855

v hřieše. Ib. 185. Žádají se pro tělesnu 1.
oženiti. Št. Kn. š. L. dotčení toho. Ib. —
L. = láska. Neměl k ní 1. U Domažl. Dšk.
Z velikej lúbosti nikdy nic nebývá; Kdze
najvekša lúbosć, tam se neseberu (za sebe
nedostanou); Preto nás spájá žára slniečka,
že sa vokradla lúbosť, luběnka nám do sr-
dienka. Sl. ps. 125., 119., 48. Bože, Bože,
kam tá ľúbosť ľahko by doniesla! Bl. Ps. 64.
Ľúbosť, Bože, lúbosť však je preveliká, kde
se rozpomuože, umorí človeka; Byla by
som neverila, že by lúbosf zaškodila. Koll.
Zp. I. 91., 97.

Libostný. Č. Kn. š. 188.

Libostrom, u, n. L. zprorážehý, philo-
dendron fenestratum. Ves. IV. 160.

Libosvar, a, m., os. jra. Arch. IV. 381.,
Sdl. Hr. II. 125.

Libosváry, dle Dolany, Liboswar, ves
u Bystřice pod Hostýnem. Rk. Sl.

Libosvornosť, i, f., der Wohleinklang.
Šm.

Libosvorný, harmonisch. Šm.

Libošavice. Cf. Arch. VIL 321.

Libošín hrad. Cf. Smb. S. I. 311., S. N.
XI. 200., Rk. SI.

Libošovice, dle Budějovice, Liboscho-
witz, ves u Sobotky. Blk. Kfsk. 789., Rk.
Sl.

Libota, y, f. — libost. L. hříšná; L-tám
žádostivosti se podmaniti. Sš. L. 100., Sš.

I. 85.

Libotati se. Slyš, jak tráva šepotá, jak
se lupeň libotá. Sš. Bs. 34. Na čí straně při
zdavkách svíce iibotají nebo zhasnou, ten
ze snoubenců dříve zemře. Val. Vck. — L.
se = lesknouti se, blinzen, funkeln. U Niv-
nice a j. Kch. U Val. Meziř. Tč. Jedú páni,
jedů brněnskú silnicú, až sa jim šablenky
na boku libocú. Sš. P. 88., Brt. N. p. I. 131
Světla, hvězdy se libotají (kmitají). Val.
Vck.

Libotěnice, dle Budějovice, Liboteinitz,
ves n Terezína. Arch. I. 501., Rk. Sl.

Libotoký, tvQoog, schönfliessend. Lpř.

Libotov, a, m., Liebthal, ves u Králové
Dvora. Blk. Kfsk. 1062., Sdl. Hr. I. 146.,

II. 245., V. 82., Rk. Sl.
Libotrudný, sanfttraurig. Sm.
Libotyně, ě, f., Libotin, ves u Vamberka.

Sdl. Hr. IV. 306., Rk. Sl.

Libouchec, chce, m., Königswalde, ves
u Podmokel. Pal. Rdh. II. 412., Blk. Kfsk.
53., Rk. Sl.

Liboumný- wohlverständig.

Libouň, é, f., Libaun, ves u Vlašimě.
Blk. Kfsk. 516., Sdl. Hr. IV. 196.. Rk. Sl.

Liboúst, a, m., der Liebmund (svatý).
Sd.

Libouš, e, f.. Liebisch, ves u Kralup
v Chomút., Rk. Sl., Blk. Kfsk. 1211.; les
u Soběslavě.

Libov, a, m., Libein, ves u Mohelnice.
Vz Libina.

Libová, é, f. L. Stará, Altliebe, ves
u Berouna v Sternbersku; L. Moravská a
Německá, vz Libiny. S. N.
Libovati. —- co. Jedni to atd. Bl. 113.
Česť 1., an Ehre Wohlgefallen finden. Dch.
— si co: libé a pohodlné věci. Kom. —

si v čem. L. si v sobě. Mz. 86. Tam plachá
mysl panuje, kde sobě kdo v čem libuje.
Lpř.

Libovec, vce, m., gymocladus, Chicot,
rostl. L. kanadský, g. canadensis. Rstp.
441.

Libověz, Libowitz, ves \ Bolesl. Blk.
Kfsk. 782., Rk. Sl.

Libovice, Libowitz, ves u Slaného. Blk.
Kfsk. 430., Rk. Sl.

Libovický, os. jm. Blk. Kfsk. 1353.

Liboviz, e, f., Libowis, ves u Mšena.

Libovláda, y, f., die Willkürherrschaft,
lépe: vláda neobmezená, prostovláda, neboť
libý ve složeni znamená milý. Cf. Prosto-
pášný, Prostořeký. Brs. 2. vd. 231.

Libovládný, wüll kürlich waltend. L.
zvůle. Msn. Or. 146. Cf. Libovláda.

Libovnice, e, f. = milovnice. Kld. 146.

Libovník, a, m. = milovník. Mor. Tč.

Libovolně, willkürüch. L. jednati. Mus.
1880. 186. Cf. Zvolně a Libovůle.

Libovolný, beliebig. L. čára, bod. Nz.
Cf. Zvolný a "Libovůle.

Libovoň, ě, f., hedyosmum, das Hedy-
osmum, rostl. L. nachýlená, h. nutans, strom-
kovitá, h. arborescens, sivá, h. bonplandi-
anuro. Vz Rstp. 1446.

Libovonnosť. Až opojíš duši 1-stí. Pl.
I 201.

Libovonný. Dcb., Čch. Mch. 47. Květů
1. dech. Čch. Bs. 83. L. lupen, Šml., rosa.
Šf. T. M. 20.

Libovský. L. planina vých. od Olomouce.
Km.

Libovůle, z něm., lépe; zvůle, neboť libý
ve složení znamená milý. Brs. 2. vd. 231.
Cf. Libovláda. L-li něco zůstaviti. KB. IV.

Libovůlista, y, m. = kdo podlé své libo-
vůle jedná (žertem). Us. Stč.

Libovůně, ě, f., lieblicher Geruch. Bendi
I. 196.

Libový, zlínsky lubivý. Brt.

Libozářící, lieblich strahlend. L. naděje.
Msn. Or. 6.

Libozištnosť, i, f., die Eigennützigkeit.
Šm.

Libozištný, eigennützig. Šm.

Libozjevný, wohloffenbar. Kol. Monika
71.

Liboznět, u, m., lieblicher Brand. Pl. I.
163.

Libozpěvnosť, i, f., die Wohlsingbarkeit.

Libozpěvný zvuk, lieblich singend, klin-
gend. Šf. T. M. 21.

Libozvučarení, n., die Wohlklangma-
cherei. Kos.

Libozvučka, y, f.= hudební nástroj
plechový, das Euphonion. Dch.

Libozvučný. Pal. Rdh. I. 437. L. piano,
Šml. I. 73., proud veršů. Mour.

Libozvuk. O 1-ku vz Vor. St. 47.

Libozvukař, e, m., der Liebhaber des
Wohlklangs.

Libozvukařský. L. stanovisko (ve filo-
logii, voliti slova zvuku milá). Kos.

Libozvukpsť, i, f., der Wohlklang, die
Konsonanz. Šm.

Libozvuký = libozvučný. L. rým, verš.
Dk.