Předchozí (857)  Strana:858  Další (859) |
|
|||
858
|
|||
|
|||
ničeho k tomu, co tito líčie proti tobě (ob-
jiunt)? ZN. A takto proti (němu) ličiechu. Hr. ruk. 235. Pan stoji na muosče, přeličuje ovce; liči, přeličuje, jedna mu chybuje. Brt. N. p I. 67. — co čím. Za Sš. P. polož: 266. Umělec to líčí obrazem, stellt es bild- lich dar. Posp. A ty netbaje pokory své lícieš se svým panenstvím. Št. Kn. š. 81. — se nač kam = chystati se. Líčím se už dávno na cestu; Líčím se právě k vám (jíti). Mor. Té. — co (jak). L. něco cha- rakteristicky, Osv. I. 486., krásně, Dch., úchvatnými slovy, Osv. I. 262., místněji, Sš. II. 94., živým slovem. Vrch. Zdá se, jako by neuměl ani do pěti líčit (počítati). Mor. Brt. — se. Takéž ty, ježto sě líčie, v ďáblov se vafnrok oblačie. Hr. ruk. 291. Krásím káza sě líčiti a chytrej řeči sé učiti. Dal. 18. — komu. Dobrá slova sobě líčí hřiešný (adscribit). BO. — kde. V básni té líčí se boj Řeků s Trojany. Us. — co o čem. Ličte nám o tom, co jste psali. B. ol. Líčítko, a, n., u nožíře, das Zwingeisen.
Šm. Ličivná, é, f., míst. jm. na Slov. Č. čt.
II. 354. Líčivosť, i, f., die Schminkbarkeit.
Lička = bílení. Místo Chrud. polož:
Přerov. Líčka, vz Léč, Mkl. Etym. 169. — L. =
lička, bílení domu. Mor. Brt. D. Líčko = líce. Přiložíme líčko k líčku,
odbavíme večeričku. Sl. sp. 179. Ach mlč, neplač má milá děvečko, ať nezbledne tvé červené líčko. Sš. P. 306. Dy ona mne myje, po líčku mne bije. lb. 160. — L. = drátěné očko v hrdě soukenickém, jímž jedna niť osnovy čili řetězu prochází. U Rychn. Msk., Hol. — L mateří, toten, tosten lé- kařský, sanguisorba officinalis. Vz listp. 489. Ungula gaballina. Mr. Mateří 1. horní, homogyne alpina, der Alplattich. Sl. les. L. panny Marie, hledík, antirrhinum linaria, der Flachsdotter. Mllr. 14. Líčkov, a, m., Litschkau, ves u Žatce.
Blk. Ktsk. 1354., Rk. Sl. Lična, y, f., potok. Řvn. 50.
Líčnice = skruž líční, die Kronfelge,
Bogenfelge, Brustfelge, der Kammschaden. Šp., Sl. les. Líčník, u, m. = líční kolo (vz Líční),
das Kronrad. Hř., Šp., Prm. IV. 200., Hol. Lično, a, n., Litschno, vsi u Libáně a
u Kostelce n. O. Blk. Kfsk. 787., Sdl. Hr. 1. 64., II. 278., Rk. Sl. Ličnosť = quantitas, modalitas. Jd. 37.,
39., Psp , Kadeřávek, Dk. Dj. f. 160., Ndr. §. 925. Ličný = kvantitativní, modalni, četný,
numerosus. Rst. 436., Psp., Kadeřávek O duši 27. Těsným připojováním (přilíná- ním) věty vztažné se stává, že plné i'önv s násled. oóti? (<k) splývá v pojem ličného rk. Ndr. §. 922. — čím. Andělstvo dobré počtem mnohem ličnější berouce. Sš. Mt. 250. Ličov, a, m., Litschau, ves u Benešova
v Kapličku. Tk. IV. 504., Blk. Kfsk. 652., |
Sdl. Hr. III. 304., IV. 158., Rk. Sl., Arch.
