856

Libožez, vz Libořez, Rk. Sl.

Libra zlata. BO. L. = 56 dek (dekagram-
mů). Cf. Schd. I. 27., Mkl. Etym. 168. L.
mincovná. KP. IV. 288.

Librace měsíce. Cf. Stč. Zem. 212.-214.

Librantice, dle Budějovice, Librantitz,
ves u Smiřic. Blk. Kfsk. 707., Sdl. Hr. II.
278., Rk. Sl.

Librettista, y, m. — skladatel librett.

Libri erectionum. Sbn 542.

Libí'ice, Libritz, ves u Černilova; ho-
spoda u Mníška. Blk. Kfsk. 707., Sdl. Hr.
II. 278, Rk. Sl.

Libřička, vz Libra.

Librostopa, y, f., das Fusspfund. Vz
KP. IL 11., 345., ZČ. I. 252., Mj. 71., Schd.

I, 36.

Libský Mlýn, Lipsker Mühle, mlýn u Se-
dlčan.

Libšček = libeček. Laš. Tč.

Libšer, řra, m., os. jm. čes. malířů.

Libštat, a, m., Liebstadtel, městečko
u Lomnice v Jičín. Blk. Kfsk. 778., Sdl.
Hr. V. 362., Rk. Sl.

Libštein, a, m., ves u Jevíčka; sam.
hrad u Liblína u Kralovic. Tk. IV. 732.,
VI. 202., Blk. Kfsk. 127., S. N., Sdl. Hr.

II. 278., Rk. Sl.
Libšteinský, vz Kolovrat.

Libtany, zašlá ves mor. D. ol. X. 228.

Libuň od Libuna. Vz Pal. Rdh. I. 131.,
Tk. V. 114, 169., Blk. Kfsk. 535, Sdl. Hr.
V. 207., 261., Rk. Sl.

Libunec, nce, m., Libunetz, ves u Ji-
čína. Blk. Kfsk. 1354., Sdl. Hr. V. 363.,
Rk. Sl.

Libunka, y, f., říčka na Turnovsku. BPr.

Libuňský potok. Tk. VII. 214.

Liburnská loď. Vz Vlšk. 319.

Libůstkář, e, m., der Liebhaber, der an
gewissehdingen ein besonderes Gefallen
findet. Šm.

Libůstkářství, n., die Liebhaberei. Mus.
1880., 439., Ntr. VI. 317.

Libuš, Loibes, ves v Dol. Rakousích. Šb.

— L., ves u Vinohrad u Prahy. Rk. Sl. —
L , os. jm. Půh. I. 195., D. ol. II. 530.

Libuša, e, f. = kraví jm. na Val. Vck.,
Kld. I. 17. -- L. hra = čančarák. Sš. P.
764.

Libuše, Libusch, ves u Štěpánova v Olom.

— L., almanach. Bačk. Písm. I. 613. —L.,
os. jm. Dal. 8.—15., 20., 174., Šf. Strž. U.
431. Báji o L-ši vz v Sbtk. Výkl. 42. L.,
Amalie. Šd.

Libušica, e, f., míst. jm. na Slov. P. Kal.

Libušin, a, o. L. dvór, soud, proroctví.
Vz Dal 9.—10., 14.--15., Sbn. 23., 32., 33.,
37., 81., Pyp. K. I. 24., 102 , 353., II. 542.,
Ukaz. 51., List. fil. I. 240, Rk. Sl.

Libušin, a, m., Libošín, Liboschin, ves
u Slaného (u Smečna. Od Libuše. Pal. Rdh.
I. 134.). — L. = zřícenina u Libochovic
S. N. XI. 502., Blk. Kfsk. 1354, Rk. SI.

Libušinka, y, f., pivovár na Vyšehradě
v Praze. Rk. Sl.

Libuška, y, f. = kachnička. Mor. Šd. —
L. — Libuše. Pojď sem, L-ko! Us.

Libverda, y, f. = lázeň, místo v Čech.
Kram. Slov., S. N.

