854

Libobytný, schönbewohnlich. L. kraj.
Mor. Or. 119.

Liboc, e, f. Liboc Hořejší, Ober-Libotz,
ves u Prahy u Břevnova (u sv. Markéty).
Tk. IV. 171., V. 202., 203., 158., Tf. Odp.
267., Rk. Sl.

Libocký z Libé Hory, rod patricijský
v 16. a 17. stol. v Praze. S. N.

Liboč, e, f., Libotsch, ves u Strakonic;
Leibitsch, v Chebsku. Blk. Kfsk. 423., Rk.
Sl.

Libočany, dle Dolany, Libotschan, ves
u Žatče. Tk. V. 176., Blk. Kfsk. 86., 102.,
Rk. 81.

Libočasoměrnosť, i. f. Dk. Poet. 322.

Libodech, u, m., der anmuthige Hauch,
Athem. L-chy poupat, Hdk., flory. Čch. Br.
82.

Libodechý, lieblich hauchend. Lpř., Osv.
V. 757. L. sen, Ndr., palma. Kká. K. sl. j.
220.

Libodřice (Libodržice), dle Budějovice,
v Čásl. Blk. Kfsk. 1353., Sdl. Hr. I. 207.,
Rk. Sl.

Libodyšný = libodechý. Šml. I. 17.

Liboháj, e, m., der Augarten, sady u Po-
ličky kolem tamních lázni; park u Chotě-
boře. Řvn. 532.

Libohlásek, ska, m., euphone, pták. L.
fijalový či guttaramu, e. violacea. Brm. II.
2. 402.

Libohlasný. Lšk., Pal. Rdh. I. 437. L.
zvuk. Msn. Or. 85.

Libohlasý = libohlasný. Čch. Bs. 150.
L. harfa. Hol. 398.

Libohlučný, lieblich tosend. Jekot 1.
Šf. Tatr. m. 18.

Libohoušť, vz Libhošť. Rk. Sl.

Libochna, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 122.

Liboehov, a, m. L. Horní a Dolní, Ober-,
Unter-Libochau, vsi u Horní Bobrové. Blk.
Kfsk. 1353. — Na L-vě = pozemky u Pro-
tivína. BPr.

Libochová, é, f, sam. u Písku.

Libochovany, dle Dolany, Libochowan,
ves u Lobosic. Pal. Rdh. II. 208., Blk. Kfsk.
1353., Sdl. Hr. IV. 80., Rk. Sl, Arch. VIII.
595.

Libochovice, dle Budějovice, Libocho-
witz, mě. v Slánsku. Pal. Rdh. II. 127., Tk.
IV. 309., V. 87., 149., Sdl. Hr. III 46., VI.
161., Rk. Sl., Arch. VIII. 522., Tk. Žk. 198.,
Blk. Kfsk. 1353., S. N.

Libochovický = dr. Jan Ev. Purkyně.

Libochovičky, pl., f., Libochowitschek,
ves u Středokluk. Rk. Sl. V L-kách pro-
dali pouť do Řetovic. Vz Sbtk. Krat. h.
66.

Libochovský Flor. Blk. Kfsk. 1353.

Libochutnosť, i, f., Wohlschmackhaftig-
keit, f. Kutn.

Libochutný, wohlschmackhaft, wohl-
schmeckend. Dch. L. víno. Koll. III. 189.

Libojemný, lieblich zart. L. dílo. Koll.
III. 286.

Libolist, u, m., centunculus minimus, der
Klinker, rostl. Šm.

Liboměřice, dle Budějovice, Libomie-
řitz, ves u Chrudimě. Blk. Kfsk. 923., Sdl.
Hr. 154.

Libomíř, e, f., nyní Luboměř, Lieben-
tbal, ves u Libavy.

Libomluvec, vce, m., der Wohlredner.
Šm.

Libomluvnosť, i, f., die Wohlredenheit.
Sm.

Libomoudrosť, i, f, die Wohlweisheit.
Šm.

Libomoudrý, philosophisch. Šm.

Libomrav, u, m. = jemný, krásný mrav,
Bonton, m. Zkr., Džl. L. společenský. Šml.

Libomudrc Šf. III. 572.

Libomyšl, e, f. (od Libomysla. Pal. Rdh.
I. 131., Arch. VIII. 595., Rk. Sl., Sdl. Hr.
VI. 277.

Liboň, e, m. = milenec, der Geliebte.
Šm.

Libonice, dle Budějovice, Libonitz, ves
u Hořic. Blk. Kfsk. 1353., Sdl. Hr. V. 362.,
Rk. Sl.

Liboňov, a, m., Siesdorf, ves u Chaba-
řovic. Rk. Sl.

Libopáchnoucí, wohlduftend.

Liboplynný, wohlfliessend. L. řeč, Všk.,
píseň. Dch.

Liboproudý, wohlströmend, wohlflies-
send. Lpř.

Libor, u, m., die Lantane, rostl. L. obe-
cný, 1. camara, kolcatý, 1. aculeata, čajový,
1. pseudothea. Vz Rstp. 1202. —- L., a, m.,
os. jm. křestně. Rk. Sl.

Libořečný, wohlredend. Šmb. S. I. 347.
L. slovenský jazyk. Ntr. VI. 215.

Liboretný = libých rtů, schónlippig. Kaln.

Libořez, a, m., Libožez, ves u Plavska.

Libořice v Žatecku. Blk. Kfsk. 1353.,
S. N , Rk. Sl.

Liboříčný, wohlfliessend. Lpř.

Libori-us, a, m. 1777. Jg. H. 1. 2. vyd.
593. Sv. L ria bratrstvo; Sv. L. chrání od
kamene. Vz Zbrt. 244.

Liborka, y, f., sam. u Velkého Břev-
nova u Prahy. Rk. Sl.

Liboskladný, harmonisch. Šm.

Liboslastí, n. (stačí: slasť). Vký.

Liboslav, ě, f. Pal. Rdh. I. 130. Jan
Hlavsa z L-vě. Bart. 330.

Libosmavý, lieblich lächelnd. L. zloba.
Cch. Sl. 13.

Libosněn, a, m. Sdl. Hr. VI. 148.

Libost z 1'ubosť. Bž. 42. L. = zalíbeni
atd. Berte dle libosti, nach Belieben; Jest
mu to k 1-sti. Dch. Kdykoli mu k tomu
přijde 1. Sá. To hříbě pro svoju 1. Us. Té.
Byla mu k libosti (líbila se mu). U Rychn.
Ptřk. Nemám k tomu libosti. Er. P. 313.
Každý člověk musí mať nejakú libôstku.
Slov. Zátur. Můžeš si vybírať, co chceš,
k libosti. Sš. P. 597. Učiníce to pro přá-
telské libosti ukázání. 1515. Mus. 1880. 490.
Komu sě já mám k 1-sti stavěti? NB. Tč.
225. L. si měl v světské psotě. Smil v.
2037. L. sú měli k Alexandrovi. BO. Činiti
boží 1.; Míti v něčem 1.; L. někomu uči-
niti ; Když člověk má 1. přielišnů v rúše
krásném. Št. Kn. š. 37., 56., 126., 164. —
L. = rozkoš. Jde-li hladovému 1. z poží-
vaní jídla. Kos. Ol. I. 235. A toho požívá
k své 1-sti. Půh. II. 261. L. tělesná, svět-
ská. Št. Kn. š. 36., 63., 96. Malá 1., ještoj'