VII. 333., 344., VIII. 595. Lid, na mor. vých. lud. Brt., Vck. Lid,
gt. lida v Budějov., na Val., Vík., Vck., na Klat. BPr. Vzorec skloňování vz také v Bž. 90. Ludi — luďom (Příbor), ludźe — ludźach (Šamařovice), po luďoch, mezi luďoma (V. Polom). Brt D. Kdo za hriechy lida se po- staví. Hus I. 467. S lidem obcovati. Us. Dch. Len taký život budě silný, stálý, který sa z ludu jak z prameňa valí. Trok. 133. V každém národě, kdo sa Boha bojí a slúží ludu, jak múr pevno stojí. Trok. 134. Pilně stoje po spasení všeho lidu. Št. Kn š. 32. — L. = národ. Vódcie jsi byl tvému liudu. Anth. I. 3. vd. 7. L. izrahelský. Št. Každý 1. jmá někakú vieru. Št. Kn. š. 8. — Lidé. Cf. Mkl. Etym. 172. Ustroj se, abys mohl jíti na lidi (mezi lidi). Us. Kos. Je k lidem, er ist leutselig. Us. Sd. Nekradni mia šohaj sám, dondi večer s ludma k nám; Ludé lúky pokosili a mandely odvozili; ešče je- den mandel stoji a na ten sedlák sa strojí. Sš. P. 320., 544. Jak na hore vetry vejú, tak i ludia pletky sejú. Koll. Zp. 1. 100. Vzešli sú liudie. Anth. I. 3. vd. 7. činieše mnoho divuov mezi lidmi. Pass. XIV. Když svatí apoštoli rozličné lidi z židuov a po- hanuov na vieru obracovachu. Pass. XIV. Lepšej žijú levi (lvové) s sebú než roz- umní lidé. Glč. II. 118. Dobří ľude tam sú: strč ich do měcha a míchaj, jak chceš, dycky budě navrchu darebák. Slez Šd. Jedni ľudia skáču, druhí pláču. Slov. Rr. MBš. Až své přestojíme, i z nás lidé budou. Us. Bž. — L. = poddaní. Půh. II. 312. Nemaje práva k těm lidóm; Mým chudým lidóm. Půh. I. 377., II. 109. — L. = svědci. To provésti chci Burianem a jinými dobrými lidmi; Svě- domo dobrým lidóm. NB. Tč. 177., 244. Ale ač bych měl na ni (naň) dosti dobrých lidí, však chci od něho pRávo přijíti. Půh. I. 173. Vyvede na to dobré liudi. Dal. 91. Lida, y, f. = kachna. Us. BPr.
Lideč, dče, m., vz Lič Horní.
Lidečko, a, n., vz Lič Dolní.
Lideň, dně, f., Glieden, ves u Kralup
v Žatecku. Blk. Kfsk. 1354., Rk. Sl. Lidena, y, f. = Lída. Ludmila. Pal. Rdh.
I. 122. Lidéř, e, m., os. jm. Arch. II. 58., Pal.
Rdh. I. 122., D. ol. IV. 683., Tk. V. 70., Výb. II. 387. Dle Šm. = Lothar. Liderák, a, m. = lump. U Místka. Škd.
Lideřov, a, m., Ludeřow, ves u Olo-
mouce (Ludeřov). Lideřovice, dle Budějovice, Lideřowitz,
ves u Strážnice; Lidhersch, ves u Dačic; Lideřowitz, ves u Sudoměřic. Tk. IV. 732., Blk. Kfsk. 495., Sdl. Hr. IV. 371., Rk. Sl. Lidherz. Lidořovice oprav v Lideřovice.
Vz Lideřovice. Lidice, dle Budějovice, Liditz, ves u Sla-
ného; L. Malé, Klein-Liditz, ves u Středo- kluk. Od Lidy. Pal. Rdh. I. 134. Pavlík z Ludic. Dal. 189., Tk. IV. 170, 378., Rk. Sl., Arch. VIII. 512., Sdl. Hr. VI. 277. Lidikrádež = lidokrádež. Šm.
Lidka, Ludka, y, f., os. jm. D. ol. VI.
147., 486. |
||
|
|||
Předchozí (857)  Strana:858  Další (859) |