Libý. Vz Mkl. Etym. 171. Jestliť se mnú
boj lib. Kar. 114. L. cit, Dk. P. 119., pocit,
hlas, Šml., ton. Lpř. Jakožť libo jest. Št.
Kn. š. 39. — komu. Snad si mohu mysliť,
co rai libo? Sá. A to je ta ryba mému srdci
libá, Sš. P. 46. Byla jest jim libá moc jeho.
BO. Coby libého bylo Bohu; Což jest jemu
libé, to vždycky činím. ZN.Kohož mně libo,
toho oklamáš pro mne. Št. Kn š. 18. —
kde. Ty věci, které jsú před ním libé, Či-
níme. Hus II. 193. — s inft Libý slyšeti
Pass. mus. 467.

Libyně, ě, f., Libin, ves u Lubence; L.
Vysoká, Hoch-Libin, ves u Jesenic. Rk. Sl.

Lica, e, f., Licus, řeka v Bavor. Sl. let.
VI. 39.

Licátko, a, n. = tvářička. V Domažl.
Dšk., Rgl.

Líce. Ž. wit. 31. 9., Bž. 106., Šf. III. 645.,
Mkl. Etym. 169., Mz. v List. filol. 1882. 209.
U Nové Kdýně líce, ete, n., pl. lícata. Rgl.
Důlek v líci, die Backengrube. Us. A často
uzří bledou líc. Ntr. VI. 92. Tobě dobře,
můj synečku, a mně ne, tobě líčka červe-
ňajú a mně ne, tobě líčka červeňajú jak
červená růžička a mně líčka červeňajú jak
zelená travička. Val. Vck. Postava smut-
ného líce. Alx. BM. v. 35. (HP. 82.). Pro
ty hubené kvasnice jsi otlučen božieho líce.
Hr. ruk. 413. V hlavě neduh, nemoc v očí,
v nose, v lícu i v obočú. Hr. ruk. 429.
Člověk dvojího líce ( = ramenář). Žena v líci
červená je zlá. Vz Výb. I. 960. — L. —
osoba. Petře, vděj meč v jeho nožnice, ne-
možeš obrániti mého líce. Hr. ruk. 233. —
L. obřiťné. Políbili ste mne v zadní líce;
Nejsi hoden, abychom ti zadní líce líbali.
NB. Tč. 254. — L. = pravá, přední strana
věci, die Narbenseite, der Narben. Líc
křehký, spröde N, mdlý a měkký, matt
und weich, nepěkný, drobný, fein, dělaný,
künstlich, přirozený, natürlich, hladký, glatt,
jasný, klar, otevřený, offen, nevolněný, los,
pružný, prall, tvrdý, hart, drsný, rauh, hrubý,
grob, fialový, violett; l. proráží, schlägt
durch; 1 má býti hladký, měkký, pravi-
delného tvaru perlovitého, vypuklý ; na líci
jsou pory (potnice, pichy, rupjce) značně
užší; jemný 1. se scvrká. Šp. L. hradby,
die Face, Čsk., NA. III. 142., peníze, mince
(avers), NA. IV. 53., Mus. 1880. 391., pilíře,
NA. IV. 228., soustRuhu (die Wange), svě-
ráku, Včř. Z. II. 57., 19. Na líce a na Ruby
obrátiti. Laš. Tč. Juž dosti znáš čsti líce.
Anth. I. 3. vd. 34. Kněz ku poslu líc (če-
lem k němu) přistupi. Ciesař ku Praze líc
horou (čelem horou) jdieše. Dal. 117., 118.
Cf Slb. XLIII. - L. = corpus delicti. Za
lícem dovedený polož: , kteréhož corpus de-
licti tedy před rukama byl. Cf. Pal. Rdh. II.
231., Pal. Děj. I. 2. 277. Ano samo slovo
énavtoq,ů()m in flagranti, in ipso facto, či
vlastně in ipso furto, po česku při líci, se
jim na Jana nepřipadati vidí. Sš. J. 137.
Licejník, u, m., prosapis, Klapperapfel-
baum, m. Šm.

