858

ničeho k tomu, co tito líčie proti tobě (ob-
jiunt)? ZN. A takto proti (němu) ličiechu.
Hr. ruk. 235. Pan stoji na muosče, přeličuje
ovce; liči, přeličuje, jedna mu chybuje. Brt.
N. p I. 67. — co čím. Za Sš. P. polož:
266. Umělec to líčí obrazem, stellt es bild-
lich dar. Posp. A ty netbaje pokory své
lícieš se svým panenstvím. Št. Kn. š. 81. —
se nač kam = chystati se. Líčím se už
dávno na cestu; Líčím se právě k vám
(jíti). Mor. Té. — co (jak). L. něco cha-
rakteristicky, Osv. I. 486., krásně, Dch.,
úchvatnými slovy, Osv. I. 262., místněji,
Sš. II. 94., živým slovem. Vrch. Zdá se,
jako by neuměl ani do pěti líčit (počítati).
Mor. Brt. — se. Takéž ty, ježto sě líčie,
v ďáblov se vafnrok oblačie. Hr. ruk. 291.
Krásím káza sě líčiti a chytrej řeči sé učiti.
Dal. 18. — komu. Dobrá slova sobě líčí
hřiešný (adscribit). BO. — kde. V básni
té líčí se boj Řeků s Trojany. Us. — co
o čem. Ličte nám o tom, co jste psali.
B. ol.

Líčítko, a, n., u nožíře, das Zwingeisen.
Šm.

Ličivná, é, f., míst. jm. na Slov. Č. čt.
II. 354.

Líčivosť, i, f., die Schminkbarkeit.

Lička = bílení. Místo Chrud. polož:
Přerov.

Líčka, vz Léč, Mkl. Etym. 169. — L. =
lička, bílení domu. Mor. Brt. D.

Líčko = líce. Přiložíme líčko k líčku,
odbavíme večeričku. Sl. sp. 179. Ach mlč,
neplač má milá děvečko, ať nezbledne tvé
červené líčko. Sš. P. 306. Dy ona mne
myje, po líčku mne bije. lb. 160. — L. =
drátěné očko v hrdě soukenickém, jímž jedna
niť osnovy čili řetězu prochází. U Rychn.
Msk., Hol. — L mateří, toten, tosten lé-
kařský, sanguisorba officinalis. Vz listp.
489. Ungula gaballina. Mr. Mateří 1. horní,
homogyne alpina, der Alplattich. Sl. les.
L. panny Marie, hledík, antirrhinum linaria,
der Flachsdotter. Mllr. 14.

Líčkov, a, m., Litschkau, ves u Žatce.
Blk. Ktsk. 1354., Rk. Sl.

Lična, y, f., potok. Řvn. 50.

Líčnice = skruž líční, die Kronfelge,
Bogenfelge, Brustfelge, der Kammschaden.
Šp., Sl. les.

Líčník, u, m. = líční kolo (vz Líční),
das Kronrad. Hř., Šp., Prm. IV. 200., Hol.

Lično, a, n., Litschno, vsi u Libáně a
u Kostelce n. O. Blk. Kfsk. 787., Sdl. Hr.
1. 64., II. 278., Rk. Sl.

Ličnosť = quantitas, modalitas. Jd. 37.,
39., Psp , Kadeřávek, Dk. Dj. f. 160., Ndr.
§. 925.

Ličný = kvantitativní, modalni, četný,
numerosus. Rst. 436., Psp., Kadeřávek
O duši 27. Těsným připojováním (přilíná-
ním) věty vztažné se stává, že plné i'önv
s násled. oóti? (<k) splývá v pojem ličného
rk. Ndr. §. 922. — čím. Andělstvo dobré
počtem mnohem ličnější berouce. Sš. Mt.
250.

Ličov, a, m., Litschau, ves u Benešova
v Kapličku. Tk. IV. 504., Blk. Kfsk. 652.,

Sdl. Hr. III. 304., IV. 158., Rk. Sl., Arch.
VII. 333., 344., VIII. 595.

