876

Líti kolísá mezi I. 7. a V. 4. L., l'ú, liu,
přehlas. lí, novotvar lém, léš ..., vedlé toho
leju, leješ a liju, liješ; impert. lí a lej, infi-
nit, líti a léti; partc. lil, lál, léli; přechod.
praes. lé, líc a leje, íc. Cf. List. filol. 1877.
297., 188C. 299., 1879. 224., 1882. 101., 1883.
450., 1884. 108., Bž. 26., 186. Lju, léš, lé.
BO. — abs. Nelejte = nelžete. U Tábora.
Šg. — co. Oko slzy lilo. Mcha., Kyt. —-
odkud (se jak komu). Proudem lije se
mu pot s čela. Us. Pdl Déšť se lije s oblak
proudem. Vrch. Krev se mu lila z prsou.
Šbr. Zmokl jsem, jen se se mne lilo. Us.
Z vašeho synáčka nevinná krev leje (= se
leje); Hned bystrá vodička z dunaja lela;
A dež já si zpomeno, z vočí mi sloze lijó.
Sš. P. 98., 193., 575. Ústa mi spievajú, oči
sa mi smejú, ale od srdiečka slzy sa mi
lejú. Ht. SI. ml. 207. — co kam. Ve zpěv
leje svoji duši. Kyt. 1876. 9. V jichž dumný
pláč své stříbro měsíc leje. Osv. VI. 594.
Do Dunaja vodu lievať (marnou práci ko-
nati). D. Šk. II. 268. — se. Prší, tak se leje
(je liják). Brt. = kudy. Pot se mu po
tváři lil. Tbz. Přes tváře lil se mu pot
ručejem. Vrch. — jak. Leje se krev poto-
kami. Ht. Sl. ml. 233. Leje (cedí) se jako
z konví (o lijáku). Us. Dch. Vody léchu
se jako dřieve byly obykly. BO. — kde.
Lél jest to orudie (vasa) král v hlinovaté
zemi. BO.

Lití, n., das Giessen. L. děl, kulí. NA.

III. 125., 126.

Litice, Lititsch, ves u Králové Dvora;
Litnitz, ves u Úště; Littitz, ves u Žamberka
a u Plzně. — Tk. IV. 207., V. 248., VI.
233., VII 332., Sdl. Hr. I. 5., 38., II. 278.,

IV. 371., Rk. Sl., Arch. VII. 712., VIII.
595., Tk. Žk. 223.

Litice = fúrie. V MV. nepravá glossa. Pa.

Litický. L. vrchy v sev. východ. Čech.
Krč. — L., os. jm. Blk. Kfsk. 1355., 1356.,
S. N.

Litice, Lauterwasser, ves u Vrchlabí. Blk.
Kfsk. 1356.

Litichovice, dle Budějovice, Litichowitz.
ves u Benešova. Blk. Kfsk. 854., Rk. Sl.

Litík = perličky, bůstky, der Schmelz,
Šp. -- L., ranunculus. Cf. Rstp. 12., Čl. Kv.
277., Odb. path. III. 701., Rosc. 141.

Litina = železo surové, které se bez-
prostředně ze železných rud vytěžuje. Sb.
uč. L kujná, vz Kujný; 1. mosazná, Messing-
guss, šedá (která v písečné jámě zvolna
vychladla, graues Roheisen), bílá (která
rychle vychladla, weisses Roheisen); bílá:
jasně bílá, grelles Eisen, dírkovatá, luckiges
Roheisen,Weichfloss, vláknitá, blumiges Roh-
eisen, lesknatá, Spiegeleisen, dodělaná, weiss-
gares Eisen; 1. skořepová, která má povrch
tvrdý a jádro měkké, Harteisen, maková =
míchanina z litiny šedé a bílé, halbirtes
RoheiseH. Včř. Z. I. 4. L. lupenatá, NA.
IV. 172. Cf. Šfk. Poč. 348., Schd. II. 342.,
KP. IV. 75., 83.

Litinka, y, f. = taška ze železné litiny.
Vz Prm. 1878. č. 9.

