857

Licemerník. V MV. nepravá glossa. Pa.

Lícen, die Schilderung. L. krajin, die
Landschaftsschilderung. Mour. L. domku =
líc. Řezn.

Ĺíceti. Bž. 10., 40., 198. Léču vedlé lé-
čeju. Jak kdo lécí, tak vybírá. Smil. — co.
Aby nástrahy své léceti mohl. Sš I. 49. —
co komu. Že sú vycházeli ze lstí, ješto sú
jim jejich nepřietelé léceli. Každému lécejí
osidla. Št. Kn. š. 161., 196. Kto osidlo ji-
ným léče. Alx. H. 2 b. — nač. Budeš li
ješče lítati, budu na tebe lícati; nalícám na
tě žitný klas, dostanu tebe brzo zas. Sš.
P. 250.

Licibořice, dle Budějovice, Litzibořitz,
ves u Nasavrk. Cf. Lučibořice. Rk. Sl.

Líčidlo, a, n., narcissus. Byl. 15. stol.

Licince, pl., míst. jm. v Uhřích. Let.
Mt. S. IX. 1. 42.

Licitací, n. Kdy pak bude to 1. U Cho-
cerad. Vk.

Licitacija, e, f. = licitace. Laš. Tč.

Lícka, y, f. = pasť na myši, die Maus-
falle. U Rychn. Msk.

Licko, a, n., dvůr. Arch. I. 528. —- z Licka.
Vz Brikcí. Správně: Zlicsko. Výb. II. 1323.

Licměrný, vz Licoměrný.

Lícnatý = hladký. L kámen = aspoň
po jedné straně hladký, jehož netřeba okře-
sávati. Slez. Šd.

Lícní kosť, der Angenknochen, úhel hlavy,
der Gesichtswinkel, Dch., Šv., Stč. Zem. 841.,
Prm. IV. 206., dutina ústní mezi líci a zuby.
List. filol. 1888. 19. — L. = mající líc.
Opuka jest dosti lícná a ložná. Zpr. arch.
IX. 26. L. rovina pilíře. NA. IV. 228. Trans-
parenty lícními nápisy a chronostichy ozdo-
bené. Kol). IV. 142.

Lícný = pěkný. Us. u Kvasin. L. holka.
Us. Vk.

Líco, a, n. = líce. Bž. 17., Laš. Tč.

Licomělice, dle Budějovice, vz Více-
milice. Blk. Kfsk. 703., Rk. Sl.

Licoměr, a, m. = kdo mění líce. Vz Li-
coměrník.

Licoměrec, rce, m. = licoměrnlk. Tudy
1-rcem a pokrytcem býti se jeví. Sš. II.
139. — Sš. L. 150.

Licoměrenství, n. = licoměrnictví. Šm.

Licoměřice, dle Budějovice, Litzomie-
řitz, ves u Čáslavě.

Licoměřictvo = licoměrnosť. Krnd. 215.

Licoměrník. Bž. 24. L-níče! ZN. Čf. Lico-
měr, Licoměrec.

Licoměrniti = licoměřiti. Rk.

Licoměrný. L pokrytec. Št. Kn. š. 134.

Licoměrsko, a, n., Litzomiersko, sam.
u Vlašimě. Rk. Sl.

Licovačka, y, f. = dřevo licovací k lí-
cování usní, zum Glätten, das Narbenholz.
Vz Líce (líc). Matj. 45.

Licovadlo, a, n. = licovačka. Šp.

Lícový = lícní. Šm.

Licras, a, m. = kdo se často přepospíchá,
třeštidlo. To je bláznivý 1. U Rychn. Msk.

Lič, e, m. Dolní L., vz Lidečko; Horní
L., Lideč, Ober-Litsch, ves u Klobouk.

Ličák, u, m. = hrnec s vápnem, der Kalk-
topf. Slov. Vchř., Ssk. — L. = věc vůbec

nehezká, škaredá. Máš boty jako 1. Val.
Vck.