Licek, cka, m., os. jm. Arch. III. 495.,
VIII. 412., Pal. Rdh. I. 122., D. ol. III. 59.,
Blk. Kfsk. 1354., S. N., Sdl. Hr. II. 278.,
V. 363.



	856

	Libožez, vz Libořez, Rk. Sl. Libra zlata. BO. L. = 56 dek (dekagram- mů). Cf. Schd. I. 27., Mkl. Etym. 168. L. mincovná. KP. IV. 288. Librace měsíce. Cf. Stč. Zem. 212.-214. Librantice, dle Budějovice, Librantitz, ves u Smiřic. Blk. Kfsk. 707., Sdl. Hr. II. 278., Rk. Sl. Librettista, y, m. — skladatel librett. Libri erectionum. Sbn 542. Libí'ice, Libritz, ves u Černilova; ho- spoda u Mníška. Blk. Kfsk. 707., Sdl. Hr. II. 278, Rk. Sl. Libřička, vz Libra. Librostopa, y, f., das Fusspfund. Vz KP. IL 11., 345., ZČ. I. 252., Mj. 71., Schd. I, 36. Libský Mlýn, Lipsker Mühle, mlýn u Se- dlčan. Libšček = libeček. Laš. Tč. Libšer, řra, m., os. jm. čes. malířů. Libštat, a, m., Liebstadtel, městečko u Lomnice v Jičín. Blk. Kfsk. 778., Sdl. Hr. V. 362., Rk. Sl. Libštein, a, m., ves u Jevíčka; sam. hrad u Liblína u Kralovic. Tk. IV. 732., VI. 202., Blk. Kfsk. 127., S. N., Sdl. Hr. II. 278., Rk. Sl. Libšteinský, vz Kolovrat. Libtany, zašlá ves mor. D. ol. X. 228. Libuň od Libuna. Vz Pal. Rdh. I. 131., Tk. V. 114, 169., Blk. Kfsk. 535, Sdl. Hr. V. 207., 261., Rk. Sl. Libunec, nce, m., Libunetz, ves u Ji- čína. Blk. Kfsk. 1354., Sdl. Hr. V. 363., Rk. Sl. Libunka, y, f., říčka na Turnovsku. BPr. Libuňský potok. Tk. VII. 214. Liburnská loď. Vz Vlšk. 319. Libůstkář, e, m., der Liebhaber, der an gewissehdingen ein besonderes Gefallen findet. Šm. Libůstkářství, n., die Liebhaberei. Mus. 1880., 439., Ntr. VI. 317. Libuš, Loibes, ves v Dol. Rakousích. Šb. — L., ves u Vinohrad u Prahy. Rk. Sl. — L , os. jm. Půh. I. 195., D. ol. II. 530. Libuša, e, f. = kraví jm. na Val. Vck., Kld. I. 17. -- L. hra = čančarák. Sš. P. 764. Libuše, Libusch, ves u Štěpánova v Olom. — L., almanach. Bačk. Písm. I. 613. —L., os. jm. Dal. 8.—15., 20., 174., Šf. Strž. U. 431. Báji o L-ši vz v Sbtk. Výkl. 42. L., Amalie. Šd. Libušica, e, f., míst. jm. na Slov. P. Kal. Libušin, a, o. L. dvór, soud, proroctví. Vz Dal 9.—10., 14.--15., Sbn. 23., 32., 33., 37., 81., Pyp. K. I. 24., 102 , 353., II. 542., Ukaz. 51., List. fil. I. 240, Rk. Sl. Libušin, a, m., Libošín, Liboschin, ves u Slaného (u Smečna. Od Libuše. Pal. Rdh. I. 134.). — L. = zřícenina u Libochovic S. N. XI. 502., Blk. Kfsk. 1354, Rk. SI. Libušinka, y, f., pivovár na Vyšehradě v Praze. Rk. Sl. Libuška, y, f. = kachnička. Mor. Šd. — L. — Libuše. Pojď sem, L-ko! Us. Libverda, y, f. = lázeň, místo v Čech. Kram. Slov., S. N.	