867

Linie. Noty na liniích, mez liniemi, na
přidaných liniích. Zv. Př. kn. I. 3.

Liniment, u, m., vz Slov. zdrav.

Liniový, Linien-. Soustava pětiliniová,
das Fünfliniensystem, Hud.

Liníř, e, m., rybník u Bošilce. BPr.

Linirovati, vz Linovati. Us.

Liniti, vz List. fil. 1882. 211.

Link, vz Lynk.

Linka, spermosciurus, das Ziefelhörn-
chen. Brm. I. 2. 306.

Linkovací ústav, Rastriranstalt, f. Us.
Pdl.

Linkovaný; -án, a, o, linirt. L. papír,
sešit, podložka. Us. Pdl.

Linkovati = linovati.

Linkvor, u, m. = zpodní, zadní, špatné
pivo, das Unterzeugbier. Laš. Tč.

Linnéit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 224.

Líno, vz Líný.

Línohejřilský život, das Schlaraffen-
leben. Šm.

Linoch, a, m. = lenoch. Laš. Tč.

Linokrevný, faul. Kraszewski.

Línosť, i, f. = lenost Laš. Tč.

Línotoký, langsam fliessend. Vinař.

Linouti. — co kam. Luna poklidnou
svou tvář na dřímající zem linula. Dbv.
V ni silný pramen linul tvého milosrdie.
Pravn. 350. Slov milých balzám v chorou
linouc duši. Kká. K sl. j. 192.— kde jak.
Dotkneli se cukr n. neklížený papír jed-
ním koncem kapaliny, line v něm na všecky
strany. Mj. 19. — nad čím. A vše země
tělesa nad svou samotinou rosu trudu linou.
Sš. Bs. 55. — se kam (jak). Vlasy v ka-
deřích ku plecím se linou. Koll. St. 277.
Pak sjlná se v otčiny srdce liň (Vltavo).
Kká. Š. 119. V tvář se line slza. Kká. K sl.
j. 105. — se odkud. L-lo se z ní kouzlo.
Osv. I. 272. — se jak. Proud řeči se zvolna
linul. Vrch. L. se proudem kolem něčeho.
Kká. K sl. j. 5.

Linov, a, m., zaniklá ves mor. D. ol. I.
98.

Linovač, e, m. = kdo linuje, der Linirer.
Us. Pdl.

Linování, n. Papír s rozličným 1-ním.
Us. Pdl.

Linovaný = linkovaný.

Linovati koho = bíti. Linuje ho denně,
ale nic plátno. Us. Kšť.

Linský (Viuský) Vrch u Pichovic. BPr.

Linteon Petr. Vz Litoměřický.

Lintový, abhängig, liegend. Šm. Vz Lint.

Líny, dle Dolany, Linu, ves u Bělé. Rk.
Sl.

Líný. L. chod, Nrd., úsměv, Čch. Bs.
66., hmota. Us. Ty líné stvoření, du faules
Ding! Dch. Pokud lény spíš?; Pro studeno
léný nechtěl orati. BO. Všecko, což jmá,
se rozplení a jej svieži vniž vól lení (jako
vola lenivého). Alx. 1008. Že nečiní, co má
činiti, protož léní jest; Léní člověk jednak
upadne v oheň t. j. v zapálenie smilstva;
Člověk ten znamená lénieho. Hus I. 120.,
125. Ruka 1. uvrhuje v nouzi, pracovitá
obohacuje. Sb. uč. L. nerad sebou hne. Bž.
— k čemu: k myšlení, denktaul. Dch.
Mysl ku myšlénce líná. Vrch. Nebuď len

