Předchozí (856)  Strana:857  Další (858) |
|
|||
857
|
|||
|
|||
Licemerník. V MV. nepravá glossa. Pa.
Lícen, die Schilderung. L. krajin, die
Landschaftsschilderung. Mour. L. domku = líc. Řezn. Ĺíceti. Bž. 10., 40., 198. Léču vedlé lé-
čeju. Jak kdo lécí, tak vybírá. Smil. — co. Aby nástrahy své léceti mohl. Sš I. 49. — co komu. Že sú vycházeli ze lstí, ješto sú jim jejich nepřietelé léceli. Každému lécejí osidla. Št. Kn. š. 161., 196. Kto osidlo ji- ným léče. Alx. H. 2 b. — nač. Budeš li ješče lítati, budu na tebe lícati; nalícám na tě žitný klas, dostanu tebe brzo zas. Sš. P. 250. Licibořice, dle Budějovice, Litzibořitz,
ves u Nasavrk. Cf. Lučibořice. Rk. Sl. Líčidlo, a, n., narcissus. Byl. 15. stol.
Licince, pl., míst. jm. v Uhřích. Let.
Mt. S. IX. 1. 42. Licitací, n. Kdy pak bude to 1. U Cho-
cerad. Vk. Licitacija, e, f. = licitace. Laš. Tč.
Lícka, y, f. = pasť na myši, die Maus-
falle. U Rychn. Msk. Licko, a, n., dvůr. Arch. I. 528. —- z Licka.
Vz Brikcí. Správně: Zlicsko. Výb. II. 1323. Licměrný, vz Licoměrný.
Lícnatý = hladký. L kámen = aspoň
po jedné straně hladký, jehož netřeba okře- sávati. Slez. Šd. Lícní kosť, der Angenknochen, úhel hlavy,
der Gesichtswinkel, Dch., Šv., Stč. Zem. 841., Prm. IV. 206., dutina ústní mezi líci a zuby. List. filol. 1888. 19. — L. = mající líc. Opuka jest dosti lícná a ložná. Zpr. arch. IX. 26. L. rovina pilíře. NA. IV. 228. Trans- parenty lícními nápisy a chronostichy ozdo- bené. Kol). IV. 142. Lícný = pěkný. Us. u Kvasin. L. holka.
Us. Vk. Líco, a, n. = líce. Bž. 17., Laš. Tč.
Licomělice, dle Budějovice, vz Více-
milice. Blk. Kfsk. 703., Rk. Sl. Licoměr, a, m. = kdo mění líce. Vz Li-
coměrník. Licoměrec, rce, m. = licoměrnlk. Tudy
1-rcem a pokrytcem býti se jeví. Sš. II. 139. — Sš. L. 150. Licoměrenství, n. = licoměrnictví. Šm.
Licoměřice, dle Budějovice, Litzomie-
řitz, ves u Čáslavě. Licoměřictvo = licoměrnosť. Krnd. 215.
Licoměrník. Bž. 24. L-níče! ZN. Čf. Lico-
měr, Licoměrec. Licoměrniti = licoměřiti. Rk.
Licoměrný. L pokrytec. Št. Kn. š. 134.
Licoměrsko, a, n., Litzomiersko, sam.
u Vlašimě. Rk. Sl. Licovačka, y, f. = dřevo licovací k lí-
cování usní, zum Glätten, das Narbenholz. Vz Líce (líc). Matj. 45. Licovadlo, a, n. = licovačka. Šp.
Lícový = lícní. Šm.
Licras, a, m. = kdo se často přepospíchá,
třeštidlo. To je bláznivý 1. U Rychn. Msk. Lič, e, m. Dolní L., vz Lidečko; Horní
L., Lideč, Ober-Litsch, ves u Klobouk. Ličák, u, m. = hrnec s vápnem, der Kalk-
topf. Slov. Vchř., Ssk. — L. = věc vůbec |
nehezká, škaredá. Máš boty jako 1. Val.