Lid, na mor. vých. lud. Brt., Vck. Lid,
gt. lida v Budějov., na Val., Vík., Vck., na
Klat. BPr. Vzorec skloňování vz také v Bž.
90. Ludi — luďom (Příbor), ludźe — ludźach
(Šamařovice), po luďoch, mezi luďoma (V.
Polom). Brt D. Kdo za hriechy lida se po-
staví. Hus I. 467. S lidem obcovati. Us.
Dch. Len taký život budě silný, stálý, který
sa z ludu jak z prameňa valí. Trok. 133.
V každém národě, kdo sa Boha bojí a slúží
ludu, jak múr pevno stojí. Trok. 134. Pilně
stoje po spasení všeho lidu. Št. Kn š. 32.
— L. = národ. Vódcie jsi byl tvému liudu.
Anth. I. 3. vd. 7. L. izrahelský. Št. Každý
1. jmá někakú vieru. Št. Kn. š. 8. — Lidé.
Cf. Mkl. Etym. 172. Ustroj se, abys mohl
jíti na lidi (mezi lidi). Us. Kos. Je k lidem,
er ist leutselig. Us. Sd. Nekradni mia šohaj
sám, dondi večer s ludma k nám; Ludé
lúky pokosili a mandely odvozili; ešče je-
den mandel stoji a na ten sedlák sa strojí.
Sš. P. 320., 544. Jak na hore vetry vejú,
tak i ludia pletky sejú. Koll. Zp. 1. 100.
Vzešli sú liudie. Anth. I. 3. vd. 7. činieše
mnoho divuov mezi lidmi. Pass. XIV. Když
svatí apoštoli rozličné lidi z židuov a po-
hanuov na vieru obracovachu. Pass. XIV.
Lepšej žijú levi (lvové) s sebú než roz-
umní lidé. Glč. II. 118. Dobří ľude tam sú:
strč ich do měcha a míchaj, jak chceš, dycky
budě navrchu darebák. Slez Šd. Jedni ľudia
skáču, druhí pláču. Slov. Rr. MBš. Až své
přestojíme, i z nás lidé budou. Us. Bž. —
L. = poddaní. Půh. II. 312. Nemaje práva
k těm lidóm; Mým chudým lidóm. Půh. I.
377., II. 109. — L. = svědci. To provésti
chci Burianem a jinými dobrými lidmi; Svě-
domo dobrým lidóm. NB. Tč. 177., 244.
Ale ač bych měl na ni (naň) dosti dobrých
lidí, však chci od něho pRávo přijíti. Půh.
I. 173. Vyvede na to dobré liudi. Dal. 91.

Lida, y, f. = kachna. Us. BPr.

Lideč, dče, m., vz Lič Horní.

Lidečko, a, n., vz Lič Dolní.

Lideň, dně, f., Glieden, ves u Kralup
v Žatecku. Blk. Kfsk. 1354., Rk. Sl.

Lidena, y, f. = Lída. Ludmila. Pal. Rdh.
I. 122.

Lidéř, e, m., os. jm. Arch. II. 58., Pal.
Rdh. I. 122., D. ol. IV. 683., Tk. V. 70.,
Výb. II. 387. Dle Šm. = Lothar.

Liderák, a, m. = lump. U Místka. Škd.

Lideřov, a, m., Ludeřow, ves u Olo-
mouce (Ludeřov).

Lideřovice, dle Budějovice, Lideřowitz,
ves u Strážnice; Lidhersch, ves u Dačic;
Lideřowitz, ves u Sudoměřic. Tk. IV. 732.,
Blk. Kfsk. 495., Sdl. Hr. IV. 371., Rk. Sl.

Lidherz. Lidořovice oprav v Lideřovice.
Vz Lideřovice.

Lidice, dle Budějovice, Liditz, ves u Sla-
ného; L. Malé, Klein-Liditz, ves u Středo-
kluk. Od Lidy. Pal. Rdh. I. 134. Pavlík
z Ludic. Dal. 189., Tk. IV. 170, 378., Rk.
Sl., Arch. VIII. 512., Sdl. Hr. VI. 277.

Lidikrádež = lidokrádež. Šm.

Lidka, Ludka, y, f., os. jm. D. ol. VI.
147., 486.