Ličanský regiment, Likaner R. Koll. III.
365.

Líčař, e, m., der Kalktüncher. Mor. Šd.

Líčařka, y, f., die Kalktüncherin. Mor.
Sd.

Ličba = množství, die Zahl, Menge. Mkl.
Etym 169. Číslo a počet a 1. Israelitů;
Taková 1. (vyvolenců) odpadne od Pána,
že . . . Sš. I. 106., L. 174.

Líček, čka, m., os. jm. Tk. V. 248., Tk.
Žk. 10

Líčenec, nce, m., der Geschminkte; Gleis-
sner. Loos.

Líčení pře. L. pře o právo soukromé,
die Instruktion eines Civilprocesses; Líčení
obran, die Ausführung einer Vertheidigung.
J. tr. — L. = vypravování. Krásné 1., die
Schönfärberei. Dch. L. případné, zajímavé.
Šmb. — L. sítí, osidel, správné: lícení.

Ličenice, Litschnitz, ves u Úště. Rk. Sl.

Líčenko, a, n. = zdrobn. líce; líčko. Ona
1. slzou rosí. Phľd. VIII. 276

Líčený; -en, a, o, gefärbt. L. železo. Us.
— L. = předstíraný. L. útok, NA. III. 82.,
zvědavost'. Us. Bf

Líčes kmen k líce. Bž 110.

Líčidlo = barva. L. římská. Vz Vlšk.
189., 224. — Kram. Slov., Slov. zdrav., Mz.
v List. filol. 1882. 206 , Mllr. 79., Rk. SI.
L-dlem oči zmazati. Bj. Chtiec mlada se
zdáti, skoro se sstará těmi 1-dly. Št. Kn.
š. 99. — L., phytolacca, die Kermesbeere.
L. obecné, ph. decandra, abyssinské, ph.
abyssinica. Vz Rstp. 1264., Dlj. 51., Slb.
254. — L. = kokořík, konvalinka, lanka,
lanuška, convaliaria, die Maililie. Šlb. 191.

Ličidlovitý. L. rostliny, phytolacceae,
die Schminkpflanzen: líčidlo, samošek, dvojí-
lák. Vz Rstp. 1264., S. N. V. 1036., Odb.
path. III. 654. Cf. Prm. III. č. 10.

Ličienka, y, f. Prikryl kohúta veľkou
1-kou. Slov. Rr. Sb.

Ličina, y, f. = škraboška, rus. Vítej (bo-
hyně zpěvu) stále v jiném šatě, druhdy
třeba v ličině. Č. Rž. C. Smysl: v rouše
cizím. Č. skládal současně Ohlas písní ru-
ských. Kdyby psáno bylo : v lyčině (jak
v Nár. bibl.), byl by smysl: v rouchu z lýčí,
nepatrném, ve formě méně cenné; protiva
předchozímu: v zlatě. Bílý.

Ličinka, y, f., u sedláře, das Zierleder.

Šm.

Ličinkář, e, m., der Zugfeiler. Srn.

Líčinko, a, n. = líčko. Arb.

Ličitel, der Schilderer, Erzähler. Dk.
Aesth. 432.

Ličitelný, was geschminkt, getüncht, er-
zählt, dargestellt werden kann. L. věc. Dk.
Poet. 32.

Líčiti. Cf. Líce (konec), Mkl. Etym. 169.,
List. fil. 1882. 206. O 1. = počítati vz Pře-
líčiti. — abs. Jiný kterýs ličieše a řka,
affirmabat dicens. ZN. — co. Zavolejte ji-
noší, ať jich každý líčí slova svá, ut indi-
cet. B. ol. L. obRany, die Vertheidigung
ausführen. J. tr. L. chléb (chléb z peci vyn-
daný vodou potírati, aby se leskl). Vz Pe-
kař. — co proti komu. Neodpoviedáš