Litka. Také u Kr. Hradce. Vrány již na
něho pijí litku = brzy umře. U Olom. Sd.
Me sme k vám nepřišli pro žádnó litko, a

me sme k vám přišli pro hodnó dívko.
Brt. N. p. I. 226. —- Litka litka nebo litky
litky. Volání na kachny. Vz Lidli. Kšť.

Litkovice v Bolesl. u Mnich. Hrad. Blk.
Kfsk. 843., Sdl. Hr. IV. 117., 124., Rk. Sl.

Litkup, meripotus. 1424. Cf. Kram. Slov.,
Zbrt. 109., Arch. VIII. 487. To je sešlý
kůň, vrány mají už na něho vypitý 1. (on
brzy zcepení a ony ho rozklobou). U Žamb.
Dbv. Litkup píti. Sv. ruk. 276. Napivše se
s nimi 1-pu. Bart. 89.

Litkupec. Prodavač i kupec i 1. neb pří-
mluvce zevně pohaněni buďte. Hus III. 285.

Litkupník. Tito prodavače sú pohaněli
a sami kupci a 1-ci sú ostali. Hus III. 285.

Litkupný člověk. Výb. I. 1047.

Litmice, dle Budějovice, Littmitz, ves
u Lokte. Blk. Kfsk. 1356.

Litmír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 122.,
Arch. VII. 507.

Litna, y, f., die Giesserei. Lépe: lijna.
Šm. V litně lila se právě socha. Koll. III.
288.

Litněnská Jaroslova. 1843. Jg. H. I. 2.
vd. 593.

Litník, u, m. = nálevek ve formách nebo
v kadlubech slévacích, das Gussloch. Hř.

Litnosť. Za Výb. I. polož: 344.

Litný. Potom je robotú litnú nuziechu
u bolesti, saevissino afflixerunt dolore. BO.

1. Lito. Nejlítějc. Us. — komu čeho
(kde). Nebudiž vám 1. lopotu, lässt euch
nicht die Mühe gereuen. Mour., Kos. Janí-
kovi bolo ľúto toho zvieratka. Ht. Sl. ml.
225. Luto mi je, luto, teho najmladšieho.
Sš. P. 140. Nebylo vám toho 1. Let. 367.
I bylo nám mnicha dosto 1. Har. II. 19.
Teprva je mně toho slibu 1.; Nění mňa
najlutěj jako maměnko, vás. Sš. P. 428.,
475. Že by jí toho 1. býti mosělo na oném
světě. NB. Ťč. 198. — komu. Múže vám,
maměnko, může vám 1. být, vychovali ste
mia, nebudu vám robiť. Sš. P. 475. Buď
Bohu líto! Bart. 227. — komu na koho.
Já se na tě nehněvám, len mi na tě luto,
že se s jinším přecházíš pres zelené žito.
Koll. Zp. I. 94. — komu za čím. I za tím
je vám liuto! Ntr. VI. 350. Ovečky, barany,
ľúto mi za vámi, keď som naučený od ma-
lička s vámi. Sl. spv. IV. 146. Nociu pod
lunu za nimi liuto, dnem pod sluncem za
nimi liuto. Anth. Jir. L 14. — oč. Vz Skoda.

2. Líto. Co je za: Lit, to přenes sem.
Človek všedního lita = obyčejný. Mor.
Kurz. -— Přivážení líta. Vz Brt Dt. 282. a
násl. Cf. Sbtk. Rostl. 55., 196.—197., Léto.

Litober, bra, m. L z Trubce. Žžk. 8.

Litobor, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 122.,
Tk. V. 76., 82.

Litoboř, e, f., ves u Náchoda. Blk. Kfsk.
531 , Sdl. Hr. V. 363., Rk. Sl.

Litoborský, ého, m., os. jm. Mus. 1880.
497., Bart. 57., Let. 412., 439., 454., 523.,
Sdl. Hr. V. 363., Arch. VII. 177.

Litobran, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
122.

Litobratice, dle Budějovice, Leipertitz,
ves u Drnholce v Mikulov. Tam pokřtili
jednoročáka místo novorozeňátka. Vz Sbtk.
Krat. h. 184.