Kr. Hradce. Let. 98., Sdl. Hr. I. 255., V. 43., Rk. Sl. Libišice, dle Budějovice, Liebeschitz, ves u Žatče, vz Libčice. Blk. Kfsk. 1145., Sdl. Hr. V. 260., Rk. Sl. Libišov, a, m., míst. jm. Arch. VIII. 595. Líbiti. Cf. Mkl. Etym. 171. — abs Ľú- bila som, to netajím, ale už dám pokoj za tým. SI. spv. IV. 143. — co, koho. Líbíš ty písně? Náš táta ho lúbjá, oni vám mia slúbjá; Přišel tě k nám, já ho neznám, chtěl mia lúbiť, já se nedám; Žena lúbí tolary a já lúbím poháry. Sš. P. 239., 314., 609. Nelúbila by ťa, ale srdce musí; Potom ťa já, milý lúbiti zanechám, keď já moju dušu pánu Bohu oddám Koll. Zp. I. 7., 90. Šepce, že ma 1'ubiť bude, kým len živý bude. Phld. IV. 1. 28. Kdo liubí dušiu svoju. Ev. Ľú- bim ťa, ako holub žitko ; Kto čo ľúbi, tým sa neotRaví. Slov. Orl. IX. 247., 248. Velmi se I ubili (milovali). Němc. VII. 23. Co kto ľúbi, to ho neraz hubí. Rr. MBš. Já som ťa lúbila, jak holub žitečko. Sl. ps. 134. Frajíř s frajířkou sa ľúbia. V Podluží. Brt. Galanečky moje, proč ste vy sa bily ? Pro tebja, šohajku, že sme ťa lúbily; Aj bolí mi hlavička, pobila mia matička. Prečo že ťa pobila ? Keď som teba ľúbila. Sš. P. 232., 302. Offěry ľúbiti. Ž. wit. 50. 18. Že by som odrazu jednoho lúbila. Sl. ps. 51. Obě straně k tej smlúvě svolili a tu líbily. 1480. Sd. kn. op. — co komu. Libte sobě pRavdu neb nelibte. Šf. — jak. Srdce, ktoré opravdive lúbi, nedbá na reči matkyne, ludí. SI. ps. 271. — koho jak dlouho. Ľúbil som ťa za tri roky, aj ťa budem až na veky. Sl. sp. 10. — se komu. Někomu se líbí hřeben, někomu, co leze po něm (veš). U Rychn. Msk. U Klatov. Rgl. Jak sa ti nelúbím, hledaj si jiného; Už si, děvče, už si moje, líbí sa mně líčko tvoje: tobě moje a mně tvoje, líbijá sa nám oboje; Vy sče sobě vzali, co se vám líbilo, mi si vzaé ně- dače, co by mne cesilo. Sš. P. 88., 190., 300. Ani se tobě lib cesta zlých; Králi, rada má lib se tobě. BO. Když běch mlad, staří mi se nelíbéchu^a již sem stár, opět mi se nelíbie mladí. Št. Kn. š. 64. — se komu jak. Líbí se mu teď třikrát tak, jako před třemi lety. Sá. Krásné líbí se nám samo sebou; Jen formy se líbí aestheticky. Dk. Aesth. 12., 30. Co jest krásné, nutně všem se líbí. Fk. Ty panenko maličká, ty se mně hrubé líbíš, jedno oko rybí máš, na druhé malo vidíš. Sš. P. 364. Bude se to věrné lúbic. Koll. Zp. I. 18. Bez viery nelze se jest 1. Bohu; Kdy bychom se jemu všie věcí líbili; Tak mi se zle berně líbí, že	neviem, co o ni řka. St. Kn. š. 7., 51., 157. — se komu do koho. Ale třetie mi se do tebe nelíbí. Pass. mus. 319. Málo se jim líbí co do koho. Výb. II. 739. Za Št. po- lož: Kn. š 99. — se komu čím. Čím se mi líbí umělecké dílo? Dk. Aesth. 31. Bych se líbil lidem pochlebenstvím, sluha bych boží nebyl. Hus I. 474. — se komu v čem. Rúcho krojem lepým činily sobě a líbiec se v něm. sobě. Št. Kn. š. 84. V tom se mi nelíbí. Šml. I. 47. — kde. Co se ti na jiných nelíbí, na sobě netrp. Us. Dejž pa- nenka Maria, aby se vám u nás líbilo. Šml. Ej ľúbili šme še. jak hoľubky v lese. Sl. ps. 160. -— s inft. Co by se jí dělati líbilo či nelíbilo. Sá. Libiv, a, m., Libiw, ves u Budějovic. Blk. Kfsk. 351., Rk. Sl. Libivinatý, fleischig. Vz Rst. 436. Líbivosť, i, f. = koketnosť, die Gefall- sucht. Dk. Libivý. L. maso, pupa caro. Sv. ruk. 314. Brav tučný a 1., pecus pingue et macilen- tum (hubený). BO. Cf. Liběvý. Líbivý = zamilovaný. Že si budeš hle- děti jen svého 1-ho řemesla mlynářského, jehož milostníkem byl ubožec otec tvůj. Wtr. Obr. z Rakovn. I. 13. To děvče bylo líbivé. U Rokyc. Frič. U Řenčova. Libka = milenka. Hdk. C. 379., Pokr. Z hor. 78. Libkov, a, m., Lipkow, ves u Nasavrk a sam. u Čechtic. Blk. Kfsk. 1353., Sdl. Hr. I. 154. Libkova Voda, Lipkowawoda, ves u Pel- hřimova. Sdl. Hr. IV. 371., Rk. Sl. Libkovice, dle Budějovice. Libkowitz, Lipkowitz, ves u Roudnice; Liqnitz, ves u Oseka. Pal. Rdh. II. 403., Tk. IV. 173., V. 129., 130., Blk. Kfsk. 9. Lible, Libel, Liebel, ves u Kostelce n. Orl. Rk. Sl. Liblice, dle Budějovice, Liblitz, ves u Č. Brodu; Lieblitz, ves u Mělníka. Tk. IV. 155., Blk. Kfsk. 1353., Rk. Sl. Liblín, a, m., Liblin, městečko u Kralo- vic. Blk. Kfsk. 1353., Rk. Sl. Liblinský J. L. Vz Knedlhans. S. N. Libná, é, f., Liebenau, ves u Hořejší Te- plice. Sdl. Hr. V. 71., 173., Rk. Sl. Libně = líbezně. L. se usmála. Němc. Łibnětov, a, m., Liebenthal, ves u Ná- choda. Blk. Kfsk. 530., Sdl. Hr. V. 362. Libnič, e, m., Libnitsch, ves u Lišova. Blk. Kfsk. 350., Rk. Sl. Libnikovice, dle Budějovice, Libniko- witz, ves u Smiřic. Sdl. Hr. II. 278., Rk. SI. Libnov, a, m., Liebow, sam. u Turnova. Rk. Sl. Libňoves, vsi, f., Libniowes, dvůr u Chlumce v Jičín. Rk. Sl. Libný. Což není libné. Němc. To je holka, nic jinače než jako : anděl, tak libná, tak hodná. Němc. V. 248. Znám holku rozto- mile hovornou, libnou, vtipnou. Shakesp. Kom. pi. omyl. 29. Libo. Leč libo leč nelibo nepřátelóm jeho. Št. Kn. š. 147. L. málo, I. vele. Des. Buď jim libo nebo žel. Výb. II. 1511.