Libý. Vz Mkl. Etym. 171. Jestliť se mnú boj lib. Kar. 114. L. cit, Dk. P. 119., pocit, hlas, Šml., ton. Lpř. Jakožť libo jest. Št. Kn. š. 39. — komu. Snad si mohu mysliť, co rai libo? Sá. A to je ta ryba mému srdci libá, Sš. P. 46. Byla jest jim libá moc jeho. BO. Coby libého bylo Bohu; Což jest jemu libé, to vždycky činím. ZN.Kohož mně libo, toho oklamáš pro mne. Št. Kn š. 18. — kde. Ty věci, které jsú před ním libé, Či- níme. Hus II. 193. — s inft Libý slyšeti Pass. mus. 467. Libyně, ě, f., Libin, ves u Lubence; L. Vysoká, Hoch-Libin, ves u Jesenic. Rk. Sl. Lica, e, f., Licus, řeka v Bavor. Sl. let. VI. 39. Licátko, a, n. = tvářička. V Domažl. Dšk., Rgl. Líce. Ž. wit. 31. 9., Bž. 106., Šf. III. 645., Mkl. Etym. 169., Mz. v List. filol. 1882. 209. U Nové Kdýně líce, ete, n., pl. lícata. Rgl. Důlek v líci, die Backengrube. Us. A často uzří bledou líc. Ntr. VI. 92. Tobě dobře, můj synečku, a mně ne, tobě líčka červe- ňajú a mně ne, tobě líčka červeňajú jak červená růžička a mně líčka červeňajú jak zelená travička. Val. Vck. Postava smut- ného líce. Alx. BM. v. 35. (HP. 82.). Pro ty hubené kvasnice jsi otlučen božieho líce. Hr. ruk. 413. V hlavě neduh, nemoc v očí, v nose, v lícu i v obočú. Hr. ruk. 429. Člověk dvojího líce ( = ramenář). Žena v líci červená je zlá. Vz Výb. I. 960. — L. — osoba. Petře, vděj meč v jeho nožnice, ne- možeš obrániti mého líce. Hr. ruk. 233. — L. obřiťné. Políbili ste mne v zadní líce; Nejsi hoden, abychom ti zadní líce líbali. NB. Tč. 254. — L. = pravá, přední strana věci, die Narbenseite, der Narben. Líc křehký, spröde N, mdlý a měkký, matt und weich, nepěkný, drobný, fein, dělaný, künstlich, přirozený, natürlich, hladký, glatt, jasný, klar, otevřený, offen, nevolněný, los, pružný, prall, tvrdý, hart, drsný, rauh, hrubý, grob, fialový, violett; l. proráží, schlägt durch; 1 má býti hladký, měkký, pravi- delného tvaru perlovitého, vypuklý ; na líci jsou pory (potnice, pichy, rupjce) značně užší; jemný 1. se scvrká. Šp. L. hradby, die Face, Čsk., NA. III. 142., peníze, mince (avers), NA. IV. 53., Mus. 1880. 391., pilíře, NA. IV. 228., soustRuhu (die Wange), svě- ráku, Včř. Z. II. 57., 19. Na líce a na Ruby obrátiti. Laš. Tč. Juž dosti znáš čsti líce. Anth. I. 3. vd. 34. Kněz ku poslu líc (če- lem k němu) přistupi. Ciesař ku Praze líc horou (čelem horou) jdieše. Dal. 117., 118. Cf Slb. XLIII. - L. = corpus delicti. Za lícem dovedený polož: , kteréhož corpus de- licti tedy před rukama byl. Cf. Pal. Rdh. II. 231., Pal. Děj. I. 2. 277. Ano samo slovo énavtoq,ů()m in flagranti, in ipso facto, či vlastně in ipso furto, po česku při líci, se jim na Jana nepřipadati vidí. Sš. J. 137. Licejník, u, m., prosapis, Klapperapfel- baum, m. Šm. Licek, cka, m., os. jm. Arch. III. 495., VIII. 412., Pal. Rdh. I. 122., D. ol. III. 59., Blk. Kfsk. 1354., S. N., Sdl. Hr. II. 278., V. 363.