Vck. Ličanský regiment, Likaner R. Koll. III.
365. Líčař, e, m., der Kalktüncher. Mor. Šd.
Líčařka, y, f., die Kalktüncherin. Mor.
Sd. Ličba = množství, die Zahl, Menge. Mkl.
Etym 169. Číslo a počet a 1. Israelitů; Taková 1. (vyvolenců) odpadne od Pána, že . . . Sš. I. 106., L. 174. Líček, čka, m., os. jm. Tk. V. 248., Tk.
Žk. 10 Líčenec, nce, m., der Geschminkte; Gleis-
sner. Loos. Líčení pře. L. pře o právo soukromé,
die Instruktion eines Civilprocesses; Líčení obran, die Ausführung einer Vertheidigung. J. tr. — L. = vypravování. Krásné 1., die Schönfärberei. Dch. L. případné, zajímavé. Šmb. — L. sítí, osidel, správné: lícení. Ličenice, Litschnitz, ves u Úště. Rk. Sl.
Líčenko, a, n. = zdrobn. líce; líčko. Ona
1. slzou rosí. Phľd. VIII. 276 Líčený; -en, a, o, gefärbt. L. železo. Us.
— L. = předstíraný. L. útok, NA. III. 82., zvědavost'. Us. Bf Líčes kmen k líce. Bž 110.
Líčidlo = barva. L. římská. Vz Vlšk.
189., 224. — Kram. Slov., Slov. zdrav., Mz. v List. filol. 1882. 206 , Mllr. 79., Rk. SI. L-dlem oči zmazati. Bj. Chtiec mlada se zdáti, skoro se sstará těmi 1-dly. Št. Kn. š. 99. — L., phytolacca, die Kermesbeere. L. obecné, ph. decandra, abyssinské, ph. abyssinica. Vz Rstp. 1264., Dlj. 51., Slb. 254. — L. = kokořík, konvalinka, lanka, lanuška, convaliaria, die Maililie. Šlb. 191. Ličidlovitý. L. rostliny, phytolacceae,
die Schminkpflanzen: líčidlo, samošek, dvojí- lák. Vz Rstp. 1264., S. N. V. 1036., Odb. path. III. 654. Cf. Prm. III. č. 10. Ličienka, y, f. Prikryl kohúta veľkou
1-kou. Slov. Rr. Sb. Ličina, y, f. = škraboška, rus. Vítej (bo-
hyně zpěvu) stále v jiném šatě, druhdy třeba v ličině. Č. Rž. C. Smysl: v rouše cizím. Č. skládal současně Ohlas písní ru- ských. Kdyby psáno bylo : v lyčině (jak v Nár. bibl.), byl by smysl: v rouchu z lýčí, nepatrném, ve formě méně cenné; protiva předchozímu: v zlatě. Bílý. Ličinka, y, f., u sedláře, das Zierleder.
Šm.
Ličinkář, e, m., der Zugfeiler. Srn.
Líčinko, a, n. = líčko. Arb.
Ličitel, der Schilderer, Erzähler. Dk.
Aesth. 432. Ličitelný, was geschminkt, getüncht, er-
zählt, dargestellt werden kann. L. věc. Dk. Poet. 32. Líčiti. Cf. Líce (konec), Mkl. Etym. 169.,
List. fil. 1882. 206. O 1. = počítati vz Pře- líčiti. — abs. Jiný kterýs ličieše a řka, affirmabat dicens. ZN. — co. Zavolejte ji- noší, ať jich každý líčí slova svá, ut indi- cet. B. ol. L. obRany, die Vertheidigung ausführen. J. tr. L. chléb (chléb z peci vyn- daný vodou potírati, aby se leskl). Vz Pe- kař. — co proti komu. Neodpoviedáš |
||
|
|||
Předchozí (856)  Strana:857  Další (858) |