k tomu. Smil v. 418. Lén bude k dobrému.
Št. Rozb. 145. Petr byl ještě lení k utr-
pení a k boží službě; Ať k napomínání
jazyk nenie len. Hus I. 124., II. 323. —
v čem: v modlitbě. Kruml. 221. b. U vieře
léných a leňovátých. Ev. olom. 68. — na
čem. Že jsem byl lén na božie službě. V.
Ps. fol. 134. b. — oč. Jí je o všecko líno
(ráda by nic nedělala). U Dobrušky. Vk. —
jak. L. jako veš, jako štěnice. Us. Dch. —
s inft. Nebuď lén (non te pigeat) do 3. dne
zde býti. Hrad. 19. a. Aby nebyl lén při-
jít. Koř. Skut. 9. 38. Když lení jsú věřiti
lidé, co jim jest užitečné. Hus I. 98. Nebuď
lén slyšeti. LPr.
Linýrovati, vz Linirovati.
Liod-es, a, m., liodes, brouk. L. rameno-
skvrnný, 1. humeralis, lopatkoskvrnný, 1.
axillaris, kaštanový, 1. castanea. Kk. Br.
129.

Lípa, zlínsky lipa. Brt. V MV. pravá
glossa. Pa. L. bílá, t. alba, weisse L.; chlu-
patá, t. hirsuta, weisshaarige L.; vlasatá, t.
pilosa, haarige L,, střibrolistá, t. argentea,
die Silberlinde. Sl. les. Cf. Rstp. 167., KP.
III. 308., Čl Kv. 818, Sbtk. Rostl. 16., 18.,
21., 86.—100., 215., Slb. 642., Rk. Sl., Mllr.
105., Rosc. 150., Kram. Slov., Schd. II. 314.
Obyčej a náchylnosť k lípě jest nepochybně
ještě za starožitných pohanských časů zdé-
dičena; i v těch poněmčilých krajích a osa-
dách nacházejí se podnes lípy jako slavské
pozůstatky. Koll. Zp. L 429., 431. Lipu
znectí Slovan žiadny, bo je 1. bez hany,
tiež ju ctí, bo je zvaný: strom Slavie po-
svátný. Ppk. II. 84. — L., Lippa, ves
u Mníška, u Smiřic, u Kostelce n. Orlicí,
u Vyzovic; Linden, ves u Stock; L. Česká,
Böhm. Leipa. — L. U lip, lesní kupa u Karl.
Týna. Krč. - Tk. IV. 732., Blk. Kfsk.
1355. a. b., Sdl. Hr. II. 278., V. 363., Rk.
Sl.

Lipá, é, f. Tk. IV. 732., VI. 351., Tk.
Žk. 223., Sdl. Hr. II. 278. Hanuš z Lipé.
Výb. II. 379.
Lipačství, n. = lepectví. Nz.
Lipaemie, e, f., tučnokrevnosť. Čs. lk.
III. 327., Slov. zdrav. 448.

Lipák, u, m. = dřevěný opál (mineral).
Pokr. Pot. II. 326.

Lípalíska = šedá olše. Cf. Rstp. 1414.,
Čl. Kv. 140.

Lipan. Cf. Schd. II. 502., KP. III. 387.,
Kram. Slov., Prm. III. 2. 249., 260.
Lípanec, vz Lepanec. C. T. Tkč.
Lipanový olej = limbanový. Mllr. 20.
Lipanský, os. jm. Blk. Kfsk. 1355., Sdl.
Hr. V. 340.

Lipany. Tk. IV. 732., VI. 351., Tk. Žk.
210., 214., Tf. Odp. 267., Blk. Kísk. 1355.,
Rk. SI., Arch. VII. 563.

Liparský. L. ostrovy- Vz Krč. G. 158.,
159.

Lípati. Okenice jsou čerstvě natřeny,
ještě lípají, ještě to na nich lípá. Us. Dch.
— co komu. Jména Hunův atd. jim lí-
pali = dávali. Šf. Strž. II. 161. L. = ve
hře v karty mnoho peněz na hru nasazo-
vati. Us. Tkč.
Lípatý. Lipo, lipo, lípatá. Sš. P. 472.

422*